Putování po Kanadě s ing. Kateřinou Matuškovou - 27. 2. 2018

Znovu jsme se mohli zasnít a představovat si, jaké to asi je, když člověk žije na
jiném kontinentu. Dnes jsme si vyprávěli zážitky z cest po Kanadě.
Pro nás těžko představitelné, ale tamní teploty v červenci a srpnu – přes den 25 -
30 °C, ale co v noci. Teploty jsou kolem 0 °C. Br! Hrůza! A ještě ke všemu
medvědi, lišky, vlci. I to je Kanada, jak nám ji paní Kateřina zprostředkovala.
Ale zase vidět tyrkysově modrá jezera; zblízka si prohlédnout Delfinárium,
vodní parky nebo se vypravit na oceán (to s pořádající společností) za
velrybami. I to bylo součástí přednášky. Na svých cestách společně s manželem
a dvěma dospívajícími dětmi viděli lachtany, tučňáky. Sjížděli na raftech divoké
řeky. Viděli Niagárské vodopády, tentokráte z kanadské strany. A ten rozdíl –
něco jiného je vidět vodopády na fotkách a pak ve skutečnosti. Řev valící se
vody; hřmící vodní masa, kterou musíte vidět. Až se ocitnete pod dunící doběla
zpěněnou vodní masou jedněch z nejslavnějších vodopádů světa, plně pochopíte
význam spojení „přírodní síla“. Charles Dickens tvrdil, že právě stojí člověk
nejblíže Bohu. Hudební skladatel Gustav Mahler o zvuku vodopádů zase mluvil
jako o „pořádném fortissimo“.
Za 3 týdny najeli bezmála 4500 km. Zážitků hodně, ale něco si necháme zase
napříště.
Zapsala Marie Reková.