Koncert v kostele sv. Vavřince konaný 21. června 2019
Červnový koncert KUHZP v Praze
Koncert Klubu učitelů hudby se zrakovým postižením, konaný v předprázdninovém čase, se stává pomalu tradicí. A jako každá tradice už má i své jistoty – věci, které se každoročně opakují: místo konání akce - kostelík svatého Vavřince pod Petřínem přeměněný na koncertní síň, horké letní počasí a obavu, jestli se sál opravdu naplní posluchači. A naštěstí se, jako už potřikrát, tato obava nenaplnila. Přestože byl koncert oproti minulým ročníkům, které se odbývaly v sobotu odpoledne, přesunut na páteční večer, přišlo posluchačů dost. A jak za chvíli uvidíte sami, bylo na co se těšit.
Po krátké promluvě Luboše Zajíce a Milana Arnera koncert zahájil – také již tradičně – soubor Musica pro Sancta Cecilia, specializovaný na barokní a renesanční hudbu. První uvedená skladba, Chi la gagliarda od Baltassare Donatiho je na repertoáru tohoto souboru již dlouho – objevila se na druhém albu „Anno iubilaeo gratia pleno MM“ před devatenácti lety, ale za tu dobu neztratila nic ze svého kouzla. Letos v ní vystoupily, kromě dlouholetých členů, také nové posily: sopranistka Tereza Kuncová, basista Tomáš Hájíček a výjimečně i kytaristka Petra Arnerová. Následovala instrumentální Ricercada seconda od Diega Ortize a píseň Johna Dowlanda If my complaints v podání nové zpěvačky Terezy Kuncové. A nakonec pijácká Il tedesco Giovanni Gastoldiho ve které se řádně odvázal umělecký vedoucí souboru Zbigniew Janusz. Škoda jen, že jsme přišli o ťukání půllitry, kterým obvykle Musica pro Sancta Cecilia tuto píseň doprovází – v místním kultivovaném baru byly totiž k dispozici jen křehké vinné sklenky. V poslední písni jsme mohli ale slyšet alespoň jeden neobvyklý hudební nástroj – sopránovou violu da gamba, na kterou hrál Jiří Červený.
Po odchodu Musica pro Sancta Cecilia ze scény zůstala na pódiu pouze její zpěvačka Marie Nováková, aby nám v doprovodu loutnisty Jiřího Jelínka zazpívala dvě milostné renesanční písně Giulia Cacciniho: Amarilli a Amor ch’attendi. Možná je trochu škoda, že se publikum dalo strhnout k potlesku hned po první skladbě a nemohlo si tak náležitě vychutnat kontrast mezi oběma písněmi – první tklivou a druhou temperamentní.
Po Caccinim nám Jiří Jelínek, tentokrát již sám, zahrál tři krátké skladby jiného renesančního skladatele – slavného Angličana Johna Dowlanda: Orlando Sleepeth, Melancholy galiard a Lady Hudson’s puffe.
A konec renesance – je čas na klasicismus. Koncert Karla Stamitze, určený původně pro klarinet, housle (nebo klarinet) a orchestr, jsme mohli vyslechnout v úpravě pro dva klarinety a klavír. První větu nám zahráli za klavírního doprovodu Emy Adámkové žáci Luboše Zajíce, Cyril Popek a Julie Přerovská, kteří se s touto skladbou zúčastnili krajského kola letošní soutěže ZUŠ.
U mladých účastníků hudebních soutěží ještě zůstaneme. Další účinkující, student Deylovy konzervatoře Karel Leskovec v poslední době uspěl hned ve dvou: v Soutěži Vítězslava Nováka v Kamenici nad Lipou a na 10. Mezinárodní Hudební soutěži v srbském Bělehradě. Nám zahrál z Novákovy skladby Můj máj op. 20 první větu a Polichinelle Sergeje Rachmaninova.
Žačka Moniky Fukasové Eliška Soperová si pro nás připravila akordeonové skladby slibující osvěžení v parném letním odpoledni. Útvary na skle a Severní vítr ze suity Zimní črty Anatolije Kusakova vnesly do sálu závan pravé ruské zimy.
Teď z Ruska rovnou do Ameriky. Roman Schenk, který na koncertech KUHZP obvykle vystupuje s romantickým repertoárem tentokrát překvapil koncertním waltzem Bethena a Pinne Apple Ragem od Scotta Joplina.
Jako vždy dokonale sehraní manželé Arnerovi zahráli Agua e vinho Egberta Gismontiho a Libertango Astora Piazzoly.
Závěr koncertu patřil disciplíně na koncertech KUHZP velmi oblíbené – čtyřručnímu klavíru. Tentokrát jsme slyšeli Malé hodiny a Tarantellu Valerije Gavrilina v podání Moniky Fukasové a Iryny Sarabun.
Koncert skončil, Radim Gábor který tento večer vystupoval v dvojjediné úloze kustoda a barmana se mohl začít věnovat nalévání nápojů a návštěvníci přátelskému klábosení. Kromě dobrého vína nás ale čekal ještě jeden drobný a nečekaný hudební zážitek – žačky které účinkovaly ve Stamitzovi zasedly ke klavíru a vydržely skoro celý večer nadšeně čtyřručně improvizovat.
Sluší se poděkovat všem, kteří tenhle příjemný večer připravili. Milanu Arnerovi za hudební dramaturgii a přípravu programů v Braillu i v černotisku, Aničce Arnerové a Ondřeji Hořejšímu za předávání květin, Pražskému jaru za pronájem sálu, účinkujícím za hezké výkony a posluchačům, že přišli.
Pavla Zajícová