JIHLAVSKÁ ŠEDESÁTKA

JIHLAVSKÁ ŠEDESÁTKA
Jihlavské TyfloCentrum nabízelo v rámci sociální rehabilitace možnost bruslení, což mě zaujalo. Oprášil jsem svoje staré brusle. Přesnější bude, hodně staré brusle. Brzy budou mít 40 let, ale pořád jsou ve formě. Nejprve jsme ze zvědavosti navštívili kluziště na parkánu u brány Matky Boží. Má tvar obdélníku o rozměrech 9 krát 15 m. Není na něm žádný led. Plocha je z plastových desek. Od správce a hlídače se dozvídáme, že na plochu se bez bruslí nesmí vstupovat. Dále nám prozrazuje, jak plochu udržuje. Povrch musí nejprve očistit od plastových hoblinek, které při bruslení vznikají. Poté ho lehce přetře silikonovým olejem. Poučeni vskakujeme do bruslí a jdeme na to. Ježdění je zde namáhavější, než na klasickém ledě. Pokud se přestanete odrážet, tak rychle začnete zpomalovat, až úplně zastavíte. Udržet stabilitu a balanc je lehčí, což ocení začátečníci. Kluziště je určeno hlavně pro děti. Kapacita je 30 osob. Vstup zadarmo.
Po zajímavé zkušenosti z bruslení na plastu se přemísťujeme na Masarykovo náměstí. Zdejší kluziště z vodního ledu a kapacitou 100 osob má tvar kruhového prstence vedoucího kolem morového sloupu. Vstup je také zdarma. Nedaleko je vyhřívané zázemí s lavičkami pro přezouvání. Jsou tu úložné skříňky, brusírna a půjčovna bruslí. Kontrolou palcem zjišťuji ne příliš ostré hrany nožů. Za poplatek 70 Kč jim dopřávám kosmetický zákrok na brusce. Obouváme se a po gumovém chodníku přecházíme ke kluzišti. Ještě pár schůdků a jsme na ledě. No, to je jiná jízda. Brusle na tvrdém a hladkém povrchu frčí jako namydlené. Stačí se párkrát odrazit a setrvačnosti to jede skoro samo. Teď se mi jeví předchozí bruslení na plastu jako by se jelo pořád do kopce. Rovnováha je obtížnější, ale po chvilce získávají nohy jistotu. Jezdíme pořád dokola a kilometry ubíhají. Aby se nám nezamotala hlava, otáčí se směr jízdy. A zase pořád dokola. Kolečko za kolečkem. Pro zpříjemnění nám hraje hudba. Na začátku ledna jsou to ještě vánoční melodie. Později klidné a relaxační skladby. Bruslení si užíváme a ani se nenadějeme, hodina je pryč. Ještě se nakonec vyfotíme.
V dalších dnech se jezdilo pouze na náměstí. Sice se kvalita ledu postupně zhoršovala, ale ježdění bylo pořád super.                                                 napsal Zdeněk Šopa