Dobrovolníkem v SONS Šumperk
DOBROVOLNÍKEM V SONS ŠUMPERK
Do role dobrovolníka jsem se dostal už dávno, když jsem pro Maltézskou pomoc téměř dva roky docházel mezi klienty hospice na Svatém kopečku u Olomouce. Kamarádka, která přišla o zrak, mi navrhla, že bych občas mohl pomoci i nevidomým. Neváhal jsem a souhlasil. Tak mě dovedla do oblastní odbočky SONS v Šumperku a spolupráce s touto organizací trvá již více než 3 roky.
Při návštěvě nevidomých přátel mi docela vadilo, když jsem si osolil kávu nebo čaj. Vždyť je sklenička popsaná, i kořenky a vůbec všechno má pěkné popisky v Braillově písmu. Tak jsem se jej raději naučil. Využíval jsem k tomu třeba cestu vlakem. Při příjezdu na nádraží kde jsem měl vystupovat, zavřu knížku psanou slepeckým písmem a už mě drží chlap pod paží. Obratně se mu vysmeknu z objetí, neboť předpokládám, že mě chce okrást, natlouct, nebo jsem snad jeho typ? Pak mě ale ujišťuje, že mi opravdu chtěl jen pomoci vystoupit. Já jej zase ujišťuji, že opravdu vidím a že jsem si jen četl. Kdyby si mě víc všímal, tak by mu jistě došlo, že čtení šidím a místo prsty čtu písmenka očima. Příjemné je ale zjištění, že jsou lidé ochotni pomoci. Pokud je tedy pomoc nejprve nabídnuta a poté přijata. Nevidomí by jistě popsali mnoho příběhů ze života, jako např. když je někdo beze slova popadne, převede na druhou stranu silnice, pustí, zmizí a oni pak nevědí, kde vůbec jsou.
Dopomoc je nevidomými a jinak těžce zrakově postiženými lidmi často žádaná při návštěvách zdravotnických zařízení a při vyřizování záležitostí po městě Šumperk. Mou výhodou je zaměstnání řidiče sanitky a tudíž dobrá znalost nemocničního prostředí a ulic.
Je docela vtipné potkávat ve městě známé, když někomu z nevidomých pomáhám. Většinou se dotyčný drží nabídnutého rámě a tykadlo (bílá hůl) je složená v batohu. Tito moji známí pak nevědí kam s očima, že se takto veřejně vodím pokaždé s jinou ženou. Když mě pak potkají s mužem, je setkání ještě zajímavější. Stalo se, že se na fleku otočili a zmizeli v nejbližším obchodu.
Takto trávím alespoň trochu smysluplně volný čas a těším se na další spolupráci.
František Osladil, dobrovolník