NE TAK, ALE TAK ...

Ve čtvrtek 29. března, jsme měli naplánováno posezení u kytary – Country zpívání s kytarou. Zpívat a zahrát nám měl přijet z Hradce Králové náš sympatizant, dlouholetý kamarád předsedy a nyní i náš člen, Honza …. avšak člověk míní a okolnosti mění.

Ráno kolem osmé hodiny zvoní mobil a sípající Honza se moc omlouvá, že k nám do Semil nedorazí, že do rána omarodil, abychom se na něho nezlobili, protože v tomto stavu, kdy stejně nemůže zpívat, nikam nepojede a bude se léčit. Natož aby jel z Hradce do Semil se zajížďkou přes Vrchlabí do Valteřic, odkud by přivezl Radku a ještě zajel do Štěpanic pro Aničku, jak bylo dohodnuto a což automaticky činí vždy, když k nám jede. Abychom tuto dlouhodobě plánovanou akci přeložili na jiný termín.

Nezbylo nám než improvizovat a okamžitě, „za pochodu“, vymyslet náhradní program.

Bylo rozhodnuto, že zůstaneme v klubovně, kde budou noví, nedávno přijatí, vidoucí členové nacvičovat a ti, co jsou členy delší dobu, procvičovat jak pomáhat nejen nám nevidomým a slabozrakým členům semilské odbočky, ale aby toto uměli použít kdekoliv a kdykoliv, když se setkají s nevidomým, či slabozrakým člověkem potřebujícím pomoci.

Praktické znalosti a vědomosti byly čerpány z příručky správného kontaktu s nevidomým a slabozrakým nazvané „NE TAK, ALE TAK“ .

Dále jsme se učili a procvičovali rozlišovat mince po hmatu a bankovky za pomoci šablony. Ale abychom netrávili celý čas pouze sucharskou, i když žádoucí výukou, pokračovali jsme hraním stolních her pro nevidomé, jako je Člověče, nezlob se, dáma, šachy, skládali skládačky různých tvarů  atp. Odpoledne s tímto improvizovaným programem, jsme zakončili zvukovou střelbou. Při všech těch poznávačkách, hraní her a střelbě měli ti vidoucí klapky na očích, abychom měli všichni stejné výchozí podmínky.