Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA , číslo 7, duben 2023

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM
STALO SE: Přehledně
Nevídaná píseň v národním finále
Návštěva Valašské pražírny
LIDÉ KOLEM NÁS: Velké plus je, že mohu účinněji pomoci
V SÍTI
Atraktivní, ale s handicapem
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace ze Sociálně právní poradny SONS 4/2023
POVÍDKA: Chtěl jsem to opravdu takhle?
Část první, proměna
POZVÁNKY: Návštěva Muzea MHD v Praze
Jinonická vrtule
Májová bylinková vycházka
Pozvánka na tradiční koncert Vítání jara
SPORT: Bronzový úspěch českého showdownu

Atraktivní, ale s handicapem

(dokončení)

Zhluboka se vydýchejte. Už nejsem ta tehdejší malá holka. Hodně se toho změnilo.
Tahle počáteční situace možná vysvětluje, proč jsem si následně tyto hrozné postoje, které mnou zpětně do základu otřásly, až příliš kompenzovala. Když jsem zjistila, že pro muže přitažlivá jsem, ujišťovala jsem se o tom velmi horlivě. V praxi to znamená, že kdykoliv jsem šla na párty, (ano, miluju tancování v klubech), našla jsem si někoho na líbačku. Užívala jsem si to napětí, flirtování, tu blízkost, to šimrání, to sexuální jiskření ve vzduchu. Líbání mě vzrušovalo víc než samotný pohlavní akt. Jasně, že pár známostí na jednu noc jsem měla, hlavně během vysoké školy. To se prostě stává, když bydlíte na Untere Straße v Heidelbergu. Většinou jsem si ale nejvíc užívala erotickou předehru při seznamování, protože když pak dojde na věc, většina chlapů nejsou zase takoví borci, jak se domnívají. Anebo myslí jen na sebe. Dobrý sex vyžaduje čas. A čím lépe znáte tělo a preference toho druhého, o to je to intenzivnější. Během jedné noci to klapne málokdy.

Mimochodem – jsem skoro slepá
Jelikož pásku s označením pro zrakově postižené používám teprve něco přes rok, pánové, kteří se mnou flirtovali, nikdy nevěděli, že jsem zrakově postižená. Vždycky se to dalo dobře skrýt. Na líbání jsem moc vidět nepotřebovala. A protože byla většinou tma, nebyl to nikdy problém. Jen když šlo o to vidět se s dotyčným znovu, protože jsme si byli sympatičtí, vyoutovala jsem se. To bylo vždycky dost vtipné. Řekla jsem třeba: „Mimochodem, já jsem skoro slepá.“ A on hned: „Vidíš mě teda vůbec pořádně?“ Jooo, bez obav, vidím, jak skvěle vypadáš. To je nakonec v tuhle chvíli to nejdůležitější. Ha ha ha. Jak moc to působí na ego. – Ano, bohatě jsem kompenzovala a vyřádila jsem se. Je to snad nějaký důvod mě odsuzovat? Těžce zrakově postižená žena, která vede bujarý noční život, jelikož se v mládí domnívala, že je odpudivá? Nemyslím si to. Jak už jsem říkala – všichni toužíme po zábavě a orgasmech. Žijeme v 21. století. Hodně jsem toho zažila a vyzkoušela a ještě víc se toho naučila. Nejdůležitější je, že je člověk sám se sebou v pohodě a že to dělá z těch správných důvodů. Určitě znáte tu obehranou písničku – muž se svými milostnými dobrodružstvími rád pochlubí a žena se za ně stydí. Ale prosím vás, to už je skutečně přežitek. V mém světě rozhodně. A doufám, že ve vašem rovněž. Když už mluvíme o těch správných důvodech... Ale ne, nebudu se pouštět do těch ospravedlňujících nesmyslů typu „ona jen hledá lásku“ a „ona jen potřebuje toho pravého chlapa“. Tak to nebylo. Byla jsem zvědavá a bavilo mě to. Neudělala jsem nic ze zoufalství nebo v naději, že mě oslnivý princ zachrání...
Přesto: vždycky jsem hledala lásku – při každém dobrodružství, při každé rychlovce, při každé známosti na jednu noc, při každém erotickém tanci v těsném objetí, u každého partnera, kterého jsem měla... a lásku jsem našla! Láska, kterou jsem podvědomě hledala, byla láska k sobě samé! Ve všech těch eskapádách, ve všech zážitcích a v každém vztahu jsem hledala samu sebe – spojení se sebou, sebepřijetí. Vždycky jsem se velmi dobře znala, vždycky jsem o sobě přemýšlela, věděla jsem, co cítím a proč. Ale náklonnost k sobě samé, která nyní vychází z hloubi mého srdce, jsem objevila velmi pozdě. Proto bylo potřeba několika podivných, pochybných a toxických vztahů, než jsem dospěla až sem. K sobě. Žádný z mých partnerů mi nedokázal dát lásku, kterou jsem hledala. A to, co chtěli ode mě, jsem neměla ani já pro ně. Teprve vyrovnanost, nalezení rovnováhy v sobě samé, mi otevřelo dveře k mému současnému vztahu – prvnímu OPRAVDOVÉMU vztahu.

Svůj k svému?
Handicapovaní mají partnery s handicapem. Tak to je, ne? Mimochodem, v rozporu s tím, co si myslí ostatní, jsem nikdy neměla nevidomého nebo slabozrakého přítele. Na Southside Festivalu 2018 se mě nějaká opilá paní vyptávala na pár věcí a moje odpovědi ji naprosto dostaly. Jestli prý mám práci – jasně! Jestli prý chodím do práce sama – ne asi! A jestli mám přítele – jistě! A jestli je taky slabozraký nebo nevidomý – ne, proč by měl být! A jestli je to fešák – no samozřejmě!
Skoro mi nevěřila, že mám partnera, který vidí úplně normálně. A není jediná. Moje máma mi občas vypráví, že když si o mně s někým povídá a řekne: „Moje dcera jede s přítelem na víkend pryč,“ hned se zeptají, jestli je ten přítel postižený. A já se vážně ptám – proč to? Rozčiluje mě to ze dvou důvodů. Copak nejsem dost dobrá pro zdravého muže? Proč vždycky tohle ohromení. Že by proto, že fyzicky zdravý muž se přece nebude zajímat o téměř slepou ženu, jako jsem já? Že asi musím být něčím výjimečná, když jsem klofla někoho dobrého? No to jsem ale měla štěstí, co? Fakt tohle pojetí nemám ráda. Vážně, aniž bych chtěla být arogantní:
Vystudovala jsem elitní univerzitu s průměrem na jedničku, mám skvělou práci jako online redaktorka, pracuji jako dobrovolnice, jsem fyzicky zdatná a sportovně založená, mám ráda zábavu, ráda cestuju a mám převážně dobrou náladu. Fakt nechápu, proč by mě měl někdo brát jako mizerný úlovek jen proto, že jsem těžce zrakově postižená. Je postižený partner jen jakousi cenou útěchy? Vždycky, když zazní věta – jo, tvůj přítel je taky zrakově postižený, že jo – zní mi to a) tak, že na nikoho lepšího nemám, b) že je to taky JEN zrakově postižený. Degraduje to mě i jeho. Kdybych měla partnera se zrakovým postižením, bylo by to pro mě naprosto v pořádku. Proč by taky nemělo. Stejně jako si já myslím, že nejsem úplně nejhorší partie, nebyla by to žádná ostuda nebo něco takového, mít přítele se zrakovým postižením. Mělo by to i něco do sebe. Protože někdo, kdo nemá žádné zrakové postižení, nemůže úplně na 100 % rozumět tomu, jak se mi s tímto omezením žije. To by byla výhoda, kterou mi může nabídnout jen někdo, koho se to taky týká. A samozřejmě se můžete vzájemně podporovat a společně hledat řešení, protože víte, jak to ten druhý vidí a vnímá.
Možná si lidé také představují hororové obrázky slepců. Neupravený, zarostlý člověk s nadváhou, který o sebe nedbá. Lidé se zrakovým postižením se přece nemohou oholit a obvykle jsou tlustí, protože jim je stejně fuk, jak vypadají, že? Tak jo. Takový partner by mě taky nepřitahoval. Ovšem ne kvůli zrakovému postižení, ale kvůli přístupu k životu, který mi nevyhovuje.

Závěr? Jen k tématu
Jsem žena s těžkým zrakovým postižením a mám sex. Už více než pět let jsem ve šťastném vztahu s mužem bez zrakového hendikepu. Předsudky o tom, že nevidomí a slabozrací lidé nejsou sexy, mi vadí, protože se považuji za atraktivní. Když se procházím ulicemi bez pásky se symboly zrakového postižení, oslovují mě, slyším, že na mě pískají a cítím zaujaté pohledy. Když si na sebe pásky vezmu, jsou všechny ženské rysy neviditelné. Po ulici jde jen páska signalizující, že mám zrakové postižení, až na druhý pohled si tu a tam někdo uvědomí, že pod ní je pěkná ženská – a pomyslí si, že na to, že je slepá, je opravdu sexy. To je blbost! Buď jsem sexy, nebo ne. Moje oči s tím nemají nic společného.

Zdroj: lizziswelt.com
Přeložil: Zdeněk Rybák

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 107, číslo 7, duben 2023
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR, z. s.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Redakce:
Šéfredaktorka: Daniela Thampy
Zástupkyně šéfredaktorky, administrace: Kateřina Rovenská
Redaktoři: Ilona Ozimková, Daniela Thampy, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Korektor: Václav Senjuk
Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 100 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
Obsah
ÚVODEM
STALO SE
Přehledně
Nevídaná píseň v národním finále
Návštěva Valašské pražírny
LIDÉ KOLEM NÁS
Velké plus je, že mohu účinněji pomoci
V SÍTI
Atraktivní, ale s handicapem (dokončení)
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Informace ze Sociálně právní poradny SONS 4/2023
POVÍDKA
Chtěl jsem to opravdu takhle?
Část první, proměna
POZVÁNKY
Návštěva Muzea MHD v Praze
Jinonická vrtule
Májová bylinková vycházka
Pozvánka na tradiční koncert Vítání jara
SPORT
Bronzový úspěch českého showdownu

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.