Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA , číslo 14, červenec 2023

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM
Kalendárium
Přehledně
Poděkování z Výboru dobré vůle pro Vokál klub
LIDÉ KOLEM NÁS: Zajímám se o společenské vědy, politiku i žurnalistiku
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Pondělní hodiny pro veřejnost s prezidentem SONS
O čem se moc nemluví – Alkohol s námi a my s alkoholem
ZE ZAHRANIČÍ: Superpřístupné bankomaty ve Španělsku
NAPSALI JSTE NÁM: Veselá Mathilda aneb Psí soutěž trochu jinak
POZVÁNKY: DUN po roce opět v Plzni
Výstava obrazů Lukáše Černého
SPORT: Čeští showdownisté na turnaji v litevském Vilniusu
Třikrát simulovaná zvuková střelba

O čem se moc nemluví – Alkohol s námi a my s alkoholem

Bylo nebylo – zúčastnila jsem se před několika lety skvělé letní rekondice. Jako průvodkyně se mnou byla kamarádka, která velmi dobře hned zpočátku zapadla mezi nás, kdo jsme obdařeni úplnou nebo částečnou absencí zraku. Kamarádka je vstřícná, srdečná, spolehlivá a nezkazí žádnou legraci.
Večer jsme sedávali v klubovně, ten s pivkem, ten s vínkem, ten si mezi většími skleničkami dopřál i nějakou tu menší s tvrdým alkoholem. Ten chodil spát dříve, ten zas později, někdo jiný nad ránem. S kamarádkou jsme vysedávaly tak akorát, podle toho, jaký byl večerní program nebo jak jsme byly unavené z výletu. Já jsem si občas dala vínečko bílé v přiměřeném množství, rozuměj dvě skleničky max. Kamarádka pila celý večer něco chutného, avšak nealkoholického. Obě jsme si po jídle pochutnaly na nealko pivu, které má příjemnou hořkost, ale neklíží se nám po něm oči. Nejsme žádné vzorňačky, když máme na něco chuť, jdem do toho, kalorie nekalorie, alkohol nealkohol. Jen to naše bažení není permanentní.
Myslím, že to bylo asi třetí den, kdy se ke mně přitočila jedna účastnice zájezdu a diskrétně se mě zeptala, jestli ta moje průvodkyně nepatří do nějaké náboženské sekty, že vůbec nepije a našincům je to nápadné. Dost mě to udivilo, protože mě by nic takového nenapadlo. Všímám si popíjení svých bližních pouze tehdy, když dosáhne stupně alkoholického osvícení hrozícího pádem do mého směru nebo znečištěním sanitárního zařízení společných toalet. Pak se cítím ohrožená a začnu být ostražitá. Společensky mi vadí bezbřehá nuda a sprosťárny, a to bez ohledu, zda někdo pije alkohol nebo minerálku. Nekoukám, nesoudím, nepředjímám. Nezkoumám ani, jak moc a jak dlouho popíjejí lidi, s kterými jsem na dovolené. Anebo nepopíjejí.
Téhož dne večer se mi i moje kamarádka svěřila s myšlenkami, které jí už dva dny jdou hlavou. Vlastně je to pár otázek. Dovolím si je zopakovat pro případ, že by někdo znal lepší odpověď, než byla ta moje. A ta moc dobrá nebyla.
- Proč tady všichni pijí taková kvanta?
- Kde na to ti lidé berou peníze? Myslela jsem, že jsou víceméně závislí na sociálních příspěvcích, které mají zlepšovat kvalitu jejich života.
- Proč si zrakově postižení neuvědomují, jak je trapné, když je pozoruje veřejnost, která mívá na lidi s handicapem roztodivné názory? Ti, kteří jim fandí, pozorují s lítostí, jakou si dělají opilci ostudu, zejména ženské. Ti, kdo mají k zdravotně znevýhodněným odpor nebo nedůvěru, se v tomto postoji ještě utvrzují, mohou ho i použít proti dobře míněným zprávám v médiích nebo v dokumentech. A navíc, tahle image zajisté dobře poslouží pomluvám všeho druhu, hlavně na veřejnosti a na všudypřítomných sociálních sítích. Nevidomý opilec spadlý na koleje metra, opilá paní s vodicím psem, jiná, která se opírá o dětský kočárek.
Je to už pár let, co se tahle rekondice konala. Otázky na téma opilství v našich řadách, které nedovedu zodpovědět, mám ale pořád v hlavě. Dost často se vynořují, zvláště na akcích, kterých se také účastním, a kde se nejen popíjí, ale rovnou chlastá. Hodně a zbytečně. Bavit se přece dovedeme i střízliví, a utrácet těžce zasloužené výdělky nebo i jinak pracně získané peníze můžeme radostněji a lépe. Možná i zdravěji.
Pracuji jako psychoterapeutka a mezi mými klienty se objevila žena, která dochází do skupiny anonymních alkoholiků. Já jsem zprávy o Anonymních alkoholicích zaznamenala i při jiných příležitostech, dost jsem o nich i četla. Bývají součástí filmových scénářů i literárních příběhů. Ne vždy jsem měla k Anonymním alkoholikům důvěru, taková sebezkušenostní skupina mi přišla jako cosi uměle vytvořeného, snad i amatérského. Postupně jsem ale tento původní názor zavrhla, zvláště poté, kdy jsem poznala živou osobu, která roky na setkání Anonymních alkoholiků dochází, někdy dokonce vezme s sebou manžela nebo dospívající děti. Moje klientka, říkejme jí Marta, mi k tomu řekla:
„Po mé neúspěšné léčbě jsme to všichni chtěli zabalit, můj manžel, moji rodiče i já sama. Bylo tu řešení – já se uchlastám a o mé děti se bude starat jejich otec a prarodiče. Anonymní alkoholiky jsem vyzkoušela jako předposlední možnost, ta poslední je ústavní pobyt pro notoriky nebo smrt. Vždycky, když jsem viděla nějaký film nebo dokument o Anonymních alkoholicích (pouštěli nám to v léčebně), myslela jsem, že se smíchy potrhám nebo pozvracím. Všechno, jen ne tohle nablblé svlékání vlastní kůže před všelijakými vypitými mozky, to jsem si zažila už v léčebně, a tam to nebylo tak hrozně slušňácké, nechali nás tam vykecat, jak jsme potřebovali. Ale pak se ve mně něco zlomilo, pochopila jsem, že balit to v třiatřiceti je nějak moc brzy. Nejdřív jsem s tou myšlenkou, že budu chodit do téhle skupiny, jen tak žertovala, dělala jsem si z toho srandu, že to jako můžu chodit rovnou ke Svědkům Jehovovým a tak podobně. Pak jsem se zeptala kámošky, jestli by tam se mnou nešla zjistit co a jak. Ona taky trochu víc pila, ale ne tak, jako já. Párkrát jsme tam šly, nikdo nás tam k ničemu nenutil, nepřesvědčovali nás, ani jsme se nemusely nějak vyjadřovat, klidně jsme mohly jen sedět a naslouchat. Nebylo to tak mentorské jako v léčebně, hlavně jsme se nemusely omlouvat, když jsme tam nešly nebo se aktivně neúčastnily. A bylo jedno, jestli nám k abstinenci pomohl Ježíš, Buddha nebo protialkoholická léčebna, jediné, co je zajímá, je, jestli jsme se pro abstinenci a chození do skupiny rozhodly z vlastní vůle. Už tam pár let chodíme a pořád nás to baví, jakkoliv zpočátku to bylo dost praštěné. A co se mi líbí, že jsou tam lidi z různých prostředí, někteří třeba i s handicapem, a nikdo je tu nešikanuje ani neponižuje…“ Tolik klientka Marta.
Dovolila jsem si přetlumočit názor člověka, který si prošel alkoholickým peklem, očistcem léčby i odpočinkem abstinujícího veterána z války se závislostí. Možná, že by stálo za to v našich komunitách uvažovat o nějaké osvětě, která by nám dopomohla k správnému postoji ke konzumaci alkoholu, kterou Češi preferují i před dobrou pověstí a dobrými vztahy. Přece jen, riziko ohrožení je tu dost velké, ať už se týká rodiny, profese nebo zdraví a ekonomické nebo kulturní úrovně. Tak se zkusme zamyslet!
Pro doplnění mých i vašich úvah připojuji i preambuli zmíněného spolku Anonymních alkoholiků. V každém případě se z ní dozvíte spoustu věcí, které třeba neznáte a znát byste chtěli.
PaedDr Jaroslava Novotná

Preambule Anonymních alkoholiků
Anonymní alkoholici je společenství lidí, kteří spolu sdílejí své zkušenosti, sílu a naději, že dovedou vyřešit svůj společný problém a pomoci ostatním k uzdravení z alkoholizmu.
Jediným požadavkem pro členství je touha přestat pít. Nemáme žádné povinné poplatky ani vstupné, jsme soběstační díky vlastním dobrovolným příspěvkům.
Anonymní alkoholici nejsou spojeni s žádnou sektou, církví, politickou organizací či jakoukoliv jinou institucí. Nepřejí si zaplést se do jakékoli rozepře, neodporují, ale ani nepodporují žádné vnější programy. Našim prvotním účelem je zůstat střízliví a pomáhat ostatním alkoholikům střízlivosti dosahovat.
Více najdete na odkazu:
https://www.anonymnialkoholici.cz/o-nas/

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 107, číslo 14, červenec 2023
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR, z. s.
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Redakce:
Šéfredaktorka: Daniela Thampy
Zástupkyně šéfredaktorky, administrace: Kateřina Rovenská
Redaktoři: Ilona Ozimková, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Korektor: Václav Senjuk
Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 100 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
OBSAH
ÚVODEM
STALO SE
Kalendárium
Přehledně
Poděkování z Výboru dobré vůle pro Vokál klub
LIDÉ KOLEM NÁS
Zajímám se o společenské vědy, politiku i žurnalistiku
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Pondělní hodiny pro veřejnost s prezidentem SONS
O čem se moc nemluví – Alkohol s námi a my s alkoholem
ZE ZAHRANIČÍ
Superpřístupné bankomaty ve Španělsku
NAPSALI JSTE NÁM
Veselá Mathilda aneb Psí soutěž trochu jinak
POZVÁNKY
DUN po roce opět v Plzni
Výstava obrazů Lukáše Černého
SPORT
Čeští showdownisté na turnaji v litevském Vilniusu
Třikrát simulovaná zvuková střelba

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.