Hanácký skanzen

Prošli jsme vraty a ocitli se na kompletním hanáckém statku z roku 1875 s přilehlými třemi stodolami z první poloviny 19. století a jedné z roku 1987. Skanzen představuje lidovou architekturu, a je dokladem hliněného lidového stavitelství Hané.  Na obytné a hospodářské prostory navazuje zahrada se starými stromy.

Vždy se ráda dotýkám věcí z minulosti a dotyk mě v myšlenkách přenáší do té doby, které se předměty týkají.  Některé věci, vybavení, hospodářská zařízení si někteří z nás z dětství pamatují.  Když jsem se v dětství setkávala s majiteli statku, nikdy jsem o jejich životě nepřemýšlela. Až ve skanzenu při procházení obytných a hospodářských místností statku. Bylo na co se dívat, ale hlavně vše poznávat hmatem. Obdivovali jsme spousty pomůcek v domácnosti. Mimo nádobí a ostatní kuchyňské potřeby jsme obdivovali ledničku, zařízení na výrobu zmrzliny, mandl, také dobře vybavenou prádelnu. Líbil se nám pokoj s kolébkou a šicím strojem. Také spousta dřevěných hraček.

Bylo úsměvné zasednout do časem sešlých školních lavic, na kterých stála lahvička od inkoustu
a pero. Bylo to pero, do kterého se nasazovaly špičky. Jako prvňáci jsme měly na psaní těžkou ruku. Pera skřípala a špičky se rozjížděly. No a sešity byly plné kaněk, jako tmavých slz.

Hospodářská stavení byla vybavena veškerým zařízením pro práci na statku. Byla zde dokonce místnost pro ševce, konírna. I zde jsme měli možnost obdivovat veškeré hospodářské vybavení
a vzpomínat na krásné chvíle dětství.

Použiji Sokratova slova. Bez minulosti není budoucnosti. Tak si važme každého dne, který můžeme prožít. Přeji krásné, šťastné dny všem.

Eva Zatloukalová