Beseda o holubech

Hledám dům holubí, i tak by se mohla odstartovat beseda o holubech. Náš člen Míra Cibulka nás seznámil s historií, kdy se holubi stali prvními ochočenými zvířaty, ještě dříve, než lidstvo domestikovalo psi. Starověké říše totiž neměly výhody v podobě informační dálnice zvané internet. Nicméně pro ovládání říší, jako byla Římská říše nebo Chetitská, si vladaři museli zajistit přísun informací a k tomu se zdá být holub, jako stvořený. Vždyť je schopen letět rychlostí až 160 km a zvládne vzdálenost i třebas dva tisíce kilometrů. Navíc holub vždy domů trefí, a to i přesto, že jej převážíte v uzavřené bedničce nebo košíku, kdy nemá možnost sledovat cestu zrakem. Dodnes si vědci lámou hlavu nad tím, jak to dělá, svůj domov nikdy nemine. I když stejně, jako člověka zblbne dav, i holub, když se připojí k nějakému hejnu, občas zalétne do jiného domku.

Vyslechli jsme si též dojemný příběh holuba „Cher Ami“, který za první světové války zachránil 200 lidských životů, a to i přesto, že ztratil cestou nožičku a jedno očičko. Pak se vyprávění stočilo do moderní doby, kdy kupodivu holubi chovají i některé dnešní armády, ale především nadšenci, pro které se chov holubů stal koníčkem. No, ale pokud byste si chtěli takový koníček pořídit, tak je třeba oplývati trocha penězi, protože výcvik, zdravotní péče a samozřejmě jejich strava jsou finančně trochu náročné.

Dále jsme si mohli osahat nejen podivné předměty a pomůcky související s chovem holubu a se závodní činností, ale dokonce i živé holuby, kteří většinou klidně poslouchali Mirkovo poutavé vyprávění.

Na konci jsme se ještě ptali, jak takové soutěže probíhají, jak se správně o holuby starat a na další zajímavé informace.

No a pokud Vám Informátor náhodou nepřišel včas, je možné, že naše poštovní holuby, které jsme k Vám poslali, cestou sežral dravec, anebo si našel holubici a spolu šťastně žijí na hnízdišti, kde si naše Informátory předčítají, jako pohádku na dobrou noc.