Vynálezce a jeho tlupa

Františku, máš namále,

přeber nám ty korále.

Chceš-li makat ještě více,

odlij šperky z pryskyřice.

(dětská básnička upravená pro naše potřeby)

Na odlévání šperků a přebírání korálků opravdu došlo. Pan František, náš jediný mužský toho dne, na něm málem nechal ruce. Po nějaké době ale zjistil, že když přátelsky zotročí další účastnice, stylem „tady si sedni, vyber si barvu a udělej hromádku,“ půjde to rychleji. A tak se i stalo. Protože aby mohli lidé nevidící vyrobit krásně barevně sladěné náramky, nesmí být korálky v obrovském množství, mnoha barev jaksi spolu v misce, ale každá barva v hrnečku, následně v pytlíčku.

Třídili jsme to dobrou hodinu.

A to bylo furt: „Vyber si jinou barvu, tahle je moje.“

„Nedávej to blízko, vždyť se smíchají…“

„Proč dáváš ty žlutý spolu?“

„No… protože jsou žlutý.“

„Ale jedny jsou kulatý a tyhle druhý jsou jiný…“

A že jsme mohli nakoupit mnohdy větší množství tvořivého materiálu, za to můžeme poděkovat Světlušce, projektu Nadačnímu fondu Českého rozhlasu, díky němuž letos rozvíjíme svou kreativitu.

A co je důležité, baví nás objevovat cesty, kterými jsme ještě nešli. A obdivovat se výsledku třeba i poslepu.

Jarní únava

V pondělí 15. dubna jsem měla místy dojem, že když jsme se na odbočce sešli na další tvoření a začali něco dělat, jako bychom chtěli dohnat práci za několik dní. A přitom minimálně já můžu říct, že jsem letos v dubnu strašlivě unavená. Spala bych všude. Když můžu, odpoledne si lehnu, nebo usnu dřív. Usínám při cestě po městě, podřimuji v autobuse, dávám si šlofíka ve frontách. Slýchávám podobné příběhy ze všech stran. A přesto se zdá, že lidé stále jakoby vše stíhají. Jako my ten den. Vyrobili jsme vše, co jsme měli v plánu a nikdo ani oko nezamhouřil.

Takové malé skvosty

Šperky z pryskyřice jsme dělali poprvé. Radka k tomu objednala úplně geniální sadu, která obsahovala samozřejmě hlavní materiál, ale také různé dekorativní doplňky – třpytky a květinky různých barev a velikostí, ornamenty, formičky a kalíšky na přípravu pryskyřice. Také potřeby praktické a nečekané, jako jednorázovou zástěru, rukavičky a různá míchadla.

Nevím, proč jsem si myslela, že materiál bude zlatavě hnědý. Asi jsem stále zblblá z jistého filmu o dinosaurech, kde z takového hezkého kousku, v němž byl zakonzervován komár, vyextrahovali dinosauří krev a pak se děly věci… Ne, materiál byl čirý, tedy hezky průhledný a bez komárů.

Na odbočce máme dva větší stoly, které se nám na tvoření vždycky skvěle hodí. Vlastně se hodí na všechno, posezení u kávy, občasné lekce angličtiny, na cvičení, vaření, vyberte si.

Jeden jsme vyčlenili na výrobu šperků. Poté, co Radka shlédla instruktážní video a přečetla návod, stala se mistrem v oboru a začala ke stolu po dvou volat učedníky. Ti následně přerostli svého mistra a vyrobili pár nevídaně krásných kousků.

Pryskyřice se nalila do forem a ozdobila třpytkami. Ty se v materiálu usadily a staly se součástí budoucího šperku. Podnos s takto vyrobenými přívěsky a náušnicemi se následně vyexpedoval na parapet, kde měl den tvrdnout. Na můj vkus to dopadlo nad očekávání dobře. Hotové výrobky vypadají krásně a jsou nositelné.

U druhého stolu pak seděl již zmíněný pan František a jeho tlupa navlékaček korálkových náramků. Zádrhel se objevil, když se zjistilo, že navléknout roztřepený provázek do malého otvoru korálku poslepu, ještě navíc když se sem tam trochu klepou ruce, by mohl být problém. Pan František se ale pro ten den stal vynálezcem sice již existující pomůcky, kterou ale zrovna žádná žena dneska už v kabelce nenosí. Řeč je o obyčejném navlékátku – takové té pokřivené pomůcce k rychlému navedení niti do očka jehly, když to zrovna z nějakých důvodů nejde. My jsme potřebovali navléct korálek s malou dírkou do provázku. A kus drátu umně ohnutý a zakroucený, (na jedné straně do špičky, na druhé zapletený v provázku) posloužil tak dobře, že jsme „sekaly“ náramky jak Baťa cvičky.

Těm, kteří na to neviděli, jsme naváděli k rukám hrnečky s požadovanými barvami. Nikdo nedělal jednobarevné výrobky, ale všichni se snažili vytvořit jakési vzory, aby výsledek hezky vypadal.

Pár korálků upadlo, ale ani Prada, naše psí kolegyně, žádný nesežrala. Asi jí takoví mrňousové nestáli za štěk. Ale to víte, ona je pes a takovým uměleckým věcem ještě moc nerozumí.

Těšíme se na příště.

z Příbrami

Jana Dvořáčková