Rubriky


Kudy z nudy (aneb Příště pojeďte s námi!)

Publikováno 11.10.2017 12:46 Odbočka Olomouc


Obrázek

Podzim začal měnit barvy přírody. Ochladilo se, v poslední dny častěji pršelo. Ale to nebylo důvodem, aby skupina členů SONS Olomouc dne 5. 10. 2017 nevycestovala na výlet do Bučovic a do Milotic. Jelo se autobusem, který nám poskytl bezplatně Olomoucký kraj.

Naše první zastávka byla v Přerově, kde jsme přibírali několik přátel ze SONS Přerov. Pak už nic nestálo v cestě, abychom směřovali přímo do Bučovic na návštěvu zámku.

Městečko Bučovice leží v Jihomoravském kraji, v okrese Vyškov. Protéká jím řeka Svitava a má asi 6.500 obyvatel. V centru městečka dominuje renesanční stavba zámku Bučovice. Je ve vlastnictví státu a byl postaven v letech 1575 - 1585. Zámek byl postaven v údolí, tedy v místě na tu dobu neobvyklém. Jeho předchůdcem nebyl ani hrad, ani tvrz jak to bývá na většině zámků. Je originálním projektem italské pozdně renesanční stavby a celého rozsáhlého areálu, včetně renesanční zahrady, hradební zdi a vodního příkopu.

Projektoval jej Jacopo de Strada, vzdělaný znalec umění, historie a architektury. Byl správcem uměleckých sbírek tří habsburských císařů – Ferdinanda I, Maxmiliána II a Rudolfa II.

Jeho dcera Kateřina byla známou milenkou císaře Rudolfa II. a byla velmi vzdělaná.

Stavbu si objednal a financoval jeden z nejbohatších moravských šlechticů, vzdělaný pan Jan Šembera Černohorský z Boskovic. Studoval v Itálii a Vídni. Svojí vzdělaností a znalostí umění, jehož byl velkým příznivcem, dobře reprezentoval svůj rod. Důkazem jsou veškeré stavby zámku, ale i jeho výzdoba.

Na barokních úpravách zámku se od roku 1633 podílel Maxmilián z Lichtenstejna, který panství i zámek vyženil s krásnou dcerou Jana Šembery, Kateřinou.

Od roku 1681 přestal zámek sloužit k pobytu panstva a stal se  administrativním centrem panství a od roku 1720 sídlem centrální lichtenstejnské účtárny. Od té doby závažnější stavební úpravy nenarušily jeho italský renesanční charakter.

Na rozdíl od vnější až strohé fasády zámku jeho interiér v sobě skrývá několik bohatě zdobených reprezentačních sálů, které se jmenují podle pozdní renesanční výzdoby.

Těmito prostorami nás provázela paní v dobovém kostýmu. Byly to nádherně modré šaty, bohatě zdobené krajkou a korálky, měly vysoký límec tak, jak se v tu dobu nosil. Paní měla i účes přizpůsobený ke kostýmu. Byla to milá, vstřícná bytost, která nás po celou dobu prohlídky provázela. S ní chodil i pan Petr Hudec, který nám daroval překvapení v podobě zpěvu a hry na kytaru.

Tak jdeme do Sálu pěti smyslů. Je nazván podle maleb v klenbě, kde je pět lidských smyslů představovaných ženskými postavami i zvířaty.

Další sál zvaný Ptačí navazuje atmosféru lehké pergoly, má na stropě malovanou síť, v jejímž vrcholu je Amor s ptáky.

Rozlohou je největší a nejhonosnější Císařský pokoj. Jeho výzdobu pravděpodobně provedl dvorní sochař a štukatér císaře Rudolfa II – Hans Mont. (Rudolf II, byl milovníkem umění a na něm nešetřil peníze, jeho sbírka čítala více než 3000 exponátů). Na čtyřech lunetách, které Mont vyzdobil vysokým štukem, se nacházejí postavy Karla V., Európy, boha Marta a Venuše. Sál Císařský nese název podle čtyř římských císařů – Augusta, Nera, Antonia a Marca Aurelia, které Monet umístil do lunet nad okny. Malby na stropě čerpají námět z Homérovy „Odyssey“.

V tomto prostoru nás za doprovodu kytary pan Hudec naučil renesanční tanec.  Taky jsme si mohli ohmatat, ale i vyzkoušet hudební nástroje té doby. Osahala jsem si nejmenší dudy a kravský roh, který zněl podobně jako flétna. Ale byly zde i další hudební nástroje, jakoby klávesové. Drželi jsme v rukou i různé oděvy, kabátky, sukně, haleny, vysoké pánské límce, klobouček. Všechno bylo velice ozdobené, krásně sladěné se základní látkou. V té době byly vrcholem módy ve společnosti perlové doplňky.

 Zaječí pokoj je vyzdoben freskami, kde zajíci vystupují v lidských situacích. Uprostřed stropu je freska zobrazující hostinu zaječího páru. Tato převrácená motivace světa, výjevy ze světa zajíců, je ojedinělým motivem v Evropě.

Venušin pokoj zdobí fresky malířů z okruhu benátské školy. Je známkou znalosti antické mytologie. Vedle ústřední fresky Venuše  a Adonise jsou na stropě zachyceny protiklady lidských vlastností.

Procházeli jsme zbrojnicí, kde jsme se mohli dotýkat zbraní, které sloužily v třicetileté válce i v bitvě na Bílé hoře.

V přípravně jsme se dozvěděli, jaké koření bylo v té době používáno a kvůli kterému se vedly i války. Koření dováželi z Indie. Používal se pepř, skořice, muškátový oříšek a hřebíček. Pravý hřebíček jsme mohli ochutnat.

Na jídelním stole bylo skleněné nádobí, které jsme si mohli ohmatat a obdivovat jeho tvary.

Pokoje v prvním poschodí sloužily pro služebnictvo.

Vrátili jsme se do Císařského pokoje a tam nám naši průvodci připravili malý koncert. Petr Hudec hrál na kytaru a zpíval svou tvorbu. Další průvodce nám zahrál na staré hudební nástroje, které jsme měli možnost držet v rukou. Jak bylo vidět, hra na tyto nástroje nebyla jednoduchá.

Nakonec jsme se vrátili na nádvoří, kde jsme byli upozorněni na překrásnou manýristickou kašnu uprostřed. Vodotrysk je vysoký 8,5 metrů, představuje kalichovitou vázu, dole jsou 4 dračí hlavy opírající se o bedra mořských panen. Nahoře je socha Bacchuse (latinsky Dionysus, Bacchus je v řecké mytologii synem nejvyššího boha Dia. Je polobohem vína a nespoutaného života).

Pozoruhodné je i arkádové nádvoří s 90 sloupy, bohatě zdobenými 540 reliéfy.

Tak jsme se rozloučili se zámkem v Bučovicích, s unikátní ukázkou renesančního stavitelství u nás.

Další cesta autobusem směřovala do Milotic, do vinného sklípku. Projížděli jsme kolem milotického zámku, který je nazýván perlou jihovýchodní Moravy. Je zachovaným unikátním komplexem barokních staveb a zahradní architektury a stálo by za to jej někdy v budoucnu navštívit.

No a dojeli jsme do oblasti vinných sklípků a jejich úžasné architektury. Naštěstí autobus nemohl kvůli úzké cestě dojet až ke sklípku a naše pěší krátká tura byla odměněna cestou lemovanou sklípky. My jsme směřovali do oblasti zvané Šidleny, kde je sklípek U Čestmírů. Sklípek je krásná stavba, obzvlášť uvnitř. Nejdříve jsme seděli v prostoru, kde je bar a sezení pro 50 lidí. Zde jsme poobědvali.  Pak jsme se přesunuli do zadní části sklepa – rotundy, kde jsme ochutnávali vína, která pan Čestmír vyrábí. Naslouchali jsme jeho zajímavému vyprávění o stavbě sklípku a výrobě vína. Zájemci si mohli víno koupit k posezení doma.

V jedné písničce se zpívá „čas se nikdy nezastaví“ a tak to bylo i v tento výjimečný den a vracíme se zpět do všedního života.

S přáním navštívit zámek Milotice a setkat se s tak úžasnými lidmi, jako byli průvodci na zámku v Bučovicích i ve sklípku u Čestmírů a taky s vámi přátelé. Bez vás by to nebylo tak báječné.         Pro takové dny a setkávání je život krásný a stojí za to jej žít.

Eva Zatloukalová

 

P.S Petr Hudec je pracovníkem Národního památkového ústavu v Kroměříži a je hlavním organizátorem haptických interaktivních prohlídek památkových objektů.

Zorganizoval již několik haptických prohlídek ve skleníku Květné zahrady s názvem „Kamélie – královna plesů“, v loňském roce zorganizoval interaktivní prohlídku pro zrakově postižené na hradě Buchlov, letos, jak je výše uvedeno, prohlídku renesančního zámku Bučovice.

Patří mu i jeho kolegům náš velký dík a obdiv nad tím, kolik času a invence musí vložit do přípravy    a realizace takovýchto prohlídek.

Odměnou za tuto iniciativu je určitě pro organizátory to, že je o tyto speciální prohlídky v moravských odbočkách SONS velký zájem. Když bychom sečetli všechny účastníky, kteří se takových interaktivních akcí dosud zúčastnili, bylo by to už několik stovek.

J. Příborský

Obrázky







 



Podpora

Technické informace

684100 (od 28.10.2012)

Web technicky provozuje:

K jakémukoliv užití textů a obrázků uvedených na tomto serveru je třeba souhlas provozovatele.
Copyright © 2012 - 2018 SONS ČR, z. s.

Ochrana osobních údajů (GDPR)

 

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.