ABYCHOM SE MÉNĚ BÁLI

   Sešli jsme se odpoledne 10. dubna, jako obvykle v zasedací místnosti Městského úřadu v Havlíčkově Brodě V Rámech.

Dva mladí, už na první pohled fyzicky velmi dobře vypadající

a sympatičtí muži nás nejprve upozornili, že takové setkání

se zrakově postiženými je jejich první a připravit smysluplný program byl pro ně docela „oříšek“. Začali jsme teorií, jak

se předem vyvarovat nebezpečným situacím (dobře zavřené tašky a kabelky, uklizené peněženky atd.). Povídali jsme si

o různých typech lidí, kteří mohou být pachateli krádeží, loupeží, osobních útoků. Mluvili jsme o chování na ulici či v jiných místech ve večerních hodinách, kde je nebo není veřejné osvětlení. Pánové nám vysvětlili, že v případě napadení zepředu je nejdůležitější pokusit se získat a udržet alespoň minimální bezpečnou vzdálenost mezi sebou a útočníkem, například

za pomoci slepecké hole, nebo raději teleskopického obušku (který jsme si mohli hned vyzkoušet). „Nevolejte pomoc,

na to tady u nás lidi neslyší. Místo toho začněte co nejhlasitěji řvát a sprostě nadávat!“ Následovala praktická a velmi věrohodná ukázka, co a jak máme řvát. Nevím, co si v té chvíli mysleli návštěvníci kanceláří MěÚ, kteří se v té době pohybovali v blízkosti zasedací místnosti. Ve zvukovém záznamu by se hodně pípalo.. „Zkoušejte si to doma“, zazněla rada.

Ale co si budou myslet sousedi?

 „Při napadení zezadu využijte kontaktu s útočníkem, bouchejte lokty, hlavou, používejte nehty, klouby, případně klíče

na uvolnění rukou, když vás sevře kolem pasu. Důležité je udržet stabilitu nohou. Nekopejte, netrefíte, maximálně tvrdým podpatkem dupněte“, tyto a další rady následovaly rychle

za sebou. Kdo alespoň něco viděl, díval se, kdo nic neviděl, mohl se zeptat, ohmatat. Když jsme se zeptali, jak by se oni

při přepadení chovali, jestli by v té chvíli byli schopni účelně použít všech předváděných prvků sebeobrany, řekli- v takové situaci jsme zatím nebyli. Něco jiného je nácvik, něco jiného realita. Každopádně je dobré alespoň teoreticky vědět

a případně si trochu nacvičit, co a jak udělat. Psychika je v takových chvílích velmi důležitá.

   Mluvili jsme také o právních aspektech, o přiměřené

a nepřiměřené obraně atd. Jako nejvhodnější obranný prostředek nám byl doporučen již zmiňovaný obušek,

ale oblíbený pepřový sprej vhodný není vzhledem k nutnosti být

u útočníka vzdálen alespoň 3 metry. Také paralyzér vhodný není.

   Do necelých dvou hodin se samozřejmě více nevešlo. Poděkovali jsme našim hostům a ubezpečili je, že přednáška

a ukázky jsou pro nás určitě přínosné a pomohou zvýšit pocit sebevědomí. Samozřejmě bude lepší, když se nám výtržníci

a nekalé živly budou zdaleka vyhýbat…