Oblastní odbočky Kraje Vysočina

Už podruhé jsme se vydali do arboreta Hamzovy léčebny v Luži. Výlet se moc vydařil.

Více v našem časopisu Paprsek (ke stažení zde na našich stránkách v textové i zvukové podobě).

V základní škole kde sídlí naše odbočka Sons Jihlava, nás oslovila paní učitelka, jestli by nás nemohla s dětičkami navštívit a neuspořádali besedu s ukázku pomůcek pro nevidomé a slabozraké. Beseda měla úspěch a děti i paní učitelka nás zasypávali mnoha otázkami. Některé otázky ze života nevidomých i nás s kolegyní zaskočily. Když jedno s dětí se ptalo jak muže nevidomy, když nikdy neviděl, mít představu jak vypadají barvy. Také si vyzkoušeli s klapkami na očích chůzi s bílou holí a různé pomůcky. Děti i paní učitelka byli moc fajn.      

Srdečně vás zveme na varhanní koncert Josefa Bernarda Prokopa, který se uskuteční ve středu 28. června 2023 od 16 hodin v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Havlíčkově Brodě.

Besedy s mladými lidmi, kdy jim přibližujeme život lidí se zrakovým postižením, patří již dlouho do osvětové činnosti našeho spolku. Po covidové přestávce se do škol znovu vracíme. Po návštěvě ZŠ v Havlíčkově Brodě a v Okrouhlici následovala ta v Přibyslavi, se kterou naše odbočka dlouhodobě spolupracuje. Její žáci i učitelé se zapojují do sbírky Bílá pastelka a pomáhají nám sbírat víčka pro Ellenku, my pořádáme přednášky a besedy. V této škole jsme se obě - moje dcera i já - také vzdělávaly, proto se sem rády občas vracíme.

V letošním roce jsme se s vedením školy dohodli, že si popovídáme s osmým ročníkem. Ve čtvrtek 25. května nás přivítala paní zástupkyně a odebrali jsme se do 8. B. Marně bychom čekaly na klasické zvonění, které oznamuje začátek a konec vyučovací hodiny. V Přibyslavi se nezvoní, žáci i pedagogové si musí čas hlídat sami. Abychom besedu zahájily i ukončily včas a neubíraly z přestávky, k tomu perfektně posloužil mluvík, který byl zároveň jednou z předvedených kompenzačních pomůcek. Mladé dámy i pánové nás přivítali, pozorně naslouchali a dokonce měli i otázky. Kromě představení SONSu a činnosti naší odbočky jsme hovořily o zraku, hmatu a sluchu, o audioknihách, podrobně o výchově a práci vodicích psů. Když si žáci osahávali list s textem v Braillově bodovém písmu, pro odlehčení jsem přidala vtip: Nevidomý umývá nádobí. Umyje hrneček, odloží, do ruky vezme struhadlo. Osahává, osahává, potom zakroutí hlavou a povídá - takovou hloupost jsem už dlouho nečetl. To jen na důkaz, že nevidomí lidé neberou svou situaci smrtelně vážně, dovedou si udělat legraci i sami ze sebe a bavit se. Především kluci měli zájem vyzkoušet si i orientaci pomocí bílé hole, někteří pátrali v sáčku s hmatovým pexesem a jiní zkoušeli hmatové hrací kostky, líbil se i ozvučený telefon Blindshell. To už mluvík oznámil konec hodiny, my sbalily „fidlátka“ a pokračovaly do dalších dvou tříd. Někteří žáci se trochu styděli a mlčeli, ale vždy se našel odvážný mladík nebo slečna, ochotni předvést pomoc nevidomému.

Ve všech třídách jsme hovořily i o sbírce Bílá pastelka. Na naši prosbu, zda by se mezi přítomnými našli dobrovolníci, ochotní se připojit a pomoci, se mládež tvářila celkem pozitivně. Vzájemně jsme si poděkovali a popřáli pěkné léto a prázdniny. Ještě zastávka v zajímavém koutku budovy, kde jsou v opravdu nadživotní velikosti výtvarně zachyceny tváře slavných rodáků tohoto regionu. Paní učitelku a zároveň členku naší odbočky Moniku Linkovou a mne zvěčnila Mančina ve vzácné společnosti J. V. Stamice a nedávno tragicky zemřelého hudebníka, člena Pražského filharmonického sboru Jana Musila. O kousek dál shlížejí ze zdi Bohuslav Reynek, sochař a bývalý starosta města Roman Podrázský a další.

Ze školní kuchyně se linula vůně oběda, nedočkavé děti se hnaly chodbami a my v klidu opustily školu ...

                  napsala Marie Heilandová

SONS - to je téměř sedm desítek oblastních odboček a celostátních klubů v celé České republice. Každá z nich má svého předsedu. Na rozdíl od pravidelných porad administrativních pracovníků z odboček nemají předsedové tolik možností k vzájemnému poznávání. Proto vedení spolku pořádá jednou za čas celostátní setkání, které je zároveň poděkováním za jejich obětavou práci. Ústředí SONS připravilo takovou akci na letošní jaro a jako její dějiště bylo vybráno město Olomouc.

Ve čtvrtek 4. května se do historické hanácké metropole začali ze všech směrů sjíždět zástupci jednotlivých oblastních odboček a klubů. 

První termín návštěvy Regionálního muzea města Žďár nad Sázavou byl kvůli nepříznivému počasí přeložen na úterý 23. května. Zákon schválnosti funguje spolehlivě, a tak se stalo, že několika přihlášeným členům v účasti zabránila vyšší moc. Do dveří tzv. tvrze v historickém jádru města nás vstoupilo pouze šest. Že jsme se dostavili přesně v dohodnutý čas, potvrzovala právě hrající zvonkohra a hodiny na kostelní věži, které odbíjely devátou. Po zakoupení vstupenek se nás ujala velmi příjemná paní průvodkyně a společně jsme se vydali do Moučkova domu na prohlídku expozice. 

V červnovém čísle přinášíme překvapení - příspěvek od cestovatele Ladislava Zibury a spoustu dalších zajímavých článků.

Šestnáct členů havlíčkobrodské odbočky navštívilo Hasičský záchranný sbor Kraje Vysočina v Havlíčkově Brodě v úterý 18. dubna 2023.

Děkujeme za milé přijetí, poutavé a velmi zajímavé povídání a představení práce, techniky, chodu stanice a dalšího.

Klobouk dolů, pánové a děkujeme za to, co děláte!!

V pátek 14. dubna 2023 proběhla v Krajské knihovně Vysočiny v Havlíčkově Brodě vernisáž výstavy nevidomého fotografií pana Václava Fanty.

Program obohatil i pěvecký sbor Gymnázia Havlíčkův Brod.

Některé fotografie pořídil Libor Blažek, děkujeme.

V pondělí 6. března se zasedací místnost kina Ostrov opět zaplnila hlasy členů odbočky. Čekalo nás projednání několika bodů programu oblastní rady a poté beseda s milým hostem. 

Ještě několik aktualit a za dveřmi již stála naše návštěva - paní Markéta Hejkalová. Dá se říci, že synonymem profesního života této dámy jsou slova a knihy. Je spisovatelkou, majitelkou nakladatelství, překladatelkou literatury a založila Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě, který se letos uskuteční již po třiatřicáté. Paní Hejkalová se do našeho města přivdala, ale dlouhá léta patří mezi nejdůležitější osoby zdejšího kulturního života.

Jakmile začala vyprávět, ihned si získala naše sympatie a stoprocentní pozornost svojí krásnou češtinou, bezprostředností a zajímavým vyprávěním. Představila nám knihu s názvem Dům pod náměstím, k jejímuž napsání ji inspirovala historie starobylého domu, který rodině Hejkalových patří po několik generací. Přečetla nám několik ukázek a my poslouchali se zaujetím prvňáčků. Řeč samozřejmě přišla i na překládání literatury z finštiny do češtiny. Paní Markéta nám vysvětlila, jak se ke studiu tohoto pro nás celkem exotického a ne zcela běžného jazyka dostala. Několik let dokonce pracovala na českém zastupitelském úřadě ve Finsku. Prvním autorem, jehož dílo českým čtenářům přiblížila, byl Mika Waltari, mezi dalšími je například Arto Paasilinna. Překladatelství je dost náročná činnost, ale člověk se při ní i pobaví. Paní Markéta se s námi podělila o několik drobných kuriozit.

A jak to bylo se založením knižního veletrhu, který vždy po oba dny svého konání spolehlivě zaplní prostory kulturního domu? Šlo mi o to, aby čtenáři měli přehled o všech knihách, které vycházejí, aby knihkupci znali celou nabídku vydavatelství, aby na jednom místě mohli navazovat kontakty, aby autoři byli blíž čtenářům, řekla paní Hejkalová.

Dostali jsme osm volných vstupenek na ples Českého červeného kříže, kdo si půjde zatančit? - takovou otázku jsme položili našim členům začátkem února. Odpovědi byly různé, od rezolutního odmítnutí až po váhavý souhlas. To je až za měsíc, ještě je čas ... Ale čas utíká rychle a najednou tu byla sobota 4. března a společenská událost před námi.

Hanka a Zdeněk tentokrát nechali své věrné psí pomocníky doma, roli průvodce tří nevidomých perfektně zvládla Mančina, Jana se dostavila v doprovodu dvou skvěle vypadajících bodyguardů - synů Pavla a Petra. Hned ve vestibulu kulturního domu Ostrov se naší skupinky ujaly pořadatelky Ilona Loužecká a Jana Kudlová. Rezervovaný pro nás byl stůl přímo za vstupními dveřmi do sálu, abychom se nemuseli někde proplétat a jednoduše našli svá místa. 

Naše skupinka zašla i do fotokoutku, kde nás příjemná paní zvěčnila, abychom měli upomínku a důkaz, jak nám to slušelo. Nastala půlnoc, a protože meteorologové slibovali chumelení, rozloučili jsme se a vydali se na zpáteční cestu.