Po třicátépáté u Bezdynky

Ani se nechce věřit tomu že už je to tolik let. Vždyť to není dávno, co jsme u studánky stavěli dřevěné stoly a lavice, protože nebylo se kde posadit. Není to dávno, co se nás sešlo skoro osumdesát a v lese to hučelo, veselil se každý při harmonice.
Letos nám náramně vyšlo počasí a přivezli jsme mimo obvyklé polní kuchyně i SONSí zdravou buchtu, erární víno na svaření. Opět bylo hezky, milo a hlavně teplo. S nedůvěrou jsme někteří vzpomínali a ostatní nám to díky dokumentaci musí věřit, na doby, kdy celé údolí studánky bylo pokryté sněhem.

Nejstarší účastník, letos to byl Pavel Nedvěd pronesl ke studánce řeč, drobotina zazpívala a mohutným klíčkem studánku otevřela. Odměnou pro každého účastník bylo nové, památeční triko. Někteří už mají doma sbírku tří podobných.