Žijeme folklórem

Tento zvyk, jehož písemně doložené kořeny ve Skoronicích sahají až do 19. století, oplývá spoustou legend. Pravděpodobně jde o zbytek pohanských obřadů předkřesťanských Slovanů o letnicích. K tomu se přidávají historická fakta i romantické legendy. Nejoblíbenější je ta o útěku uherského krále Matyáše Korvína před Jiříkem z Poděbrad. Aby se neprozradil svým vzhledem a mluvou, oblékl se prý do ženského kroje a do úst si vložil růži. A právě na památku těchto událostí prý vznikla jízda králů. Doprovázející družina ho chrání a rozpustile povzbuzuje přihlížející, aby poraženému králi přispěli nějakou tou mincí či naturálií.

V současné době chlapci ve skoroňských krojích jedou společně za starostou pro souhlas. Ke starostovi je vyslána delegace vyslanců, tvořena praporečníkem s tureckým šátkem uvázaným na žerdi a 3 vyvolávači. Starosta jim podepíše listinu a dává souhlas k jízdě slovy: „V naší obci odedávna dobrý zvyk je vídat, chasu v kroji na koních mezi námi vítat. Povolení máte. Krále hleďte chrániti, aby vám ho nemohli cizí lidé zajmouti!.“  Praporečník se vrací k ostatním a jede v čele průvodu. Za ním tři vyvolávači, poté jede král, který je převlečen do ženského kroje a bílou růží drží v ústech. Chrání jej dva pobočníci, dále jsou to čtyři jezdci jako doprovod, čtyři výběrčí a děkovníci. Kavalkáda objíždí všechny ulice ve městě a vyvolávači vyvolávají ke všem majitelům obchodů či institucím různé vyvolávky. Mluví hodně osobně, jmenovitě. Ve verších vypichují fyzické nebo povahové rysy obyvatel a někdy jsou to verše pěkně hubaté! Za svůj výkon jsou odměňováni dary – víno, pohoštění nebo peníze. Objížďka končívá před radnicí. V atmosféře euforie, loučení i budoucích návratů si některý z jezdců stoupne do sedla a zvolá tradiční: Hýlom, hálom!