Informátor 11/2026

Milí čtenáři,

listopad je tu a s ním přicházejí kratší dny, podzimní počasí, ale také příležitosti k příjemným setkáním, kulturním zážitkům a společně strávenému času. A že jich tentokrát nebude málo! Hlavní událostí listopadu bude festival TyfloART – festival zrakově handicapovaných umělců, který nabídne několik dní plných hudby, zpěvu, divadla, literatury, tvoření a inspirativních setkání.

Na své si přijdou především milovníci hudby. Čekají nás koncerty známých interpretů, jako jsou Ráchel Skleničková a Radek Žalud, ale také vystoupení řady dalších hudebníků a pěveckých seskupení. Těšit se můžeme například na trio Putovaly písničky - Ivana Töröková, Miluška Kroužková a Aleš Ebert, kapelu Mix, vystoupení rehabilitačního střediska Dědina, pěvecký sbor Pastelky nebo trio Jiřího Synáka, Tomáše Hnízdila a Petra Střešinky. Zazní písně různých žánrů, od lidových a folkových melodií až po klasickou i moderní hudbu. Chybět nebude ani divadelní představení souboru Slepýši Tábor a příjemný jazzový večer v podání Tomáše Pavlána.

TyfloART ale nebude jen o hudbě. Pro návštěvníky jsou připraveny také literární dopoledne, autorská tvorba, taneční a další tematické workshopy i relaxační aktivity. Zajímavým zpestřením bude dernisáž keramických objektů Svatopluka Vaněčka a koncert žáků ZUŠ Sezimovo Ústí. Prostor dostanou také šikovní tvůrci a řemeslníci, kteří představí své rukodělné výrobky, bižuterii, keramiku i další originální tvorbu. Festival tak nabídne nejen umělecké zážitky, ale také možnost načerpat inspiraci, něco nového si vyzkoušet a potkat spoustu zajímavých lidí.

Ani po festivalu však listopadový program nekončí. V týdnu po TyfloARTu nás čeká také podzimní oblastní shromáždění členů, které bude příležitostí k dalšímu společnému setkání, sdílení novinek a rozhovorům o všem, co nás v naší organizaci zajímá a těší.

A ani v tomto čísle samozřejmě nebude chybět ohlédnutí za tím, co jsme společně prožili, další zajímavé články, informace a pozvánky na nadcházející akce. Přejeme Vám, ať je Váš listopad plný příjemných setkání, kulturních zážitků a dobré nálady. Ať už se s námi vydáte na festival TyfloART, zúčastníte se oblastního shromáždění, nebo si najdete chvilku na odpočinek u našeho časopisu, věříme, že si v něm každý najde něco, co ho potěší a inspiruje.

Přejeme krásný listopad a příjemné čtení!        Hanka, Jirka a Kristýna

Organizační věci na odbočce

VÁŽENÍ ČLENOVÉ z důvodu povinného vzdělávání budeme od 4. – 6. 11. (Pospíchalová, Voborská) mimo kancelář. Provoz OSP bude zajišťovat Právní poradna v Praze a SAS bude zajišťovat J. Sálus. Proto pokud půjdete do kanceláře, doporučujeme si nejprve dopředu zavolat, jak na pracovišti kolega bude. Děkujeme za pochopení.

Znovu připomínáme možnost objednávky periodik

Opět je možnost si na pobočce objednat periodika na příští rok. Rádi Vám s výběrem pomůžeme.

Časopisy Zora v roce 2027: novinky, oblíbené tituly i nové možnosti čtení

Redakce Zora přichází s nabídkou časopisů na rok 2027. I tentokrát si mohou čtenáři vybírat z pestré nabídky titulů podle svých zájmů i podle toho, jaký způsob čtení jim nejlépe vyhovuje. Časopisy jsou k dispozici ve zvětšeném černotisku, v Brailleově písmu, jako zvukové nahrávky, v elektronické podobě nebo prostřednictvím e-mailu. Ať už vás zajímají aktuality, kultura, zdraví, technika, hudba, příroda, zábava nebo třeba svět vodicích psů, v nabídce si snad každý najde svého favorita. Co si můžete předplatit? Mezi nejznámější tituly patří samozřejmě Zora, časopis pro osoby se zrakovým postižením, který přináší aktuality, rozhovory, informace z legislativy, kultury a sportu nebo pozvánky na zajímavé akce. Dále můžete vybírat například z časopisů Ema, Naše šance, Téčko, Obzor, Kaleidoskop, Světluška, Kontakty, Zorka, Azor, Hudebník, První čtení a dalších titulů. Nabídka je opravdu široká – od časopisu pro děti až po magazín věnovaný technice či zajímavostem ze světa hudby. Časopisy jsou dostupné v různých formátech. Kromě tištěných časopisů ve zvětšeném písmu a Brailleově písmu si lze objednat také časopisy na flashdisku, přes internetové rozhraní, e-mailem nebo ve zvukové podobě na CD. Některá čísla máme u nás v kanceláři, můžete si je prohlédnout či poslechnout. Rádi Vám je zapůjčíme.

Objednávka kalendářů na rok 2027

Stále máte možnost objednat si kalendáře na rok 2027, jsou již v prodeji. Cena stolního kalendáře je 80 Kč, kapesního 10 Kč a nástěnného 200 Kč. Tématem nástěnného kalendáře jsou Vesmírné planety.

Podzimní Oblastní shromáždění

Srdečně vás zveme na Oblastní shromáždění táborské pobočky SONS!

Přijďte se s námi ohlédnout za rokem 2026 a podílet se na plánech pro rok 2027. Setkání se uskuteční 19. listopadu od 14:00 v prostorách naší pobočky.

Program zahrnuje zhodnocení dosavadní činnosti a diskusi o budoucích aktivitách a cílech. Těšíme se na vaši účast a společné sdílení nápadů!

 

Článek od naší dlouholeté členky

30 let - Byla jsem u toho!

Dovolte mi napsat pár řádků za uplynulými třiceti roky.

V červnu 1996 vznikla naše známá Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých SONS. ČUNS a SNS se spojily v jednu celostátní organizaci, která hájí a napomáhá zrakově postiženým.

V Táboře máme oblastní odbočku. Nedávno přejmenovanou na pobočku a před mnoha lety okresní odbočku. Názvy se mění, ale lidé a poslání zůstává.

Dříve jsme měli společné prostory s ostatními svazy podle jejich zdravotního postižení. Práce výboru byla na bázi dobrovolné činnosti. To vyžadovalo určitou zapálenost lidí pro dobrou věc. Scházeli jsme se na členských schůzích čtyřikrát do roka. Výbor každý měsíc. Pomůcek dříve bylo poskrovnu. Po setkání si lidé vyměňovali zkušenosti. Akce nebyly tak časté, ale hojně navštěvované.

Co se změnilo?

Obrovský rozmach pomůcek na čtení. Bílé hole několika typů pro bezpečnou chůzi. Předměty pro domácnost. Ozvučené semafory, reliéfní dlažba, hlásiče MHD. Rozlišení hotovosti i přístupné bankomaty. Spousta přístrojů na nás mluví. Dostupnost vysokých škol pro studium zrakově postižených. Vznikly: Tyfloservis, Tyflocentrum, Tyflopomůcky, Rekvalifikační středisko, SVVP. Redakce Zora se přizpůsobuje moderní technice. Knihovna a tiskárna má několik poboček v republice. I státní správa a legislativa dávkami a úlevami na nás pamatuje. V očním lékařství jsme na vysoké úrovni, ale někdy je medicína krátká.

V táborské pobočce najdeme kromě dobrovolníků hlavně zaměstnance, kteří jsou vysokoškolsky vzdělaní. Každý rok jsou proškolení v odbornosti. Poskytují širokou škálu poradenských služeb, nabízejí sociální aktivizace. Pomůcek je nepřeberné množství. Máme vlastní prostory, kde se setkáváme. Dobré nápady se často realizují. Můj příspěvek nechce vyjmenovávat veškerou činnost. Ale chci připomenout, že jsme ušli kus cesty a máme se lépe při překonávání nesnází při chybějícím zraku. Jsem členkou 48 let a dobrovolně napomáhám 40 roků. Sama potřebuji pomoc druhých. Pomáhat záslužné věci je mi ctí a potěšením. V Hradci Králové před 30 lety jsem hlasovala pro sjednocení. A dnes se ukazuje, že to bylo správné a důležité rozhodnutí.

V naší pobočce Tábor jsme výročí oslavili také slavnostním koncertem Vokál klubu s hosty 17. 10. I zde jste se se mnou mohli setkat a osobně si historii připomenout. Máme se dobře, ale musíme si to stále připomínat.

Děkuji všem, kteří odborně a lidsky napomáhají a vedou nás na cestě bez zraku. Zavzpomínala Emilka

Ohlédnutí za uplynulým měsícem

Pedig

Někdy stačí pár proutků, šikovné ruce a trocha trpělivosti, aby vzniklo něco krásného. Tentokrát jsme se pustili do pletení košíků z pedigu – přírodního materiálu, který dokáže pod rukama doslova ožít.

Na začátku jsme se společně seznámili s prostorem, připraveným materiálem i různými technikami pletení. Každý si mohl zvolit postup, který mu vyhovoval, připravit si potřebné pomůcky a pustit se do práce. A že to nebyla jen tak ledajaká činnost! Pedig je potřeba správně vést, ohýbat, utahovat a hlídat, aby košík držel tvar. Někdy je třeba zapojit nejen prsty, ale také hlavu a pořádnou dávku trpělivosti. Košík si totiž člověk sám od sebe do správného tvaru neposkládá – i když by to občas bylo velmi praktické.

Pletení košíků je zároveň skvělou aktivitou pro osoby se zrakovým postižením. Velkou roli zde hraje hmat, díky kterému mohou uživatelé vnímat strukturu materiálu, kontrolovat jednotlivé proutky a postupně sledovat, jak jejich výrobek získává svůj tvar. Při práci si procvičují jemnou motoriku, obratnost prstů a zápěstí, ale také soustředění, paměť a plánování jednotlivých kroků. A co je důležité – každý může pracovat svým tempem a podle svých možností. Tentokrát se nepletli košíky pouze pro vlastní potěšení, ale také pro prezentační účely na festival TyfloArt, kde mohou své výrobky představit širší veřejnosti. A to už je pořádná motivace! Najednou nejde jen o to, aby košík dobře držel pohromadě, ale také o to, aby mohl dělat radost někomu dalšímu a ukázal, co všechno dokážou šikovné ruce a tvořivá mysl.

Možnost vytvořit výrobek, který bude darován na takové akci, přinesl uživatelům pocit užitečnosti a posílil jejich sebevědomí. Vždyť vědomí, že naše práce má smysl a někdo další ji ocení, dokáže člověka povzbudit víc než lecjaká pochvala.  Takže až příště uvidíte pěkný pedigový košík, vzpomeňte si, že za ním může být nejen spousta trpělivosti a šikovnosti, ale také příběh o tvořivosti, přátelství a chuti ukázat světu, co všechno dokážeme. A naše košíky? Ty už se pomalu chystají na svou velkou cestu na TyfloArt!

Trénink na mobilních telefonech

Co všechno se dnes vejde do mobilního telefonu? Slevové karty, nákup i cesta na vlak. A tak jsme se sešli, abychom se s některými aplikacemi naučili lépe zacházet. Telefony jsme měli různé – BlindShell, Android i iPhone, takže bylo na čem trénovat. Růženka navíc přinesla svoji domácí buchtu s čokoládovou polevou, aby nám šlo učení lépe. Inu, taková buchta žádnou instalaci nepotřebuje, a přitom dokáže trénink pěkně ochutit.

Nejdříve jsme se pustili do aplikace Klarna. Vyprávěli jsme si, jak si ji stáhnout, jak do ní vložit slevové karty z různých supermarketů a především, jak ji potom při skutečném nákupu použít. Vždyť mít všechny karty pěkně pohromadě je sice příjemné, avšak u pokladny je také zapotřebí tu správnou najít. A když už jsme byli u nakupování, pověděli jsme si i o aplikacích Košík a Rohlík, přes které lze nákup vyřídit rovnou z mobilu.

Zde Jiří doplnil, že se zabývá tréninkem AI agenta, který by nákup provedl za něj. My se tedy učíme nakupovat a Jiří si k tomu ještě vychovává nákupčího. Zda se mu podaří předat všechny nákupní starosti umělé inteligenci, to zatím ponecháme na povídání o AI, kde se o tom dozvíme více.

Od nákupů jsme se přesunuli k orientaci v prostoru. Účastníci si povyprávěli o aplikacích VoiceVista, Lazarillo, Mapy.cz, Google Maps nebo Apple Maps. Protože co naplat, telefon plný aplikací je věc pěkná, ale také je dobré vědět, kudy se vydat.

Pro pohyb v interiéru byla zmíněna aplikace Seeing AI, která čte text v reálném čase. Můžete tedy procházet chodbami na úřadě, v hotelu či u nás v pobočce a číst si označení dveří. A že nemusí zůstat pouze u povídání, to si nakonec vyzkoušela Iveta přímo u nás.

Na závěr jsme se dostali k aplikaci Můj vlak. A zde se ukázalo, že železnice nabízí kromě cestování také náměty na vtipné historky. Představte si, milí čtenáři, že si zarezervujete místenku do kupéčka pro osm cestujících, avšak přijede vlak s kupéčky pro šest. Nebo máte místo v posledním vagónu, jenže ten nějaký lajdák zapomene připojit. Vy sedíte a čekáte, zatímco vlak bez Vašeho vagónu jede svou cestou. A aby těch trampot nebylo málo, můžete mít rezervaci do vagónu číslo sedm, ale vlak přijede pouze s vagóny do čísla šest. Inu, místenku člověk má, jen mu k ní občas schází kousek vlaku.

U aplikace Můj vlak jsme se trochu zdrželi, avšak nakonec jsme zvládli upravit cestující a vyhledat příslušné spojení. Kdo potřeboval poradit ještě s dalšími aplikacemi na iPhonu, obrátil se individuálně na Kristýnku.

A tak po hodince a půl nastal čas naše mobilní trénování zakončit. Jiří předal účastníky Hance, která si pro ně připravila právní poradnu. Ale to už je jiná pohádka.

Právní poradna

Když se poradíme, hned jsme o něco moudřejší

V našem společném setkání jsme se tentokrát zaměřily na témata, která se mohou hodit v běžném životě, a to především na příspěvek na péči, příspěvek na mobilitu a blížící se komunální volby. A protože se říká, že kdo je připraven, není překvapen, pustily jsme se do toho pěkně zeširoka.

Nejprve jsme si povídaly o příspěvcích, které poskytuje Úřad práce. Probraly jsme, komu mohou být určeny, jaké jsou podmínky jejich získání, v jaké výši se poskytují, a především na co je lze využít. Právě poslední otázka vzbudila největší zájem. Ukázalo se totiž, že nestačí jen vědět, že nějaký příspěvek existuje – důležité je také vědět, jak s ním správně naložit.

Uživatelky se aktivně zapojovaly a přicházely s konkrétními dotazy ze života. Zajímalo je například, zda lze z příspěvků hradit dovoz obědů od soukromých poskytovatelů nebo třeba služby pedikúry. Společně jsme hledaly odpovědi a vysvětlovaly si, jaké možnosti péče existují. Vždyť kdo by nechtěl mít jasno v tom, na co má nárok a kde už je potřeba hledat jiné řešení? Člověk se někdy v množství informací může ztratit rychleji než v obchodě při hledání správné uličky.

Nezůstaly jsme ale jen u příspěvků. Věnovaly jsme se také tomu, kdo může péči zajišťovat – ať už jde o blízké osoby, pečovatelské služby, jiné organizace nebo osobní asistenty. Každá situace je trochu jiná, a právě proto je dobré vědět, na koho se obrátit a jaké možnosti máme k dispozici.

Na závěr přišlo na řadu téma komunálních voleb. Povídaly jsme si o praktických záležitostech spojených s volením, mimo jiné také o možnosti využít doprovod a o tom, jak si celý proces co nejvíce usnadnit. Protože volební právo je důležité a ani případné překážky by neměly člověka odradit od toho, aby vyjádřil svůj názor. A co si z toho odnést? Že ptát se není žádná ostuda, že informací není nikdy dost a že společně se často dobereme odpovědi rychleji. A pokud si navíc při tom všem můžeme popovídat a sdílet své zkušenosti, je to příjemný bonus navíc.

Čtenářský klub online – aneb na návštěvě u francouzských spisovatelů

Milí čtenáři, první říjnový čtvrtek jsme se v počtu šesti účastníků opět sešli v našem čtenářském klubu online. A protože tentokráte byla na programu francouzská literatura, čekala nás pořádná porce příběhů, lásky, dobrodružství, ale také úvah o životě, smrti a lidském štěstí. Inu, Francouzi zkrátka umějí psát nejen o víně a lásce!

Pan Příborský se na ten den omluvil, a tak jeho vyprávění nahradila krátká recenze knihy, kterou jsme si poslechli prostřednictvím MP3 souboru. Pak už se slova ujala první čtenářka, která nás zavedla do světa Honorého de Balzaca a jeho románu *Otec Goriot*. Ačkoliv kniha vznikla před mnoha lety, její příběh je až nepříjemně aktuální. Otec své dcery bezmezně miluje, dává jim vše, co má, a ony? Inu, navštěvují ho především tehdy, když potřebují peníze. Zatímco jejich nároky rostou, nebohý tatínek se stěhuje do stále horšího a horšího pokoje. Člověk si při takovém vyprávění říká, že některé lidské vlastnosti se nemění ani po staletích.

Druhou knihou této čtenářky byl *Muž, který sázel stromy* od Jeana Giona. Knížka sice útlá, zato myšlenkami pořádně nabitá. Její hlavní postava nachází smysl života v každodenním vysazování stromů, díky nimž postupně promění krajinu v nádherné místo pro život. A to vše bez nároku na slávu, pochvalu či odměnu. Povídali jsme si tak nejen o ochraně přírody, ale také o tom, co může člověk vykonat pro druhé, aniž by za to něco očekával. V diskusi zazněl i příběh muže z Českých Budějovic, který každý den sbírá staré železné předměty, rozbíjí je na malé kousky a ekologicky likviduje. Řeč přišla také na spisovatele Aleše Palána a jeho dílo o muži, který vysazoval určitou odrůdu stromů. Inu, někdo po sobě zanechá hromadu nepotřebných věcí, jiný zase les!

Další milovnice francouzské literatury nás seznámila s knihou *Tři Dumasové* od André Mauroise, autora, který se proslavil především románovými životopisy. A že bylo o čem vyprávět! Vydali jsme se totiž na cestu napříč třemi generacemi jedné pozoruhodné rodiny.

Nejprve jsme poznali dědečka Dumase, vojáka, který bojoval v Napoleonově době. Pak přišel na řadu jeho syn Alexandre Dumas, autor slavných *Tří mušketýrů* a *Hraběte Monte Christa*. Mimochodem, dozvěděli jsme se, že příběh slavného hraběte vychází ze skutečných událostí, jen jeho literární závěr je podstatně romantičtější než skutečnost. A zatímco tento Alexandre miloval bohémský život plný vína, žen a zábavy, jeho syn byl povahou poněkud jiný. Spíše mravokárce, zato také významný spisovatel, jehož *Dáma s kaméliemi* patří ke skvostům francouzské literatury. Navíc se zasazoval o společenské změny včetně možnosti rozvodu.

A ještě jedna zajímavost! Pokud se, milý čtenáři, vydáš na dovolenou do sjednocené Itálie, vzpomeň si, že právě Alexandre Dumas starší se po boku Garibaldiho významně podílel na úsilí o její sjednocení. Vidíš, člověk přijde na čtenářský klub a rázem se dozví i něco z evropských dějin!

Další čtenářka nás zavedla k románu *Dívka s tmavýma očima*, který představila jako dílo autora Marcella Parniana. Tentokrát šlo o nešťastnou lásku, do níž zasáhla náhoda a také otec zapletený do nečestných obchodů. Inu, jak už to v románech bývá, když se má něco pokazit, osud si k tomu cestu najde.

Poté se slova ujal další účastník, který si vybral poněkud vážnější četbu – *Šťastnou smrt* od Alberta Camuse. Po představení samotného autora jsme se pustili do otázek, nad nimiž si člověk může lámat hlavu celé hodiny. Co je vlastně smyslem života? A co potřebujeme ke štěstí? Podle jedné z myšlenek knihy především peníze a čas. Inu, kdo by nechtěl mít obojí! Jenže pokud se člověk k penězům dostane prostřednictvím vraždy, začíná být celé hledání štěstí poněkud problematické. Dílo navíc otevírá i otázky nemoci, handicapu, života a smrti. A jak už to u dobré literatury bývá, jednoduché odpovědi rozhodně nenabízí.

Poslední prezentující si připravil knihu *Roky* od francouzské spisovatelky Annie Ernaux. I zde se prolínají autobiografické prvky s širším pohledem na svět. Autorka propojuje vlastní vzpomínky s událostmi, které se odehrávaly kolem ní, a vytváří tak neobvyklý způsob vyprávění. Prezentující si sám na sobě uvědomoval, že i on vnímá světové události minulosti skrze své osobní vzpomínky.

Velmi zajímavé bylo naše povídání o fotografiích. Dnes jich vznikají miliony, ale kolik z nás se ještě zajímá o příběhy, které se za jednotlivými snímky ukrývají? Fotografie přece není jen obrázek. Je to také vzpomínka na člověka, místo, událost či dobu, která už dávno minula. A právě na tyto skryté příběhy bychom podle autorky neměli zapomínat.

A aby naše francouzské literární putování bylo opravdu úplné, zazněla na závěr také poezie. Tentokrát jsme si vyslechli baladu od Françoise Villona. A tak jsme se po románech, životopisech a filozofických úvahách rozloučili s francouzskou literaturou ve verších.

Možná, když jsi zjistil, co knihy nabízí, Tě teď napadá, kdy se zase sejdeme a kam nás naše literární výprava zavede příště. Inu, tentokrát už nebudeme cestovat do Francie, ale zůstaneme pěkně doma. Další čtenářský klub online jsme si naplánovali na **7. ledna 2027 od 17 hodin** a jeho tématem bude **česká literatura 21. století**.

A protože i naši současní spisovatelé mají rozhodně co nabídnout, neváhejte, vyberte si nějakou zajímavou knihu a přidejte se k nám. Těšíme se na vás!

Divadelní zkouška

Na divadelní zkoušce se člověk někdy musí urazit, jindy propadnout zoufalství a občas si také pohlídat vlastní hlavu. Ale hezky popořádku. Již více než půl roku trénujeme divadelní hru „Rekondice“ a pokroky jsou patrné. Režisér se proto může více soustředit na emoce a samotné hraní. Protože naučit se, co má člověk říci, je jedna věc, avšak dát tomu ten správný výraz, to už je další kus práce.

A tak není divu, že padaly pokyny jako například: „Podívej se na něj a představ si, že bys mu nesvěřila ani své ponožky.“ Nebo: „Ona Ti nevěří, buď uražený, buď frustrovaný, neboj se toho!“ Případně: „Je to krizová situace, jde o život a, dej do toho emoce!“. A herci opravdu reagovali a emoce se z nich jen hrnuly. Inu, na divadle se dá i nedůvěra pořádně potrénovat, a to dokonce s pomocí ponožek.

Aby se posílila i pěvecká sekce souboru, pozvali jsme si Pavlu a Zdeničku. Zdenička nejenže zpívala, ale také dobrou buchtu přinesla. Takže kromě pěveckého příspěvku přidala i příspěvek, který se obejde bez notového zápisu.

A o jaké střípky bych se podělil tentokráte? Představte si, milí čtenáři, že řidič záměrně zamění strany, kam se mají všichni herci naklánět. Co teď? Poslechnout řidiče, nebo se držet scénáře? Inu, někteří se řídí pokyny řidiče a jiní tím, co je napsáno ve scénáři. A protože každá hlava může mít na správný směr jiný názor, může to vést i k ťukanci hlavou o sousedovu hlavu. Jojo, divadlo bývá někdy adrenalinové.

Avšak především zábavné. To stačí například, když vedle Vás z ničeho nic zavije jiný herec jako farář Otík, vysvětlující Kelišové, jak se správně vyje na měsíc. A tak se při zkoušení „Rekondice“ kromě samotného hraní dostane i na takové to divadelní střípky. Jen si u toho člověk musí pohlídat, na kterou stranu se právě naklání.

A abychom nic z výše uvedeného nezapomněli, sešli jsme se jen během října celkem 3x. Přičemž jednou to bylo dokonce na generálce v hotelu MAS.

Konverzace v AJ

Pátky u nás na pobočce patřily angličtině, a ta si vzala slovo na celý měsíc.

K pokročilým se po létě opět připojila Zdenička, která se vrátila z USA. A tak jsme se s ní prostřednictvím vyprávění vydali za oceán, kde získala mimo jiné zkušenosti se samořiditelným vozem Tesla. Pocity z tohoto auta měla spíše smíšené. Inu, milí čtenáři, auto se může řídit samo, ale své dojmy si člověk stejně musí srovnat sám. Ostatní pak přidali vlastní zážitky z cest po světě, takže o témata ke konverzaci nebyla nouze. K tomu se načalo vínečko a podávaly se sladkosti. Takové cestování po světě přímo z klubovny má zkrátka své výhody.

Jiří jakožto učitel zpočátku měsíce ještě zvolil volnější opakovací formu. Ovšem ani při ní nezůstala složitější gramatika úplně za dveřmi a došlo také na překlad písniček. A tak jsme si připomínali, co už umíme, a sem tam se pustili i do něčeho náročnějšího.

Poté pokročilé v klubovně vystřídala skupina začínajících. I zde se povídalo o cestách do zahraničí. Itálie, Turecko, Bulharsko a další země se tak dostaly na pořad dne, aniž bychom museli opustit pobočku. Ale po cestování už přišly na řadu domácí úkoly, opakování nejnovější slovní zásoby, zpívání anglické písničky a samozřejmě také konverzace. Přeci jen jsme se sešli na angličtině, takže ani slovíčka nemohla mít celý pátek dovolenou.

K tomu se podávala například sekaná od Alenky či napečené buchty od dalších studentů a zapíjelo se to vínečkem nebo dobrou medovinou. Inu ten Jiří, jakožto učitel, mívá občas pátky velmi náročné. Celý den angličtina, do toho sekaná, buchty, a ještě aby člověk uhlídal gramatiku! A proto si na pomoc občas bere umělou inteligenci, avšak to vyvolalo velké pozdvižení. Studentům se zdála řeč americké inteligence příliš rychlá, a tak nakonec došlo i na hlas učitele, který studenty uklidnil a znovu ke studiu anglického jazyka podnítil.

Putovaly písničky

Inu, milí čtenáři, někdy je potřeba trochu pozměnit zaběhnuté pořádky. A tak se naše oblíbené Putovaly písničky výjimečně vydaly na cestu nikoliv ve středu, jak bývá zvykem, ale až ve čtvrtek. Důvod byl prostý. Po společném zpívání nás totiž čekala ještě divadelní zkouška, a tak bylo potřeba obě aktivity pěkně skloubit.

A změna dne nebyla zdaleka jedinou novinkou. Také seznam písniček byl zbrusu nový. Inu, festival TyfloArt se blíží a na společné zpívání je třeba se náležitě připravit. A tak jsme se pustili do nácviku nových skladeb, které nám zatím nebyly tolik známé, ale o to větší chuť jsme měli si je osvojit.

O správné tóny a rytmus se postaraly Ivančiny housličky, Miluščina kytara a Alešova baskytara. A když se k nim přidaly naše hlasy, hned bylo o něco veseleji. Aby nám při tom všem zpívání náhodou nedošla energie, nechyběly ani sladkosti vlastní výroby. Inu, při takovém občerstvení se to zpívá jedna radost!

A tak zatímco venku panovalo počasí, které by člověka nejraději zahnalo pod peřinu, u nás bylo živo a veselo. Písničky, dobrá společnost a něco sladkého na zub nakonec spolehlivě zahnaly i tu největší podzimní nepohodu. Domů jsme tak odcházeli s dobrou náladou a příjemnými pocity. A co na tom, že venku bylo nevlídně? Vždyť sluníčko přece nemusí svítit, aby bylo veselo.

 

Sbírka Bílá pastelka

Stejně jako v minulých letech se i letos naše pobočka zapojila do celostátní sbírky Bílá pastelka. A tak do táborských ulic vyrazily dvojice dobrovolníků z naší pobočky, aby oslovovaly kolemjdoucí a požádaly je o nějakou tu korunku na podporu lidí se zrakovým postižením prostřednictvím organizace SONS.

Jak se dařilo všem našim členům, to vám tentokráte nepovím, neboť nemám dostatek informací. Zato vám mohu přiblížit putování Růženky a Jiřího, kteří se sešli na naší pobočce a kolem deváté hodiny vyrazili před táborskou nemocnici. Počasí jim zrovna nepřálo. Teploměr ukazoval méně než sedm stupňů, a proto se ukázalo, že teplé spodní prádlo není žádný zbytečný přepych, nýbrž téměř nezbytná součást výbavy každého správného vybírajícího.

Zpočátku to vypadalo všelijak. Kolemjdoucí sice chodili, ale zastavit se a přispět? Kdepak! Člověk už pomalu začínal přemýšlet, zda se lidé nerozhodli šetřit nejen peněženky, ale i kroky. Jenže jak teplota začala pozvolna stoupat, zdálo se, že se spolu s ní rozehřívají i lidská srdce. A ejhle, první korunky začaly cinkat v kasičce!

Většina oslovených byla milá a vstřícná. Někteří dokonce neváhali vrátit se do auta pro peněženku, aby mohli přispět. Proto mohli vybírající i žertovat: „Jen čtyřicet korunek, za to už si dnes koupíte jen půlku latté a to bez cukru a bez mléka“. A když naši dva dobrovolníci potkali své známé, nastalo pro ně takové malé charitativní dilema. Vždyť uznejte sami, milí čtenáři, copak můžete potkat známého s kasičkou a odbýt ho jen nějakou tou drobnou mincí? To by se přece neslušelo!

Samozřejmě se našli i škarohlídi, kteří místo příspěvku raději přispěli nějakou tou historkou o tom, jak si neziskové organizace pořizují nová auta a obyčejné lidi připravují o peníze. A objevila se dokonce i výmluva vskutku originální: „Já nemůžu darovat, protože mě bolí žlučník.“ Inu, co na to říci? Jednoho z našich výběrčích okamžitě napadla odpověď: „Stačí darovat 40 korun a bude Vás bolet méně.“ Ale nebojte se, tato pohotová rada zůstala pouze v jeho myšlenkách. Vždyť člověk nikdy neví, jak by na takovou neobvyklou léčebnou metodu dotyčný zareagoval!

Čas mezitím ubíhal, kasička postupně těžkla a zásoba bílých pastelek se tenčila. A než uplynuly celé dvě hodiny, bylo vyprodáno! Tedy, abych byl přesnější, všech sto pastelek našlo své nové majitele. Růženka s Jiřím tak mohli své působení před nemocnicí ukončit a vydat se zpět na pobočku. Tam už přišel vhod teplý čaj a chvilka na rozmrznutí. Koneckonců, zahřát promrzlé tělo je po takovém dopoledni téměř stejně důležité jako zahřát lidská srdce.

A na závěr bychom rádi poděkovali všem našim členům, kteří se do letošní Bílé pastelky zapojili. Postavit se do chladného počasí, oslovovat neznámé lidi, přijímat odmítnutí, a přitom si zachovat úsměv a dobrou náladu, to rozhodně není samozřejmost. Taková činnost vyžaduje odvahu, fyzickou i psychickou odolnost, a tou věru nedisponuje každý!

Takže všem dobrovolníkům patří velké poděkování. A stejně tak všem dárcům, kteří dokázali, že i malý příspěvek může být projevem velkého srdce.

Nordic walking

Říká se, že pohyb je zdravý, ale komu se někdy nechtělo zvednout z pohodlného křesla? My jsme se přesto rozhodli nezůstat jen u teorie a vyrazili jsme s našimi uživateli do nedalekého parku na trénink Nordic walkingu pod vedením certifikované lektorky.

Nejprve jsme si připomněli správnou techniku chůze, používání speciálních holí a důležitost správného dýchání. Nechyběla ani rozcvička, protože svaly je lepší připravit předem, než jim později vysvětlovat, proč jsme je tak zaskočili!

Poté jsme se rozdělili do skupin a vyrazili na trasu. Uživatelům jsme podle potřeby pomáhali slovním naváděním a zvukovými signály, aby se mohli pohybovat bezpečně a s větší jistotou. Nordic walking totiž není jen obyčejná procházka s holemi – zapojuje svaly celého těla, zlepšuje koordinaci a pomáhá udržovat správné držení těla.

Pohyb je důležitý nejen pro naši fyzickou kondici, ale také pro dobrou náladu a psychickou pohodu. A když se k němu přidá příjemná společnost, jde se hned o něco lépe. Během tréninku jsme si procvičili také stabilitu a dýchání. Hlavně nezadržovat dech, jako bychom právě zdolávali Mount Everest! A co jsme si odnesli? Nové zkušenosti, dobrou náladu a jednoduché ponaučení: Nemusíme lámat rekordy, stačí se hýbat. Každý krok se počítá – a s holemi a dobrou partou je to navíc zábava!

 

Vernisáž Svatopluka Vaněčka

Cihly pálené, ještěrka, rozřezané koberce a svaly z ocele. Milí čtenáři, možná si říkáte, že jsem si tentokrát spletl rubriku a místo o našich aktivitách vám budu vyprávět o nějaké stavební či developerské akci. Inu, nenechte se zmýlit! To jen u nás v pobočce probíhaly přípravy na vernisáž keramických objektů Svatopluka Vaněčka.

A že to nebyla žádná legrace! Představte si, že umělec vytvoří dílo o váze 150 kilogramů a naše Hanka s Kristýnkou pak zajišťují jeho převoz a instalaci. Jak dostat takového keramického drobečka na místo určení, to už je otázka nejen organizačních schopností, ale také pořádné fyzické kondice. Ještě štěstí, že se najdou chlapi se srdcem na dlani a svaly pod kůží, kteří přiloží ruku k dílu. A tak zatímco jedni obdivují umění, druzí dobře vědí, kolik práce a potu se za jeho vystavením skrývá.

Ty už se pak, milý čtenáři, jen dostavíš ve čtvrtek odpoledne do Spektra a můžeš začít obdivovat keramická díla symbolizující živly naší Země. Ale nepředbíhejme, nejprve bylo potřeba vernisáž slavnostně zahájit.

Před návštěvníky čekala tři křesílka. V tom prostředním usedl sám autor, Sváťa Vaněček, po jeho pravici moderátor Jiří a po levici Sváťova partnerka a zároveň studentka Hanka. Po úvodním přivítání od paní Klapkové (pracovnice kulturního centra Spektrum), dostala slovo hudba. O tu se postaral kvartet Nokturneto, který měl na starosti hudební doprovod na začátku i na konci vernisáže. Soubor sice vede naše Jarmilka Hlubinková, ale protože ji tentokráte nedovolilo zdraví, zastoupila ji Zdeňka Vlková.

Pak už se moderátor pustil do povídání se Sváťou a tu a tam položil nějakou otázku také Hance. A bylo o čem hovořit! Vždyť za každým vystaveným dílem se skrývá nejen kus práce, ale také umělcova fantazie a jeho osobitý pohled na svět.

Ani jsme se nenadáli a přibližně půlhodinka byla za námi. Zazněly poslední tóny kvarteta, přišlo poděkování a návštěvníci se konečně mohli se skleničkou v ruce pustit do obdivování vystavovaných děl.

Jenže, milí čtenáři, o umění se dá diskutovat dlouho a někdy ani závěr vernisáže neznamená konec povídání. A tak naše skupinka zamířila ještě do hotelu MAS, kde jsme si nad pozdní kávičkou a dortíkem příjemně prodloužili celý podvečer.

A pokud jste říjnovou vernisáž nestihli, nemusíte zoufat. Ještě vás čeká dernisáž, která se uskuteční 13. listopadu v 15 hodin.

Na závěr mi dovolte ještě jednou srdečně poděkovat všem, kteří se na přípravě a zdárném průběhu vernisáže podíleli. Inu, když se spojí šikovné ruce, ochota pomoci a trocha těch svalů z ocele, zvládnou se i pořádně těžké umělecké kousky!

Druhá beseda s kriminalistou přiblížila skutečné případy i práci vyšetřovatelů

Druhá beseda s emeritním majorem Miroslavem Hyhlíkem, legendou české kriminalistiky, nabídla uživatelům další zajímavý pohled do světa vyšetřování závažných trestných činů. Pan Hyhlík se během své čtyřicetileté policejní kariéry podílel na vyšetřování tisíců případů. Své zkušenosti a vzpomínky přibližuje také ve svých knihách Rapl z Bartolomějský a Rapl z Bartolomějský: další směna, v nichž čtenářům odhaluje skutečné kriminální příběhy ze své profesní praxe.

Tentokrát se beseda zaměřila především na konkrétní kriminální případ a podrobnější představení metod, které kriminalisté při vyšetřování trestných činů využívají. Účastníci měli možnost vyslechnout zvukové ukázky, mimo jiné část výslechu a záznam telefonátu, v němž pachatel oznamoval záchranné službě smrt své manželky. Pan Hyhlík přiblížil také tehdejší kamerové záznamy a vysvětlil, jak kriminalisté při své práci postupovali v době, kdy technické možnosti nebyly takové jako dnes.

Součástí setkání bylo také představení audioknihy Rapl z Bartolomějské: Další směna, která posluchačům umožňuje poznat další příběhy z kriminalistické praxe pana Hyhlíka.

Zajímavou částí besedy byly rovněž právní souvislosti probíraného případu. Posluchači se seznámili s trestným činem zabití podle § 141 trestního zákoníku, který se od vraždy odlišuje zvláštními okolnostmi, za nichž k úmyslnému usmrcení dojde. Může jít například o jednání v silném rozrušení vyvolaném strachem, úlekem či zmatkem nebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání oběti. Pro tento trestný čin zákon stanovuje mírnější trestní sazbu než pro vraždu. Podle vyprávění pana Hyhlíka byl právě probíraný případ prvním, při němž byl tento paragraf použit.

Beseda tak nabídla nejen poutavé vyprávění o skutečném případu, ale také možnost lépe pochopit, jak náročná a mnohdy složitá je práce kriminalisty. Některé případy, o kterých pan Hyhlík hovořil, se později dočkaly také filmového zpracování. Setkání s panem Hyhlíkem bylo příležitostí nahlédnout do světa kriminalistiky z pohledu člověka, který má s vyšetřováním skutečných případů bohaté zkušenosti. Druhá beseda tak navázala na předchozí setkání a opět ukázala, že vyprávění doplněné zvukovými ukázkami a společnou diskusí může přinést mnoho nových poznatků i podnětů k zamyšlení.

Vystoupení Vokál Klubu k 30. výročí založení SONS

Jak jistě víte, naše organizace SONS letos slaví krásných třicet let své existence. A protože takové kulaté výročí si zaslouží pořádnou oslavu, rozhodla se naše táborská pobočka pozvat pěvecký sbor Vokál Klub, aby nám v Masarykově domě v Táboře zpříjemnil slavnostní odpoledne. A jak to celé probíhalo? Inu, vezměme to pěkně od začátku.

Již v pátek odpoledne, bez ohledu na svou pracovní dobu, vyrazily naše kolegyně Hanka s Kristýnkou do Masarykova domu, aby připravily sál na sobotní koncert. A že to nebyla žádná procházka růžovým sadem! Židle zaprášené, všelijak nesourodě poskládané a celý sál si přímo říkal o pořádný úklid. Obě děvčata se však nelehkého úkolu zhostila bravurně, takže když v sobotu kolem půl dvanácté přivážel vlak zpěváky Vokál Klubu, byl již sál vysmýčen, koláče napečeny a koncertu zdánlivě nic nebránilo.

Jenže, milí čtenáři, znáte to. Ani zpěváci nejsou živí pouze hudbou a před kulturními zážitky je občas potřeba uspokojit také potřeby poněkud materiálnější. A tak se účinkující vydali od vlakového nádraží do čínské restaurace, aby tam načerpali síly na odpolední vystoupení. Ti, kterým pohyb činí větší potíže, rádi využili nabídky Jardy a jeho šestimístného vozu, takže se do restaurace nechali pohodlně dovézt.

A zatímco se zpěváci věnovali čínským specialitám, u Masarykova domu se objevil Pavel Menhart. Nikoliv však proto, aby si zazpíval, nýbrž aby obsluhoval schodolez, díky němuž se mohl do sálu dostat také náš čestný host Josef Čechtický.

Když pak odbila třetí hodina odpolední, bylo vše připraveno a koncert mohl konečně začít. Úvodního slova se ujal kazatel Christopher Lange, jehož zásluhou jsme mohli slavnostní odpoledne prožít právě v prostorách Masarykova domu.

Poté se již rozezněly hlasy Vokál Klubu, který své vystoupení zahájil písní Aleluja. Moderátorského mikrofonu se chopil Jiří a zásoboval přítomné informacemi o jednotlivých skladbách i sólistech. A protože nejen hudbou živ je člověk, přidal občas také nějakou tu informaci zbytnou. Vždyť co by to bylo za koncert, kdyby se posluchači mezi jednotlivými skladbami také trochu nepobavili?

Přibližně po patnácti minutách přišla řada na prvního hosta, mladého akordeonistu Jaroslava Pokutu, který bravurně přednesl několik skladeb. Ano, přesně tak, milí čtenáři! Jedná se o onoho teprve třináctiletého mladíka, který sbírá prestižní ocenění na mezinárodních soutěžích a kterého jsme měli možnost poznat již v loňském roce na našem festivalu TyfloArt. A že mu to s akordeonem opravdu jde, o tom nás přesvědčil i tentokrát.

Po jeho vystoupení přišla na řadu další významná osobnost, a to přímo legenda táborského hudebního světa, Josef Čechtický. Ten si sólově zazpíval známou píseň *Love Me Tender*, tedy česky *Miluj mě něžně*. Vokál Klub jej přitom doprovodil čtyřhlasou úpravou, jejímž autorem nebyl nikdo jiný než právě Josef Čechtický. Inu, když se sejde hudební talent s dlouholetými zkušenostmi, mají se posluchači na co těšit.

Poté již sbor pokračoval ve svém pestrém repertoáru, který byl okořeněn vystoupeními jednotlivých sólistů. Své umění předvedli Ivana Töröková ve zpěvu, Tomáš Hnízdil ve zpěvu i hře na flétnu, Jiří Synák na klávesy a Petr Střešinka na kytaru. A aby toho nebylo málo, také autor těchto řádků si jednu písničku zabroukal. Inu, když už má člověk mikrofon v ruce, byla by přece škoda využívat jej pouze k povídání!

Čas však bývá při příjemných chvílích neúprosný, a tak se po hodině a čtvrt sbor rozloučil s posluchači známou Cohenovou písní *Hallelujah*. Moderátor ještě připomněl, že celý hudební program připravil sbormistr Ondřej Hnízda za asistence Kláry Hájkové, která rovněž doprovázela sólisty na klávesy.

A co říci závěrem, milí čtenáři? Soudě podle ohlasů přímo na místě i těch, které se k nám donesly později, se oslava třicátého výročí založení SONS opravdu vydařila. A co nás těší neméně, naše táborská pobočka se zase o něco více dostala do povědomí širší veřejnosti.

Nezbývá tedy než ještě jednou srdečně poděkovat všem, kteří se na přípravě a uskutečnění tohoto koncertu podíleli. A samozřejmě také vám všem, kteří jste nás přišli osobně podpořit. Vždyť třicáté narozeniny se neslaví každý den, a když je navíc doprovází pěkná hudba a příjemná společnost, co více si přát?

ZAJÍMAVÝ ČLÁNEK

Paralympijský šampion David Kratochvíl má své místo mezi osobnostmi Botanické zahrady Praha

V rámci projektu Kořeny osobností vysadil v Troji okrasnou jabloň. Stal se také patronem Výstavy pro všechny smysly: Z mechu a kapradí

Projekt Kořeny osobností Botanické zahrady hl. m. Prahy se rozrostl o další výrazné jméno. Svůj strom v trojské botanické zahradě vysadil nevidomý para plavec David Kratochvíl, paralympijský šampion a několikanásobný mistr světa. Ve svých osmnácti letech se zároveň stal nejmladší osobností, která je součástí projektu Kořeny osobností.

Z paralympijských her v Paříži 2024 si odvezl kompletní sbírku medailí – zlato, stříbro a bronz. V roce 2025 pak na mistrovství světa v Singapuru získal sedm medailí, z toho čtyři zlaté. V roce 2025 se navíc stal prvním českým parasportovcem v historii, který obdržel státní vyznamenání – medaili Za zásluhy I. stupně. David Kratochvíl rovněž jako patron zahájil společně s ředitelem Botanické zahrady hl. m. Prahy výstavu z Mechu a kapradí, která je mimo jiné svým pojetím přizpůsobena i návštěvníkům s různým zdravotním znevýhodněním.

V patnácti letech se stal mistrem světa na trati 400 metrů volným způsobem a o rok později přidal titul evropského šampiona. Na své první paralympiádě v Paříži v roce 2024 dokázal vybojovat zlato na 400 metrů volným způsobem, stříbro na 100 metrů znak a bronz v polohovém závodě na 200 metrů. Mimořádný rok 2025 završil David Kratochvíl na mistrovství světa v Singapuru, kde se postavil na stupně vítězů ve všech sedmi disciplínách, do nichž nastoupil. Získal čtyři zlaté, jednu stříbrnou a dvě bronzové medaile a vytvořil také světový rekord. Díky těmto výsledkům byl hned třikrát za sebou vyhlášen parasportovcem roku, a to v letech 2023, 2024 a 2025. V roce 2025 obdržel od prezidenta Petra Pavla státní vyznamenání – medaili Za zásluhy I. stupně. V roce 2026 navázal na své předchozí úspěchy další mimořádnou sezónou. Na mistrovství Evropy v paraplavání v tureckém Kocaeli získal pět zlatých a jednu stříbrnou medaili a překonal vlastní světový rekord na 100 metrů volným způsobem. Na jaře navíc ovládl závody Světové série v Lignanu a Berlíně a stal se prvním českým parasportovcem nominovaným na prestižní Laureus World Sports Awards.

„David Kratochvíl je osobností, která do projektu Kořeny osobností skvěle zapadá a jeho mládí rozhodně není překážkou, právě naopak. Jeho sportovní výsledky jsou mimořádné, stejně důležitá je však podle mě jeho schopnost překonávat vlastní hranice a inspirovat ostatní. Jsme rádi, že nyní bude jeho příběh součástí Stezky osobností a že se s ním návštěvníci botanické zahrady budou moci setkávat prostřednictvím stromu, který zde vysadil,“ pověděl Bohumil Černý ředitel Botanické zahrady hl. m. Prahy.

„Je to pro mě velká čest a mám neskutečnou radost, že se zasazením svého vlastního stromu mohu zařadit k takovým obrovským osobnostem, které své kořeny už v botanické zahradě v Troji mají. Jsem nadšený, že pod mým jménem tu bude něco živého, hmatatelného, co poroste několik desítek let. A možná i víc. Za tuto příležitost jsem velmi rád a moc si jí vážím.“ Řekl David Kratochvíl plavec a paralympijský šampion.

Mladá jabloň roste vzhůru

David Kratochvíl v Botanické zahradě Praha vysadil okrasnou jabloň Malus ‚Van Eseltine‘. Tato odrůda se vyznačuje neobvykle úzkým a vzpřímeným růstem a dosahuje výšky přibližně 4 až 6 metrů. Na jaře se obaluje velkým množstvím růžových až růžovobílých květů, po jejichž odkvětu strom zdobí drobné okrasné plody. Díky svému sloupovitému habitu je zajímavou dřevinou i pro menší zahrady a městské prostory. Volba stromu má v případě mladého paralympijského šampiona symbolický rozměr. „Mladá jabloň roste výrazně vzhůru a postupně nabývá na síle a kráse. Stejně tak se i Davidův příběh bude v botanické zahradě postupně zapisovat do jejího prostředí a připomínat, kam může člověka dovést vytrvalost, odhodlání a chuť posouvat vlastní hranice,“ vysvětluje Tomáš Vencálek, kurátor dřevin Botanické zahrady hl. m. Prahy, který dřeviny v rámci projektu Kořeny osobností vybírá.

Kořeny osobností propojují příběhy lidí a stromů

Projekt Kořeny osobností vznikl v Botanické zahradě hl. m. Prahy v roce 2009 a za dobu své existence se do něj zapojilo téměř 130 významných osobností z řad vědců, státníků, umělců, sportovců, válečných veteránů i představitelů charitativních organizací. Nyní mezi ně přibyl také nejmladší člen této pomyslné společnosti – osmnáctiletý David Kratochvíl. Výjimečné osobnosti v rámci projektu vysazují vzácné dřeviny a jejich příběhy se tak stávají součástí Stezky osobností. Mezi osobnosti, které zde mají svůj strom, patří například Václav Havel, Jeho Svatost 14. dalajlama, sir Nicholas Winton, Madeleine Albrightová, Miloš Forman nebo Manolo Blahník. Svůj strom zde vysadili také prezidenti České a Slovenské republiky Petr Pavel a Zuzana Čaputová. Propojení inspirativních lidských příběhů s krásou a rozmanitostí rostlinného světa činí z tohoto projektu unikát nejen v České republice, ale i v celosvětovém měřítku.

David Kratochvíl patronem výstavy pro všechny smysly

David Kratochvíl se zároveň stal patronem letošní speciální Výstavy pro všechny smysly: Z mechu a kapradí a společně s ředitelem botanické zahrady Bohumilem Černým ji zahájil. Výstava začíná 9. října a zve do dávné minulosti, kdy rostliny postupně opouštěly vodní prostředí a začaly osidlovat souš. Představuje mechy, kapradiny, plavuně a přesličky a ukazuje jejich význam v historii vývoje rostlin i jejich schopnost přežít miliony let. Expozicí provázejí realistické malby výtvarníka Adama Kašpara, které pomáhají přiblížit svět dávných rostlin i jejich prostředí. Výstavy pro všechny smysly pořádá Botanická zahrada Praha již od roku 1996, tedy už celých třicet let. Jak napovídá název, je připravena tak, aby ji návštěvníci mohli poznávat více smysly.

Některých exponátů je možné se dotýkat, k dispozici je zvukový průvodce a zájemci si mohou vyzkoušet také návštěvu výstavy poslepu. Propojení Davida Kratochvíla s výstavou tak získává další význam. Nevidomý sportovec, který dokázal dosáhnout mimořádných výsledků navzdory svému zrakovému handicapu, se stává patronem expozice, jejímž cílem je nabídnout příchozím jiný způsob vnímání rostlinného světa. Výstava pro všechny smysly: Z mechu a kapradí je součástí letošního hlavního tématu Botanické zahrady Praha – Rostlinné odysea, přibližujícího vývoj rostlinné říše. Návštěvníci ji v letošním roce mohou zhlédnout společně s Výstavou dýní: Pradávný svět, a to až do 1. listopadu 2026. Více informací o programu a aktuálních akcích najdete na www.botanicka.cz.

                                       Zdroj: Tisková zpráva/Český paralympijský výbor

Dentální hygiena: proč vás tam zubař posílá – a proč ji pojišťovna většinou nehradí

Zubní lékař vám doporučí dentální hygienu, někdy i pravidelně několikrát do roka. Mnoho lidí proto očekává, že jde o péči hrazenou zdravotní pojišťovnou. Samostatná návštěva dentální hygienistky je však zpravidla placenou službou. Některé pojišťovny na ni přispívají z fondu prevence. Co hradí zdravotní pojištění? Z veřejného zdravotního pojištění je hrazena preventivní prohlídka u registrujícího zubního lékaře. Děti a mladiství do 18 let ji absolvují dvakrát ročně, těhotné ženy dvakrát v průběhu těhotenství a dospělí od 18 let jednou ročně. U dospělého může být ve stejném roce podle zdravotního stavu provedena ještě další prohlídka registrovaného pojištěnce. Preventivní prohlídka zahrnuje mimo jiné kontrolu chrupu, sliznic a dásní a také kontrolu a nácvik ústní hygieny.

To je ale něco jiného než samostatná návštěva dentální hygienistky. Při ní se zpravidla odstraňuje zubní plak, zubní kámen a pigmentace, provádí se profesionální čištění a pacient dostává individuální instruktáž domácí péče. Takové ošetření se běžně hradí přímo v ordinaci.

Proč vás na dentální hygienu zubař posílá?

Důvodem není jen estetika. Zubní plak a zubní kámen souvisejí se vznikem zánětu dásní a mohou se podílet na rozvoji parodontitidy. Profesionální čištění zároveň umožňuje zkontrolovat, zda pacient při domácím čištění některá místa pravidelně nevynechává. Častější návštěvy mohou být doporučovány například lidem s parodontitidou, výraznější tvorbou zubního kamene, implantáty nebo fixními rovnátky.

Pojišťovna může přispět, ale z fondu prevence

Řada zdravotních pojišťoven nabízí v roce 2026 na dentální hygienu příspěvek. Nejde však o úhradu výkonu z veřejného zdravotního pojištění, ale o benefit z fondu prevence. VZP například poskytuje dospělým až 500 Kč na pohybové aktivity nebo dentální hygienu. Podmínkou je mimo jiné absolvování preventivní prohlídky u praktického lékaře v posledních dvou letech. ZP MV ČR nabízí dospělým na dentální hygienu až 500 Kč; u tohoto příspěvku může být splněna podmínka preventivní prohlídkou u praktického nebo zubního lékaře. Pojišťovna zároveň upozorňuje, že ověření vykázané prohlídky může trvat až 90 dnů. VoZP poskytuje na dentální hygienu až 500 Kč. U pojištěnců starších 18 let vyžaduje preventivní prohlídku u praktického lékaře v předchozích 24 měsících. ČPZP má pro dospělé příspěvek na dentální hygienu až 500 Kč a v roce 2026 jej rovněž váže na absolvování prevence. RBP nabízí dospělým uživatelům aplikace my213 příspěvek na dentální hygienu v rámci motivačního programu až 700 Kč; podmínkou je mimo jiné absolvování preventivní prohlídky u praktického lékaře během posledních 24 měsíců. OZP má pevně stanovený příspěvek na dentální hygienu především pro děti – polovinu ceny do 1 000 Kč. Dospělí mohou využít dentální hygienu prostřednictvím kreditního systému VITAKARTA, takže nelze uvést jednu univerzální částku platnou pro každého dospělého pojištěnce. Podmínky se mohou měnit a příspěvky z fondů prevence nejsou automatickým nárokem. VZP to výslovně shrnuje tak, že „příspěvky z fondu prevence nejsou ze zákona nárokové“.

Kolik dentální hygiena stojí

Ceny se liší podle ordinace, délky návštěvy, rozsahu ošetření a toho, zda jde o první návštěvu nebo pravidelnou návštěvu. Rozdíl může dělat také pískování, hloubkové čištění při parodontitidě nebo další výkony. Podle přehledu veřejně dostupných ceníků 304 ordinací činil k 1. srpnu 2026 medián zveřejněné ceny dentální hygieny v Česku 1 300 Kč. Zjištěné ceny se pohybovaly od 500 do 4 500 Kč. Při objednávání je dobré zjistit, zda jde o první nebo opakovanou návštěvu a jak dlouho má ošetření trvat. Nestačí se ptát pouze na „cenu dentální hygieny“, protože pod stejným názvem mohou ordinace nabízet různě rozsáhlé služby. Vyplatí se zeptat: Kolik stojí vstupní návštěva dospělého a jak dlouho trvá? Zda je v ceně odstranění zubního kamene, pískování/Air-Flow a fluoridace? Může se cena během návštěvy zvýšit a za jakých okolností? Kolik stojí následná kontrola? Dostanu doklad použitelný pro příspěvek zdravotní pojišťovny?

Pokud ordinace uvádí pouze cenu „od“, lze se zeptat konkrétně například: „Kolik bude stát první dentální hygiena dospělého v délce přibližně 60 minut včetně odstranění kamene a pískování?“

Jak nepřijít o příspěvek pojišťovny

Podmínky je nejlepší zkontrolovat ještě před návštěvou. Důležitý je také doklad. Mělo by z něj být zřejmé, za jakou službu pacient zaplatil, datum úhrady, cena a poskytovatel. Například ZP MV požaduje mimo jiné předmět úhrady, datum, identifikaci poskytovatele a cenu. Liší se i lhůty pro podání žádosti. VZP například v roce 2026 přijímá elektronické žádosti přes Moje VZP do 31. prosince, zatímco ČPZP u většiny preventivních programů stanovila konec příjmu žádostí na 30. listopadu.

Když problémem není jen cena

Pro některé pacienty rozhoduje také dostupnost samotné ordinace.

Neslyšící a nedoslýchaví mohou před objednáním ověřit možnost komunikace e-mailem nebo SMS, psané komunikace během výkonu a písemného shrnutí doporučení.

Lidé s omezenou hybností by si měli ověřit bezbariérový vstup, výtah, šířku dveří a případně možnost přesunu na stomatologické křeslo.

Lidé s úzkostí, autismem nebo zvýšenou citlivostí mohou předem požádat o vysvětlení jednotlivých kroků, možnost přestávek nebo rozdělení ošetření do kratších návštěv.

Je vhodné tyto potřeby sdělit ordinaci už při objednávání.

Informace typu „bezbariérový vstup“ totiž ještě nemusí znamenat, že je přístupné celé pracoviště nebo že ordinace dokáže zajistit potřebnou asistenci.

Pět otázek před objednáním. Kolik bude moje konkrétní návštěva stát a co je zahrnuto v ceně? Přispívá na dentální hygienu moje zdravotní pojišťovna a kolik? Jakou preventivní prohlídku musím mít absolvovanou? Jaký doklad musím k žádosti o příspěvek předložit? Dokáže ordinace zajistit potřebnou bezbariérovost nebo způsob komunikace?

Dentální hygiena může být důležitou součástí prevence, ale doporučená péče a péče hrazená ze zdravotního pojištění nejsou totéž. Před návštěvou se proto vyplatí znát nejen doporučení zubaře, ale také cenu konkrétního ošetření a aktuální pravidla vlastní zdravotní pojišťovny.

https://www.helpnet.cz/dentalni-hygiena-proc-vas-tam-zubar-posila-a-proc-ji-pojistovna-vetsinou-nehradi/?utm_source=ecomail&utm_campaign=2026_10_07_novinky_helpnetu_7_10_2026&utm_medium=email&utm_term=411&ecmid=411

TERMÍNY PLÁNOVANÝCH AKCÍ

LISTOPAD - PROSINEC

Datum			Akce	Čas
po.	2.	Listopadu	Jednání Oblastní rady	13:00	hod.
út.	3.	Listopadu	Trénink na seniorské hry	10:00	hod.
út.	3.	Listopadu	Zkouška divadla	14:30	hod.
st.	4.	Listopadu	Putovaly písničky	13:00	hod.
pá.	6.	Listopadu	Konverzace AJ - anglicismy	9:00	hod.
pá.	6.	Listopadu	Konverzace AJ – základní fráze	11:00	hod.
čt.	12.	Listopadu	TYFLOART	Celý den	hod.
pá.	13.	Listopadu	TYFLOART	Celý den	hod.
so.	14.	Listopadu	TYFLOART	Celý den	hod.
ne.	15.	Listopadu	TYFLOART	Celý den	hod.
st.	18.	Listopadu	Nordig walking	9:00	hod.
čt.	19.	Listopadu	Oblastní shromáždění	14:00	hod.
pá.	20.	Listopadu	Konverzace AJ - anglicismy	9:00	hod.
pá.	20.	Listopadu	Konverzace AJ – základní fráze	11:00	hod.
út.	24.	Listopadu	Vánoční nákupy	10:00	hod.
st.	25.	Listopadu	Nordig walking	9:00	hod.
pá.	27.	Listopadu	Konverzace AJ - anglicismy	9:00	hod.
pá.	27.	Listopadu	Konverzace AJ – základní fráze	11:00	hod.
út.	1.	Prosince	Trénink na seniorské hry	10:00	hod.
st.	2.	Prosince	Nordig walking	9:00	hod.
pá.	4.	Prosince	Konverzace AJ - anglicismy	9:00	hod.
pá.	4.	Prosince	Konverzace AJ – základní fráze	11:00	hod.
pá.	11.	Prosince	Konverzace AJ - vánoční	9:00	hod.
pá.	11.	Prosince	Konverzace AJ – vánoční	11:00	hod.
út.	15.	Prosince	Putovaly písničky Vánoční	13:00	hod.