Článek od členky

Dobré místo pro život

Když jsem se před 64 roky vdávala do Plzně, moji pražští přátelé se mi divili, nepovažovali Plzeň za dobré místo pro život. V Praze jsem měla rodiče, dobré zaměstnání, ale šla jsem za milovaným manželem. Město, které jsem do té doby neznala, na mě skutečně zapůsobilo jako „černá Plzeň“, jak bylo tehdy nazýváno. Ulice byly šedivé, domy neupravené, zeleně málo. Co mě ale upoutalo bylo plzeňské okolí. Rybníky, řeky a také poměrně snadná dostupnost Šumavy, kterou mám ráda. Oblíbila jsem si také plzeňské divadlo, jehož herecké obsazení bylo ve všech oborech skvělé.

Čas plynul a v Plzni přibývalo pěkných a zajímavých věcí: obdivovali jsme krásnou synagogu, rozšířenou a zvelebenou zoologickou zahradu, muzea a výstavní síně, a později nové divadlo. V devadesátých letech se pak začal měnit celkový vzhled města, ulice už nebyly šedivé, domy dostávaly nové nátěry, zeleně a parkových úprav přibývalo. Město se změnilo, a i přes některé nedostatky je to náš domov. K návštěvám láká i turisty, město navštěvují i cizinci z mimoevropských zemí. Láká je – mimo jiné – naše historie, naše minulost i přítomnost. Historie vzniku města je zajímavá a mnohé plzeňské pamětihodnosti o ní hovoří. Návštěvníky k nám láká i naše proslulé pivo, které nás ve světě proslavilo. Sama se ale musím přiznat, že ani po tolika letech se ze mě „pivařka“ nestala, stále mám raději dobré červené víno.

Ale i přesto – a přes některé nežádoucí jevy – už dávno vím, že je Plzeň dobré místo pro život.

Marie Procházková, členka SONS Plzeň