Návštěva Domu přírody Litovelského Pomoraví

Dojmy z návštěvy Domu přírody Litovelského Pomoraví

V rámci Klubu setkávání jsme se dne 13. 6. 2017 ve 13:25 hod. všichni sešli před poliklinikou SPEA a autobusem odjeli do Horky nad Moravou. Bylo moc milé, že se k nám přidali i členové SONS Prostějov.

Od autobusu jsme procházkou došli k unikátní přírodní galerii v přírodě v Horce nad Moravou. Následně jsme navštívili Dům přírody Litovelského Pomoraví, který přibližuje unikátní krajinu lužních lesů kolem řeky Moravy. Na rozlehlém pozemku jsme mohli objevovat malebná zákoutí a netradiční herní prvky, které tvoří unikátní venkovní galerii v přírodě. Galerie pod širým nebem snoubí přírodu s díly známých českých výtvarníků – Františka Skály, Miloše Šejna, Miloslava Fekara a Marcela Hubáčka. Bylo krásné slunečné počasí, a tak jsme občas taktéž využili odpočinková posezení nejen pro oddych, ale i vnímání krás kolem nás.

Klárka nám zajistila komentovanou prohlídku objektů i s návštěvou Rajské zahrady a Sluneční hory.

František Skála svou Rajskou zahradu popisuje následujícími větami:

„Zahrada rozjímání a zastaveného času. Zahrada pro všechny smysly, sysly a nesmysly. Zahrada slunce a stínu. Zahrada trvale udržitelného rozkladu. Živočichové a rostliny Litovelského Pomoraví v prostředí bylinné klášterní zahrady a venkovského dvorku. Mnohovýznamovost rozvíjející dětskou fantazii, předpoklad tvůrčího myšlení, protiklad globálního standardního uvažování. Harmonie původních stavebních materiálů s přírodou. Lidský rozměr architektury navazující na lidové stavby...“

Miloš Šejn říká o své Sluneční hoře:

„Sluneční hora snů je umělý krajinný útvar vybízející k zastavení, nabízející průnik do přítmí jejího nitra, vystoupání na travnatý vrchol. Hora překrývá potok a obsahuje labyrintické přístupové chodby k jeskyni se studnou a řadou míst a objektů, určených k nejrůznějším způsobům rozhovorů. Nad vodní hladinou studnice a nad vrcholem celé hory jsou zavěšeny dva zvony, jeden věnovaný vnitřku, zemi a vodě, a horní, odkazující ke slunci a větru. V podzemních prostorách pak je možno prožít nejrůznější možnosti smyslových kontaktů, jako je procházení, zastavení, sed nebo leh. Umělecké ztvárnění vede k tomu, aby čas dotyků lidského těla poskytl zcela zásadní vizuální, hmatové, sluchové, čichové, chuťové a další zkušenosti...“

Příznivé ohlasy přítomných mě s Klárkou Nádvorníkovou potěšily, a tak se těšíme na další výlety, které se, doufáme, budou stejně líbit jako ten dnešní.

                                                                                                                  Ing. Hana Pavlišová