Oblastní odbočka Chrudim

Ve středu 14.12. jsme završili tento kalendářní rok vánoční besídkou. Klubovnu jsme předem vánočně vyzdobili a většina účastníků i s sebou přinesla nějaké ty dobroty. Ochutnali jsme několikokero druhů cukroví od různých autorek, houbový štrúdl, jednohubky s různými pomazánkami a samozřejmě, že nechyběla ani Alenčina báječná vánočka. Madlenka nám hrála na klávesy a my z plna hrdla zpívali vánoční koledy jak andělíčci na kůru. Bylo nám spolu moc a moc pěkně.

Všem krásné Vánoce a štastný nový rok!

První pondělí v prosinci 5.12.  naposledy v tomto roce jsme dali prostor naší tvořivosti našim šikovným rukám. Tvořili jsme vánoční přáníčka a vánoční hvězdičky z korálků. Jen na focení jsme si vzpomněli až při odchodu.

Na ručních pracích 28. listopadu jsme se pustili tentokrát do vánoční výzdoby. Honza nám předem nařezal z břízky kulatooválné placky, které jsme použili jako základnu pro naše vánoční aranžmá. Na tu jsme nalepili florex v podtácku a do toho zapíchali různé větvičky, barevné kuličky, šištičky atd. Na vrch jsme zasadili svíčku. A krásné svícny byly na světě. A protože za dva týdny budemem mít vánoční besídku, Iva nazdobila naše dva vánoční stromečky ve velikosti mikro a mini a Honzík našel hřebík k pověšení hvězdy. A abychom se už teď naladili na vánoční notu, Madlenka sedla ke klávesám a a společně jsme si zazpívali pár koled. Ruční práce jsou vždycky prima, ale tentokrát měly opravdu krásnou vánoční atmosféru.

V předvánoční čas se na ručních pracích zpravidla věnujme výrobě vánočních dekorací nebo drobných dárků. Tentokrát jsme sáhli pro inspiraci do severských zemí Evropy, kde si lidé tradičně 1. prosince stěhují do domu skřítka, aby jim zpříjemnil čas čekání na Vánoce a hlavně pak přinesl dárky. A protože se nacházíme v době globalizace a internetu, začínají se sktřítci zabydlovat i u nás v srdci Evropy.
A tak jsme se 14. listopadu pustili do skřítků. Na jejich výrobu jsme použili staré ponožky, punčochu, zbytky látek, vatelín ze staré deky na vycpání, případně i kelímky od jogurtu a hlavně svou fantazii. A protože byla nouze o bílé fousy, byli to i rudovousové nebo bezvousý Šmoula.
Užili jsme si radost z tvoření a zcela jistě nás skřítci teď obveselují i doma. Případně dělají radost tomu, komu jsme ho podarovali. Nicméně dárky od nich nečekejte, ty u nás i nadále přináší Ježíšek.

Dne 10. října 2022 členové naší organizace, paní Heřmanská a pan Pakoš navštívili Základní školu v Heřmanově Městci, aby pracovníky i děti seznámili s cílem právě probíhající veřejné sbírky Bílá pastelka, jejíž výtěžek jde na pomoc lidem s těžkým zrakovým postižením, včetně nevidomých. Mile nás překvapil opravdový zájmem dětí dozvědět se více o životě lidí, kteří se potýkají se se ztrátou zraku. 
Touto cestou velmi děkujeme za velmi vřelé přijetí a také pracovníkům školy, dětem a jejich rodičům za jejich příspěvky.

Dne 10. října 2022 členové naší organizace, paní Heřmanská a pan Pakoš navštívili Základní školu v Heřmanově Městci, aby pracovníky i děti seznámili s cílem právě probíhající veřejné sbírky Bílá pastelka, jejíž výtěžek jde na pomoc lidem s těžkým zrakovým postižením, včetně nevidomých. Mile nás překvapil opravdový zájmem dětí dozvědět se více o životě lidí, kteří se potýkají se se ztrátou zraku. 
Touto cestou velmi děkujeme jak pracovníkům školy, tak dětem a jejich rodičům za jejich příspěvky.

Poslední prázdninovou akcí byla návštěva Muzea Ing. Jana Kašpara v Pardubicích na letišti. Pan průvodce nám velmi poutavým způsobem přiblížil nelehké začátky české aviatiky, ale také její nezměrné úspěchy. Mohli jsme si osahat repliky létajících strojů z počátku 20. století a někteří také zkusili letecký trenažer. Rozhodně toto muzeum doporučujeme k návštěvě!

V srpnu nás pozvala Iva Jánošová k sobě na chatu, kterou má u Sečské přehrady. Počasí bylo teplé a slunečné. Nejprve jsem se obdivovali krásné chatičce obklopené sytou zelení, poklábosili u kafíčka a zákusku a poté se vypravili také k vodě. Voda byla velmi příjemná a osvěžující. Po sportovním výkonu jsme se vrátili k chatě a na grilu si opekli buřtíky a klobásky, abychom doplnili ztracenou energii. Den utekl jako voda a my museli zamířit zpět k domovu. Výlet se nám moc líbil.

Dne 8. srpna jsme zavítali mezi děti příměstského tábora v Heřmanově Městci v Domě dětí Na Ježkovce. Nejprve Honza dětem stručně nastínil svět nevidomých a Zdeněk Nenečeřal popovídal o významu vodicího pejska pro nevidomého a také předvedl, jak mu pomáhá zvládat cestu. Poté jsme přistoupili k různým hrám: děti si vyzkoušeli chůzi s bílou holí, zahráli si pexeso pro nevidomé, zkoušeli po slepu rozpoznávat různé předměty. Zděněk jim ukázal, jak se čte braillovo písmo. Děti byly velmi vnímavé a hry je zaujaly. Nicméně si ověřily, že je lepší dívat se na svět zdravýma očima.

Naše členka Alenka Nová nás pozvala k sobě domů na zahradu opékat buřty. Dopoledne 13. července sportovně založení členové (Iva, Maruška N., Pepa a Luděk) vyrazili do Sobětuch pěšky z chrudimského autobusového nádraží přes Vrcha. Dva osedlali kolo, Honza  přijel z Heřmanova Městce, František z druhého konce Sobětuch.  Zbytek (Jana, Vlastík, Jindřiška, Petr, Věra, Evička a Maruška M.) dal přednost pohodlí a přijel autem.
Nejprve jsme alespoň někteří přiložili ruku k dílu - nasekali dříví na oheň, rozložili stůl a lavice, nanostili na stůl pití a dobroty včetně Alenčiných výborných trubiček. Pak jsme zasedli ke stolu a mohli zahájit "oficiální program". Za vzponínání na společné zážitky, plánování budoucích akcí a veselého povídání o všem možném jsme postupně čekající buřtíky a klobásky nařezali, napíchli na vidlice, opekli a s hořčicí a chlebem sbaštili.  Abychom měli také nějaký pohyb, prošli jsme se po Alenčině hezky rozkvetlé zahradě a nešetřili chválou a také "odbornými pěstitelskými radami".
Bylo nám společně tak hezky, že jsme skoro ani nezaznamenali, že se den chýlí k večeru. Nastal čas rozloučit se. 
Ještě jednou Alence děkujeme za pozvání.