Zdraví, bezpečí a soběstačnost


Analýza potřeb osob se zrakovým postižením v ČR: Pocit bezpečí v běžném prostředí

V rámci celostátního dotazníkového šetření realizovaného v projektu SONS 360: Cesta k udržitelnosti a kvalitě (OPZ+) jsme se respondentů zeptali také na jejich subjektivní pocit bezpečí v běžném prostředí.

Na otázku „Cítíte se ve svém běžném prostředí bezpečně?“ odpovědělo celkem 465 respondentů.

Výsledky ukazují převážně pozitivní vnímání bezpečnosti:

  • Ano: 257 respondentů (55 %)
  • Spíše ano: 183 respondentů (39 %)
  • Spíše ne: 21 respondentů (5 %)
  • Ne: 4 respondenti (1 %)

Celkem tedy 94 % respondentů uvedlo, že se ve svém běžném prostředí cítí bezpečně nebo spíše bezpečně. Pouze 6 % respondentů vyjádřilo pocit, že se bezpečně necítí nebo se spíše necítí bezpečně.

Co výsledky znamenají?

Přestože převládá pozitivní hodnocení, nelze přehlédnout skupinu respondentů, kteří se ve svém každodenním prostředí necítí bezpečně. U osob se zrakovým postižením přitom pocit bezpečí nezávisí pouze na kriminalitě nebo veřejném pořádku. Významnou roli hraje také kvalita veřejného prostoru, bezbariérovost, přehlednost dopravního prostředí, dostatečné značení, odstraňování překážek, dostupnost informací i ohleduplnost ostatních účastníků veřejného života.

Výsledky potvrzují, že vedle rozvoje sociálních služeb je důležité pokračovat také ve zlepšování přístupnosti veřejného prostoru a podporovat opatření, která povedou k větší samostatnosti a jistotě osob se zrakovým postižením při každodenním pohybu.

Grafické znázornění výsledků je součástí tohoto článku.

Petr Růžička
Vedoucí šetření Analýzy potřeb osob se zrakovým postižením v České republice

Projekt SONS 360: Cesta k udržitelnosti a kvalitě je realizován Sjednocenou organizací nevidomých a slabozrakých ČR za podpory Operačního programu Zaměstnanost plus (OPZ+).

 13

 

Analýza potřeb osob se zrakovým postižením v ČR: Soběstačnost

Jednou z klíčových oblastí celostátního dotazníkového šetření realizovaného v rámci projektu SONS 360: Cesta k udržitelnosti a kvalitě (OPZ+) byla soběstačnost osob se zrakovým postižením. Zaměřili jsme se nejen na zvládání běžného života v domácnosti, ale také na samostatnost mimo domov a potřebu pomoci při pohybu a orientaci v prostoru.

Výsledky ukazují poměrně výrazný rozdíl mezi prostředím domova a situacemi mimo něj. Zatímco ve známém domácím prostředí dokáže velká většina respondentů fungovat samostatně nebo pouze s omezenou podporou, mimo domov potřeba pomoci výrazně narůstá.

Soběstačnost v domácnosti

Na otázku týkající se soběstačnosti v domácnosti a sebeobsluhy odpovědělo 466 respondentů.

Výsledky byly následující:

  • zcela samostatných je 91 respondentů (19,5 %),
  • samostatných s využitím pomůcek je 146 respondentů (31,3 %),
  • samostatných s občasnou asistencí je 186 respondentů (39,9 %),
  • pravidelnou asistenci potřebuje 43 respondentů (9,2 %).

Celkem tedy 90,8 % respondentů zvládá život v domácnosti zcela samostatně, s využitím pomůcek nebo pouze s občasnou asistencí.

Pouze necelá desetina respondentů uvedla potřebu pravidelné asistence.

Výsledky ukazují význam schopnosti přizpůsobit si známé prostředí vlastním potřebám. Důležitou úlohu mohou mít také kompenzační a asistivní pomůcky, které umožňují řadě lidí se zrakovým postižením zvládat každodenní činnosti bez pravidelné pomoci druhé osoby.

Mimo domov se situace mění

Odlišný obraz přinášejí odpovědi týkající se soběstačnosti mimo domov. Na tuto otázku odpovědělo 463 respondentů.

  • zcela samostatných je 43 respondentů (9,3 %),
  • samostatných s využitím pomůcek je 103 respondentů (22,2 %),
  • samostatných s občasnou asistencí je 228 respondentů (49,2 %),
  • pravidelnou asistenci potřebuje 89 respondentů (19,2 %).

Rozdíl oproti domácímu prostředí je výrazný.

Zatímco doma se za zcela samostatné označilo 19,5 % respondentů, mimo domov je to pouze 9,3 %. Současně se více než zdvojnásobil podíl lidí, kteří potřebují pravidelnou asistenci – z 9,2 % v domácnosti na 19,2 % mimo domov.

Téměř polovina respondentů mimo domov funguje samostatně, ale potřebuje občasnou asistenci.

Pohyb a orientace představují významnou oblast podpory

Samostatně jsme se respondentů ptali také na potřebu pomoci při pohybu a orientaci v prostoru. Na tuto otázku odpovědělo 465 osob.

Pouze 67 respondentů (14,4 %) uvedlo, že pomoc nepotřebují a jsou zcela samostatní.

Naopak:

  • 220 respondentů (47,3 %) potřebuje pomoc občas,
  • 112 respondentů (24,1 %) potřebuje pomoc často,
  • 66 respondentů (14,2 %) potřebuje pomoc téměř vždy.

Celkem tedy 85,6 % respondentů potřebuje při pohybu a orientaci alespoň někdy pomoc.

Ještě významnější je skutečnost, že 38,3 % respondentů potřebuje pomoc často nebo téměř vždy.

Právě oblast samostatného a bezpečného pohybu tak patří podle výsledků šetření mezi významná témata každodenního života osob se zrakovým postižením.

Domov a veřejný prostor představují dvě rozdílná prostředí

Při společném pohledu na výsledky je patrný jeden důležitý rozdíl.

Ve vlastním nebo známém domácím prostředí dosahují respondenti poměrně vysoké míry soběstačnosti. Mimo domov však potřeba podpory výrazně roste.

To je důležitý poznatek také pro uvažování o sociálních službách a přístupnosti veřejného prostoru. Samostatnost totiž není pouze vlastností nebo schopností konkrétního člověka. Ovlivňuje ji také prostředí, ve kterém se pohybuje, dostupnost informací, orientační prvky, doprava, použitelnost technologií či možnost využít vhodnou podporu.

Člověk může být ve známém prostředí prakticky samostatný, ale v neznámém nebo nepřístupném prostoru může stejný člověk potřebovat pomoc druhé osoby.

Pomůcky podporují samostatnost

Data zároveň ukazují význam pomůcek.

V domácnosti se za samostatné s využitím pomůcek označilo 146 respondentů, mimo domov pak 103 respondentů.

Kompenzační a asistivní pomůcky proto nelze vnímat pouze jako doplněk. Pro část osob se zrakovým postižením představují jeden z prostředků, díky kterým mohou zvládat běžný život s menší závislostí na pomoci druhých.

Stejně důležité je, aby člověk dokázal pomůcky správně využívat a aby technologie, služby a prostředí, se kterými přichází do kontaktu, byly přístupné.

Co výsledky znamenají pro SONS?

Výsledky potvrzují význam podpory, jejímž cílem není nahrazovat samostatnost člověka, ale naopak ji co nejvíce posilovat.

Pro SONS z toho vyplývá potřeba pokračovat zejména v podpoře sociálních služeb, odborného poradenství, nácviku samostatnosti, využívání kompenzačních a asistivních pomůcek, digitálních dovedností a aktivit podporujících samostatný pohyb a orientaci.

Velký význam má rovněž odstraňování bariér ve veřejném prostoru a prosazování takových řešení, která umožní lidem se zrakovým postižením pohybovat se bezpečně a pokud možno bez závislosti na pomoci druhé osoby.

Výsledky zároveň připomínají, že soběstačnost neznamená, že člověk nikdy nepotřebuje pomoc. Podstatná je možnost rozhodovat o vlastním životě a mít dostupnou přiměřenou podporu právě v situacích, kdy je potřeba.

Data z našeho šetření ukazují, že mnoho osob se zrakovým postižením dosahuje vysoké míry samostatnosti. Současně však zejména pohyb a fungování mimo domov zůstávají oblastmi, ve kterých existuje značný prostor pro další zlepšování služeb, prostředí i dostupné podpory.

V Praze dne 14. srpna 2026

Petr Růžička
Vedoucí šetření Analýzy potřeb osob se zrakovým postižením v České republice

Projekt SONS 360: Cesta k udržitelnosti a kvalitě je realizován Sjednocenou organizací nevidomých a slabozrakých ČR za podpory Operačního programu Zaměstnanost plus (OPZ+).

 

Regionální pohled na soběstačnost

Dotazníkové šetření umožňuje sledovat výsledky také podle místa bydliště respondentů. Všech 467 účastníků uvedlo okres svého bydliště, díky čemuž lze odpovědi seskupit podle jednotlivých krajů.

Při interpretaci regionálních výsledků je však nutná zvýšená opatrnost. Počty respondentů se mezi kraji významně liší a šetření nebylo koncipováno jako reprezentativní výzkum na úrovni jednotlivých krajů. Regionální výsledky proto nelze chápat jako žebříček krajů ani jako přesný obraz celé populace osob se zrakovým postižením v daném regionu. Mohou však upozornit na rozdíly, které stojí za další pozornost.

Největší počet respondentů pocházel z Moravskoslezského kraje (70 osob), následoval Zlínský kraj (67), Jihomoravský kraj (54) a hlavní město Praha (50). Silněji byly zastoupeny také Olomoucký kraj (39), Kraj Vysočina (38) a Středočeský kraj (36).

Potřeba asistence mimo domov se regionálně liší

Jedním ze zajímavých ukazatelů je podíl respondentů, kteří uvedli, že mimo domov potřebují pravidelnou asistenci.

V Moravskoslezském kraji šlo přibližně o 31,9 % respondentů. Ve Středočeském kraji o 23,5 %, na Vysočině o 21,1 %, v Olomouckém kraji o 20,5 %, v Jihomoravském kraji o 18,5 % a ve Zlínském kraji o 16,4 %.

V Praze uvedlo potřebu pravidelné asistence mimo domov 8,0 % respondentů.

Tyto rozdíly samy o sobě neumožňují určit jejich příčinu. Výsledky však otevírají otázku, do jaké míry může samostatnost osob se zrakovým postižením ovlivňovat charakter prostředí, dostupnost veřejné dopravy, vzdálenost služeb, přístupnost veřejného prostoru nebo dostupnost podpůrných služeb.

Pohyb a orientace

Regionální rozdíly jsou patrné také u otázky, zda respondent potřebuje pomoc při pohybu a orientaci v prostoru.

V celém souboru uvedlo 38,3 % respondentů, že tuto pomoc potřebují často nebo téměř vždy.

Mezi kraji s větším počtem respondentů byl tento podíl například na Vysočině 52,6 %, v Moravskoslezském kraji 46,4 %, ve Středočeském kraji 41,7 %, v Jihomoravském kraji 38,9 % a ve Zlínském kraji 35,8 %.

V Praze uvedlo častou nebo téměř stálou potřebu pomoci při pohybu a orientaci 26,0 % respondentů.

Výsledky naznačují, že při hodnocení soběstačnosti osob se zrakovým postižením je vhodné zohledňovat nejen individuální schopnosti člověka, ale také prostředí, ve kterém žije.

Město, venkov a dostupnost služeb

Samotné krajské členění přitom nemusí zachytit všechny rozdíly. Jiným podmínkám může čelit člověk žijící v krajském městě a jiným osoba žijící v menší obci nebo venkovské oblasti stejného kraje.

Právě zde se nabízí prostor pro další práci s výsledky šetření. Data umožňují sledovat nejen okres bydliště, ale také okresy, ve kterých respondenti služby využívají nebo by je chtěli využívat. Je tak možné podrobněji analyzovat, zda lidé za službami cestují mimo svůj okres a ve kterých regionech může existovat potřeba jejich větší dostupnosti.

Pro SONS mohou být tyto informace významným podkladem pro další plánování regionální sítě služeb a činnosti jednotlivých poboček.

Regionální data jako podklad pro další rozhodování

Krajské výsledky není vhodné interpretovat jako hodnocení kvality jednotlivých regionů. Představují však důležitý signál pro další analýzu.

Mohou pomoci identifikovat území, kde respondenti častěji deklarují potřebu podpory, a následně tato zjištění porovnat s dostupností sociálních služeb, působností poboček SONS, dopravní dostupností či dalšími charakteristikami regionu.

Právě propojení celostátních výsledků s regionálním pohledem může být jedním z praktických přínosů Analýzy potřeb osob se zrakovým postižením v České republice pro další strategické plánování SONS.

V Praze dne 14. srpna 2026

Petr Růžička