Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA , číslo 2, leden 2023

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Úvodem
STALO SE: Přehledně
Soutěž Nevídaná píseň
LIDÉ KOLEM NÁS: Co mě těší? Že je usměvavá a šťastná holka
Prožité je nutné co nejdříve zaznamenat
NAPSALI NÁM: Jak jsem myslela, že nebudu mít knihu
Propuštěná učitelka s vadou zraku našla zastání až u Ústavního soudu
ZDRAVÍ: Krevní plazmu můžeme získat jen od jejího dárce
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Když se řekne masopust
INZERCE

Prožité je nutné co nejdříve zaznamenat

„Kreslení a malování ke mně přišlo tak nějak spontánně. Kreslím tužkou, pastelkou, uhlem nebo pastelem. Při malování roztírám barvy po plátně. Obojí jsem miloval už ve školce, a dnes je vnímám jako své životní poslání. A když vás to baví, tak prostě musíte, a jste za to rád. Přátelé mě někdy zvou na různé akce, ale já jít nemohu, protože mám spoustu práce. Když člověk dostane nějakou vlohu, často se k ní takto postaví,“ říká o své práci i koníčku slabozraký malíř Lukáš Černý.
Vždy mě bavila meteorologie. V mládí mi neunikla jediná relace o počasí. Rád jsem sledoval třeba Jána Zákopčaníka, který o něm dokázal vyprávět poutavě a zároveň srozumitelně. Svého času jsem počasí sám pozoroval a pořizoval si vlastní záznamy. Vydrželo mi to 12 let. Je to rukopis, ke kterému jsem kreslil předpovědní mapy z vlastních pozorování i z předpovědí počasí. A také maloval obrázky, třeba jak se během ročních období mění příroda. To mě nutilo ji navštěvovat a pozorovat. Mimochodem, tento rukopis, několik tlustých šanonů, jsem věnoval jabloneckému archivu. Jsou tu k nahlédnutí ve složce pod mým jménem. Jedna cesta k malování tedy vedla skrze meteorologii a turistiku. Další inspirací mi byly pohlednice. V našem kraji je spousta rozhleden a pohlednici jste si koupili při jejich návštěvě jako vstupenku. Mnoho jsem jich překreslil, což dělám dodnes.
Další kus cesty jsem ušel k profesionálnímu malování. Po základní škole pro slabozraké jsem studoval obchodní akademii v Nových Butovicích a libereckou vyšší odbornou hospodářskou školu. Ale pracovat jako účetní nebo daňový poradce, to nebylo pro mě. Přesto jsem 13 let působil v administrativě. Až před nějakými třemi lety jsem si uvědomil, že mi v kanceláři něco utíká a že bych raději maloval. Nejprve jsem si zkrátil pracovní poměr a najal ateliér v Jičíně, kde maluji a také vedu kroužky pro veřejnost. Práce mě bavila, a tak jsem se rozloučil se zaměstnáním úplně. Dva roky už podnikám v kreslení a malování. Živnostenský úřad mě zaškatulkoval do výroby a prodeje upomínkových předmětů.
Jak vnímám rozdíl mezi zaměstnáním a podnikáním? Zaměstnání vám umožní vydělat nějaké peníze. Firma má zpravidla zajištěn určitý odbyt zboží, finanční rezervu pro přežití a tým lidí. Já se musím prosazovat sám, což může být někdy horší. Ale jedním dechem dodávám, že bych neměnil. Jsem pánem svého času. Ráno vstanu a vím, co budu dělat. Vztah mezi talentem a pílí? Jdou ruku v ruce. První by ale měl být talent. Bez něho by mě ani nenapadlo něco malovat a píle by se nevyvinula. Ale pokud talent je, zapálí píli. A pak přijde i spousta hodin, které tou prací strávíte a stáváte se šikovnější. Pokud ji ale neděláte, je váš talent vlastně k ničemu. A jak je to s inspirací? Sama od sebe nepřijde, musím ji sám vyhledávat. Jak přibývají léta a zkušenosti, zjišťuji, že se neustále učím a vyvíjím. Není to tak, že bych mohl říci, že umím malovat. Myslím, že když člověk řekne, že něco umí, je už na konci.
Maluji, co stvořila příroda, ale i architekturu, chaty, chalupy, kostelíky nebo zámky. Ale ne vše mě zaujme. Dnes například sedíme v restauraci na jabloneckém Petříně a jsme zahaleni do nízkého mraku. Z mlhy vystupuje jen novostavba, nic lákavého pro malování. Je třeba se setkat se správnou krajinou, za správných podmínek, a mít oči dokořán.
Mám s sebou kalendář se svými obrázky na příští rok. Jeho téma jsou Jizerské hory. Na titulní straně je přehrada, která se v roce 1916 protrhla. Zbyla tu hrázní věž a okolo krásná příroda. Letní malba zachycuje svěže zelenou trávu, příroda pomalu přechází z jara do léta, na obloze jsou kupovité mraky. Na hladině řeky se odrážejí jehličnaté stromy z blízkého lesa a mraky z oblohy. Tu krajinu dlouho vnímám, procítím její prostor a pak pořídím její fotografie. Udělám si i hrubou skicu, tužkou načrtnu nebe, les, vodu a věž. Rád maluji věci tam, kam patří, a nerad opravuji. Z těchto podkladů pak doma maluji obraz na plátno. K malování v přírodě, tedy plenéru, je třeba dobré počasí, náčiní a spousta času. Raději pracuji doma. Fotku si mohu zvětšit a prohlédnout si detaily, které mi v krajině kvůli slabému zraku uniknou.
K bílému plátnu nebo hrubé skice přicházím vždy s respektem, pokorou i jistou nervozitou. Povede se mi? Zachytím na obraze to, co chci? Nějakou dobu mi trvá, než se do malování ponořím. Pak mě ale pohltí a já se soustředím jen na něj. Velmi pěkný pocit. Začínám od nejvzdálenějšího objektu, v tomto případě od nebe. Když barva zaschne, vrstvím na nebe stromy. Pokračuji k bližším objektům, k věži, vodě a kamenům. To, co je od vás dále, má i méně výrazné barvy. Bližší předměty jsou sytější a kontrastnější. Tím dávám do obrazu i hloubku toho prostoru. Respekt jsem cítil při malování věže, hlavního tématu obrazu. Diváka upoutá nejvíce a musí být dokonale zpracovaná. Je tu hodně viditelných detailů, kameny, které na sebe nasedají apod. A poté tráva, kameny v korytu řeky a její zvlněná hladina. Složité je malovat odraz stromů ve vodě. Dokud nejsem plně spokojen, nemohu obraz nechat být a stále ho opravuji. Když ho pak dokončím, pocítím ohromnou úlevu.
Když musím od práce odejít, stále na ni myslím. Občas se mi ale stane, že nechám obraz rozmalovaný. Když od něho ale odejdu na delší čas, hůře se k němu vracím a někdy dospěji i k pocitu, že téma, které jsem na něm chtěl zachytit, už nenamaluji. Ten prostor musím zkrátka zachytit v čase, kdy je ve mně jeho obraz a prožitek živý. Fotka na mě ten dojem za nějaký čas už nepřenese a samotná mi k vytvoření obrazu nestačí. Prožité je zkrátka nutné co nejdříve zaznamenat. To platí pro malíře, spisovatele, hudebního skladatele i pro uměleckého řemeslníka. Vy nyní nahráváte náš rozhovor a zároveň prožíváte místo, kde sedíme, jeho teplo a útulnost, počasí venku apod. Tento dojem je nepřenositelný, a právě on vytváří umění. Když vám někdo přinese nahrávku, bude to podobné, jako když já maluji pouze z fotografie.
Další obraz v tomto kalendáři? Lednová zimní malba. Zamrzlá vodní nádrž Bedřichov, pláň pokrytá sněhem. Na obzoru jsou zalesněné hřebeny hor. Vše při západu slunce. S oblohou jsem si proto vyhrál. V zimě, kdy je všude sníh, je totiž výrazným prvkem. Jsou na ní sluncem osvětlené obláčky, beránci. A pod nimi ještě nízké tmavší mraky, také osvětlené. Oranžová až růžová barva kontrastuje s tmavomodrým nebem.
Na rok 2023 zpracovávám též nástěnný kalendář s obrázky historického i současného Jičína. Třetí kalendář je věnován mé obci Janov nad Nisou. Malby v něm opatřuji texty s historickými nebo technickými údaji, které vyhledávám v archivu, a svými dojmy. U jarní přehrady Souš uvádím, že jaro přichází i do nejstudenějších končin hor, že mezi starou, polehlou trávou se zelenají stébla nové, a že rozkvétají sasanky. A k tomu pár technických údajů. Některé mé obrázky najdete na Facebooku. Jsou i s popiskem, který vyvolá u řady nevidomých alespoň základní představu. A kalendář letošní? Je poskládán také z obrázků z našeho regionu. Něco ze západních Krkonoš, Harrachov nebo Mumlavské vodopády, Ještěd a další motivy.
Reliéfní obrázky? Zatím ne, ale je to určitě dobrý nápad, jak představit nevidomým třeba Jizerské hory. Obraz by musel být zjednodušený, ovšem jeho hlavní motivy, jako věž nebo řeku, by hmatem určitě prozkoumali. Takové grafiky je ale potřeba někde vytvořit, třeba v pražské KTN. Několik kurzů malování jsem měl i s nevidomými. Vedl jsem jejich ruce se štětcem po plátně a snažil se jim vysvětlit, jak vypadají barvy. Poměrně jednoduché to bylo se žlutou. Tu jsem popsal jako hřejivou barvu slunce. Ale hnědou nebo zelenou? Možná si pro představu mohou osahat zeminu v květináči nebo list rostliny.
Obrazy též vystavuji. V rámci festivalu Dny umění nevidomých na Moravě se mi ozvalo několik měst, což mě samozřejmě potěšilo. Nejprve jsem si myslel, že to nelze zvládnout, ale jednotlivé výstavy na sebe navazují, města si obrazy převezou a já přijedu k instalaci a na vernisáž. Poslední výstava bude v listopadu v Novém Jičíně, kam si poté pro obrazy přijedu. Nejsložitější práce s tím spojená? Každý obraz musím zabalit, vybalit, instalovat a opatřit popisky. A užitek z výstav? Získám kontakty, někam se podívám, a snad se zvýší i prodej obrazů.
Uživit se malováním? Odpověď je taková, že žiji. Ovšem musím svá díla neustále nabízet, a rozhodně to není o tom, že bych zbohatl. Spolu s částečným invalidním důchodem to na jisté živobytí ale je. Neplatí to pro všechny lidi, ani všechna umění, ale bohužel, doba je konzumní a umění příliš nepřeje. Člověk vidí pěknou krajinu, pořídí mobilem několik fotek a nejlepší si vytiskne. Pro představu, originál obrazu protržené přehrady, kterou jsem popisoval, je čtyřikrát větší, než jak ho vidíte na titulu kalendáře. Se skicováním a další přípravou jsem ho maloval téměř 20 hodin a podařilo se mi ho prodat za 3500 Kč. Kalendář nabízím za 220 Kč. Ne všechny obrazy ale prodám hned. Provozovatel restaurace v Jizerských horách mi ve svých prostorech umožňuje obrazy vystavit a nabídnout. Poptávka po pohlednicích je nárazová, různá v různých dobách. O některých jsem si myslel, že už se neprodají. A pak mi některé místní informační centrum zavolá a vyžádá si je.
Zda bych chtěl malovat moře nebo jiné motivy? Možná, ale u nás nacházím bezpočet objektů. Vycestovat za exotikou mě neláká. Raději než milánskou katedrálu nebo Pražský hrad namaluji samotu se zapadlým kostelíkem nebo roubenou chalupou. A mohou být staré, oprýskané, i jinak nedokonalé. Duch místa se tu dle mého odráží mnohem zřetelněji.

Antonín Vraný

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 107, číslo 2, leden 2023
Redakce: Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Ilona Ozimková, Daniela Thampy, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Korektor: Václav Senjuk
Tajemnice redakce, předplatné, administrace: Kateřina Rovenská
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR, z. s.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné v roce 2023 činí 100 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
Obsah
Úvodem
STALO SE
Přehledně
Soutěž Nevídaná píseň
LIDÉ KOLEM NÁS
Co mě těší? Že je usměvavá a šťastná holka
Prožité je nutné co nejdříve zaznamenat
NAPSALI NÁM
Jak jsem myslela, že nebudu mít knihu
Propuštěná učitelka s vadou zraku našla zastání až u Ústavního soudu
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Když se řekne masopust
ZDRAVÍ
Krevní plazmu můžeme získat jen od jejího dárce
INZERCE

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.