Slatiňany

      Když jsme přijeli na místo, krásně svítilo sluníčko, tak jsme prohlídku začali procházkou po nádherné zámecké zahradě. Před polednem jsme ještě absolvovali prohlídku zámku, který nás překvapil na svou dobu velmi moderním zařízením. Knihovnu, ložnici, jídelnu, pracovnu či salon najdeme prakticky na každém zámku, ale udivily nás dokonale vybavené koupelny a toalety a ústřední topení  zavedené do všech obytných místností.  A ještě nikde jsme neviděli do obytné zóny začleněnou učebnu, kde se vzdělávali budoucí majitelé panství. Aby učení nebyla pouhá teorie, postavili pro ně v zámecké zahradě zmenšené dětské hospodářství, kde se děti učily základům hospodaření, obdělávání půdy, chovatelství i vaření. A kdo chtěl vědět, jak se tu vařilo pro panstvo, mohl  navštívit  skutečnou kuchyň v podzemí zámku. Také zde jsme se setkali s moderním vybavením, výtahem, rozvody vody a tepla, a paní průvodkyně nás seznámila i s chodem a režimem kuchyně.

       Po obědě jsme se prošli krásným zámeckým parkem, který několik dní po naší návštěvě těžce zpustošila ničivá bouře, a pak nás čekala prohlídka hřebčína. V areálu sídlí již víc než 65 let chovná stanice starokladrubských vraníků používaných jako kočároví nebo dostihoví koně. Ve stájích na nás čekaly plemenné klisny, některé z nich i se svými hříbaty, a statní plemenní hřebci. Tyto majestátní černé fešáky dodnes zapřahají při slavnostních příležitostech do kočárů  nejen u nás doma, ale i u královských dvorů, například v Dánsku. Prohlédli jsme si také sbírku historických i současných kočárů a sedlárnu se sbírkou dostihových trofejí zdejších odchovanců. Mnohým z nás prostředí hřebčína připomnělo televizní seriál Dobrá Voda, který se zde před léty natáčel.

       Domů jsme  se  vraceli plni nových nevšedních zážitků a spokojeni, že hrozivá předpověď meteorologů se nám vyhnula a příjemné počasí, které nás celý den provázelo, jen podtrhlo dobrý pocit z hezkého výletu.                         Napsala: J. Hanušová