Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA , číslo 8, duben 2023

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM
STALO SE: Z Republikové rady SONS
Přehledně
Výroční shromáždění KDVP
ODEŠEL MILAN PEŠÁK
Ohlédnutí za životní dráhou čestného prezidenta SONS
Kým pro mne byl Milan Pešák?
LIDÉ KOLEM NÁS: Úspěch jsme si přáli navzájem
ZORA RADÍ A INFORMUJE: O čem se moc nemluví - Jak prožívat tady a teď IV.
POVÍDKA: Chtěl jsem to opravdu takhle? Část druhá, vězeň
POZVÁNKA: Agora 2023
SPORT: Nevidomý plavec David Kratochvíl je světovým rekordmanem
Kuželkářský republikový šampionát dvojic

POVÍDKA: Chtěl jsem to opravdu takhle? Část druhá, vězeň

Arbajtr nás na zemi už očekával. Jak mohl vědět, kam dopadneme? Netuším! Podal ale Magdě ruku a pomohl jí zvednout se. Pak očichal místo, kde se v zemi obtiskl její zadeček, usmál se a počal rýt. Za okamžik mu ze země kolmo čněl už jen ten jeho, a i on rychle mizel. Vzít za práci tedy umí! Než jsem stačil strávit zážitky z volného pádu a tance králů, byl s ní hotov. A jakmile z jámy vylezl, byli tu znenadání i Velín s Vybíralem a všichni tři se o něčem polohlasně dohadovali. Pak k nám přistoupil Vybíral a pravil: „Vaše komůrka je hotova, Veličenstvo! Můžete se stěhovat a začít konat!“ „Konat co?“ otázal jsem se. Nic mi ale neodpověděl.
Situaci však pevně uchopila do rukou Magda. Dovedla mě k ústí vyhrabaného otvoru, zapřela se dvěma horníma o jeho okraje a ladně do něho vklouzla. „Pojď, a ničeho se neboj!“ zavolala na mě už z podzemí. Následoval jsem ji. Zakopl jsem ale o šutr, vlétl dovnitř po hlavě a o ploché dno jámy si narazil levé tykadlo. „Aú!“ vykřikl jsem. Bolelo to jako čert! „Naštěstí jsem pravák,“ usmál jsem se poťouchle hned za okamžik, jako bych nějakým výborným trikem přechytračil matku přírodu. Kam ale zmizela Magda? Srovnal jsem tělo a začal osahávat stěny jámy. „Aú! Ty děvko!“ zaúpěl jsem znovu bolestí, když jsem se stěny dotkl levým tykadlem. „Potřeboval jsi něco?“ ozvala se Magda pod mýma nohama. „Ále! Matku přírodu nechávám pozdravovat! Už lezu za tebou.“ A drže si natlučené tykadlo, odkulhal jsem po pěti do úzké, vlhké a temné chodby.
„Tady oči určitě potřebovat nebudu!“ pomyslel jsem si. „Mnohem důležitější je tu nos!“ A skutečně! Jako by mi oči téměř plně nahrazoval. Ucítil jsem spoustu pachů a vůní, mnohé úplně nové. Zastavil jsem a rozkošnicky je vychutnával. „Húúú!“ ozvalo se náhle z tunelu. A znělo to strašidelně! „Do háje!“ zaklel jsem, rychle udělal čelem vzad a jal se prchat. Při pomyšlení, že tady v podzemí na mě číhá další obluda, mi během běhu naběhla husí kůže. „Húúú! Kde se flákáš? Čekám tu na tebe!“ ozvala se Magda znovu. Oddechl jsem si úlevou! Znovu jsem se otočil a pokračoval. Po nějakých padesáti krocích chodba ústila do prostorné komůrky.
Vrhla se mi do náručí a všema šesti mě pevně objala. „Svlékni mě a umiluj k smrti!“ Z jejího hlasu prosakovala zvířecí touha. „K službám, madam!“ vydechl jsem, snad také rozkošnicky. A nepouštěje ji z objetí, začal jsem svými zuby trhat její spodní prádlo. „Aú! Ty troubo!“ vykřikla bolestí. „Dvacet let pozoruješ termity! Můžeš mi říct, kolik z nich mělo na sobě kalhotky? Prokousl jsi mi břicho!“ Zaskočila mě! Nevěděl jsem, co říci, ani jak se tvářit. Hrát mrtvého brouka? Teď, když jsem termit? Dokázal jsem jen civět do prázdna s otevřenou pusou. A pak ji raději zavřel. Magda naštěstí už nic dalšího neřekla. Milovali jsme se hlasitě. Já zaúpěl pokaždé, když uchopila mé natlučené tykadlo. A ona křičela, když jsem se otřel o její prokousnuté břicho. Milovali jsme se i podruhé, potřetí a počtvrté. „Jako bych se znovu vznášela!“ křičela mi do ucha. „Malá komůrka, ale akustika jak ve státní opeře,“ šeptal jsem si pro sebe zase já. Jenže to bylo tak všechno. Že bych cítil a prožíval nějakou rozkoš? Nic takového!
Náhle se jí podlomily nohy a její tělo se zhroutilo k zemi. „Je konec? Opravdu jsem tě umiloval?“ „Ne ne, milý! Promiň, musím si jen chvilku odpočinout. Ta zátěž na bedra mi začíná být trochu nepříjemná.“ Kývnul jsem a něžně ji pohladil po zadečku. „Proboha!“ Měla ho nejméně třikrát takový. „Magdo, miláčku, co se ti stalo? Vždyť s tímhle kredencem se už nedostaneš ven!“ „A kdo tvrdí, že půjdeme ven?!“ odsekla mi, ještě prudce dýchajíc. „Žijeme tady a teď! Oba! Rozumíš? Raději si chvilku odpočiň, brzy tě budu znovu potřebovat. Konečně porodím děti! Kupu dětí! Milion dětí!“ Už zase křičela. A znělo to, jako když brzdí vlak.
Musel ji slyšet i Vybíral. Najednou totiž stál v naší komůrce a dvěma horními páry končetin držel dvě plata, každé na 30 vajec. „Nebude to málo?“ zeptala se trochu nedůvěřivě Magda. „Je to akorát, veličenstvo, jste prvnička,“ odpověděl nevzrušeně Vybíral. „Však počkej, od zítřka budeš kmitat jak na pérkách! A hned tak se nezastavíš!“ pravila mu, s úsměvem i hmatatelnou převahou v hlase. Pak povstala, lehce pokrčila dolní pár nohou v kolenou, zhluboka se nadechla, prudce vydechla, a snesla první vajíčko. Vybíral ho ještě v letu chytil, dýchl na něj, pohladil ho dlaní a něžně ho uložil doprostřed plata. Neuběhlo ani 20 vteřin a ozval se nový vzdech. Vybíral tentokrát nebyl dost rychlý a druhé vajíčko se s křupnutím rozbilo o zem. „Promiňte, Veličenstvo! Nemám deset rukou!“ „Ňoumo!“ rozkřikl jsem se na něho. „Na dvou stojíš a čtyři máš volné! Jak ti mohlo upadnout hned to druhé? Mohl to být umělec, vědec, geniální hudebník!“ „Nebo voják s hlubokou mentální retardací!“ ucedil Vybíral a zavolal na Arbajtra. „Setři ho z té podlahy! Ať tu máme čisto!“
Vybíral se zlepšil. Neupustil už ani jediné. A když Magda konečně přestala vzdychat, měl obě plata plná. Jak to mohl tak přesně spočítat? Neuvěřitelné! Oba jsme ho mlčky obdivovali, zatímco on poklekl k prvnímu platu. Ke každému vajíčku přiložil pět prstů, jako by ho chtěl ukrást, a cosi nesrozumitelně mumlal. Jako nějaký čaroděj! „Odnes plato Velínovi! Ať začne s výcvikem ihned po jejich vylíhnutí!“ přikázal poté Arbajtrovi, který tu stále okouněl s otevřenými ústy a se špinavým hadrem v rukách. „A rychle se vrať! Druhé plato je pro tebe!“ houkl za ním Vybíral ještě do tunelu. Pak se otočil k Magdě: „Právě odnáší základ armády, Veličenstvo! Z každého vajíčka se vylíhne voják. Jejich vrchním velitelem jsem jmenoval Velína. Arbajtr je dříč! Určitě jste si toho povšimla. Bude šéfovat dělníkům. Prvních 30 vám v druhém platu leží u nohou!“
„A ty, Vybírale?“ zeptal jsem se podrážděně. Zachechtal se. „Právě jsem rozhodl o osudu Velína, Arbajtra, i vašich prvních dětí! První plato vojáci, druhé dělníci. A abych nezapomněl! Příště vyberu několik vajíček a nechám z nich vylíhnout náhradní královský pár. Kdybyste snad, pane králi, onemocněl, zmizel, nebo vám vaše práce nevoněla.“ „Bídáku!“ zařval jsem, v obličeji rudý vzteky, a hnal jsem se po něm, abych ho udeřil pěstí. Magda mi ale svým už pokročile naběhlým zadečkem cestu zatarasila. „Nedurdi se, milý! Jsi král! Tak se tak chovej! Hovoříš s nejvyšším funkcionářem v termitišti!“ „Mám všechny funkcionáře u...! No však víš kde!“ Zachechtala se. „Myslíš u zadečku? Tak u toho mám hned tři nejvyšší funkcionáře já! Tebe, Vybírala i Arbajtra! Právě se vrátil pro druhé plato! Všechny tři vás mám u zadečku! Tak veliký ho mám!“ A stále se hlasitě smála. „Vaše děti už brzy vyhrabou nové chodby, komůrky, začnou uklízet, a také vás nakrmí, madam,“ lísal se do přízně mé ženy Arbajtr, nevěda, o čem právě hovoříme. Ale i tenhle snaživý tupec se vzápětí dozví, „u čeho ho Magda má“! Situace úsměvná, ale já zuřil. Zlostí jsem máchal rukama i nohama a vykřikoval: „O svém osudu si naše děti rozhodnou samy! Všichni si to zapište za uši!“ Nikdo mě ale neposlouchal. A po chvilce zmizeli oba funkcionáři v temnotě tunelu.
„Tak konec zahálky! Musí nás být co nejvíc,“ obrátila se na mě Magda s neobvyklou žádostí. Už znovu hořela touhou. „Konečně něco příjemného!“ proběhlo mi hlavou. Jenže ani tentokrát to nebylo nic velkého. A pak mi vše docvaklo. Vždyť zvířata se přece nemilují jen tak pro zábavu! Neprožívají rozkoš. Jen se prostě rozmnožují!
Zanedlouho se náš nový domov rozrostl o první děti. A mé iluze, že si o své budoucnosti samy rozhodnou, vzaly za své. Každé je dělník, nebo voják. Jak pravil ten padouch Vybíral! To ale není všechno! Žádné z nich nikdy nebude mít vlastní děti. Proč? Nevyvinuly se jim ty správné orgány! Ty u nás vlastní jen královský pár, tedy já a Magda. Jako člověk jsem se nemohl stát otcem, a jako termit nikdy nebudu dědou. A má povinnost vladaře? V říši lidí bych určoval výši daní, stavěl silnice, budoval systém školství, zdravotnictví a tak. A v termitišti? Musím dvěstěkrát denně oplodnit královnu. Slyšíte dobře! To sloveso je musím, a číslovka dvě stě! Tak takový já jsem funkcionář! A Magda? Pokud se právě nemilujeme nebo si na pár okamžiků nezdřímneme, snáší jedno vejce za druhým. Nějakých 20 hodin denně. A neustále při tom heká. Už se to nedá poslouchat. Začínám trpět depresemi a tiky do tykadel! Nejraději bych to tu sbalil a zmizel. Magda ale svým obrovským zadkem ucpala jediný východ z komůrky. Vajíčka snáší do chodby a u zadku jí prakticky neustále stojí Arbajtr nebo některý z jeho nohsledů, který je zároveň mým dítětem, a odnášejí k Vybíralovi jedno plato za druhým.

Jiří Petr

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 107, číslo 8, duben 2023
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR, z. s.
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Redakce:
Šéfredaktorka: Daniela Thampy
Zástupkyně šéfredaktorky, administrace: Kateřina Rovenská
Redaktoři: Ilona Ozimková, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Korektor: Václav Senjuk
Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 100 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
Obsah
ÚVODEM
STALO SE
Z Republikové rady SONS
Přehledně
Výroční shromáždění KDVP
ODEŠEL MILAN PEŠÁK
Ohlédnutí za životní dráhou čestného prezidenta SONS
Kým pro mne byl Milan Pešák?
LIDÉ KOLEM NÁS
Úspěch jsme si přáli navzájem
ZORA RADÍ A INFORMUJE
O čem se moc nemluví - Jak prožívat tady a teď IV.
POZVÁNKA
Agora 2023
SPORT
Nevidomý plavec David Kratochvíl je světovým rekordmanem
Kuželkářský republikový šampionát dvojic

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.