Oblastní odbočka Havlíčkův Brod

Před šesti lety, v únoru 2018, přivedl Zdeněk poprvé mezi nás svého nového kamaráda a pomocníka, urostlého německého ovčáka jménem Woody. Když svého páníčka Woody v pořádku dovedl k cíli a dostal volno, všechny si nás obešel a seznamovali jsme se. Jeho bystré oči nás zkoumaly a rád přijímal pohlazení. Tenkrát bylo na programu školení první pomoci a Jana Kudlová se snažila teoreticky i prakticky vštípit správné zásady, a když předváděla umělé dýchání z úst do úst pomocí populární gumové figuríny, lidově zvané Andula, přidal se k zachraňování i Woody a jal se oběť křísit tak, jak to správný pes dělá - olizoval jí obličej.

Následovala další setkání, výlety pěší i vlakem nebo autobusem, posezení v kavárně, vánoční setkání v restauraci. Tam všude bystrý a temperamentní vodicí pes svého pána vždy dovedl. Jen při exkurzi v okrouhlické sklárně musel zůstat venku, aby mu střepy nezranily tlapky. Potom se k nim přidala i Hanka s Jessií, později s Xashou a všichni dohromady tvořili úžasnou smečku, která se pustila všude - exkurze v Horáckém divadle, výlet do Chrudimi, do záchranné stanice zvířat v Pavlově, v synagoze v Polné, v knihovně K. E. Macana v Praze i při akcích pro veřejnost v Krajské knihovně Vysočiny. Všude byli psi středem pozornosti dětí i dospělých. V divadle jim paní herečka přinesla pamlsek, telefonát do Macanky vždy obsahoval otázku - a co pejsci, kdypak je zase přivedete? A že nás Woody opravdu vodil všechny! Byl prostě přesvědčený, že vždy a všude musí jít první, a pokud tomu tak nebylo, dával svoji nelibost hlasitě najevo. Nikdy nezapomenu, jak nás v Praze před budovou Hlavního nádraží vítal, to bylo slyšet až na Václaváku...

Woody odešel do psího nebe. Svůj životní úděl pomáhat člověku plnil věrně, s obrovským nasazením a hrdě. Byl kamarádem celé naší party a ve vzpomínání na něho bude  smutno, i úsměv...

.. rozklikněte si článek a přečtěte si, co o Woodym napsal jeho páníček Zdeněk 

Na naše klubové setkání za námi přišly z Krajské knihovny Vysočiny, protože na postu vedoucí specializovaného oddělení dojde brzy ke změně.

Moniku Bobkovou, která odchází na mateřskou dovolenou, vystřídá Markéta Gőgeová. S Monikou jsme vzpomínali na společné zážitky, například účast na konferenci v Klementinu, návštěvu KTN a akce v knihovně. Tam nás vždy vítala s úsměvem a ochotně pomáhala každému, kdo přišel. Upřímně jsme jí za všechno poděkovali a popřáli hodně štěstí. Markéta Gőgeová se zájmem naslouchala, a bylo vidět, že se na vzájemnou spolupráci těší. Slíbila, že nově příchozím zrakově postiženým zájemcům o služby specializovaného oddělení bude předávat kontakty na náš spolek a my ji - tak jak tomu bylo dosud - budeme v knihovně často a rádi navštěvovat. Na řadu přišly i konkrétní dotazy členů ohledně bezplatného půjčování audioknih, plánování pomoci při sbírce Bílá pastelka, účast na výstavě pomůcek a dalších aktivitách. A na výlet do Knihovny a tiskárny K. E. Macana samozřejmě paní Markétu vezmeme s sebou také ... Bylo to velmi přátelské a příjemné setkání, těšíme se na další!

V pátek 26. dubna bylo před vchodem do budovy Horáckého divadla v Jihlavě rušno. Mezi prvními příchozími byli i lidé s bílou holí nebo s vodicím pejskem, případně s průvodcem. Jak klienti TyfloCentra Jihlava, tak členové naší havlíčkobrodské odbočky sem rádi zavítají, protože i zrakově postižení mohou v divadle zažít něco hezkého. A v Horáckém jsou k nám velmi milí, ochotní a vstřícní. Tentokrát nás přijelo patnáct a bohužel jenom jeden pes - Xasha. Sešli jsme se v kavárně, Mančina rozdala vstupenky a po prvním zvonění jsme už všichni pohodlně seděli na svých místech. Ještě vypnout mobily a pak se jen občas ozvalo lehoučké zacinkání rolničky některého ze čtyřnohých průvodců.

Na programu byla generální zkouška hry Miláčci, kterou režírovala Lucie Ferenzová. Poslední zkouška před sobotní premiérou se vždy koná v pátek v deset hodin dopoledne, což je pro nás kvůli dopravě mnohem lepší než představení večerní.

Město Přibyslav nepatří v regionu mezi ty největší.

Do obecného povědomí se dostalo především tím, že ho najdete ve vyjmenovaných slovech po B a že poblíž zemřel Jan Žižka. Pro náš spolek je ale důležité, jaký přístup mají Přibyslavští ke zrakově postiženým lidem.

Vše začalo přibližně před deseti lety besedami se žáky základní školy. Děti nám potom pomohly s výběrem jména sbírkového psa, kterého jsme umístili do prodejny COOP. Když se naše odbočka zapojila do celostátní sbírky Bílá pastelka, také tehdy nám vedení školy vyšlo vstříc a již dvakrát byla dvojice žáků - dobrovolníků vyhodnocena jako nejúspěšnější dvojice v kraji Vysočina.

Každoročně koncem října pořádáme v Havlíčkově Brodě výstavu kompenzačních pomůcek pro zrakově a tělesně postižené. Napadlo nás, že bychom mohli podobnou akci uskutečnit také v Přibyslavi. Šířit informace o nabídce pomůcek, možnostech jejich získání a potřebné kontakty je jedním z důvodů, proč SONS existuje. Již na podzim loňského roku jsme se s návrhem obrátili na pana starostu a ten slíbil bezplatné zapůjčení zasedací místnosti i možnost finanční podpory. S vystavovateli bylo dohodnuto datum 16. dubna 2024 a my začali s přípravami. Rada města schválila naši žádost o peněžní dar ve výši čtyři tisíce korun. Snažili jsme se informaci o konání výstavy co nejvíce rozšířit, aby se o ní dozvěděl každý, komu by mohla být prospěšná.  

Zveme Vás na koncert flétnistky Eva Blažkové a klavíristky Ráchel Skleničkové, který se koná v rámci 30. ročníku festivalu Dny umění nevidomých. Koncert se koná ve spolupráci s Česko-francouzským kulturním centrem Petrkov.

Vstupné 120 Kč (plné) a 50 Kč (snížené). Rezervace vstupenek na e-mailu: steinerova@pamatnik-np.cz.

Koncert se koná za podpory Ministerstva kultury ČR.

Sídlem Senátu v Praze na Malé Straně na Valdštejnském náměstí je areál Valdštejnského paláce spolu s Valdštejnskou zahradou, Valdštejnskou jízdárnou, dále Kolovratský palác a Malý Fűrstenberský palác. 

Jednací sál Senátu se nachází v místech bývalých Valdštejnových koníren. Další historické prostory slouží senátorům pro jednání.

11. června Senát navštívíme a pak vám o tom něco napíšeme :-) 

Protože roky ubíhají kolikrát rychleji, než si myslíme, je to už celých sedm let, co jsme poprvé navštívili knihařskou dílnu SEMiTAM v Havlíčkově Brodě. A protože za těch sedm let k nám do odbočky přibylo spoustu nových členů, rozhodli jsme se, že bychom se do dílny zase rádi podívali.

Ve středu 13. března jsme se začali podle plánu scházet v ulici Na Valech a přesně o půl druhé nám paní Kadlecová otevřela dveře útulné vilky.

V první místnosti jsme byli seznámeni s činností této sociální firmy - je nejen knihařská, ale zajišťuje i úklidové práce a zaměstnává lidi, kteří mají nějaké zdravotní znevýhodnění, a práce jinde se jim špatně hledá. Pak už jsme se přemístili do samotné dílny, kde to vonělo papírem a lepidlem. Paní Eva přišla schválně do práce na odpolední směnu, aby nám mohla ukázat, jak se dělá třeba takový zápisník. Připravené, na daný rozměr nařezané papíry a tvrdé desky se vloží do stroje, kterým se udělají otvory pro kroužkovou kovovou vazbu, a v jiné části stroje se pak vazba uzavře. A co všechno že zde vzniká? Zápisníky, kuchařky, notesy, diáře, učitelské zápisníky, cestovatelské deníky, herbáře, obaly nejen na očkovací průkazy a další výrobky na přání zákazníka. Vedle kroužkové vazby zde pracují i s klasickou knihařskou šitou vazbou, například pro diplomové práce, kroniky, sešití časopisů a podobně. Na obal může přijít motiv z databáze SEMiTAM, ale klidně si přineste i svůj vlastní. A podle barvy obrázku už sladí i kroužkovou vazbu a gumičku, kterou pomocí nýtků přidělají do spodních desek zápisníku, a ten se díky ní neotevře, kdy nemá. Je hezké, že se zde snaží dát druhý život i knihám, které nejsou v nejlepší kondici, jsou staré a mají poškozenou vazbu. My jsme o tom věděli, takže naše členka Anička si přinesla svou oblíbenou kuchařku, která zde dostane nový kabátek.

Co vám budu povídat! Koukalo, povídalo a vyzvídalo by se ještě dlouho, ale i za tu hodinu jsme se dozvěděli tolik zajímavého .. Ocenili jsme, že naprostá většina materiálu je česká, že dílna dává práci lidem, kteří mají s hledáním zaměstnání jinak potíže, že jsou schopni na přání zákazníka vykouzlit krásný výrobek a že nás už podruhé u sebe přijali.                                 

Zveme vás na výstavu kompenzačních pomůcek pro zrakově a tělesně postižené v Přibyslavi.

Martin Firon z Muzea Vysočiny v Havlíčkově Brodě je velmi dobrý vypravěč a my opakovaně a rádi využíváme jeho ochoty podělit se s námi o zajímavosti z historie. Přišel za námi také v pondělí 19. února odpoledne do zasedací místnosti, kde se sešlo sedmnáct zájemců o povídání o slavných osobnostech města. Mezi prvními přišel také Jiří Prokš, který se o našem spolku dozvěděl teprve nedávno a my jej rádi mezi sebe pozvali. Srdečná přivítání, navařit kávu a čaje, na talířky něco dobrého na zub, chvíli pohovořit a už je půl druhé. Pan Firon přichází a začínáme. Sedíme tentokrát v lavicích, pěkně jako ve škole.  

Více se dočtete v našem časopise. 

Z důvodu teplého a deštivého počasí, a tudíž nedostatku sněhu, byla Jizerská padesátka zrušena. Na moji Jihlavskou šedesátku nemělo počasí skoro žádný vliv. Šedesát jihlavských kilometrů jsem si v průběhu ledna a února rozdělil do deseti etap po šesti kilometrech na den, tak počasí se u mě měnilo a střídalo, jak na běžícím pásu. Slunečno, oblačno i zataženo. Teplo, chladno i mráz. Bezvětří, vítr, déšť a různé kombinace všech jmenovaných. Akorát sníh mě nezastihl. Nevadí, nemusím mít vše. Úplně stačil déšť. To na konci jedné z etap, jsme i s doprovodem byli pěkně mokří. Nebo v chladném větru nám hezky zčervenaly tváře. A když hřálo sluníčko, tak jsme se i trochu zpotili. Všechny etapy jsem odjezdil na Masarykově náměstí. Neměl jsem na nohách lyže, ale brusle. A nebyly to závody, ale klidné ježdění.

Páteční 26. lednové dopoledne jsme strávili v oblíbené havlíčkobrodské kavárně u kvízů, dobré kávy, čaje a s dobrou náladou.

Restaurace U Kroupů v Havlíčkově Brodě je už tradičně místem našeho předvánočního setkání. Letos jsme se sešli v počtu 27 členů! a tři hosté v úterý 12. 12. ve 12 hodin.

Užili jsme si příjemné čtyři hodiny povídání, vzpomínání, plánování, promluvil k nám i pan starosta Stejskal.

Woody s Xashou poslušně leželi pod stolem a odpočívali, chvilkami si užívali zájmu okolí a podrbání za uchem :-)