Komentovaná prohlídka Radíkovské pevnosti - Fortu Radíkov

Před půl druhou jsme se sešli na autobusové zastávce před olomouckým Hlavním nádražím. Bylo nás celkem deset a už od nádraží s námi jel můj táta Josef Kočí, který je průvodcem na Fortu.

Ze zastávky v Radíkově jsme se prošli do mírného kopce kolem telekomunikační věže o výšce 75 m zvané Radíkovská rozhledna, výletní restaurace s názvem Pod věží a chatového tábora.

Vstup do areálu Pevnosti je hned vedle a prohlídka tedy mohla začít. Po vstupu do areálu nás táta zavedl dovnitř do místnosti, ve které je plastický model Fortu. Nad ním nám povídal o historických událostech, které s Pevností souvisí. Dozvěděli jsme se také to, že Fort je vytesán do vrcholku kopce, na kterém stojí. Všichni jsme si mohli na model sáhnout a mohli jsme si tak lépe představit, jak Fort vypadá. Nakonec jsme si byli prohlédnout vnitřní bojovou část Fortu, spojovací chodbu, která se nazývá poterna a suchý příkop.

Nazpět jsme šli na stejnou zastávku, na které jsme v Radíkově vystoupili, takže z mírného kopečka, ale procházka nám vůbec nevadila.

    Klára Kočí

Poprosila jsem svého tátu, jestli by nám mohl k naší prohlídce napsat pár slov:

„Předem domluvenou návštěvu jsem očekával trochu s nervozitou, neboť jsem neměl žádné zkušenosti s jednáním s osobami s poruchou zraku. Klára mě však poučila, jak mám svoji přednášku koncipovat, což se podle mého soudu osvědčilo. Bylo také dobré, že návštěva se uskutečnila mimo naši návštěvní dobu po předem domluveném terminu. Mohl jsem se tak návštěvníkům věnovat, aniž by nás nějak omezovala celková doba návštěvy.“ 

Ing. Josef Kočí

STRUČNÁ HISTORIE RADÍKOVSKÉ PEVNOSTI (FORTU RADÍKOV)

1283: dokumentované první opevnění olomouckého návrší

1526: rozšiřování hradeb

1642-1650: okupace Olomouce švédskými vojsky (v této době dochází k opravám hradeb)

1655: po odchodu švédských vojsk prohlašuje Ferdinand III. Olomouc za zemskou pevnost

konec roku 1741 až duben 1742: obléhání a dobytí Olomouce vojsky pruského krále Fridricha (Bedřicha) II. Velikého (z Vídně byl vydán rozkaz Olomouc vydat)

květen 1742: Marie Terezie rozhoduje o zřízení Císařsko-královské olomoucké pevnosti (největší fortifikační systém ve střední Evropě) jako bastionové pevnosti, důmyslně chráněné záplavovými oblastmi řeky Moravy a Bystřice

1757: dobudována Císařsko-královská Olomoucká pevnost

1758: znovu neúspěšné obléhání, okupace vojsky Fridricha II.

1838: zahájena výstavba Fortu Tabulový vrch a Šibeniční vrch

1850 až přibližně 1866: výstavba 20 fortů (jiné materiály uvádí 12 z 25 plánovaných) v rámci Fortového věnce kolem Císařsko-královské Olomoucké pevnosti (Bastinové pevnosti založené Marií Terézií)

1872 až 1875: výstavba Fortu Radíkov II - strategický účel byl zabránit obsazení radíkovského návrší (kóta 443,5 m.n.m.) nepřátelským dělostřelectvem, které by mohlo zničit severovýchodní část fortového věnce a umožnit nepříteli prorazit bastiony a z této strany vniknout do Olomouce. V případě snahy nepřítele zaútočit na tyto forty tak dělostřelectvo z Fortu Radíkov II podpoří obranné boje z této východní strany. Druhý strategický cíl byl bránit severní část habsburské monarchie proti útoku ze severu (zejména Pruska).

1886 – rozhodnutí o likvidaci Císařsko-královské olomoucké pevnosti

Olomouc je přibližně od 11. století budována jako město se systémem hradeb jako obranou před nepřátelskými vojsky. Byla několikrát obléhána a dobyta byla v době třicetileté války (1642). Po odchodu švédských vojsk byla rozhodnutím Ferdinanda III. přebudována na zemskou pevnost. V době panování Marie Terezie ji v rámci války o habsburské dědictví (1. slezská válka ) na konci roku 1741 obléhala pruská vojska Fridricha II. Velikého a dle rozkazu z Vídně, byly otevřeny brány a pruská vojska Olomouc obsadila. Po jejich odchodu rozhodla Marie Terezie o vybudování Císařsko-královské olomoucké pevnosti ve formě bastionové pevnosti využívající řízené záplavy oblastí mezi bastiony z řeky Moravy a Bystřice. Vybudovaná bastionová pevnost Olomouc (dokončeno 1757) se ubránila dalšímu obléhání pruskými vojsky Fridricha II. v roce 1758.

Toto bastionové opevnění Olomouce mělo však neblahý vliv na celkový rozvoj Olomouce, neboť v oblastech za bastiony nebylo možno bez povolení stavět (v případě ohrožení Olomouce bylo nařízeno stavby zbořit). Na druhou stranu však bylo pozitivní to, že se stavělo ve městě a proto je Olomouc považována za jedno z největších barokních měst střední Evropy.

Z důvodu modernizace dělostřelectva (zejména v době napoleonských válek) hrozilo, že by mohl být tehdejším dělostřelectvem bastionový systém proražen a hrozilo by obsazení Olomouce. Byla postavena tzv. vzdálená obrana pomocí fortového věnce budovaného v okolí bastionu (celková délka asi 30 km, plánováno 25 fortů, postaveno 17 fortů). Jako první byly zbudovány forty Šibeniční vrch a Tabulový vrch. Celý systém byl budován od roku 1838 až přibližně do roku 1866.

Vybudovaný obranný systém fortového věnce bylo poté plánováno rozšířit o tři festy (tři a více fortů mezi sebou navzájem podporovaných palbou případně i podzemními chodbami). Tyto festy byly plánovány v prostoru Baba, Suchý vrch a Svatý Kopeček. Z plánovaných fortů byl však postaven pouze Fort Radíkov II. Jeho strategické určení bylo bránit severní část habsburské monarchie ze severu (zejména proti Prusku) a také zabránit obsazení Radíkovského návrší (kóta 443,5) nepřátelským dělostřelectvem, které by mohlo z tohoto návrší ostřelovat severovýchodní část fortového věnce a umožnit průnik nepřítele tímto směrem k bastionům severovýchodní části a následně prorazit do města.

Celý systém takto opevněné Olomouce byl z důvodu rozšiřování výstavby Olomouce rozhodnutím císaře Františka Josefa I. po dvou letech od vydání dekretu (1886) postupně bourán, aby se mohla Olomouc průmyslově a občansky rozvíjet.

Fort Radíkov II byl v roce 2006 prodán členům spolku Fort Radíkov z. s.   http://cisarska-pevnost.cz/cesta-po-pevnustkach/radikovsky-fort-2/, kteří zpřístupňují Fort návštěvníkům a také organizují různé společenské akce nebo vyžití občanů ve sportovní činnosti, stanování v přírodě atd.

Ing. Josef Kočí