Babí léto na horách

Tak nazvaly Klárka Hájková a Zuzka Kundelová rehabilitačně-ozdravný pobyt v Jeseníkách, pořádaný naší odbočkou. Probíhal ve dnech 11. až 14. září
a zúčastnilo se jej kromě výše jmenovaných vedoucích 15 členů se svými průvodci.

První vzrušující okamžiky nastaly už v hale olomouckého hlavního nádraží, když jsme se dozvěděli, že do Ostružné, kam pojedeme i my, směřuje velká skupina studentů. A tak bude problém, zda ve dvou vagonech, které jedou do Jeseníka, najdeme vůbec nějaké volné místo. Nakonec vše dobře dopadlo, studenti se uskrovnili a posadili se do jednoho vagonu a druhý byl k dispozici ostatním cestujícím včetně naší skupiny.

Ostružná byla pro nás jen přestupní stanicí.  Zde jsme navštívili unikátní soukromou expozici hudebních nástrojů umístěnou v objektu hotelu Ski. Mimochodem – v tomto hotelu probíhal rekondiční pobyt naší odbočky v roce 2015, takže někteří z nás zde byli již podruhé.

Mladá energická průvodkyně doplňovala svými komentáři hlasitého audioprůvodce a dovolila nám si hmatem prohlédnout alespoň některé ze 700 zde umístěných nástrojů.
Po obědě v hotelu Ski jsme se pak autobusem přemístili do Horní Lipové. Zde nás očekával penzion Slatina a jeho majitelka. Ubytováni jsme byli v pěkných pokojích s příslušenstvím, většinou i s balkonem. Penzion sestává ze dvou budov propojených koridorem. K němu přiléhá velká, krásně upravená zahrada s bazénem. Protože ještě bylo hodně teplé počasí, šli se někteří z nás po  ubytování okoupat.

Ještě odpoledne nás naše vedoucí seznámily s okolím penzionu i vnitřním uspořádáním budov. Po vydatné večeři proběhla uvítací beseda s instrukcemi na příští dny.

Celý další den bylo v plánu město Jeseník. Dopoledne jsme navštívili zdejší „Vodní tvrz“, v níž je umístěno muzeum a mimo jiné také expozice jesenických čarodějnických procesů. Tu nám vybraly naše vedoucí.  U pokladny jsme obdrželi audioprůvodce a pod dohledem průvodkyně jsme vstoupili do podzemí. Musím přiznat, že to byl docela silný zážitek, pro všechny, možná pro vidící a slabozraké ještě větší. Pak jsme procházeli jednotlivými sklepními prostorami a seznamovali se s ukrutnými událostmi té doby.

Po obědě v restauraci v centru města nás místní autobus převezl na Grefenberg, kopec, na němž se nachází Priessnitzovy lázně. Hned po příjezdu se naší skupiny ujal průvodce, který nás provedl areálem a dopodrobna nám vylíčil historii vzniku lázní i život jeho zakladatele Vincence Priessnitze. S některými z nás vystoupal
i na věžičku, která je součástí největšího lázeňského domu. Pro vidící tu byl odtud úchvatný pohled, nejen na velkou část Jeseníků, ale mohli se podívat i do Polska.

Pak následoval volný rozchod. Někteří si poseděli v kavárně, většina zamířila do Balneoparku Vincence Priessnitze. Tam jsme se vyzuli a brodili se studenou vodou v potůčku, poseděli na dřevěné lávce s nohama ve vodě, jeden odvážný dokonce vyzkoušel Priessnitzovy střiky. Všichni jsme si pochvalovali, jak to je ohromně příjemné.
Po večeři a krátkém odpočinku jsme se sešli v klubovně, kde Klárka a Zuzka na nás vymyslely soutěžní vědomostní kvíz. Byli jsme rozděleni do tří skupin, každá si mohla vymyslet nějaké jméno. Takže proti sobě soutěžili Sluníčka, Měsíčci a  třetím družstvem byli Broučci a berušky. Museli jsme hodně protáčet mozkové závity, trápit paměť, ale také jsme se nakonec i hodně nasmáli.

Příští den, hned po snídani soutěž pokračovala, tentokráte na zahradě. Jednak jsme odpovídali na písemný kvíz s tematikou první pomoci, pak jsme ošetřovali zraněného člena skupiny a třetí úkol byl nejnáročnější: Museli jsme najít deset různě uschovaných plátěných pytlíků, hmatem rozpoznat jejich obsah a až jsme měli vše vyhledáno, tak jsme ještě navíc museli našim vedoucím oznámit čísla stanovišť, kde byly pytlíky umístěny. Bylo to docela náročné, ale skoro všechno se nám podařilo dát dohromady.

A poté nás čekal výlet do známého Lesního baru, jenž se nachází na úbočí Smrku, nejvyššího vrcholu Rychlebských hor. Nejprve autobusem pod kopec a pak již pěšky do strmého vrchu. V Lesním baru jsme  si za odměnu opékali špekáčky, které jsme si přinesli s sebou z penzionu,  napili se nápojů zde zakoupených, umístěných v provizorní chladničce, tedy v horském potůčku. Cesta z kopce byla pro některé účastníky téměř stejně namáhavá jako nahoru. Po návratu do penzionu jsme opět využili stále ještě teplého počasí a šli se do bazénu okoupat.

Po skvělé večeři jsme se naposledy sešli ve společenské místnosti, abychom si poslechli instrukce na poslední den a odjezd domů. Ale hlavně nás čekalo vyhlášení výsledků soutěže. Dopadlo to skvěle – na stupních vítězů postupně stanuli první tři družstva! Jako první, ale s odřenýma ušima se umístili Berušky a broučci.
A poslední den? No, bohužel tentokráte to meteorologům vyšlo. V plánu byla prohlídka lázní Lipová. Ale sotva jsme dorazili do areálu, začalo pršet, postupně
i lít. Takže z lázní jsme poznali alespoň Infocentrum, prodejnu lázeňských oplatků
a brzy na to i příjemnou kavárnu. Na nádraží jsme kráčeli stále ještě v dešti. Sotva jsme tam dorazili a schovali se do čekárny, pršet přestalo.

Poslední deštivý den nám však vůbec nepokazil dojmy z pobytu na horách. Naopak – z těchto čtyř intenzivně prožitých dnů si odvážíme spousty nových dojmů a zážitků.

Děvčata – perfektně jste to zorganizovaly a bezproblémově zvládly logisticky náročný pobyt. Moc děkujeme a příště zas!

Jan Příborský