Článek o Čtení z Piaristické knihovny

Publikováno 02.07.2018 12:18 Odbočka Nový Jičín


Fotografie ze Čtení z piaristické knihovny.V úterý 19. června jsme se před desátou hodinou sešli s členy odbočky z Frýdku Místku v zahradách piaristického kláštera v Příboře. Zde na nás již čekala redaktorka místní televize a kronikářka města paní Nedomová, která nám přiblížila historii kláštera i zahrad, které jsou jeho součástí. Poté nás seznámila s průběhem rekonstrukce zahrad, která byla realizována v roce 2015. Postupně jsme prošli celou zahradou a mohli jsme si zblízka prohlédnout, osahat a očichat jak okrasné květiny, tak spoustu léčivých bylin. V bylinkové zahrádce jsme se zdrželi déle, protože ke každé bylince nám paní Nedomová vysvětlila jaké neduhy, která bylinka léčí a jak je možné ji zpracovat. V současné době zahrady slouží jako prostor pro odpočinek a relaxaci na ploše 5 300 m2 naleznete přes 25 tisíc rostlin.

Po prohlídce zahrady jsme se přesunuli do muzea, kde pro nás pan Michalička připravil přednášku o knihách, historii knihtisku, způsobu výroby papíru, inkoustu a psacích potřeb. Prohlédli jsme si několik historických knih. Některé měly dřevěné desky, jiné byly vázané v kůži.

Fotografie ze Čtení z piaristické knihovny.Pan Michalička nám přečetl úryvek z knihy Veliký život Pána a Spasitele našeho Krista Ježíše: a jeho nejsvětější a nejmilejší matky Marie Panny kapucína Martina z Kochemu (1634–1712). Kniha bývá někdy označována za jediný český barokní román, působila na celé generace lidových čtenářů, formovala jejich myšlení a hodnotové systémy, dávala impulzy pro nejrůznější podoby a formy lidové zbožnosti. Dílo vzniklo v německé verzi v 70. letech 17. století a u našich předků mělo obrovský úspěch; do češtiny jej přeložil kapucín Edelbert Nymburský v 90. letech téhož století z první dnes již v podstatě nedostupné originální verze. Do přelomu 19. a 20. století vyšel v desítkách vydání.

Opravdu srdečně jsme se zasmáli při poslechu z knihy Libertin tj. mravné a správné jednání o mládeže cvičení a vychování, v kterémžto skrze nápověď a odpověď se dokazuje, co mládencům ctnostným přináleží a je okrašluje.

Zde úryvek z knihy vydané roku 1715.

Fotografie ze Čtení z piaristické knihovny.Sedna za stůl nemáš se na lokty zpodpírati, nechceš-li od mravných lidí zahanben býti. V hlavě ani jinde se neškubati, blechy na ten čas lapati."

„Taktéž nemáš vrchovatou lžíci bráti, na ubrus krmě kydati a do ňader utrušovati. Líce jídlem vycpávati anebo ústy co svině mlaskati."

„Nemáš též lžíci oblizovati, o sukni ji utírati, prsty jazykem lízati. V zubích se nožem párati i týž říhati, chrchlati."

„Nesluší se, aby s nožem se jídlo bralo nebo namáčelo, neb to jen sedláci dělají, který vidliček nemají. Když nůž pokálený chceš utřít a servít ti nedali, pak máš svůj čistej šátek vytáhnouti a utříti, anebo při jídle s kouskem kůrky chleba. Kůrku potom dáti na konec talíře a ne pod stůl hoditi, jestli tam pes není, aby po nich lidé nešlapali."

„Nesluší se, aby mladý člověk kosti do rukou bral, nýbrž je obíral nožem a co sebrati nemůže, nemá odhrýsti a okousati, jako psi dělají. Z kostí morek necucal, takže přes celý stůl slyšen býti mohl. Nemá takové psům pod stůl házeti a rvačku působiti. Nemá takové na talíři roztloukati, ale do servítu dáti a nožem na to jednou nebo dvakrát uhoditi."

Fotografie ze Čtení z piaristické knihovny.„Jídlo, které sobě na talíř vzal, když mu nechutná, na talíři ležet nechá. Když něco do úst vzal, co mu nechutná, má levou rukou ústa předstříti servítem a skrytě, aby žádný neznamenal, takové jídlo pod stůl pustiti anebo do svého šátku svinouti a podle příležitosti pod stůl vytřásti."

Na závěr jsme si mohli vyzkoušet psaní rákosovým perem, inkoustem ze sazí na ručně vyráběný papír, jehož výrobu nám pan Michalička během přednášky podrobně popsal a s kolegyní názorně předvedl.

Do příborského muzea se vždy velmi rádi vracíme a těšíme se na další zajímavé výstavy a přednášky, které si pro nás pan Michalička s kolegy připraví příště.

Fotogalerie z akce: www.sonsnj.cz/cz/galerie-73