Jedenácté valné shromáždění Evropské unie nevidomých

Střípky z 11. valného shromáždění Evropské unie nevidomých

Evropská unie nevidomých samu sebe představuje jako společný hlas 30 milionů nevidomých a slabozrakých Evropanů. Hned na počátku je nutno k tomuto obrovitému počtu nevidomých a slabozrakých v Evropě dodat, že se nejedná o Evropskou unii, ale o Evropu celou včetně širé (i asijské) Rusi. Jen si nejsem jist, zda si tuto okolnost uvědomují např. poslanci Evropského parlamentu, kteří zpravidla přemýšlejí výhradně v rozměrech Evropské unie. A kdybychom těch 30 milionů nevidomých brali vážně jen pro Evropskou unii, vyšlo by na malé Česko nějakých 600 tisíc nevidomých a slabozrakých. A to už bychom lidi poněkud vystrašili, nemyslíte?

Ale vraťme se zpátky od žonglování se statistikou k serióznímu líčení. Evropská unie nevidomých se sídlem v Paříži je asociací organizací nevidomých z více než 40 evropských zemí. Přesný počet se poměrně rychle mění a závisí především na ochotě a možnosti platit nemalé členské příspěvky; smutnou realitou současné doby je okolnost, že členské organizace z méně rozvinutých zemí buď potichu a diskrétně odcházejí nebo jsou na základě výroků přísného, leč spravedlivého pokladníka vylučovány.

Čtyři roky od mé předchozí zprávy uveřejněné v Zoře uplynuly jako mávnutím proutku a Evropská unie se znovu sešla – tentokrát na svém 11. řádném valném shromáždění v Římě. Hostitelskou organizací byl Italský svaz nevidomých a slabozrakých, organizace velmi podobná naší SONS.

Shromáždění se konalo ve dnech 27.-30. října 2019 v hotelu Mercure Roma West daleko, předaleko od všech římských památek asi proto, aby byli delegáti ukázněně připoutáni k nepohodlným židlím v konferenčním sále. Zázemí delegátů bylo přiměřené možnostem skromného moderního konferenčního centra: v hotelových pokojích jsme měli dostatek prostoru na práci a zasedací sál byl vybaven dostatečně velkými stoly pro práci s běžným přenosným počítačem a brailským řádkem. Organizátoři byli šetrní i k životnímu prostředí: všechny materiály byly poskytnuty pouze v elektronické podobě, máloco se tisklo na papír v černotisku a v bodovém písmu.

Co bylo hlavními úkoly valného shromáždění? Zhodnotit činnost organizace za poslední čtyři roky, zvolit nové orgány, dohodnout se na strategii pro příští období, schválit případné změny stanov a přijmout usnesení. Shromáždění mělo i své moto a nosné programové téma. Ono moto, znějící jako vznešené poselství pro všechny nevidomé Evropany, hlásá do světa: „Nikoho nenecháme zaostat: Evropská unie nevidomých na cestě k úplné inkluzi skrze cíle udržitelného rozvoje!“ A právě některé cíle udržitelného rozvoje (všechny byly schváleny zasedáním OSN na nejvyšší úrovni 25. září 2015) jsou tematickou páteří celého shromáždění, takže bude nanejvýš užitečné, když si je vyjmenujeme:

1. vymýtit chudobu ve všech jejích formách všude na světě;
2. vymýtit hlad, dosáhnout potravinové bezpečnosti a zlepšení výživy, prosazovat udržitelné zemědělství;
3. zajistit zdravý život a zvyšovat jeho kvalitu pro všechny v jakémkoli věku;
4. zajistit rovný přístup k inkluzivnímu a kvalitnímu vzdělání a podporovat celoživotní vzdělávání pro všechny;
5. dosáhnout genderové rovnosti a posílit postavení všech žen a dívek;
6. zajistit všem dostupnost vody a sanitačních zařízení a udržitelné hospodaření s nimi;
7. zajistit přístup k cenově dostupným, spolehlivým, udržitelným a moderním zdrojům energie pro všechny;
8. podporovat trvalý, inkluzivní a udržitelný hospodářský růst, plnou a produktivní zaměstnanost a důstojnou práci pro všechny;
9. vybudovat odolnou infrastrukturu, podporovat inkluzivní a udržitelnou industrializaci a inovace;
10. snížit nerovnost uvnitř zemí i mezi nimi;
11. vytvořit inkluzivní, bezpečná, odolná a udržitelná města a obce;
12. zajistit udržitelnou spotřebu a výrobu;
13. přijmout bezodkladná opatření na boj se změnou klimatu a zvládání jejích dopadů;
14. chránit a udržitelně využívat oceány, moře a mořské zdroje pro zajištění udržitelného rozvoje;
15. chránit, obnovovat a podporovat udržitelné využívání suchozemských ekosystémů, udržitelně hospodařit s lesy, potírat rozšiřování pouští, zastavit a následně zvrátit degradaci půdy a zastavit úbytek biodiverzity;
16. podporovat mírové a inkluzivní společnosti pro udržitelný rozvoj, zajistit všem přístup ke spravedlnosti a vytvořit efektivní, odpovědné a inkluzivní instituce na všech úrovních;
17. oživit globální partnerství pro udržitelný rozvoj a posílit prostředky pro jeho uplatňování.[1]

Jednotlivá zasedání se zabývala cíli číslo 3, 8, 5, 4, 16 a 17. Zasedání o cílech udržitelného rozvoje vyslechla řadu příspěvků (často od osob, které nemají s problematikou nevidomých naprosto nic společného) a nepřijala žádné konkrétní závěry.

Pootevřme nyní dveře na zasedání, která se zabývala Evropskou unií nevidomých samotnou, abychom se dověděli, jak současná jediná reprezentativní evropská organizace nevidomých pulzuje.

Nejvýznamnější osobností, která kromě končícího prezidenta EUN Wolfganga Angermanna vystoupila na zahajovacím zasedání, byl nevidomý prezident Evropského fóra zdravotně postižených Yanis Vardakastanis (Řecko). Zmínil letošní volby do Evropského parlamentu, po nichž se očekává nové ustavení po 40 let existující meziskupiny pro zdravotně postižené; bude rovněž jmenován komisař pro rovnost. Za Světovou unii nevidomých, jíž je EUN členem, vystoupil prezident Frederick Schroeder. Tento americký bojovník za práva nevidomých v rámci Národní federace USA, o které jsem před lety v Zoře několikrát psal, mluvil, jako by se neslušelo o zdravou asertivní filozofii Federace ani jen nepatrně zavadit. Další řečníci na úvodním zasedání zmínili žalostný stav brailské gramotnosti v celém rozvinutém světě, Marrákešskou smlouvu o zpřístupnění literárních děl osobám s poruchami čtení a cenově dostupný americký brailský zobrazovač Orbit Reader jako nástroj ke vzkříšení popularity bodového písma.

Po přestávce v úvodním zasedání sdělila mandátová komise několik zajímavých statistických údajů: ze 40 členských organizací je přítomno 34; chybí opět hlavně postsovětské republiky, ale také např. Malta, která z EUN nedávno vystoupila, nebo Lucembursko, které příspěvky sice platí, ale žádné delegáty nevysílá patrně proto, že v tomto pidivévodství nežijí žádní nevidomí; nejnápadnějším a nejpolitováníhodnějším absentérem je dosud velevýznamný hráč na poli celosvětového slepeckého hnutí – Velká Británie; nikdo ani nehlesl o příčinách nepřítomnosti britské delegace, jako kdyby se o tom v politicky korektním světě mluvit neslušelo, nebo spíše, jako kdyby obyčejné členské delegace jednoduše neměly právo vědět, oč se tu hraje. Stručně uvedu další statistické údaje: 80 fyzicky přítomných delegátů zastupuje 214 hlasů (každý stát smí poslat 6 delegátů nebo přidělit hlasy svých delegátů menšímu počtu přítomných osob – o naší účasti rozhodla Republiková rada SONS tak, že Václav Polášek měl jeden hlas jakožto delegát z moci členství v Řídícím výboru EUN a autor tohoto textu měl šest hlasů českých delegátů); 13 zemí bylo zastoupeno jedním delegátem (se šesti hlasy), z nichž 10 byli muži a jen 3 ženy; Bulharsko a Černá Hora byly zastoupeny pracovníky organizace, nikoli jmenovanými delegáty – přesto bylo těmto osobám umožněno hlasovat (o jejich právu hlasovat, které je jednoznačně v rozporu se Stanovami a vytváří nepřijatelný precedens, se hlasovalo aklamací – tedy zvednutím hlasu -, a nikdo z nás se neodvážil hlasovat proti – možná ze strachu, aby nás nedostihl jedovatý šíp černohorského či bulharského junáka). Naopak izraelského zástupce se nikdo nebál: když se ozval, že se na něj při prezenci zapomnělo, bylo mu řečeno, že on žádný delegát není a vůbec: Izrael nemá v EUN co dělat; a tohle mu bylo zopakováno v průběhu shromáždění ještě několikrát.

V rozsáhlé zprávě o činnosti za poslední čtyři roky zhodnotil prezident EUN Wolfgang Angermann (Německo) především práci v těchto oblastech: plnění úkolů plynoucích z Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, zaměstnanost, resp. zaměstnatelnost zrakově postižených na evropském trhu práce, bariéry všeho druhu a přístupnost, resp. míru zpřístupnění služeb a výrobků. Podtrhl nezbytnost spolupráce s dalšími sociálními partnery jak na vnitrostátní, tak na celoevropské úrovni. Jakožto odcházející prezident představil i priority pro nejbližší budoucnost obsažené ve strategii na léta 2020-2023.

Zpráva pokladníka byla velmi podrobná a důkladná. Česká republika z ní vychází jakožto člen se stoprocentní platební kázní, což lze přičítat jednak kladnému postoji příslušných státních orgánů k našemu členství v reprezentativní mezinárodní organizaci nevidomých a jednak náležitému nakládání s finančními prostředky ze strany prezidenta SONS v oblasti zabezpečení spoluúčasti na státních dotacích.

Už jsem se tu zmínil o zasedáních na téma cílů udržitelného rozvoje. Dokonce i pouhé shrnutí jednotlivých prezentací je nad rámec této zprávy; zájemce odkazuji na internetové stránky evropské unie nevidomých http://www.euroblind.org/events/11th-ebu-general-assembly-2019

Nejnapínavější část valných shromáždění představují přirozeně volby. Jejich napětí však snižuje praxe často používaná jak evropskou, tak světovou unií nevidomých: Když je totiž na jednu pozici pouze jediný kandidát, volba se vůbec nekoná a kandidát pozici získá automaticky; tohle v České unii nevidomých, ani v SONS první prezident Milan Pešák nikdy nepřipouštěl – vždy se hlasovalo (a dodnes hlasuje) i o jediném kandidátovi, aby bylo zřejmé, jakou má mezi delegáty podporu. Evropská unie nevidomých však není ani Česká unie, ani SONS, takže jsem se například i já bez zvláštního přičinění stal na příští čtyři léta členem nominační komise. Stejně lehký osud potkal nového prezidenta EUN Rodolfa Cattaniho (Itálie), prvního viceprezidenta EUN Alexandra Neumyvakina (Rusko), druhou viceprezidentu EUN Barbaru Martín Muñozovou (Španělsko), pokladníka Philippa Chazala (Francie), generální tajemnici EUN Marii KYriacou (Kypr) a 9 členů Řídícího výboru bez portfolia včetně Václava Poláška (ČR).

Skutečných voleb jsme se však přece jen dočkali: do Výkonného výboru Světové unie nevidomých kandidovalo 5 uchazečů na 3 místa. Neuspěli Sinan Tafaj z Albánie a Emin Demirci z Turecka; Evropu ve Výkonném výboru SUN zastupují Thorkild Olsen z Dánska, Rodrigo Santos z Portugalska a s nejvyšším počtem hlasů Wolfgang Angermann z Německa.

Při volbě do nominační (po reálněsocialisticku „kádrové“) komise byly na dvě volná místa 3 uchazečky (jejich jména jsem bohužel nestačil řádně zapsat a do uzávěrky článku nebyla na stránkách EUN zveřejněna): neuspěla Litvanka, zato máme v komisi Estonku, Islanďanku a Slovinku.

Volby provázely zmatky a na prvním zasedání Řídícího výboru po ukončení valného shromáždění byly vzneseny vážné námitky ze strany prvního viceprezidenta (Rusko); ježto však nebyly vzneseny při volbě samotné, lze je považovat za bezpředmětné.

A co by to bylo za valné shromáždění, kdyby nepřijalo usnesení. Návrhová komise posuzovala 4 usnesení:

1. Vrcholné setkání slepeckých organizací (předkládají Portugalsko, Dánsko, Slovinsko, Španělsko);
2. Rovnovážné zastoupení (předkládá Dánsko);
3. Omezení počtu volebních období pro funkcionáře všech orgánů EUN (předkládají Finsko, Island, Norsko, Švédsko); a
4. Rovnost pohlaví (předkládá Rakousko).

Na doporučení návrhové komise schválilo plénum všechna usnesení s nepatrnými kosmetickými úpravami.

První usnesení, ač nejkvětnatěji formulované, překládat nemá smysl: jedná se o deklarativní výzvu pro všechny členské organizace EUN, jakož i výrobce a distributory kompenzačních pomůcek pro nevidomé k aktivní účasti na světovém vrcholném setkání nevidomých v rámci 10. valného shromáždění Světové unie nevidomých v Madridu v červnu 2020.

Usnesení č.2: „Opatření 20 – součást Strategického orientačního plánu na období 2020-2023, předloženého valnému shromáždění, uvádí, že EUN by měla usilovat o začlenění nedostatečně zastoupených skupin. Tato otázka se řešila již na několika předchozích valných shromážděních EUN, nicméně nominace předložené stávajícímu valnému shromáždění nepředstavují podstatné zlepšení. To budí otázky, jako např. jaké mechanismy brání spravedlivému zastoupení; brání strukturální problémy nebo povaha a organizace práce EUN členským organizacím v nominování  a začleňování všech skupin do svých aktivit? 11. valné shromáždění EUN se tudíž usnáší, aby řídící výbor provedl šetření důvodů a mechanismů bránících vyváženému zastoupení; aby řídící výbor zajistil, že budou výsledky a doporučení tohoto šetření sděleny všem členským organizacím v dostatečném předstihu před konáním valného shromáždění 2023 v zájmu náležitého zohlednění těchto informací před podáváním nominací.“

Usnesení č. 3: „Valné shromáždění se usnáší, aby byly Stanovy EUN novelizovány tak, že bude zavedeno omezení výkonu voleného úřadu funkcionářů všech orgánů EUN na dvě po sobě jdoucí volební období.“

Usnesení č. 4 navrhuje ustavení stálého výboru/pracovní skupiny pro rovnost pohlaví při souběžném zachování stávající ženské sítě komunikující elektronickou poštou; dále se navrhuje konání setkání na téma rovnosti pohlaví jednou za čtyři, popřípadě za dva roky; a nakonec se navrhuje novela Stanov, zavádějící systém kvót za účelem rovného zastoupení nevidomých a slabozrakých žen a mužů všech věkových kategorií v řídícím výboru.

Jistou debatu si zasloužilo hlavně usnesení č. 3 o omezení volby funkcionářů na pouhá dvě volební období. Kdyby totiž platilo už dnes, zůstala by EUN napříště bez řídícího výboru; téměř všichni jeho členové jsou totiž volení nejméně potřetí a hlavně – nikdo další neprojevil zájem v řídícím výboru zasedat. Usnesení bylo i přes tuto očividnou skutečnost aklamačně přijato, což může v krajním případě vést až k rozpadu organizace.

Zdá se, že EUN je na prahu důkladné reformy: buď zeslábne a stane se poslušným vazalem Evropského fóra zdravotně postižených (organizace štědře podporované Evropským parlamentem) nebo se vrátí ke kořenům svého vzniku jako celoevropská (nejen unijní) platforma pro spolupráci členských organizací. I druhá jmenovaná alternativa je možná, protože Evropská unie štědře podporuje nejrozmanitější aktivity a projekty na unijní i nadunijní úrovni; jen je třeba je vyhledávat a realizovat. Jmenujme např. odstraňování bariér, přístupnost zboží a služeb, zaměstnanost, kulturu, rovnost pohlaví apod.; právě v těchto aktivitách zůstává SONS významným hráčem a může dění v EUN náležitě ovlivňovat.

[1] Podrobněji viz zdroj https://www.osn.cz/osn/hlavni-temata/sdgs/