Aktuality v odbočkách

V Přerově jsme se přidali k prodeji "Bílé pastelky" ve větší míře než v minulých letech. Zajistili jsme stánek nejen s možností koupě pastelek, ale veřejnost si mohla i vyzkoušet simulační brýle, chůzi s bílou holí, nebo čichem poznávat koření a tekutiny. Našli se i noví zájemci o naše služby, kterým jsme předali základní informace a předali kontakty na pracoviště. Ve stánku se po celé tři sbírkové dny střídaly u prodeje pracovnice SONS Přerov. Při sbírce nám pomohli studenti Obchodní akademie Přerov, a také náš člen Ing. Kalup, který v ulicích a úřadech také pastelky prodával.

Moc děkuji všem dobrovolníkům a kolegyním pracovnicím za dobře odvedenou nelehkou práci při prodeji.

Výtěžek poslouží k dofinancování speciálních služeb pro osoby s těžce poškozeným zrakem.

Hošková Kamila, vedoucí pracoviště SONS Přerov

Mozel je sval a jako každý sval se musí procvičovat. Pracovnice SONS Přerov připravují a vedou lekce, které probíhají každý měsíc. "Při setkání si nejen procvičíme paměť, ale také zasmějeme a přijdeme na jiné myšlenky." 

V SONS Přerov se vytvořila skupinka zájemců o vycházky do přírody na okraji Přerova. V létě a na podzim absolvovali uživatelé a členové zdravotní procházky do rekreační zóny okolo řeky Bečvy k lagunám, nebo do parku Michalov, kde byla v daném období krásná výzdoba záhonků. V parku lze navštívit také skleník s tropickými rostlinami. 

V zimním čase budou vycházky spojené s návštěvou zámku nebo jných objektů. Zájemci si mohou termíny zjistit ve Zpravodaji nebo u pracovnic na tel.: 775 438 152.

Těšíme se na vás.

Informace z Oblastní odbočky SONS v Brně - Říjen 2024

Vážení a milí klienti, členové a příznivci, 

s listopadem přichází sychravé počasí, příroda se definitivně ukládá k zimnímu spánku, stromy shazují původně zelený kabát a zvířata se schovávají do svých příbytků. Stejně tak i my přizpůsobíme aktivity počasí a budeme trávit společné chvíle u čaje, kávy a s knihami. Přinášíme vám další číslo olomouckého informátoru na měsíc listopad ve formátech docx, pdf a po rozkliknutí příspěvku i v prostém textu (snad již v přehlednější popdobě pro nevidomé) a také zvukovou variantu stažitelnou z uložiště OneDrive na měsíce listopad i prosinec. 

docx: Informátor 11_2024

pdf: Informátor 11_2024 

Odkaz na zvukovou variantu: Olomoucký informátor listopad - prosinec 2024 zvuk

Milí přátelé,

přinášíme vám poslední vydání našeho zpravodaje Sonsáček v tomto roce na měsíce listopad-prosinec 2024.

Ve zpravodaji naleznete zajímavé informace a také plán aktivit, na které vás tímto srdečně zveme. Budeme se těšit na vaši účast.

V případě zájmu o aktivity se prosím hlaste telefonicky nebo e-mailem.

Přejeme všem pěkné dny a hodně zdraví.

Za podpory nadačního fondu Českého rozhlasu a jeho dlouhodobého projektu Světluška, se mohou od letošního roku členové naší odbočky SONS Rokycany, věnovat různorodému tvoření, které je zaměřené na manuální zručnost a rozvíjení jemné motoriky. Kroužek tvoření je další možností, jak využít volný čas vytvářením krásných výrobků, vzájemně sdílet nápady a zkušenosti a celkově být ve společenském kontaktu. Přikládáme pár fotografií našich výrobků, jako ochutnávku k větší přehlídce, která se uskuteční na našem stánku na letošním Tyfloartu v Sezimově Ústí, 21.- 24.11.2024.

Těšíme se na vás :-)

V letošním roce jsme se samostatně jako odbočka, také zúčastnili celostátní sbírky BÍLÁ PASTELKA. Pro odbočku to byla velká výzva a moc jsme se těšili na spolupráci s dobrovolníky. Naši hrdinové: Junák - svaz skautů a skautek ČR, středisko Čertovka Zbiroh.

Děkujeme vedoucí střediska Ivaně Novákové a všem zúčastněným, za podporu sbírkové akce. 

Vznikla krásná spolupráce a my jsme moc vděčni, že nám skauti ze Zbirohu tak moc pomohli.

Ještě jednou děkujeme a těšíme se na další plánovanou spolupráci :-) 

Dne 4.10.2024 se 12 členů OO SONS Rokycany zúčastnilo zájezdu pořádaného ZO SPCCH Strašice na zámek Luhov.  

Pozdně barokní zámek z roku 1780 nabízí expozici zámeckých interiérů s grafikami anglického malíře Williama Hogharta z klasicistního období. Dále je přístupný park s renesanční sýpkou, rybníkem a tvrzištěm.

Zámek Luhov se nachází v okresu Plzeň Sever nedaleko přehrady Hracholusky. První zmínka o místě Luhov se datuje k roku 1175, kdy kníže Soběslav daroval tehdy knížecí dvorec s lesy a polnostmi cisterciáckému klášteru v Plasích. Poprvé se Luhov dostal do světských rukou v roce 1476, kdy si majetek zakoupil Oldřich z Říčan a na Pňovanech. Tehdy byla na Luhově postavena renesanční tvrz.

Od roku 1676 vlastnili Luhov Steinbachové z Kranichsteina. Ti jej přestavěli na barokní zámek, upravili zámecký park ve stylu francouzské zahrady a okolí zámku vyzdobili pískovcovými sochami, ze kterých se však bohužel často nedochovaly ani podstavce. Marie Anna Steinbachová se roku 1779 provdala za Maria Bořka Dohalského z Dohalic a ten pak v roce 1780 nechal v Luhově postavit dnešní zámek. Součástí zámku je i kaple Bolestné Panny Marie vysvěcená roku 1784. Posledním soukromým majitelem zámku byl MUDr. Rudolf Jaksch z Wartenhorstu, syn Antonína Jaksche. Byl profesorem vnitřního lékařství na pražské univerzitě. Měl dvě dcery, které po jeho smrti v roce 1946 byly odsunuty do Rakouska. Zámek získal státní statek, který ho používal ke svým hospodářským potřebám. Na konci roku 1996 získal zámek nového majitele, který začal zámek opravovat a v červenci roku 2006 byl poprvé otevřen veřejnosti.

Na zámku si prohlédnete historické interiéry, v přízemí se nachází původní černá kuchyně s přípravnou a spíží, výstava grafik anglického barokního malíře Williama Hogartha a výstava krajek a deček. Součástí zámku je architektonicky zajímavá renesanční sýpka, za kterou se nalézá okrouhlý rybník, který sloužil jako vodní příkop k původní tvrzi a park ve stylu anglické zahrady.

Zdroj: https://www.kudyznudy.cz/aktivity/zamek-luhov-ukryva-vyjimecnou-sbirku-kol

Informátor na měsíc listopad 2024.

Jak peníz tiše položený slepci

jsi tu, můj podzime,

jak peníz tiše položený slepci

jste tady, vy dny mé ...

Melancholické verše Františka Halase jako kdyby zavoněly tlejícím listím a mléčně bílou mlhou nad krajinou, zbavenou barev léta. Především první listopadové dny přinášejí myšlenky, naplněné vzpomínkami na naše milé, kteří už nejsou mezi námi. Každý z nás má někoho takového, každý z nás už někoho ztratil. Ať hoří plamínky vzpomínek, vděčnosti a lásky v našich srdcích stále, nejen na Dušičky ...

Také z našeho spolku již odešlo několik přátel tam, odkud není návratu. Vzpomínáme na ty báječné lidi a jsme vděční za to, že jsme je mohli poznat.

V sobotní říjnový podvečer, dne devatnáctého, o hodině devatnácté, roku letošního, proběhla v jihlavském Horáckém divadle, světová premiéra inscenace Dukla. Členové naší odbočky navštívili divadlo již den předem, na dopolední veřejné generálce. Jde o další hru z regionální dramaturgie, jejíž děj se odehrává na Horácku, čili na Vysočině.

Hra pojednává o vzniku Dukly Jihlava a spletité cestě k vítězství. Počátek nás zavádí do roku 1929, kdy byl založen SK Jihlava s hokejovým oddílem. Rychle se přenášíme obdobím války s postavou Hitlera. Osvobození představuje postava Stalina. A dobu bývalého režimu znázorňovala postava StB.

Hlavní část děje začíná výstavbou zimního stadionu 1954 a s tím spojené dodavatelsko-odběratelské vztahy. Tedy jejich potíže. Vlastně potíže jen v dodavatelských vztazích, odebírat byli připraveni. Když například chyběly trubky, tak byli posláni do hudební školy, tam prý nějaké trubky mají. Po překonání problémů a dvou letech byl stadion otevřen.  A nyní vzniká armádní hokejový tým. Zaznívají známá jména hráčů a trenérů. Prožíváme s nimi někdy vtipnou a veselou, jindy smutnou a tragickou, ale hlavně vytrvalou a tvrdou jedenáctiletou cestu na vrchol. Jsme v roce 1967 a Dukla Jihlava získává svůj první titul v Československé lize. Říkám si, teď to rozjedou! Vždyť touto událostí začíná zlatá éra jihlavského hokeje!

Ale co se to děje? Konec divadelní hry. V tom nejlepším? Už je to tak. Nakonec ještě dodám, že zlato získali šestkrát po sobě. A v pozdějších letech také ještě šestkrát. To už je známá etapa, kterou lidé znají. Tvůrci chtěli ukázat méně známou, pro někoho vůbec neznámou historii, vznik a cestu na vrchol. To se jim dle mého názoru hezky podařilo.

Zdeněk Šopa

„Jen aby nepršelo ... “ znělo zbožné přání všech organizátorů letošní sbírky Bílá pastelka, která se konala ve dnech 14., 15. a 16. října. Pro tento jubilejní ročník SONS připravil nová trička a tašky i pastelky s novým logem a číslem 25. Dvojice dobrovolníků z řad žáků, studentů a členů odboček se opět rozešly do ulic měst a městeček po celé republice, nabízely bílé pastelky - symbol bílé slepecké hole a záložky s kalendáříkem. My jsme se na sbírku připravovali v součinnosti a podle instrukcí ústředí, oslovili jsme školy a Krajskou knihovnu. Samozřejmě že do tašek ke kalendáříkům a pastelkám přibyly také balíčky žlutých usměvavých sluníček s kontakty na naši odbočku na druhé straně. Ta vždy udělají radost a prakticky nikdo je neodmítne.  Díky ochotě a pochopení všech proběhla akce naprosto hladce a velmi úspěšně. Ale pěkně od začátku ...

V pondělí ráno se ve vestibulu knihovny usadily Jana a Anička, na stole všechny potřebné materiály a nápadný banner vedle nich informoval příchozí o našem spolku. Mančina s Pepou začali korzovat po Havlíčkově náměstí a přilehlých ulicích. Čtyři dvojice dívek a chlapců z Obchodní akademie si vzaly do péče další ulice a části města. Venkovní teplota jen mírně nad nulou, ale nepršelo a nálada ženstva i mužstva byla výborná. Před čtrnáctou hodinou se všichni zúčastnění sešli znovu v Krajské knihovně, pověřená osoba - Mančina přebrala více či méně ztěžklé kasičky a akce Pastelka v Havlíčkově Brodě skončila.

V úterý se činili také žáčci (pod dohledem paní asistentky) ze základní školy v Přibyslavi. Ti se pokladničky ujali na dva dny. Uvidíme, jak se jim povede a zda budou přibyslavští již potřetí nejúspěšnější dvojicí na Vysočině ...

Ve středu se sbírka rozběhla v Chotěboři. Tři dvojice dívek z gymnázia působily velmi odhodlaně, když jsme jim předávali kasičky a instrukce. Mančina si na dvě hodiny „odskočila“ do Polné a ukázalo se, že to byl opravdu dobrý tah, navštívit toto městečko v den, kdy se na náměstí koná farmářský trh. Večer už bylo všech deset kasiček zase pěkně pohromadě a obsah čekal na předběžné přepočítání a přesypání do sáčků. Ještě vyplnit formuláře a přípravit vše na odvoz bezpečnostní službou. Finanční hotovost z pokladniček však není konečná suma, protože čím dál více dárců přispívá pomocí QR kódů. Takže na celkový výsledek si budeme muset nějaký týden počkat. Pak teprve budeme moci předat dárkové poukázky na občerstvení v kavárně těm nejlepším dvojicím dobrovolníků - studentů v Havlíčkově Brodě a v Chotěboři. V každém případě můžeme být velmi spokojeni, protože kasičky celkem obsahovaly více než třicet sedm tisíc korun českých ...

A teď to nejdůležitější - velké poděkování všem dárcům ať přispěli třiceti korunami nebo stokorunami, kterých bylo opravdu hodně. Děkujeme paní učitelce Kristýně Vondrové a všem osmi studentům a studentkám z Obchodní akademie a Hotelové školy v Havlíčkově Brodě, panu zástupci Michalu Jakešovi a šesti studentkám Gymnázia Chotěboř, paní zástupkyni Marcele Kasalové, paní asistentce Stanislavě Štěpánové a žákům Základní školy v Přibyslavi za to, že nám ochotně pomáhají a podporují nás. Poděkování patří Krajské knihovně Vysočiny a jejím skvělým pracovnicím a pracovníkům za vstřícnost a poskytnutý azyl. Díky Aničce Fikarové, Janě Teclové a Pepovi Vondrovi za osobní účast při sbírce, a nakonec veliký dík Mančině, která přípravě a průběhu „Pastelky“ věnovala spoustu času, úsilí a energie. Na náš odbočkový účet bude za několik měsíců připsána polovina výtěžku. Slibujeme dárcům, že peníze, kterými přispěli, využijeme účelně a s vědomím, že nám je ze svého věnovali hodní lidé.

Letošní říjen - tak jako každoročně - byl pro náš spolek měsícem, naplněným zvýšenou aktivitou. První pondělí jednala oblastní rada a sešli jsme se v klubu na přednášce, o pár dní později následovala návštěva divadelního představení v Jihlavě. Několikaměsíční příprava sbírky Bílá pastelka, tři dny jejího konání a oddechli jsme si až v okamžiku, kdy černě odění muži s pistolí v pouzdře převzali zaplombovaný pytel s penězi. Ani jsme si neodpočinuli a je tu následující týden, ve kterém pořádáme výstavu kompenzačních pomůcek. Tento rok se konal již osmý ročník, pouze jednou jsme museli vynechat kvůli covidové pandemii. Letos jsme Den otevřených dveří naplánovali na úterý 22. října, účast přislíbili všichni vystavovatelé z předchozích ročníků a ještě jeden navíc - společnost Život plus. Ilona Loužecká opět zabojovala v náš prospěch a my jsme mohli čerpat částku deset tisíc na úhradu nákladů a provozní výdaje odbočky. Souběžně se začátkem výstavy ve 2. patře se v divadelním sále shromažďovali studenti, kteří přišli na přednášku nevidomého sportovce Ondry Zmeškala. Kvůli dopravním omezením a uzavírkám měli přijíždějící vystavovatelé menší potíže s parkováním, ale vše se vyřešilo a v devět hodin už náš propagační banner u otevřených dveří směroval první návštěvníky dovnitř.

24. září jsme se členy výtvarné dílny navštívili Výstavu výrobků HapAtelieru TC Brno. Věnovala se nám pracovnice TC a my si v klidu mohli prohlédnout co pěkného nevidomí uživatelé volnočasových aktivit a terapeutické dílny vytvořili. Byly to moc hezké výrobky, některé nám byly inspirací na naše tvoření. Ale my měli možnost se seznámit i s pomůckami, které nevidomým pomáhali zvládat různé techniky tvoření a taktéž nakouknout do terapeutické dílny. Byla škoda, že jsme si na prohlídku vyčlenili málo času, bylo pro nás připravené i malé občerstvení, a hlavně nám kolegyně TC byla neustále k dispozici, ukazovala, vysvětlovala a věru že bylo co. V závěru jsme si odnesli malou pozornost – děkujeme 😊