Koncert zrakově postižených učitelů hudby a jejich hostů v kostele sv. Vavřince na Malé Straně 23. června 2018
Koncert klubu učitelů v kostelíku svatého Vavřince
Předposlední červnovou sobotu se uskutečnil v malostranském kostelíku svatého Vavřince v pořadí již třetí koncert Klubu učitelů hudby se zrakovým postižením při SONS ČR. Přestože je koncertní sál v tomto nenápadném gotickém kostelíku spíše malý, začátek koncertu vždy provází jistá nervozita, jestli se sál naplní. I letos se tyto obavy ukázaly jako zbytečné. Nedočkaví posluchači se začali scházet již půlhodinu před začátkem, někteří přijeli ze značné dálky – z Liberce, z Telče… Dostavila se i návštěva nad jiné vzácná, paní hraběnka Mathilda Nostitzová, která přišla navzdory zdravotním obtížím.
Na úvod krátce promluvil Luboš Zajíc, předseda klubu, a Milan Arner, hlavní organizátor koncertu, kteří přivítali posluchače a předali kytici paní hraběnce Nostitzové jako poděkování za finanční podporu vydání publikace Příručka černotiskového notopisu v reliéfu.
Koncert zahájilo, jak je již tradicí, vystoupení barokního souboru Musica pro sancta Cecilia pod vedením Zbigniewa Janusze. Zahráli skladby autora pro tento soubor takříkajíc kmenového – Adama Václava Michny z Otradovic: Opět jiná o svatém Jiří, Vítání svatého ducha do srdce, Jiná o všech Svatých a Přídavek ke starodávné písni za mrtvé. K dobovému zvuku souboru (kromě virginalu, violy da gamba a souboru kravských rohů) přispěla letos nově i theorba – nástroj jemného hlasu a nápadného vzhledu. Hraje na ni Šimon Tamaki, nástupce dlouholetého člena souboru kytaristy Martina Vítka. Letos jsme mohli kromě stálých členů souboru (Marie Nováková, Marie Machová, Jana Hrdličková, Petr Mach, Jiří Červený) slyšet i další nové posily: Ivetu Sedláčkovou na virginal, violoncellistku a gambistku Sáru Haspeklovou, žačku Jiřího Červeného a zpěváka basistu Jiřího Machotu.
I v dalším čísle zazněla skladba z dob dávno minulých. Kytarista a loutnista Jiří Jelínek pro letošní vystoupení zvolil kytaru a zahrál nám Šest renesančních skladeb v transkripci Oskara Chilesottiho. Výborně zvolený repertoár a krásné vystoupení.
Do doby barokní nás opět vrátily Martina Říhovská a Monika Fukasová v Telemannově Sonatě č. 7 TWV 41. Slyšeli jsme dvě části, Largo a Presto, interpretované na repliky dobových nástrojů – zimostrázovou zobcovou flétnu a virginal z dílny pana Bečičky (zapůjčený Musicou pro sancta Cecilia).
Následovala skladba z romantického repertoáru – Fantazie na vlastní téma Františka Maxe Knížete v podání Stanislava Měchury. A sami jsme slyšeli, že tento skladatel (mimo jiné autor první české kytarové školy) klade na interpreta značné nároky.
Pokud někomu přišlo, že (přes výbornou akustiku sálu) jsou kytarová čísla tichá a těšil se na něco břesknějšího, teď přišla jeho chvíle. Brahmsovy Uherské tance č. 5 a 6 a Ministep Josefa Koreše nám na klavír zahráli pánové Ondrej Čanecký a Pavol Pekný – čtyřručně a s vervou.
Po nejstarším vystupujícím hudebníkovi – panu Ondreji Čaneckém vystoupila účinkující nejmladší – žačka Moniky Fukasové Eliška Soperová. Tato drobná blondýnka s bravurou zahrála na akordeon Revirando od Astora Piazzoly.
Následovalo další klavírní číslo – tentokrát tišší a introvertnější – Dvě idylky op. 7 od Josefa Suka v podání Romana Schenka.
A nakonec – také již tradičně vystoupení Milana Arnera se suitou Josefa Bohuslava Foerstera Princezna Pampeliška, z níž zazněly části Intermezzo, Chanson triste, Serenata. Jedná se o dílo původně určené pro housle, které Milan Arner zahrál ve vlastní transkripci pro klarinet a s klavírní spoluprací paní Radomíry Šlégrové. Byl to výkon profesionální – zlatý hřeb večera.
Na závěr bychom rádi poděkovali Pražskému Jaru za výhodný pronájem sálu, panu Radimu Gaborovi za kustodské služby, Martině Zajícové za péči o příchozí a rozdávání programů, účinkujícím, že zahráli a posluchačům, že přišli a soustředěně poslouchali.
A malé lákadlo nakonec: podobný koncert se uskuteční již letos na podzim a to v Brně 10. listopadu od 15:00 hod. v Červeném kostele.
Pavla Zajícová