Návštěva u Popelky v Moritzburgu

Stalo se tak na pozvání milých přátel z liberecké odbočky. Počasí nám až nezvykle přálo, byl doslova slunečný jarní den a teplota připomínala spíš duben. Popelka dlí momentálně na impozantním zámku Moritzburg v Německu. Ano, je to ta naše, Libuška Šafránková a princ Pavel Trávníček. Letos slavíme 50 let od natočení této pohádky. Musím uznat, že se v muzeu na zámku opravdu činili. Byla tam spousta kostý-mů, fotografií, plakátů a článků o Libuši Šafránkové i Pavlu Trávníčkovi. Vše bylo v němčině i češtině. Z hereckého umění zde nebyla představena jen Popelka, ale i další filmy, ve kterých, zejména Libuška, hrála. Škoda jen, že muzeum nezvládlo velký nápor turistů a pouštělo do zámku doslova davy lidí, které se valily jako velká voda. Teprve v zámku se dav trochu rozptýlil, ale stejně to moc nepomohlo. Na prohlídku jsme tak neměli tolik času, kolik bychom chtěli, takže jsme si nestihli všechno prohlédnout. Ale i tak to byl úchvatný zážitek. Zámek leží mezi dvěma rybníky a je obklopen nádhernou přírodou.

O založení zámku se postaral vévoda Mořic Saský. Zámek nese jeho jméno – Mořic – Moritz. Zámek byl postaven v roce 1542. Zámecká kaple vznikla v roce 1661. Roku 1723 se nový majitel, August Silný, pustil do velké přestavby a renesanční nádech se proměnil ve zcela barokní lovecký zámeček a letohrádek. Kromě samotné přestavby budovy vznikly nové rybníky a obory. Také nová bažantnice. Zámek má sedm sálů a více než 200 místností. Jakmile A. Silný zemřel, přestavba skončila. K dalším stavebním úpravám se odhodlal až kurfiřtův pravnuk okolo roku 1800. Mohl vzniknout Fasanenschlös-schen – Bažantí zámeček. Rovněž se zrodil přístav s majákem a molem na rybníku Nie-derer Großteich Bärnsdorf. Od roku 1933 zámek využíval wettinský princ Ernst Heinrich Saský jako své sídlo. Zůstal zde až do r. 1945, kdy byl zámek vyvlastněn. Zajímavostí je, že E. H. Saský a jeho synové zakopali v zámeckém parku několik z nejhodnotnějších pokladů. Bohužel, sovětská armáda většinu z pokladů objevila a odvezla je. V roce 1996 ovšem nalezl amatérský archeolog několik beden se šperky s drahokamy.

Po prohlídce Moritzburgu jsme odjeli do Budyšína (Bautzen), kde jsme se výborně naobědvali v lužické restauraci Wjelbik. Obsluhovaly nás servírky v lužickosrbských krojích a starobylá restaurace ještě umocnila zážitek z jídla. Budyšín je krásné historické město se spoustou kostelů a mají tu i hrad. Bohužel nás tlačil čas, takže jsme museli odjet bez prohlídky. Slíbili jsme si ale, že někdy podnikneme výlet pouze do Budyšína. Určitě to bude stát za to. Tímto bych chtěla poděkovat přátelům z Liberce, že nás s sebou vzali. Děkujeme!

                                                                                                                                                                                                                                                    Zuzana Mrázová