Informátor 6/2026

Milé čtenářky, milí čtenáři,

i v letošním čísle našeho časopisu vám přinášíme přehled aktivit, setkání a událostí, které nás v uplynulém období spojovaly, inspirovaly a obohacovaly. Každé setkání, rozhovor, výlet nebo společně strávený čas nám připomíná, jak důležitá je vzájemná podpora, blízkost a pocit, že na nic nemusíme být sami.

Věříme, že právě společné zážitky, drobné radosti i obyčejná lidská setkání vytvářejí prostor, kde se člověk může cítit přijímaný, vyslyšený a vítaný. I malé okamžiky totiž často dokážou přinést povzbuzení, úsměv nebo novou energii do dalších dní.

Děkujeme, že jste součástí naší komunity a pomáháte vytvářet prostředí plné porozumění, sdílení a přátelské atmosféry. Přejeme vám příjemné čtení a mnoho hezkých chvil nejen při listování tímto číslem našeho časopisu.

                                                                               Hanka, Jirka a Kristýna

Organizační věci na pobočce

VÁŽENÍ ČLENOVÉ o letních měsících bude z důvodu čerpání dovolené, provoz omezen. Proto pokud půjdete do kanceláře, doporučujeme si nejprve dopředu zavolat, kdo a jak na pracovišti bude. Budou totiž také probíhat soc. aktivizační služby více v terénu. Děkujeme za pochopení. Zatím ohlášená dovolená je napsaná níže.

Dovolená H. Pospíchalová od 20.7. – 24.7.

Dovolená J. Sálus od 1.8. 8.8. 2026 a 22. – 29. 8

V době letních prázdnin bude mít rada Oblastní odbočky dovolenou od 14.7. – 14.8. 2026 

 

Ohlédnutí za uplynulým měsícem

Návštěva předškoláků

Naše pobočka poskytuje služby a poradenství, nejen našim členům, případně lidem se zrakovým handicapem ze širokého okolí, ale také v rámci osvětových akcí, občas zavítáme i do škol a školek. Poslední dubnovou středu jsme proto společně navštívili partnerskou školku, která s námi spolupracuje například na sbírce Bílá pastelka, a zde jsme seznamovali malé děti s úskalími života nevidomých. Pro tyto účely jsme se rozdělili na několik stanovišť, přičemž dvě z nich se nacházela venku, neboť sluníčko již pěkně hřálo. Uvnitř se děti mohli seznámit s Braillovým písmem pod vedením Emilky, s různými pomůckami pro denní použití pod vedením Alenky a Hanky. A samozřejmě nechybělo ani hraní deskových či karetních her, což připadlo na Jiřího. Ve venkovních prostorách se pohybovala Kristýnka s hosty ze Sedlčan. Děti si zde mohly vyzkoušet chůzi s bílou holí či pozorovat vodícího pejska při jeho práci.

Celá akce trvala necelé tři hodinky a jednotlivými stanovišti prošly desítky předškoláků z různých tříd.

Do poznávání se zapojily dokonce i samotné učitelky, pro které byly některé věci zcela neznámé. Tak snad se nám podařilo předat pár informací i našim budoucím pomocníkům.

Zvuková střelba

Poté, co jsme hromadně v dubnu zahájili zvukovou střelbu, pokračovali jsme v květnu již po menších skupinkách, aby se účastníci střídali rychleji a tím více trénovali. Tentokráte jsme ale začali dodržovat pravidla, abychom pak náhodou nebyli překvapeni, pokud bychom společně na nějaké závody vyrazili. Ale nač předbíhat. Nyní jsme ve fázi tréninkové a kdy budeme cítit formu pro klání turnajové, tak to se teprve uvidí.

Soutěž v bodovém písmu

Krajské kolo soutěže ve čtení a psaní Braillova písma v Jihočeském kraji

V úterý 5. května 2026 proběhlo v Táboře krajské kolo soutěže ve čtení a psaní Braillova bodového písma pro Jihočeský kraj. Akci pořádala táborská pobočka SONS a zúčastnilo se jí devět soutěžících z jednotlivých poboček, kteří si přijeli poměřit své dovednosti, ale především společně sdílet radost z něčeho, co má pro nevidomé a slabozraké obrovský význam – schopnosti číst a psát Braillovým písmem.

Celé setkání se neslo ve velmi příjemné, přátelské a podporující atmosféře. Nebylo to pouze o soutěžení, ale také o vzájemném povzbuzení, sdílení zkušeností, setkávání a lidské blízkosti. Mnozí účastníci ukázali obrovskou odvahu a odhodlání. Každý z nich si zaslouží velké uznání už jen za to, že se rozhodl soutěže zúčastnit a veřejně předvést své dovednosti.

Letos byla soutěž rozdělena do tří kategorií:

• Kategorie A – pro účastníky, kteří se Braillovo písmo učili již na základní škole,
• Kategorie B – pro účastníky, kteří se Braillovo písmo naučili až v pozdějším věku,
• Kategorie B+ – pro méně pokročilé soutěžící a pro ty, kteří se Braillovo písmo teprve učí.

Soutěžící si své schopnosti vyzkoušeli v disciplínách:

• čtení Braillova bodového písma,
• psaní na Pichtově psacím stroji,
• psaní na pražské tabulce,
• psaní na počítačové klávesnici.

Vítězové jednotlivých kategorií

• Čtení Braille – kategorie A: Roman Holík
• Čtení Braille – kategorie B: Ivana Töröková
• Čtení Braille – kategorie B+: Pavla Novotná
• Psaní na Pichtově stroji: Emilie Kumherová
• Psaní na klávesnici: Radek Žalud
• Psaní na pražské tabulce: Petra Šulcová

Velmi milou součástí celé akce byli také dva vodicí pejsci, kteří po celou dobu věrně doprovázeli své pány a byli jim vždy po ruce. I oni svým klidným a oddaným způsobem dotvářeli krásnou atmosféru celého dne.

Rozhodčím jednotlivých disciplín byl pan Petr Mašek z redakce časopisu Zora, který se podílí také na zvukové příloze Naše šance.

Silným momentem letošního ročníku bylo také udělení speciální ceny panu Janu Liškovi. Ten se během velmi krátké doby dokázal naučit číst i psát Braillovým bodovým písmem na takové úrovni, že se mohl soutěže aktivně zúčastnit. Jeho píle, vytrvalost a chuť učit se byly pro všechny velkou inspirací. Svým úspěchem navíc udělal ohromnou radost své lektorce Braillova písma paní Vlastě Grilové z českobudějovického Tyfloservisu, se kterou na soutěž přijel.

Smyslem této soutěže není pouze zvítězit. Mnohem důležitější je odvaha zapojit se, překonávat překážky a ukázat, jak zásadní význam má Braillovo písmo pro život lidí se zrakovým postižením.

Braillovo písmo totiž není jen systém teček, je to cesta ke vzdělání, samostatnosti, práci, kultuře i běžnému každodennímu životu. Je symbolem gramotnosti nevidomých lidí a i v době moderních technologií zůstává nenahraditelnou součástí jejich života. Možnost přečíst si vlastníma rukama knihu, poznámku nebo důležitou informaci přináší svobodu, nezávislost i pocit jistoty.

O to větší radost máme z toho, že naši uživatelé Braillovo písmo stále aktivně trénují, zdokonalují se v něm a předávají jeho význam dál. Právě podobné akce připomínají, že Braillovo písmo má své pevné místo i v dnešní době.

Vítězové jednotlivých disciplín postoupili do celorepublikového kola soutěže, které se letos opět uskuteční 12. září v ZŠ a MŠ pro zrakově postižené v Praze na Vinohradech.

Všem soutěžícím děkujeme za jejich účast, odvahu a odhodlání. Vítězům srdečně gratulujeme a přejeme mnoho úspěchů v celostátním finále. Už nyní se těšíme, že se za dva roky sejdeme znovu – možná v ještě větším počtu – a společně opět prožijeme den plný podpory, inspirace a lidské sounáležitosti.

Setkání s Tyfloservisem

S kolegyněmi z českobudějovického Tyfloservisu jsme prostě za jedno: Jsme tady pro naše uživatele a dokážeme spolupracovat a nabízet služby, které se prolínají i doplňují. Tentokrát si naši uživatelé vyzkoušeli testy schopnosti přímé chůze na 10 a 15 metrů a schopnosti odhadu úhlů při otáčení (45°, 90°, 180° a 360°). Zjistili jsme, že na tom nejsme vůbec špatně a vydali se poté zpět do klubové místnosti, abychom se seznámili s drobnými pomocníky do domácnosti právě pro osoby se zrakovým postižením. Všem se zalíbil jednoduchý skládač oblečení, kdy si budeme moci ve skříních vytvořit krásné komínky a také zažehlovací páska, která nám ušetří cestu ke švadleně. Zvláště dámy nadchla smyčková příze Puffy, kdy dokážou jednoduše uplést například nákrčník, polštářek nebo dokonce i deku. Našli jsme další činnost k zaplnění volného času a tvoření něčeho smysluplného. Děkujeme Tyfloservisu ČB za inspiraci i za veškerou spolupráci a těšíme se na příští shledání.

Trénink na PC

Tři mušketýrky i s D´Artagnangem zatoužily po vědomostech z oblasti PC. Skupinku jsme si s Hankou rozdělili na půl, a zatímco druhá skupinka trénovala ve vyšších sférách (1. patro), naše skupinka zůstala v přízemí a dala si za cíl jediný úkol. Zkusit si stáhnout film či hudbu z internetu. A i když počítač sem tam vypověděl službu, či se prostě odmlčel, nakonec jsme se všichni dostali na stránky „prehraj.to“, kde se nachází všemožný obsah ke shlédnutí, poslechu, anebo k uložení do počítače. A protože jsme všechny tyto disciplíny zvládli, mohli jsme si nakonec zahrát pro radost kvíz, mající podobu známé televizní hry „Chcete být milionářem?“ A mohu jen konstatovat, že rekord 32.000 mincí nebyl zatím překonán. Ale nebojte, zkusíme to příště zas. Mezitím si můžeme pro uklidnění pustit třebas Mozarta či Gotta.

Putovaly písničky

Co s načatým odpolednem druhou středu v měsíci? U nás v SONSu je to jasné, my se díky Ivance a Milušce vydáme po stopách české a Moravské folklorní tvorby a zazpíváme si nejednu lidovou písničku. K tomu, když Miluška se Zdeničkou s námi své narozeniny oslaví, tak to pak není divu, že každý po této aktivizačce odchází veselí.

Divadelní zkouška

V pořadí již třetí zkouška započala ihned po pořadu „Putovaly písničky“. A Tentokráte jsme se pustili do nácviku druhého dějství, v němž už své repliky našly i další ochotníci. A i v této části hry nebylo o řízky nouze. Nikoho proto asi nepřekvapí, že sem tam došlo k nějakým těm přebreptům, ať už z hladu či nepozornosti – například místo „Řidič má řízek“ došlo k záměně na „Řízek má řidič“, čímž se hra dostala do zcela jiné umělecké dimenze. Ochotníkům to šlo skvěle, a dokonce pomalu dochází k vylepšování scénáře, takže se milí diváci máte opravdu nač Těšit.

A protože měsíc květen je dlouhý, zatímco času na zkoušení zbývá pomálu, stihli jsme se sejít i počtvrté. To už na nás čekalo třetí dějství, a to včetně hororové i milostné scénky v hlubokém lese.

A co nějaké střípky ze zkoušky?  Víte, co dělá ochotník, když mu nedorazí kolega na zkoušku? Vezme si jeho scénář a hraje i za něj, což občas vede k tomu, že dotyčný ochotník vede sám se sebou monolog namísto dialogu.

Konverzace v Aj

Pokročilí začínají tušit, že australský příběh bude mít možná i svou stinnou stránku, ale o to napínavěji konec vyhlížejí. Jenže nic se nesmí uspěchat, a proto se musí ke konci příběhu slovíčko po slovíčku prokousat. K tomu se ovšem dozvídají střípky ze života Charlese de Gaula, Alexandra Solženicina, či se zamyslí nad otázkou, zda mohou stroje myslet. Anebo si prostě jen tak pro radost dají kvíz za pomoci telefonu Blind Shell.

A začínající se propracovali v počítání, až k tisícovkám a stovkám, takže už začínají býti pomalu připraveni na případné smlouvání o ceně v dalekých krajích. A k tomu si v anglickém jazyce občas zahrají pexeso či jinou hru.

Plavecký výcvik

Tento měsíc jsme toho příliš nenaplavali, protože letos vyšly na pátek dva významné svátky. O to více, jen co sváteční pátky pominuly, jsme se do plavání pustili a vody táborského bazénu jsme brázdili.  Naše postavičky se tak zpevňují a tu a tam se dokonce svaly rýsují.

Den zdraví v Plané n. L.

Město Planá n. L. si připravilo, nejen pro své obyvatele, celodenní akci, která nám všem měla přinést informace o péči o zdraví, kontakty na nejrůznější organizace a instituce, zabývající se prevencí i následnou péčí. A protože naše pobočka mezi takové organizace také patří, vydali jsme se nejdříve ve čtyřech vč. vodícího pejska Nátana do hotelu Lužnice, kde se akce konala.

Kristýnka s Petrou zůstaly venku, aby si návštěvníci mohli vyzkoušet chůzi s bílou holí a sledovat Nátana při práci. Jiří s Hankou si seděli hezky v teplíčku hotelového sálu a na dvou stolech rozložili pomůcky, které naši členové dobře znají. Hanka nás prezentovala pomůckami souvisejícími se sebe obsluhou a lehce zabrousila do vysvětlení funkce bodového písma. Jiří ukazoval různé hry založené na hmatových prvcích (např.: člověče nezlob se, šachy, karty atd.) a pak plynule přešel k bodovému písmu, Pichtově psacímu stroji a braillskému řádku, kam vyťukal jména příchozích účastníků. Protože v dopoledních hodinách převládali mezi návštěvníky studenti táborských středních škol, došlo i na telefony, a to zejména ty chytré. Studenti si tak mohli vyzkoušet, jak by se jim studovalo na vysoké škole, kdyby o zrak přišli. Po náročném dopoledni se studenty mohu jen konstatovat, že to s naší mládeží nebude tak špatné – skutečně projevovali o informace opravdový zájem.

Odpoledne se u našich stolů zastavovala široká veřejnost, a i tito účastníci se u nás ptali na všelicos. Navíc jsme obdrželi posily – Dana, Laďka, Alenka a Majka, díky nimž šlo vše, jako po másle.

Dopolední směna si tak mohla na chvilku odpočinout anebo si zajít ke kolegům z jiných organizací. A proto došli jsme si změřit tuky a cukry. V tuto chvíli chroupe autor tohoto článku ředkvičky z vlastní zahrádky, protože nějaký ten tučik by se na něm prý i našel. Nechali jsme si prohlédnout mateřská znaménka od dermatoložky z Budějovic s výsledkem v pořádku, a proto, jen co zhubnu do plavek, vydám se zase na slunné pláže Jordánu či Jadranu. Další stánky nabízely informace o probiotikách, možnosti kompletních laboratorních testů, naučit se prohmatat ženská prsa či mužská varlata za účelem prevence výskytu rakoviny. A kdo chtěl mohl si na sebe vzít geront oblek a na chvilku zestárnout, až o třicet let.

Po celém dni jsme tak předali velké množství informací, sami jsme se otestovali a zpět do našich domovů se vydali, kde ihned zasedli jsme na rotopedy a mávajíce s činkami v rukách, šlapali, jako při závodu Míru, abychom dali sbohem nechtěnému tuku.

Pedig

Šikovné ruce, hbité prsty a dobrá nálada – přesně v takové atmosféře probíhalo naše další společné tvoření. Pod vedením Milana a Jardy se účastníci pustili do výroby košíků a díky jejich trpělivému vedení, ochotě poradit i podpoře při práci šlo vše mnohem snáz. O pletení je stále velký zájem a naše tvořivá parta se neustále rozrůstá. Tentokrát se k nám přidala slečna Nikola, kterou práce s pedigem doslova uchvátila. Do tvoření se pustila s velkým nadšením a nové techniky se učí opravdu rychle. Nechybělo ani soustředění, pečlivost ani radost z každého podařeného kroku. Dámy už své košíčky zdobí korálky, barevnou bužírkou nebo různými barvami, a každý výrobek tak získává svůj osobitý vzhled. Je krásné sledovat, jak se z původních základů postupně stávají originální výrobky plné fantazie a kreativity. Příjemným zpestřením, byla také návštěva Dany, která se přišla podívat, povzbudit ostatní a u kávy si společně popovídat. I takové chvíle totiž ke společným setkáním neodmyslitelně patří a vytvářejí přátelskou atmosféru, díky které se všichni rádi vracejí.

Návštěva Benešovy Vily

Čtvrteční dopoledne se chýlilo ke své obědové části a celkem 18 lidiček vyrazilo za poznáním. Konkrétně jsme se chystali navštívit vilu Edvarda a Hany Benešových. Sraz jsme si dali v Paďousích, neboli na náměstí Sezimovo Ústí I., odkud nám stačilo jen deset minut chůze, abychom se ocitli v areálu zmíněné vily.

Zde nás uvítala místní pracovnice, která nám nabídla speciální telefonní utržené sluchátko, do nějž byl zabudován audio popis. Avšak, protože naše pobočka patří mezi ty modernější v ČR, vytáhla Kristýnka svůj vlastní chytrý telefon, který přes modrý zub (blue tooth) připojila k reproduktoru a sama spouštěla audio průvodce, tak jak jsme procházeli jednotlivými stanovišti.

Mohli jsme si vyslechnout, a někteří i prohlédnout, příběhy vzniku vily, jak se na interiéru i exteriéru podílely známé osobnosti jako např. architekt Otokar Filinger, sochař Jaroslav Dušek, spisovatel Karel Čapek a samozřejmě nelze opominout i roli první dámy Hany Benešové.

Prošli jsme okolo skalky, ne kterou byli oba manželé pyšní, tenisových kurtů, upraveného parku a samozřejmě i interiérem vily samotné. Zde jsme mohli trochu nahlédnout do života obou zmíněných manželů a také spatřit postel, kde prezident E. Beneš nakonec strávil poslední chvíle svého života. Byť, jak už od roku 2023 víme, jeví se býti velmi sporné, zda vystavené lůžko je opravdu to pravé. Prasynovec z Pluhova Žďáru tvrdí, že nikoliv. Ať tak, či ona, je dobře, že i toto místo má svá tajemství a teprve generace budoucích historiků nám možná přinesou správné odpovědi.

PO hodince a čtvrt jsme již byli zcela plni dojmů, avšak, jak se praví v jedné ze Svěrákových her: „Něco malého by se do nás, i přesto, vešlo.“. A proto se nás část vydala do restaurace U Vily, která nás v tomto směru uspokojila nadmíru a my jsme se tak s dobrým pocitem mohli navrátiti do svých domovů.

Turnaj v kartách

Během posledního květnového pondělí ovládly klubovnu čertovy obrázky. A protože karbaníků se sešlo hned 9, přimíchali jsme do balíčku barvu švestkovou a houslovou.

Na začátku, před samotnou hrou jsme si znovu vysvětlili hodnoty jednotlivých karet, barev, a především braillské popisky. A když ukončili jsme prvotní studium, zahájili jsme naši tradiční hru „oko bere“. Jiří se ujal banku a hráčům rozdal penízky (říkejme jim třebas dolary), aby si všichni mohli vsadit dle libosti a své hráčské zkušenosti.

Jen co každému se v ruce ocitly dvě karty, mohl si každý vsadit a pak si karty, dle potřeby, doplnit. Jako vždy, šlo o to, aby se přiblížili hráči hodnotě jednadvacet. A jen co si doplnil poslední hráč poslední kartu, jal se Jiří odhadovati, kdo limit přesáhl a kdo se naopak od hranice jednadvaceti daleko nacházel. Pak otočil první kartu, zajel prstem do levého horního rohu a zde nahmátl znak pro číslo a písmeno „h“, neboli první karta mu vynesla osm bodů. A než odkryl hodnotu druhé karty, pozeptal se, zda existuje karta, kterou by si nepřál, neboť by s ní překročil onen zmiňovaný limit. Správná odpověď v tomto případě zní, že druhá karta může mít jakoukoliv hodnotu, a přesto jednadvacítku nepřekročí, ale ani na ní nedosáhne. Po chvilce si tedy bere druhou kartu do ruky a nahmatává písmeno „X“, což znamená desítku. Jak si bystrý čtenář jistě už dopočítal, Jiří držel v ruce karty v hodnotě osmnácti bodů. A to mu po zralé úvaze stačilo, aby si již další kartu nebral, ale naopak hru ukončil. V prvním kole se mu dařilo a většinu hráčů odhadl správně a o dolary je připravil. Přesto již i v tomto kole se našli dva hráči, kterým musel odměny vyplatit.

Takto jsme pokračovali asi další čtyři kola, než se Jiřímu bank poměrně ztenčil. A proto nastal čas na další hru, zvanou „prší“. Tato hra, jak zřejmě většina čtenářů tuší, spočívá nejen na hodnotě jednotlivých karet, ale též na její barvě. Proto musel každý karbaník sledovat nejenom horní znaky, ale i znak ve druhém řádku, který napovídal, o jakou barvu se jedná.

Aby hra netrvala nekonečně dlouho, došlo k dohodě, že každý si vsadí na základě prvních čtyřech karet a o výhru se podělí ti, kteří skončí na prvních třech místech. Do konce času našeho turnaje jsme stihli pouze dvě kola, neboť hráči, kteří se už už chystali zvítězit, obdrželi náhle několik sedmiček, což v této hře znamená líznout si několik karet a tím oddálit své vítězství.

Během prvního kola sázeli hráči velmi opatrně, ale ve druhém kole, když už bylo zcela zřejmé, že se žádné třetí kolo konat nebude, vsadili všichni všechny své dolary. Nejbohatší hráč Břéťa tak vsadil například celých 25 dolarů, a naopak nejchudší hráčka (její jméno zde záměrně zatajuji) si ještě dolary musela zapůjčit, aby se vůbec mohla zapojit do hry.

Prvních pět minu byla nálada veselá, každý totiž našel ve své ruce kartu, kterou by mohl odhodit. Jak šel čas dále, přibývaly sedmičky, které nás nutily lízat, esa, co zastavovala nás na celé jedno kolo, anebo tam pořád někdo házel svršky, aby změnil barvu, kterou následně hrající v ruce samozřejmě neměl. Tak to už přituhovalo, a proto o výrazy „No, to snad není možné, on/ona to změnila…“ anebo „Ale no tak fuj, sedmičku, co jsem Ti udělal/a…“, nebylo rozhodně nouze.   A než dokončím své vyprávění, dovolím si malou odbočku, abych jediného čtenáře nenechal na pochybách, že se jedná o hraní zcela seriózní a počestné. Tedy líznout si kartu neznamená, že by hráč započal zkoumat hodnotu karty jazykem, ale prostě si vezme další kartu. A odhodit svršky nemá nic společného s aktivitami striptýzového typu, ale jedná se o hodnotu karty, která v prší může změnit barvu na přání majitele. Takže po skončení hry, i když Jiří uklidil všechny svršky i spodky do krabičky, odcházel každý zcela oděný, tak jak hru započal. Ale vraťme se zpět ke hře, vždyť jde o všechno.

Dalších patnáct minut hlásil jeden hráč za druhým, co právě hraje a z intonace hlasu šlo dovodit, zda se blíží k vítěznému konci, či se jeho počet karet nechtěně zvětšuje.  K tomu z kostela zvon se přihlásil, aby nám pravé poledne oznámil. Jeden z hráčů měl v ruce houslovou devítku, zcela prázdno v žaludku, ale velkou touhu vyhrát. V duchu mu naskakovaly přerůzné myšlenky: „No tak, hoďte tam někdo housle, nebo aspoň devítku, já už mám hlad…“. A protože u nás v pobočce se zázraky dějí na počkání, devítka padla, první hráč se karet zbavil a za ním ihned další dva. Nic už proto nebránilo zajít si doplnit energii do Nového ráje, kde se ten den podávala „Ještědská saň“.

A co dodat závěrem? Hráli jsme si hráli, až jsme se všichni obehráli, avšak především výborně pobavili, a přitom Brailla procvičili. Jo a samozřejmě opět prosíme dlužníky, aby své závazky do tří dnů od vydání tohoto informátoru, vyrovnali, jinak bychom museli povolat exekutorskou firmu „Berousek a Nevrátílek s. r. o.“.

Výroba z korálků

Tvoření z korálků tentokrát nepřineslo jen krásné výrobky, ale také mnoho  trpělivosti. Účastníci se pustili do výroby náramků doplněných květinami, které si sami vytvářeli. Pro mnohé šlo o novou zkušenost, při níž si mohli vyzkoušet práci s gumičkou místo klasického drátku nebo silonu.

Milí odvážlivci, když si vytváříte šperky z korálků, nejenže se zabavíte, ale získáváte také mnoho psychologických výhod. Když dokončíte svůj vlastní výrobek, můžete cítit radost a hrdost na svou práci. To pomáhá posilovat sebevědomí i chuť zůstávat aktivní. Tvůrčí aktivity navíc podporují navazování nových přátelství a společných zážitků, díky nim se člověk necítí sám. Velkým přínosem korálkování je také postupné zlepšování jemné motoriky. Při navlékání korálků si účastníci procvičují přesné pohyby rukou a prstů, koordinaci i soustředění. Pravidelná práce s drobnými předměty pomáhá posilovat svaly rukou, udržovat pohyblivost kloubů a podporovat samostatnost při běžných denních činnostech. Tvoření zároveň aktivuje paměť, pozornost i kreativitu.

Tentokrát byla při tvoření potřeba opravdu ohromná dávka trpělivosti. Občas zaznělo i „já to vzdávám“ nebo jiné zoufalé povzdechy, ale nakonec vše dopadlo dobře. Žádné korálky ani pomůcky nelétaly vzduchem, a tak naše pracovnice celé tvoření ve zdraví přečkala. Nechyběl humor, vzájemné povzbuzování ani společné hledání způsobů, jak si práci co nejvíce usnadnit. Tentokrát tvořilo pět nevidomých dam, jeden těžce zrakově postižený muž a jedna slabozraká účastnice, která si mohla částečně pomoci zrakem. Díky vzájemné pomoci, sdílení nápadů a společným postřehům se podařilo část výrobků dokončit a zároveň objevit nové „vychytávky“, které příště práci ještě usnadní. Jelikož práce byla opravdu náročná, budeme v tvoření pokračovat i při dalším setkání.

Zajímavý tip na čtení

Pro naše čtenáře přinášíme tip na zajímavé knihy, které dětem citlivou a přirozenou formou přibližují svět lidí s handicapem a různými odlišnostmi. Autorka dětských knih Markéta Vítková se ve své tvorbě dlouhodobě zaměřuje na témata handicapu a odlišnosti a prostřednictvím příběhů vede děti k větší empatii a porozumění.

Inspiraci čerpá z osobních zkušeností i ze spolupráce s lidmi, jejichž příběhy zpracovává. K tématu ji přivedl nevidomý tchán, díky kterému si uvědomila každodenní situace, které lidé bez zkušenosti s handicapem často nevnímají. Právě to ji inspirovalo k napsání první knihy o zrakovém postižení.

Postupně začala zpracovávat i další témata, například autismus, vozíčkářství nebo sluchový handicap. Ke každé knize přistupuje na základě konkrétních zkušeností lidí z praxe. Jejím cílem je především rozvíjet u dětí empatii a přirozené pochopení odlišnosti.

Mezi její knihy patří například Narozeninová kočka o nevidomých, Jak barevná je modrá o autismu, Vozíčkov nebo Nezvuky věnované komunitě neslyšících. V knihách se snaží ukazovat různé pohledy a zdůrazňovat, že každý člověk prožívá svůj handicap jinak.

Na besedách děti často reagují otevřeně a kladou zvídavé otázky. Některé si zkoušejí krátké simulace, například zavázání očí, aby lépe pochopily život nevidomých. Autorka ale zdůrazňuje, že podobná zkušenost nemůže plně vystihnout realitu a slouží hlavně jako podnět k diskuzi.

Markéta Vítková zároveň upozorňuje na rozdíl mezi „mluvit o nevidomých“ a „mluvit za nevidomé“. Sama se proto vždy snaží vycházet z autentických zkušeností lidí, se kterými spolupracuje.

Něco málo o cestování

Cestujícím se smyslovým postižením pomáhají technologie, systém pomoci ale stále stojí na lidech

V úvodním díle jsme popsali legislativní rámec, který má zajistit rovný přístup k železniční dopravě. Praxe však ukazuje, že samotná pravidla nestačí. Skutečná přístupnost vzniká až kombinací technických opatření, funkčního systému asistence a lidského přístupu zaměstnanců. Zkušenosti cestujících se sluchovým i zrakovým postižením přitom ukazují, že zatímco v některých oblastech došlo v posledních letech k výraznému posunu, jinde zůstávají překážky, které mohou samostatné cestování výrazně komplikovat. Přístupnost železniční dopravy je pro ně často otázkou detailů – funkčního orientačního systému, předávání informací i přístupu zaměstnanců.

V článku vycházím také z osobních zkušeností, které se mnou sdílel Alexandr žijící se sluchovým postižením, a také Božena a Kateřina, které jsou obě nevidomé.

Orientace ve stanici: základ samostatného cestování

Pro osoby se zrakovým postižením je klíčovým předpokladem samostatného cestování funkční orientační systém ve stanici. Ten však není v českém prostředí zatím jednotně řešen. Jedním z nejvýznamnějších prvků by měla být jednoznačně označená kontaktní místa pro asistenci. Ta by měla být dobře viditelná, doplněná orientačním hlasovým majáčkem (OHM), hmatovým štítkem a napojená na vodicí linie. Takové řešení však zatím není legislativně zakotveno ani technicky sjednoceno. Inspiraci lze přitom nalézt například na mezinárodních letištích, kde jsou kontaktní body standardizované a snadno dohledatelné. Velký význam má také funkčnost OHM. Jejich hlasitost i obsah sdělení musí být srozumitelný a aktuální. Zvláštní důraz je nutné klást zejména při dočasných omezeních provozu nebo po modernizaci stanice, kdy se orientační situace mění. Pokud nejsou informace aktualizovány, mohou být pro nevidomé cestující spíše matoucí než užitečné.

Podobně zásadní roli hrají vodicí linie. Umělé vodicí linie musí vždy navazovat na přirozené orientační prvky a musí být dostatečně hmatově kontrastní. Pokud vodicí linie nikam nevedou nebo končí bez návaznosti, stávají se pro nevidomé cestující nepoužitelnými.

Vzhledem k četnosti mimořádností a jejich síťovému efektu je vhodné ve velkých a/nebo důležitých uzlových stanicích přidat informační panel, na kterém by byly zobrazovány a po aktivaci prostřednictvím vysílače povelu nevidomého nebo slabozrakého (VPN) i akusticky sdělovány informace o aktuální poloze („kde se nachází“), výše uvedené operativní informace a případně informace o organizaci a umístění stanice náhradní dopravy. Zásadní a bezpečnostní informace spouštěné na takovém panelu pomocí VPN by měly být čteny jako první. Změna nástupiště bývá oznámena výhradně akusticky. Pro osoby neslyšící je proto nutné změnu nástupiště doplnit vizuálně na informačních tabulích a pro všechny zajistit dostatečný čas od oznámení do odjezdu. Kompletní informace o stanicích naleznete zde: https://www.cd.cz/stanice/.Pro snadnější orientaci na nádraží jsou postupně doplňovány orientační plánky s vyznačením všech prostor pro cestující, nástupišť s příchody k nim a zastávek návazné dopravy v okolí nádraží. Plánky stanic by měly být k dispozici zde: https://www.cd.cz/dalsi-sluzby/sluzby-ve-stanici/-29157/. Odkaz však nefunguje a po jeho rozkliknutí se zobrazí chyba.

Orientace na nástupišti a nástup do vlaku

S rostoucí délkou vlakových souprav nabývá na významu sektorové značení nástupišť velkými tiskacími písmeny od „A“. Označení sektorů písmeny umožňuje cestujícím lépe najít konkrétní vůz nebo třídu. Pokud se však tento systém zavádí, je nutné zajistit jeho přístupnost i pro osoby se zrakovým postižením a současně integrovat informace do mobilních aplikací. Bezpečnost nástupu může výrazně zvýšit i kontrastní označení dveří vlaků. To je důležité zejména pro slabozraké cestující. Kontrastní polepy či nátěry by měly být aplikovány nejen na moderní vozidla, ale také na starší soupravy nebo vozy s reklamními polepy, kde může být orientace obtížnější. Výhledovým zlepšením orientace ve voze by byly NFC štítky umístěné na standardizovaném místě (například v blízkosti dveří, aby byly dostupné ihned po nástupu). Po přiložení mobilního telefonu by cestující získal informace o uspořádání vozu, umístění toalety nebo vyhrazených míst či signalizačního tlačítka pro výstup na znamení.

Samoobslužné vlaky a nové bariéry

Na méně vytížených tratích se stále častěji objevují spoje bez vlakového doprovodu, kde si cestující kupují jízdenky prostřednictvím samoobslužných terminálů. Tyto terminály však musí být přístupné i pro osoby se smyslovým postižením. Je nezbytné, aby terminály byly vybaveny hlasovým výstupem a hmatnými ovládacími prvky, aby je mohli používat nevidomí cestující. Zároveň musí být umístěny tak, aby byly dostupné pro osoby na vozíku i pro osoby menšího vzrůstu. Podobný problém se týká i validátorů jízdních dokladů ve stanicích, které by měly splňovat stejné požadavky přístupnosti.

Zastávky na znamení: detail, který rozhoduje

Dalším problémem je nejednotné umístění tlačítek pro zastávky na znamení. Pro nevidomé nebo osoby s omezenou pohyblivostí může být jejich nalezení a použití obtížné – může být nejen obtížně nalezitelné, ale také těžko přístupné při velké obsazenosti vozu i stojícími cestujícími. Požadováno je proto umístění hmatově rozlišitelného tlačítka v prostoru pro cestující, ideálně v dosahu vyhrazeného místa. Důležitá je také akustická i vizuální odezva, která potvrdí, že byl signál úspěšně odeslán. Zásadním bezpečnostním opatřením by také bylo zavedení informace o straně výstupu ve směru jízdy vlaku do automatického hlášení.

Cestující se sluchovým postižením: technologie výrazně pomáhají

Na rozdíl od nevidomých cestujících využívají osoby se sluchovým postižením asistenci jen výjimečně. Nepotřebují totiž fyzický doprovod, jejich hlavní bariérou je dostupnost informací. Nemusí si tedy objednávat přepravu s asistencí, a tudíž nejsou při cestování limitováni lhůtou objednání přepravy 24 hodin před plánovaným časem odjezdu. Zkušenosti cestujícího Alexandra ukazují, že v této oblasti došlo v posledních letech k výraznému zlepšení. Alexandr cestuje nejčastěji v Moravskoslezském kraji, ale zkušenosti má i z jiných regionů. Pozitivně hodnotí zejména modernizaci vlaků v Jihomoravském kraji, kde podle něj jezdí jedny z nejnovějších souprav. „V modernizovaných vlacích jsou dnes běžné digitální informační panely. Praktickým detailem je také světelná signalizace u dveří, která upozorňuje na nástup a výstup, nebo světelné indikátory obsazenosti toalety,“ popisuje.

Neustálá modernizace digitálních informačních prvků je nezbytná

Klíčovou roli dnes hrají digitální informační systémy v železničních stanicích, které provozuje Správa železnic, a jejich neustálá modernizace. „Na nádražích jsou digitální tabule naprosto zásadní. Přehledně zobrazují odjezdy, změny nástupišť i mimořádnosti,“ popisuje Alexandr. Významnou roli hrají také mobilní aplikace dopravců. „Umožňují nákup jízdenek, rezervaci místenek, sledování zpoždění i změn nástupišť bez nutnosti složitě komunikovat u přepážky,“ vysvětluje Alexandr. Přesto upozorňuje, že aplikace někdy generují větší množství upozornění, což může být nepřehledné. Za problém stále považuje nedostatečné vizuální upozornění na mimořádnosti. „Na stanicích bez funkčních tabulí může cestující snadno promeškat spoj, dojde-li například ke změně nástupiště,“ upozorňuje. Inspiraci vidí například ve Vídni, kde dopravní podnik testuje znakujícího avatara poskytujícího informace ve znakovém jazyce. Podobná řešení by podle něj mohla výrazně zlepšit informovanost i v českém prostředí. Vedle moderních technologií zůstávají důležité i tradiční pomůcky, například indukční smyčky u pokladen, které pomáhají lidem se sluchadly filtrovat okolní hluk a zlepšují srozumitelnost komunikace. Jak však Alexandr upozorňuje, ve srovnání s modernějšími digitálními nástroji už nepředstavují nejprogresivnější řešení.

Důležitý je individuální přístup a respekt

Důležitým faktorem je pro Alexandra také přehled o dění ve voze. „Snažím se rezervovat místo v rohu, abych viděl na informační tabule i na pohyb personálu a spolucestujících.“ Zmiňuje však situaci, kdy mu dopravce změnil rezervaci do středu vozu. „Necítil jsem se tam stejně komfortně. Pro nás je přehled o okolí opravdu důležitý.“ Alexandr si všímá postupného zlepšení komunikace zaměstnanců. „Průvodčí i pokladní častěji komunikují pomaleji a zřetelněji. Snaží se přizpůsobit tempo hovoru,“ říká. Sám při komunikaci využívá aplikaci pro automatický přepis řeči do textu. I přizpůsobení se této metodě by mělo být součástí inkluzivního přístupu.

Nevidomí cestující: asistence jako klíč k samostatnosti

Na rozdíl od osob se sluchovým postižením využívají nevidomí cestující asistenci výrazně častěji, jelikož potřebují pomoc s orientací, nalezením správného vlaku i nástupem. Výhodou pro ně oproti vozíčkářům je, že pro přepravu nepotřebují plně bezbariérový spoj. Majitelé vodicích či asistenčních psů jistě oceňují, že národní dopravce umožňuje přepravu jejich čtyřnohých průvodců zdarma. Rovněž je možné považovat psa s takovým výcvikem za průvodce, který je vyžadován pro přepravu osob s těžkým pohybovým či zrakovým postižením.

Přizpůsobené technologie

Pro vyhledání spojení, zakoupení jízdenek či rezervaci místenek mohou cestující se zrakovým postižením využít stránku www.cd.cz/spojeni-a-jizdenka/, která umožňuje zvětšení písma i využívání hlasové čtečky. Web by tak měl splňovat požadavky Blind friendly webu a standardy W3C. Stejně tak mohou cestující se zrakovým postižením využít aplikaci Můj vlak, kde je možné kromě výše zmíněných funkcí dostupných na webu zjistit aktuální informace o vlacích (aktuální poloha vlaku, případné zpoždění, následující stanice včetně čísla nástupiště a koleje a kam vlak přijede), o službách ve stanicích a jejich přístupnosti dle hendikepu, výlukách, mimořádnostech a aktuálních opatřeních. Aplikace vás také včas upozorní před výstupem z vlaku nebo před přestupem na jiný vlak.

Asistence jako stěžejní podpora

Zkušenosti Kateřiny a Boženy ukazují, že bez asistence by pro ně samostatné cestování bylo jen obtížně představitelné. Kateřina si obvykle objednává kompletní službu. „Pracovník ČD na mě čeká na domluveném místě, doprovodí mě do vozu a ideálně mě předá průvodčímu,“ popisuje. Za zásadní považuje pomoc při výstupu. „Nevidím, na kterou stranu se vystupuje. Ideální je, když o mně ví průvodčí a upozorní mě,“ vysvětluje v kontextu nebezpečnosti výstupu do kolejiště, dojde-li k otevření dveří na nesprávnou stranu. Božena si asistenci objednává prostřednictvím svého účtu u ČD. V poznámce uvádí, že je nevidomá a potřebuje vyzvednout a doprovodit k vlaku i pomoci při nástupu a výstupu. Upozorňuje však, že zejména při mezinárodních cestách nebo přestupech na jiného dopravce se informace o nevidomém cestujícím někdy „ztratí“ v systému. „Setkala jsem se se situacemi, kdy v řetězci přepážka – asistenční služba – vlakový personál pravá ruka nevěděla, co dělá levá,“ popisuje. Konkrétně zmiňuje zmatky na stanicích v Trnavě a Žilině, kde personál o její asistenci opakovaně neměl dostatečné informace.

Lidský přístup často rozhoduje

Obě ženy mají ale také zkušenosti, které hodnotí velmi pozitivně. Kateřina například popisuje situaci, kdy její objednávka byla schválena, ale na nádraží v Praze na ni nikdo nečekal. Přesto o ní věděl průvodčí ve vlaku i pracovník ČD, který na ni čekal v cílové stanici v Pardubicích, takže cesta nakonec proběhla bez komplikací. Jindy cestovala neplánovaně přes Beroun, kde měla na přestup pouhé tři minuty. Spoj měl zpoždění a asistence nebyla objednána. Průvodčí však podle ní situaci aktivně řešil: zařídil, aby poslední návazný vlak počkal, a dokonce zajistil přistavení soupravy na vedlejší kolej stejného nástupiště, aby přestup zvládla rychle a bezpečně. Také Božena zmiňuje podobný příklad dobré praxe, kdy vlak vyčkal s odjezdem, až ji asistentka doprovodila k nástupu. Tyto momenty podle obou žen ukazují, že lidský přístup konkrétních zaměstnanců dokáže vyvážit i systémové nedostatky.

Technické i personální nedostatky

Významným problémem jsou podle respondentek menší stanice a regionální vlaky. V některých spojích je totiž jediným členem personálu strojvedoucí, který nemůže pomoci s nástupem/výstupem. Další komplikací je nutnost objednat asistenci minimálně 24 hodin předem. „Tento limit by měl být flexibilnější,“ myslí si Božena a jako další mínus zmiňuje také krátké nástupní doby, především ve stanicích, které nejsou pro daný vlak výchozí, a slabý wifi signál ve vlacích. „Raději si jízdenky tisknu, protože aplikace někdy bez internetu nefunguje.“ Přesto však pro přehlednost využívá mobilní aplikaci Můj vlak, anebo aplikaci NaVlak, kde jsou aktuální informace o příjezdech a odjezdech vlaků stejně jako na nádražních tabulích. Božena zmiňuje také zkušenost s personálním podstavem, kdy jeden pracovník měl ve stejný čas zajistit nástup jí i cestujícímu na vozíku do spojů na jiných nástupištích.

Respekt v komunikaci jako základ

Silným motivem obou výpovědí je respektující komunikace. Božena popisuje situaci, kdy asistentka ČD mluvila předávala pokyny její osmileté dceři místo jí samotné a jejímu taktéž nevidomému manželovi. „Nejsem kus nábytku, nejsem nesvéprávná. Mluvte se mnou. Můj doprovod je jen doprovod,“ říká. Podle ní je pravidelné školení personálu v komunikaci s cestujícími s různými typy postižení nezbytné.

Vděčnost i očekávání změn

Přes dílčí problémy hodnotí všichni tři respondenti služby Českých drah pozitivně a oceňují posun v posledních letech. Chtějí služeb národního dopravce nadále využívat a doufají v nepřestávající zlepšování jeho technického vybavení a služeb. Zároveň ale upozorňují, že skutečná přístupnost nestojí jen na technologiích nebo formulářích. Jak shrnuje Božena: „Jsem ráda, že služba existuje. Ale kvalita závisí hlavně na lidech, na předávání informací a na respektu.“

Druhý díl seriálu tak ukazuje, že cesta k plně přístupné železnici vede nejen přes modernizaci infrastruktury, ale také přes lepší organizaci, komunikaci a důsledné zavádění jednotných standardů v celé síti.

Zásady komunikace s člověkem se zrakovým postižením

Respektující komunikace je základem poskytování služeb veřejnosti. Mezi zásady komunikace s osobami se zrakovým postižením patří:

• oslovte danou osobu a představte se, neboť nevidomá osoba jinak neví, hovoříte-li s ní;
• při popisu či pokynu pro přemísťování je třeba používat směrové pojmy (vpravo, vlevo, dole, nahoře), případně využít bližší popis pomocí hodinového ciferníku (sloup na druhé hodině), pokud víte, že je na něj daná osoba zvyklá a dobře se podle něj orientuje;
• poskytněte dostatek času pro samostatné jednání, neboť vnímání pouze pomocí hmatu je časově mnohem náročnější než vnímání zrakem;
• s osobou se zrakovým postiženým nikdy fyzicky nemanipulujte bez jejího souhlasu a nepřemisťujte její věci bez jejího vědomí.

https://www.helpnet.cz/serial-vykolejeni-cast-2-cestujicim-se-smyslovym-postizenim-pomahaji-technologie-system-pomoci-ale-stale-stoji-na-lidech/

 

TERMÍNY PLÁNOVANÝCH AKCÍ

ČERVEN - ČERVENEC

Datum			Akce	Čas
po.	1.	Června	Turistický pobyt Šumava		hod.
st.	3.	Června	Tyfloservis	9:00	hod.
čt.	4.	Června	Kondiční cvičení	9:30	hod.
čt.	4.	Června	Právní poradna	11:00	hod.
pá.	5.	Června	Konverzace v AJ pokročilí	8:30	hod.
pá.	5.	Června	Konverzace v Aj začátečníci	10:30	hod.
pá.	5.	Června	Plavecký výcvik	12:30	hod.
Po.	8.	Června	Jednání oblastní rady	10:00	Hod.
út.	9.	Června	Orientace – VPN +přechody	9:00	hod.
st.	10.	Června	Putovaly písničky	13:00	hod.
pá.	12.	Června	Konverzace v AJ pokročilí	9:00	hod.
pá.	12.	Června	Konverzace v Aj začátečníci	11:00	hod.
po.	15.	Června	Letem světem - Maroko	13:00	hod.
st.	17.	Června	Zvuková střelba	8:30	hod.
st.	17.	Června	Zvuková střelba	10:00	hod.
st.	17.	Června	Pedig	13:00	hod.
čt.	18.	Června	Zdravotní procházka – Planá nad Lužnicí	9:00	hod.
pá.	19.	Června	Konverzace v AJ pokročilí	9:00	hod.
pá.	19.	Června	Konverzace v Aj začátečníci	11:00	hod.
po.	22.	Června	Letem světem - Maledivy	13:00	hod.
st.	24.	Června	Trénink paměti	10:00	hod.
čt.	25.	Června	Kondiční cvičení	9:00	hod.
čt.	25.	Června	Tyfložurnál	10:30	hod.
pá.	26.	Června	Konverzace v AJ pokročilí	9:00	hod.
pá.	26.	Června	Konverzace v Aj začátečníci	11:00	hod.
so.	27.	Června	Odjezd na rekondiční pobyt

 

Stále Vás moc prosíme o přihlašování a odhlašování se z akcí a dodržování časového harmonogramu jednotlivých pořádaných událostí. Děkujeme.