ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 107, číslo 23, prosinec 2023 Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail: zora@sons.cz Vydává: SONS ČR, z. s. Tiskne: KTN v Praze Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Redakce: Šéfredaktorka: Daniela Thampy Zástupkyně šéfredaktorky, administrace: Kateřina Rovenská Redaktoři: Ilona Ozimková, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk Korektor: Václav Senjuk Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 100 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu. OBSAH ÚVODEM STALO SE Kalendárium Přehledně O 18 procent více! LIDÉ KOLEM NÁS Zvládli jsme spolu už ledasco (Jitka a Pavol Pekní) ZORA RADÍ A INFORMUJE Informace ze Sociálně-právní poradny SPORT Český showdown měl zastoupení na elitním turnaji TOP 12! 29. mistrovství České republiky v bench pressu SOUTĚŽ Vyhlášení výsledků soutěže Nová soutěž # ÚVODEM Nadcházející advent by měl být obdobím klidu a pohody. Zároveň může být i příležitostí k přátelským setkáním, na která možná na podzim nebylo tolik času. My v redakci Zora se s vámi, milí čtenáři, snažíme setkávat v průběhu celého roku. A právě říjen a listopad s několika významnými dny vztahujícími se k nevidomým, dny otevřených dveří a shromáždění na regionálních pracovištích přinesly mnoho takových příležitostí. Děkujeme samozřejmě všem za pozvání do různých koutů naší země, kam rádi přijíždíme pro inspiraci, podporu, pochvalu i kritiku. Pozitivní ohlasy nás těší a motivují nás pro další práci. Zrovna tak potřebujeme ale slyšet, co vám v našich časopisech chybí či jaké technické detaily je třeba vyladit. Také se právě takto dozvídáme, které časopisy a jaká témata vás zajímají a o co naopak tak velký zájem nemáte. Svoje dotazy a věcné připomínky nám můžete také kdykoliv zaslat na e-mailovou adresu: zora@sons.cz. Přejeme vám všem krásný adventní čas a věříme, že i v předvánoční době vám naše časopisy budou vítanými společníky. Za redakci Zora Daniela Thampy # STALO SE: Kalendárium Co zajímavého slavíme koncem listopadu? Třeba 25. 11. svatou Kateřinu. Na tu naši předkové pořádali poslední podzimní taneční zábavy. A ve své režii je měly ženy. Vybíraly si tanečníky, platily muzikantům i partnerům, připravovaly občerstvení. Svobodná děvčata dávala vyvoleným tanečníkům malé dárky, většinou slavnostní pečivo. Jen o půlnoci se vyhlašovala pánská volenka. Radovánky končily až druhý den ráno. A pak? Přišel Advent. A ten tanec, zpěv a zábavu zakazuje. Jedna z pranostik říká, že „svatá Kateřina zavřela muzikanty do chléva a pověsila housle do komína“. 30. 11. následuje svátek svatého Ondřeje, patrona nevěst. Noc před ním byla vhodná k věštění budoucnosti v lásce, úrodě i smrti. A mladá slečna mohla prý zjistit, zda se vdá i kdo bude jejím mužem. Jak? Postavila se třeba zády ke dveřím a hodila za sebe střevíc. Pokud byla jeho špička obrácená ke dveřím, znamenalo to, že se do roka vdá a odejde z domu, pokud ne, zůstane další rok u rodičů. Jiná před půlnocí vstala, poklepala na kurník a zarecitovala: „Kohoutku, kohoutku, zakokrhej. Muže-li dostanu, vědět mi dej. Slepičky vy nechte kokotání a nepokazte mé vdávání.“ Ozval-li se kohout, měla dívka naději, že se následujícího roku vdá. Ozvala-li se slepice, musela rok čekat. Více děvčat pořádalo i „kolektivní věštění“. Každá položila na lopatu kousek chleba a čí kousek vzal pes jako první, tu čekala veselka nejdříve. Mrkněme do „Tyflopedického lexikonu jmenného“ od Josefa Smýkala. 30. 11. 1869 se narodil švédský chemik a průmyslník Nils Gustav Dalén. Byl ředitelem společnosti, která se zabývala prodejem acetylénu, hořlavého plynu, jenž byl v té době využíván ke svícení v plynových lampách nebo na majácích. V roce 1905 vynalezl Dalén zařízení, které umožnilo, aby se maják automaticky rozsvítil po západu slunce a zhasl po jeho východu. Díky tomu dnes majáky nevyžadují lidskou obsluhu. Za svůj „soumrakový regulátor“, který zlevnil provoz majáků a zvýšil bezpečnost námořní plavby, získal v roce 1912 Nobelovu cenu za fyziku. A proč o něm mluvíme? V roce 1912 mu totiž při pokusu vybuchla tlaková láhev s acetylénem a těžce ho poranila. Lékaři mu zachránili život, ale už ne zrak. Dalén i tak vedl ještě dalších 25 let podnik a řídil další pokusy. V minulém kalendáriu jsme připomněli příběh Valentina Haüye a nevidomého Françoise Lesueura, který k němu nastoupil do učení. A jak to bylo dál? Vzdělávání nevidomých, to byl totiž jen první krok. Haüy toužil i po jejich společenském uplatnění. Jak na to, shrnul ve své knize „Essai sur l'éducation des aveugles“. „Cílem je naučit je číst, psát, počítat, mluvit cizím jazykem, tisknout knihy, hrát na hudební nástroje. Poté je možné zaměstnat je v umění a řemeslech, jako učitele hudby, sazeče v tiskárnách, výrobce provazů, vyplétače židlí, košíkáře, výrobce rohoží, sítí apod.“ Ke čtení a psaní žáci používali hladkou reliéfní latinku, počtům a hudbě se učili zpaměti. V roce 1786 představil Haüy 24 žáků ve Versailles a později též králi Ludvíku XVI. Dostalo se mu uznání i finanční podpory. Po pěti letech činnosti se pověst ústavu rozšířila i za hranice Francie. Pak se však k němu štěstěna obrátila zády a přišly svízele, finanční starosti a nakonec zapomenutí. Ale o tom zase v příštím kalendáriu. Nyní nahlédněme do okénka českých dějin. 26. 11. 1465 vyrazilo z Prahy poselstvo krále Jiřího z Poděbrad vedené Lvem z Rožmitálu. Mělo namířeno k francouzskému králi a během cesty navštívilo i další západoevropské dvory. Jaký byl jejich úkol? Sjednotit křesťanské krále pro boj proti turecké expanzi a omezit vliv papežské kurie v mezinárodní politice. Tato myšlenka sice nezískala významnou podporu, ale zápisky z této cesty se dochovaly. Po letech se jich chopil Alois Jirásek, a tak si dnes můžeme přečíst zajímavý historický cestopis „Z Čech až na konec světa“. 29. 11. 1378 zemřel český král a císař Svaté říše římské Karel IV. Jaká byla bezprostřední příčina jeho úmrtí? Karel upadl, zlomil si krček stehenní kosti a následně u něho propukl zápal plic. Mimochodem, léčba, která by jeho kyčli dokázala pomoci, byla vyvinuta teprve nedávno. Tělo panovníka bylo vystaveno na Pražském hradě a dalších místech, aby se s ním truchlící mohli rozloučit. Vojtěch Raňků z Ježova, jeho přítel a profesor na Sorbonně, ho ve své vzpomínkové řeči poprvé nazval Otcem vlasti. A co vypověděly Karlovy kosterní pozůstatky dnešní vědě? Panovník se v roce 1350 ošklivě zranil, nejspíše během rytířského turnaje. Náraz ho srazil z koně na zem, poškodil krční páteř a zlomil čelist na čtyřech místech. Shrbený, a s nemožností otáčet hlavou však vládl ještě 25 let. Řecký filozof Hérakleitos o válce řekl následující slova: „ V míru pochovávají synové své otce, ve válce otcové své syny“. 2. 12. 1805 porazil Napoleon Bonaparte v bitvě u Slavkova armády rakouského císaře Františka I. a ruského cara Alexandra I. Bitva tří císařů byla příkladem Napoleonova vojenského talentu a do té doby největším známým vojenským konfliktem. Střetlo se tu totiž na 160 tisíc mužů. Jenže co naplat, i po téhle bitvě přišel hladomor a nemoci. Kraj byl vydrancovaný, hospodáři měli potíže s obděláváním polí, k práci chyběli lidé. Obětí bylo tak nakonec asi šestkrát víc než těch, kteří padli na bojišti. Připomínají nám je pomníky ve vesnicích, křížky v polích nebo Mohyla míru, kterou nechal vystavět na kopci za vsí Prace katolický kněz Alois Slovák. A co je pro nás podstatné, konflikt zažehl české národní cítění. Pojďme raději do školy. V roce 1771 pozvala císařovna Marie Terezie do Vídně školského reformátora Johanna Ignaze Felbigera a pověřila ho, aby sepsal Všeobecný školní řád pro německé normální, hlavní a triviální školy v dědičných zemích. Ten se 6. 12. 1774 stal zákonem. Všechny děti tak musely od šesti let plnit nejméně šestiletou povinnou školní docházku. K základním vědomostem patřilo čtení, náboženství, psaní kurentem, počítání, návod k poctivosti v životě a postupy, jak hospodařit. Důraz byl kladen na to, aby se nehledělo toliko na paměť a aby mládež nebyla trápena učením zpaměti nad nezbytnou míru, nýbrž aby byl osvícen její rozum. A na závěr trochu muziky. Noty neuměl, i tak se stal hvězdou pop music. V roce 1943 vystoupil na Silvestra po Bennym Goodmanovi a diváci křičeli nadšením. V roce 1946 už vystupoval i 45krát týdně. Dejme si i jeden jeho citát: „Alkohol je možná největší nepřítel člověka. Bible ale říká, ať svého nepřítele milujeme.“ V jeho blízkosti se pohybovali i lidé nepatřící ke „slušné společnosti“. FBI na něho vedla spis o 2403 stranách, ale nikdy ho z ničeho neobvinila. Stále nevíte? Tak si pusťte třeba jeho "My way", "The world we knew", "Strangers in the night" nebo "Somethin’ stupid". Frank Sinatra, celým jménem Francis Albert Sinatra se narodil 12. 12. 1915. Antonín Vraný # Přehledně Jak žijí v závěru podzimu členové našich oblastních odboček? Přinášíme rubriku „Přehledně“. Dnes se v ní vydáme ze západu na východ, nebo, chcete-li, z Čech na Moravu. Rokycanští se v říjnu zúčastnili jako úplní nováčci setkání, které se týkalo komunitního plánování sociálních služeb jejich okresu. V listopadu v Rokycanech přivítali také zástupce firmy EQUIPAID, kteří členům zdejší odbočky předvedli kamerku Orcam Read a brýle Envision. Za realizaci téhle akce poděkovali Tyfloservisu Plzeň. Berounští pořádali 1. 11. oblastní shromáždění. Probrali na něm práci a hospodaření odbočky za uplynulý rok, přednesli zprávu revizní komise a sestavili plán činnosti na příští rok. Také poděkovali své Oblastní radě za její práci a zhodnotili výsledky sbírky Bílá pastelka. Koncem října zhlédli berounští rovněž divadelní představení, které se konalo v rámci přehlídky amatérských souborů Erbenův Žebrák 2023. A šlo už o její 56. ročník. Táborští podnikli výlet na zámek Brandlín u Tučap. Ten kdysi patřil české mocné rodině Karasů. Ale i oni se tu na chvilku cítili jako „panstvo“, to když se posadili do vyřezávaných židlí, na nichž sedávali významní šlechtici. K zajímavým zdejším exponátům patří například piano darované císařovnou Sissi, hodiny od císaře Hirohita nebo pohovka Petra Voka. Spousta předmětů je zapůjčována k natáčení filmů a pohádek. Každý si tak mohl prohlédnout i dotknout se brnění Johanky z Arku, potěžkat bambitku loupežníka Karaby nebo čutoru, ze které pil dobrý voják Švejk. Zaujala i ukázka kódovacího stroje Enigma a trofeje majitele zámku a automobilového závodníka Petra Vojáčka. Následoval oběd v zámecké restauraci a při cestě na autobus ještě pivo z domácího pivovaru „Kuna“. A pojďme na Moravu. Kroměřížští pořádali kreativní dopoledne. Z role toaletního papíru obalené látkou si vyrobili dýně a k nim ještě stopky a listy. Poté si z papírových talířů, bublinkové fólie a pásků juty vytvořili podzimní věnečky, které dále dozdobili provázky, větvičkami břečťanu, podzimními plody, přírodními i obarvenými šiškami a dalšími motivy. Své klubové odpoledne si Kroměřížští vyplnili zábavou i soutěžemi. Začali vědomostním kvízem a pokračovali poznáváním vůní koření, bylinek a pochutin, odhalováním významu cizích a archaických slov a vše zakončili rozpoznáváním předmětů hmatem. Protože soutěž skončila nerozhodně, sladkou odměnu si zasloužili všichni. Recyklaci, tedy procesu zpracování odpadu k jeho dalšímu využití, se při své tvořivé činnosti ve výtvarné dílně věnovali Kyjovští. Konkrétně pracovali s nápojovými obaly. Důkladně je vymyli, odřízli vrchní část a sloupli horní, potištěnou vrstvu. Dostali tak „holátko“, které promačkali, aby obal změknul, a jeho horní část poté dvakrát ohnuli. Vzniklou krabičku natřeli krycí barvou a dále dekorovali. Pro zrakově postižené se nejlépe osvědčilo tečkování. Tímto způsobem vyrobili krabičky pro různé využití, obaly malých květináčků, stojánky na propisky, kosmetické štětce a další. Koncem října probíhala v Kyjově i příprava na Halloween. Mnoho lidí se domnívá, že jde o americký svátek, ale jeho kořeny hledejme v Evropě. První zmínky o výrobě strašidelných masek z dýní a oslavy památky zemřelých totiž pocházejí od Keltů. Za oceán si tento zvyk přivezli irští přistěhovalci. A proč masky z dýní? Podle irské legendy žil na světě velký darebák Jack. Hodně hřešil, a prý podvedl i samotného ďábla. Když se léta jeho pozemského života naplnila, odmítli ho v nebi i v pekle, proto v podobě vydlabané dýně bloudí po světě a svíčkou si svítí na cestu. Kyjovští si ve svém městě „posvítili“ i na bariéry a bezpečnost při samostatném pohybu. A to hned dvakrát. Poprvé, když byl otevřen vnitřní areál Aqua parku Kyjov. Požádali jeho vedení, zda je možné členy odbočky provést jeho prostory. Prohlédli si tak zázemí šaten, plaveckého a relaxačního bazénu, rozložení saunového světa i občerstvení. Přitom velmi ocenili ochotu a vstřícnost průvodce. A jaká byla jedna z připomínek? Nedostatečně čitelné označení šatních skříněk. A podruhé? Oslovili své členy, aby nahlásili seznam míst, která jejich samostatný pohyb po městě ztěžují či omezují. A pak pozvali na vycházku po Kyjově Františka Brašnu, vedoucího Metodického centra odstraňování bariér SONS, a také Kamila Filípka, místostarostu města. Spolu se vydali do ulic, hodnotili vodicí linie, signální a varovné pásy i přechody. Diskutovali vhodnost stavebních a dopravních úprav. Účelem bylo najít společnou řeč, v budoucnu se chybám vyvarovat a ty nejožehavější napravit. Odpoledne pobesedoval František Brašna také se členy odbočky. 21. 10. se ve Valašském Meziříčí konalo oblastní shromáždění Vsetínských. Ti nejprve poděkovali dobrovolníkům za pomoc při sbírce Bílá pastelka. Prezident SONS ČR Luboš Zajíc poté popsal průběh sbírky v Praze, informoval o on-line besedách, petici o zvýšení příspěvku na péči i dalších projektech. Připomněl, že stále můžeme využívat „setkání s prezidentem a viceprezidentem“, a to po Skype nebo telefonu, první a třetí pondělí v měsíci odpoledne. Dagmar Filgasová informovala o pořízení nového služebního vozu a o chodu pracoviště masérů. Jiří Sedláček promluvil o výpočetní technice, Ludmila Pavelková o aktivitách odbočky. Místostarosta Valašského Meziříčí Petr Nachtman vyzdvihl naši činnost a přislíbil náklonnost i do budoucna. Humornou povídku Václava Valáška přečetla jeho žena Marie. Nechyběl ani doprovodný program. Přednáškou i ukázkou výstroje se prezentovali hasiči. A Kateřina Kalčáková z městského odboru sociálních věcí informovala o vydávání euroklíčů, seniorských obálek a o projektu „senior taxi“. Zlínští vyrazili na podzimní výlet. Ovšem namísto prohlídky památek se rozhodli zahřát svá těla v Termálním parku Velké Losiny. Kdo se koupat odmítl, vydal se na procházku, navštívil místní papírnu nebo vyhlášenou pralinkárnu. Následoval přesun do Loštic, oběd v restauraci s tvarůžkovými specialitami a návštěva specializované prodejny tvarůžků. Opavští se sešli koncem října v hojném počtu na svém Oblastním shromáždění. Pozvání přijal i zde prezident SONS ČR Luboš Zajíc. Opavští tradičně přinášejí i zajímavé příspěvky z médií. Pardubická masérka Jana Štrochová se podle vlastních slov narodila s optimistickou povahou. Navzdory tomu, že ztratila zrak, umí si život vychutnat. Pracuje, cestuje, bubnuje, sportuje, hlídá vnoučata. A na podzimní splín jí prý už nezbývá čas. To proto, že se dokáže těšit z maličkostí. Ráno vstane a najde si jednu věc, na kterou se bude těšit. A to se pak realizuje. Rozhovor s ní čtěte na pardubice.rozhlas.cz. Komerční banka pro nás letos připravila několik novinek. Aplikace „KB+“ umožňuje na mobilních platformách iOS i Android předčítání, zvětšení písma nebo mód vysokého kontrastu. Design platebních karet s unikátními výřezy, tzv. Touch Card, umožní určit typ karty i její orientaci. Klienti s postižením sluchu mohou využít službu „eScribe“, při které se jejich rozhovor s úředníkem banky na pobočce živě přepisuje. Více na kb.cz. „Hendikep je drobnou vadou na kráse, která se dá překlenout,“ uvádí nevidomý Karel Giebisch v rozhovoru s ohluchlým Ladislavem Kratochvílem. „S Karlem se vídáme na internetu i osobně na konferenci INSPO. On se mnou udělal rozhovor a na oplátku dělám já rozhovor s ním,“ říká Ladislav. O čem si povídali? O Karlově práci i domácnosti, jak studoval, nebo jaké zvláštnosti ve společnosti vnímá. Více na forendors.cz. Cílem neziskové organizace Okamžik je podporovat osoby s postižením zraku a umožnit jim vést plnohodnotný, nezávislý život. Proto koordinuje největší dobrovolnické centrum, poskytuje pomoc nevidomým rodičům a pořádá vzdělávací a kulturní akce. Více se dočtete na okamzik.cz Šachová hra, která upozorňuje na téma Alzheimerovy nemoci, vyhrála mezinárodní soutěž Prix Europa v kategorii Digital Media Interactive Project. Vznikla ve spolupráci Nadačního fondu ČRo Světluška se společností PlayByEars. Hru si zdarma na mobilu mohou zahrát i nevidomí. Budou sledovat Kláru, která hraje šachy se svým ošetřovatelem. Pomocí jednotlivých tahů Kláře pomůžeme rozklíčovat staré vzpomínky a poodhalíme její skutečný příběh. Více na wave.rozhlas.cz. A na závěr pojďme do Nového Jičína. Zdejší poděkovali Nadaci prof. Vejdovského, která jim umožnila zakoupit stolní hry pro lidi s postižením zraku. Antonín Vraný # O 18 procent více! Ano, jedná se o výsledek, který od letošního vrcholu sbírky Bílá pastelka, tří dnů v ulicích měst republiky, asi nikdo neočekával. Jistě že organizátoři, tj. tým, který sbírkové dny fyzicky připravoval, a samozřejmě vedení SONS doufalo v co nejvyšší sumu. Ostatně jde o významnou část rozpočtu organizace, která v rámci celé republiky nabízí zrakově postiženým tu nejširší paletu pomoci. Ale abychom vás nenapínali – i když nejspíš, vzhledem k výrobním lhůtám Zory, většina z vás již dávno ví – „letošní celkový výtěžek činí: 4 670 551 Kč. Je to tak! Nejen že jsme pokořili vloni těsně uniknuvší hranici čtyř milionů, ale bohatě jsme se přehoupli směrem k pětimilionové metě. Dokonce jsme dokázali porazit i inflaci, protože nárůst výtěžku od loňského roku činí něco přes 18 procentních bodů.“ To citujeme z textu radostného mailu, kterým prezident SONS ČR Luboš Zajíc ve čtvrtek 2. listopadu spolu s touto informací děkoval všem, kdož se na letošním skvělém výsledku podíleli, a samozřejmě zprostředkovaně i všem dárcům. Ve druhé polovině listopadu, ovšem bohužel po naší uzávěrce, pak proběhlo tradiční Poděkování nejlepším, kde sbírkové dvojice, případně trojice sbírajících s největším individuálním výnosem ve svém kraji obdržely kromě fyzického poděkování i dárky od partnerů sbírky. Nemůžeme je tedy zatím uvádět jmenovitě, ale to vlastně ani nevadí. Vždycky jsme byli v redakci toho názoru, určitě stejně jako všichni v SONS, že bez ohledu na tyto výsledky všichni, kdo v ulicích a firmách s kasičkami Bílé pastelky oslovovali potenciální dárce, mají být jako reprezentanti váženi a ctěni. Což se, alespoň podle našich informací, ve všech odbočkách děje bez ohledu na akci Poděkování. Asi je symbolické i to, že necelý měsíc po zmiňované třídenní sbírce v ulicích předložila centrála SONS veřejnosti možnost na vlastní oči se přesvědčit o způsobech pomoci, na kterou je výtěžek sbírky určen, i o jejich kvalitách. Stalo se tak během Dne otevřených dveří (úterý 7. 11.) a počet návštěvníků (236, tj. shodou okolností také o 18 % více než vloni) svědčí o rostoucím zájmu i té veřejnosti, jíž se služby SONS bezprostředně netýkají. red # LIDÉ KOLEM NÁS: Zvládli jsme spolu už ledasco O tom, že Jitka a Pavol Pekní rádi přijímají hosty, jsem se sám přesvědčil. Pozvali mě totiž na skvělý oběd, po němž následovala ještě mísa neodolatelných bavorských vdolečků. Děkuji! A o čem jsme si povídali? Že manželství slabozraké ženy a nevidomého muže může při dobré vůli obou často „chutnat“ podobně jako onen vdoleček. Jitka: Pavla znám od 17 let. Spolu jsme ale až od roku 2006. Do té doby jsem se stihla vdát, rozvést a krátce žít sama v blízkém Berouně. Svatbu jsme měli v roce 2008. Žijeme v malém bytě, ale když je potřeba, vyspí se tu i 5 lidí. Manžel učí v místní základní umělecké škole kytaru. V době covid-19 vyučoval po telefonu a já pracovala z domova, také telefonicky. Jednou měl muž silný zánět uší, téměř neslyšel, a já v té době přestala mluvit. On marodil, já pracovala z domova. Skvělá kombinace! Kolegyně, která mou práci moc nezná, zvedala telefony, písemně mi předávala vzkazy a já rozhodla, zda problém vyřeším sama, nebo jí odepsala, co má zákazníkovi říci. S Pavlem jsme zvládli zkrátka už ledasco. Pavel: Zvláštní období jsem prožíval v 90. letech. Toužil jsem s někým být a zároveň trávil čas v lepších podnicích hrou na klavír. Byly týdny, kdy jsem čtyřikrát hrál v hotelu Ambassador a v ZUŠ učil i 30 žáků. Život jistě zajímavý. Hudba mě plně uspokojovala, ale takto partnerku pro život myslím nenajdete. Jitce jsem byl na první svatbě. Ne na obřadu, jen na hostině. Takže jsme to zvládli až na druhý pokus. V letech 2000 až 2002 jsem absolvoval v pražských chrámech i kurz liturgického varhaníka a mohu hrát v jakémkoliv kostele. Mohu tak o sobě říci, že „vytloukám spíše kostely než restaurace“. Vlezl bych do každého, kde si lze zahrát na varhany a zazvonit na zvon. Nebo si ho alespoň osahat a vyzkoušet jeho zvuk. Naši vážnou spolupráci v oblasti hudby odstartovala svatební cesta do Izraele a Jordánska. U varhan, na které jsem měl možnost hrát, jsme byli sami a museli si poradit. Na hoře Tábor na nich nefungovaly klávesy s tóny „Cé“ a „Ef“. Hrál jsem tedy v tónině „H-dur“. Neznělo to kdovíjak, ale myslím, že si nikdo nevšiml nějakých omezení. J: Pavel u nás v kostele hrál i předtím. Na kúru byl vždy někdo, kdo mu rejstříkoval, a když dohrál, vyzvedla jsem ho. V Izraeli jsme zkusili spolupracovat spolu a v tom pokračujeme. Cestovku jsme informovali, že je varhaník, ale nepovažovali jsme za podstatné říci, že je nevidomý. A tak jsme prožili i zajímavé situace. V Izraeli jsme navštívili Lazarův hrob. Všichni popředu, jen nám to nešlo. Tak šel dolů batoh i kšiltovky, a k údivu všech jsme tam zacouvali. Na Kirbetkánu jsme stoupali po kamenných plotnách. Tvořily jakési „schody“, mezi nimiž byly průrvy s ostrými hranami. Nahoru to šlo, „přicucli“ jsme se ke kopci, do nějž jsme stoupali. Uměním byla cesta dolů. Udělat krok, bezpečně se postavit, obhlédnout, kam dál, najít bezpečné místo pro Pavla, podat mu ruku a nasměrovat ho. První nahoře i dole byla paní s francouzskými berlemi. S nimi „přeskakovala“ i úseky, které ostatní zvládali oklikou. V Jordánsku jsme se výpravě dokonce ztratili. U pramene, ze kterého pil Jan Křtitel. Ten je mimochodem ve vojenském pásmu. Slušně jsme počkali, až k němu všichni z výpravy sestoupí, smočí ruku a vyfotí se. A najednou jsme tam sami. P: Netušili jsme, zda ve vojenském prostoru můžeme křičet, nevěděli jsme vlastně nic. V tu chvíli zazvonil Jitce telefon a my měli radost, protože „už nás určitě hledají“. Volala ale madam z Česka, zda máme chvilku času na monitorovaný rozhovor. J: Naštěstí jsem si pamatovala, kde parkuje náš autobus. Vydali jsme se k němu, ale když jsem ho konečně zahlédla, rozjel se. Naštěstí pomalu, a my ho následovali. Byli jsme u něj první. Naše skupina dorazila později. Proti vidícím jsme byli jednou i ve výhodě. To když jsme v Izraeli navštívili vodovodní systém. Schody do podzemí byly z drátěných roštů a všem kromě nás vadilo dívat se skrz ně pod sebe do tmavé hlubiny. P: Byli jsme i na poutním zájezdu v Polsku a kde to bylo možné, hrál jsem při mši. Každé varhany jsou jiné a pro mě, nevidomého, funguje Jitka jako technické zázemí. Pochopila princip a rozumí technickým specifikacím nástrojů. Dnes je třeba zapojit varhany do elektřiny, a tak se nejčastěji setkáme s tím, že hledáme její zdroj. Také zjišťujeme, jaké rejstříky, tedy zvukové odstíny či barvy zvuku, jsou k dispozici a vždy alespoň chvilku na nástroj hraji. Musím vymyslet, jak hrát na vstup, jak nastavit silnější a jak slabší úroveň hry. J: Nemám hudební sluch, ale Pavlovi se snažím být oporou. Nejraději ale cestujeme sami, do míst, kde se domluvíme a kde je k dispozici neomezený vstup do bazénu a vířivky s teplou vodou. V Karlových Varech, v hotelu Bristol, jsme ve vodách wellness centra strávili takřka celý den. A když šel plavčík na oběd, domluvili jsme se a v bazénu nás zamknul. P: Kultura a hygiena při hraní na varhany? Je důležité nebýt bos a mít čisté boty. Ve slovenském Rajci nad Rajčiankou, odkud pocházím, hrají na kostelní varhany ženy v botách s vysokými podpatky, a když jimi zaberou, z varhanní lavice nebo okrajů pedálů se může odštípnout tříska. Pokud budu bos, stačí chvilka nepozornosti a zadřu si ji do chodidla. Z nečistých bot zase může mezi pedály napadat špína. Hrát v čistých polobotkách nebo sandálech tak patří k zásadám slušnosti. J: Pokud Pavel hraje déle, používá obuv pro ležící pacienty proti proleženinám z ovčí vlny, bez pevné podrážky. Má lepší cit v nohou, lépe najde potřebné pedály, v zimě je mu teplo a v létě může být bez ponožek. Ale není to jen o botách. Na zimu, kdy jsou kostely studené, má kompletní výbavu varhaníka, elektricky vyhřívanou dečku, neboť sedí i déle než hodinu, a vlněný rukávník. Když nehraje, zahřeje si v něm ruce, které tak neztratí správnou motoriku. Rukavice používá, jen když mrzne. Na Květnou neděli 2021 mrzlo opravdu hodně. U konce zpěvu pašijí měl Pavel prsty tak necitlivé, že braillský text téměř nepřečetl. Kolega mu ale napověděl. S naším soužitím Pavel objevil i kouzlo práce s počítačem P: V 90. letech jsem byl přesvědčen, že nic takového ke štěstí nepotřebuji. Tehdy tu byla Eureka a mě iritovala syntetickým hlasem, připomínajícím bezzubou stařenu. Zpětně si uvědomuji, že můj postoj nebyl správný. Kdybych „stařenu“ poslouchal a chtěl se od ní něco naučit, byl bych dnes dále. Počítač mi byl už sympatičtější. Na prvním kurzu jeho obsluhy jsem byl v roce 1996. Ale se zapálenými lidmi, kteří stále mluvili o počítačích, jsem se cítil osamoceně a nepatřičně. Říkal jsem si, k čemu mi bude práce s textem, a proč si mám vytvářet soubory a složky. Jakmile to bylo možné, odjel jsem. Byl jsem „zadubený“, přesto mě počítač přitahoval a já se dále školil. Ale u počítače Jitky fungovala spousta věcí poněkud jinak než na kurzu. Byl jsem naštvaný a lámal si hlavu. Práce mě začala bavit až v době, kdy jsem si pořídil vlastní notebook a pracoval jen na něm. J: Co potřebuje, se Pavel naučí, co nepoužije, se učit nebude. Počítač ho vždy zajímal hlavně proto, že na něm bylo možné najít spousty rádií. Ve svém počítači jsem mu vytvořila adresář s odkazy na některé stanice. Když s ním ale pracoval častěji, přestal nám jeden stroj stačit. Tak si k narozeninám pořídil notebook. Od té doby se spolu věnujeme i přepisům knížek a not. Naučila jsem se noty černotiskové i braillské, obnovila živnostenský list a doplnila obor podnikání. Zákazníkovi jsme tak u nás v garsonce schopni vyrobit a zaslat kompletní knížku, včetně kroužkové vazby. Poslední učebnice jsme dělali pro integrovanou druhačku z Pacova. Ale oslovila nás i paní starostka z obce Lety, zda bychom pomohli s braillskými popisky sociálního zařízení v nové budově školy. Jsou totiž povinnou součástí, bez nich by budova nebyla zkolaudována. Knížky a noty přepisujeme hlavně o víkendech a svátcích. On-line OCR programem naskenuji text knížky a uložím ho. Při prvním čtení opravuji chyby, kontroluji odstavce a mažu pozůstatky po odstraněných obrázcích. Množství a typ chyb, které OCR program při převodu udělá, závisí na typu písma i na druhu papíru, na kterém je vytištěn. Může být matný, zažloutlý apod. Podruhé čte text hlasovým výstupem manžel. Následuje třetí čtení, doplnění titulní strany, rozdělení knížky na svazky, číslování stránek a vytvoření obsahu jednotlivých svazků. A před tiskem ještě zkontrolovat, aby se to někde „nerozsypalo“. Poté manžel kontroluje, zda jdou stránky za sebou. Vazba a odeslání knihy poštou je pak na mě. A noty? Připravím je jako text do aplikace MS Word. Někdy se musím zeptat, jak to či ono zapsat. Poté je manžel hlasovým výstupem čte a já je porovnávám s  textem. Noty pak tiskneme v Braillu a v hudebním editoru vytvoříme jejich zvukovou verzi. Obě verze pak porovnáváme, já pouštím zvuk, po taktech či řádcích a manžel noty kontroluje v Braillu. Žákům dnes už většinou zasíláme PDF soubory e-mailem. V době distanční výuky jsme vyrobili i videa, která jsou umístěna jako neveřejná na YouTube, a nejmladším žákům jsme na ně posílali odkazy. Většinu not, které Pavel k výuce používá, jsme si sami přepsali. Jedním z prvních společných výtvorů je přepis „Českého žaltáře, zpěvů s odpovědí lidu“. Pavel zpracoval vlastní úpravy národních písní pro kytaru, s notami i značkami pro držení strun a jejich označením, aby nejmladší žáky mohli kontrolovat i ti, kteří noty neznají. Velmi se mu osvědčily. Do Brailla jsme přepsali i další materiály, například sešit polských vánočních koled. A tak jsme řešili i braillskou normu pro polštinu. P: Když hrají žáci v orchestru ZUŠ, přepisujeme noty pro každého z nich do Brailla, abych je mohl kontrolovat. J: Týdně spolu píšeme i třídnice, plány výuky, hodnocení žáků atd. Ulevilo se nám s  elektronickým systémem administrativy iZUŠ. Pavel byl snad jeho prvním aktivním uživatelem. Předtím jsme vše zapisovali ručně, což zabralo i den práce. Oba přitom chodíme do zaměstnání. Já pracuji pro místního poskytovatele internetu a souvisejících služeb a jsem i nyní na helpdesku. Když zákazníkovi nejde internet, zavolá klidně v deset večer. Někdy to vyřeším po telefonu, neboť problém je „mezi židlí a klávesnicí“. Někdy vypnou připojení řemeslníci a zapomenou ho znovu zapojit. Ale jsou i vtipné situace. Zákazník volá, že nejde internet, a přitom není připojen nebo má vybitý notebook. Jinému musel technik prořezat větve stromu, aby se dostal k anténě. Dalšího starší žena požádala, aby vlezl do studny a zapnul přívod vody. Tak jsme studnaři i zahradníci. Práce s lidmi může být náročná, ale baví mě a bonusem je nemuset dojíždět. Ve firmě mě i několikrát podrželi. Když jsem kvůli diabetu viděla dvojitě nebo si úrazem přetrhala kolenní vazy, pracovala jsem z domova. Na druhou stranu, telefon zvedám i mimo pracovní dobu, a jsem tak firmě k dispozici v režimu 24/7. Domů přicházíme často až o půl osmé večer. Když učí Pavel déle, sejdeme se a domů jdeme spolu. Jinak chodí Pavel sám a prochází parkem, který bývá v zimě zasněžený. Jednou ve  sněhu ztratil směr, nevěděl, kde je, a mě volali z obecního úřadu, že mi po parku bloudí manžel. Nějaký občan, namísto toho, aby se Pavla zeptal, co se děje a pomohl mu, došel na úřad a zapojil do zbytečné práce hned několik lidí. Oba jsme též mlsní a domlouváme se, co uvařit. Pokud jde o specialitu, kterou neznám nebo si nejsem jista postupem, najdu nějakých 10 receptů a z nich udělám svůj, jedenáctý. Nedávno jsme pekli „golubky“, plněné zelné listy. Z hlávky zelí oddělíme listy, spaříme je horkou vodou, naplníme masovou směsí, zabalíme a před pečením na ně poklademe drcená rajčata. Chutná nám také brynzová polévka „obarec“. Rozškvaříme špek či slaninu, zalijeme ji horkou vodou, v níž uvaříme brambory, a přidáme rozmíchanou brynzu. Flíčky uvaříme na druhé plotně a přidáme je do polévky, kterou dochutíme špetkou sladké papriky. Nejlepší flíčky jsou vlastnoručně vyrobené. Jsou ale pracné, a ani naše kuchyň není velká, na délku jen asi půl metru pracovní plochy. P: Vlastní flíčky jsme dělali i doma na Slovensku. Maminka udělala velkou kouli těsta, já dostal válec a na ubrusu ji rozválel na téměř průsvitnou placku. Z ní jsme pak flíčky trhali. J: Milujeme i advent a Vánoce. Spolu pečeme cukroví a na Štědrý den připravujeme česká i slovenská jídla. V poledne rybí polévku. Slovenská večeře pak začíná vánočními oplatkami s kapkou medu. Připravujeme je z řídkého těsta z mouky, vody, žloutku, vanilkového cukru a trošky oleje či rozpuštěného másla. Švagrová nám na ně darovala speciální stroj. Na vánoční reportáž jsme pozvali Petra Maška a on natočil i jeho zvuk. Večeře pokračuje „kapustnicou“, zelňačkou s houbami, hráškem, zakysanou smetanou a lžičkou sladké papriky, a vrcholem je kapr a bramborový salát. „Kapustnicu“ vaříme i na Silvestra, ale z uzeného vývaru, s uzeným masem, klobáskou a ztracenými vejci. V polévce vařené klobásky jíme pak samostatně. Ve všední dny ale vaříme zřídka. Dvakrát v týdnu totiž přicházíme domů až po sedmé hodině. Raději se dobře vyspíme, protože o půl sedmé na nás už zase křičí budík. S Jitkou a Pavlem Peknými hovořil Antonín Vraný # ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace ze Sociálně-právní poradny Úvodem ČEZ na své webové stránce nabízí i pro rok 2024 výhodnou cenu elektřiny zákazníkům s průkazem ZTP nebo ZTP/P. Ceník platný od roku 2024 je k dispozici na webové stránce společnosti a týká se distribučního území ČEZ Distribuce a. s. Podmínkou je doložení platného průkazu ZTP nebo ZTP/P buď vlastního, nebo průkazu osoby žijící se zákazníkem ve společné domácnosti. Na základě předloženého průkazu lze sjednat produkt Elektřina pro ZTP pouze pro jedno odběrné místo. Spolu s výhodnou cenou elektřiny zákazník získá přednostní péči. Na zákaznické lince 800 810 820 bude zákazník bez čekání automaticky spojen se specialistou. V zákaznickém centru zákazník pro přednostní odbavení na vyvolávacím systému stiskne „Mám elektřinu nebo plyn pro ZTP“. Popis jednoho zápasu Když jsme u energií, ráda bych se podělila o nepříjemnou osobní zkušenost se změnou dodavatele, která současně může sloužit jako příklad, že stojí za to se ozvat. S původním dodavatelem jsem uzavřela smlouvu o dodávce plynu na dobu určitou jednoho roku od 1. září 2022 do 1. září 2023 s automatickým prodloužením na další rok. Od něj jsem dostala písemnou informaci, že od 1. 9. 2023 se zvyšuje stálý měsíční plat jako jedna ze složek ceny a že z tohoto důvodu mohu smlouvu vypovědět bez postihu kdykoliv do 10. dne přede dnem zvýšení ceny. Konec lhůty pro podání výpovědi tak připadl na 22. srpna. Výpověď by byla účinná ke dni bezprostředně předcházejícímu zvýšení ceny, tedy k 31. srpnu. Od 1. září měl plyn dodávat nový dodavatel. I kdyby ale dodavatel cenu nezvýšil, mohla bych smlouvu vypovědět bez jakékoli sankce kdykoliv do 20. dne před uplynutím sjednané doby trvání smlouvy s účinností ke dni uplynutí sjednané doby trvání Smlouvy, tedy k 1. září. Rozhodla jsem se pro jiného dodavatele a 3. srpna s ním uzavřela smlouvu. Současně jsem ho, jak je dnes běžné, zmocnila k podání výpovědi původnímu dodavateli a více se o nic nestarala. Bylo třeba pouze ke dni změny dodavatele vyfotografovat a odeslat oběma dodavatelům stav plynoměru. Jaké však bylo moje překvapení, když mi jako reakci na to nový dodavatel zaslal sdělení, že „nelze evidovat stav plynoměru, protože výpověď smlouvy byla původním dodavatelem zamítnuta“. Snažila jsem se získat informace nejdříve na zákaznických linkách obou dodavatelů a následně i osobní návštěvou na jejich pobočkách, bohužel bezvýsledně. Nejvíc mi „hnul žlučí“ pracovník původního dodavatele v provozovně s otevírací dobou do 17 hodin, který mi při příchodu v 16:30 řekl, že mu v 17 hodin končí pracovní doba a nebude se mou věcí zabývat. Neodešla jsem, jak si přál, ale žádnou informaci mi stejně nedal s tím, že prý na to nemá v systému nějaký formulář. Nezbylo mi než kontaktovat původního dodavatele přes webový kontaktní formulář a až 11. září mi přišlo toto: „Dne 7. 8. 2023 naše společnost obdržela Výpověď od dodavatele energií Pražská energetika, a. s., jako klasickou změnu dodavatele. Dodavatel energií Pražská energetika, a. s. požadovala termín ukončení k datu 22. 8.2023. Z naší strany došlo k zamítnutí, jelikož smlouva byla s naší společností uzavřena na dobu určitou, a možný termín ukončení byl k datu 1. 9.2023, nikoliv k datu 22. 8. 2023.“ Co s tím? Zkrátím to. Zmocněnec patrně uvedl chybně datum skončení smluvního vztahu na 22. srpna, do kdy nejpozději měla být dána výpověď. Výpověď ale přišla včas dne 7. 8. 2023, tj. dokonce 15 dnů před koncem lhůty. Dala jsem určitě a srozumitelně najevo druhé smluvní straně svoji vůli vypovědět smlouvu. Energetický zákon, Všeobecné podmínky poskytování služeb dodavatele i výkladové stanovisko Energetického regulačního úřadu (ERÚ) jednoznačně stanoví, že účinnost výpovědi je následující, bez ohledu na to, co kdo uvede: - u výpovědi z důvodu zvýšení ceny ke dni bezprostředně předcházejícímu dni účinnosti zvýšení ceny, tedy v mém případě ke dni 31. 8. 2023, když cena byla zvýšena od 1. 9. 2023 - u výpovědi bez uvedení důvodu s účinností ke dni uplynutí sjednané doby trvání Smlouvy, tedy v mém případě ke dni 1. 9. 2023, když smlouva byla sjednána do 1. 9. 2023. Nezbylo než tento argument předestřít Energetickému regulačnímu úřadu v návrhu na zahájení spotřebitelského sporu s dodatkem, že pokud původní dodavatel nesouhlasil s uvedeným datem účinnosti výpovědi, měl mě, respektive zmocněnce, neprodleně po doručení výpovědi informovat o tom, že účinnost výpovědi podle jeho názoru připadá na jiný den. Zarážející je i jeho arogantní komunikační styl, který mi až v reakci na moji stížnost sdělil, že moji výpověď „zamítá“, ačkoliv zamítnout může jen soud žalobu nebo správní orgán žádost. Tím nerespektoval základní pravidla slušné a seriózní komunikace mezi sobě rovnými smluvními stranami, které nejsou navzájem ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti. ERÚ reagoval bleskově, obratem podání poslal původnímu dodavateli k vyjádření a co se nestalo? Dodavatel mi okamžitě poslal dopis, kterým výpověď akceptuje a ještě poskytl slevu 1000 Kč v konečném vyúčtování. Proto jsem návrh vzala zpět a ERÚ řízení zastavil. Protože nevydal rozhodnutí ve věci samé, nedozvím se, zda jsem nakonec měla pravdu, kýženého výsledku jsem ale dosáhla. Pravda, za cenu ztráty spousty času a poškození skřípajících zubů. Závěrem: oním dodavatelem je firma CENTROPOL ENERGY, a. s. se sídlem Ústí nad Labem, Vaníčkova 1594/1, Identifikační číslo: 254 58 302. V zájmu objektivity však musím uvést, že před tímto sporem vše probíhalo k oboustranné spokojenosti. Kdo a kdy je osoba blízká Bájná osoba blízká se proslavila v oblasti dopravních přestupků, kdy bylo možné se s odkazem na ni vyhnout pokutě. Tato praxe je už minulostí, odpovědnost je teď na provozovateli vozidla, jestliže se řidiče nepodařilo jednoznačně ztotožnit přímo při přestupku. S osobou blízkou se ale počítá i v řadě dalších situací. Sluší se začít základním kodexem pro občany našeho státu – občanským zákoníkem. Osoba blízká je zde definována jako: - příbuzný v řadě přímé, což jsou předci a potomci, tedy i prarodiče, vnuci, pravnuci - sourozenci - manželé nebo partneři podle zákona o registrovaném partnerství - osoby, které spolu trvale žijí - osoby sešvagřené - jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Ústavní soud dokonce jedním nálezem rozhodl, že za osobu blízkou je možné považovat i blízké přátele, pokud mezi nimi existuje intenzivní citové pouto. Běžná lidská blízkost ale nestačí a je třeba vždy v každém konkrétním případě pečlivě zkoumat, zda jde opravdu o mimořádně blízký vztah. Prakticky se v občanském právu osoba blízká uplatní například při bydlení v nájmu, kdy má pronajímatel právo vyhradit si v nájemní smlouvě souhlas s přijetím nového člena do nájemcovy domácnosti – to však neplatí, jedná-li se o osobu blízkou. Dále občanský zákoník při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví škůdci ukládá odčinit duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Ve věcech péče o nezletilé děti ujala-li se osobní péče o dítě osoba příbuzná nebo dítěti blízká, dá jí soud přednost před jinou osobou, ledaže to není v souladu se zájmem dítěte. Osoba blízká také může zahájit spor na ochranu již nežijící osobnosti – viz známá kauza Peroutka proti Zemanovi, kde žalobu podala vnučka. V dědickém právu se pojem osoba blízká přímo neužívá, ale v zákonných dědických skupinách jsou samozřejmě právě osoby blízké včetně spolužijících osob. Ty dědí ze zákona v druhé dědické třídě společně s rodiči zůstavitele a pozůstalým manželem či manželkou stejným dílem. Definovány jsou jako „ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele“. Při opomenutí v závěti pak má své zákonem zaručené právo tzv. nepominutelný dědic, což je dítě zůstavitele, a pokud nedědí, jeho potomek. Osoba blízká může být také zvýhodněna před spoluvlastníky věci v případě, kdy spoluvlastnictví vzniklo následkem skutečnosti, díky které spoluvlastníci nemohou svá vzájemná práva předem ovlivnit, typicky dědictvím. V tomto případě je osoba blízká jen manžel, sourozenec a příbuzný v řadě přímé. Převádí-li se spoluvlastnický podíl do půl roku od nabytí, mají sice ostatní spoluvlastníci předkupní právo, ovšem osoba blízká má před spoluvlastníkem přednost. Značný význam má osoba blízká v trestním a přestupkovém řízení. Trestní zákoník osobu blízkou vymezuje trochu jinak než občanský zákoník. Je to: - příbuzný v pokolení přímém - osvojitel a osvojenec - sourozenec - manžel, registrovaný partner - jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném kdyby újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Často využívané je právo obviněného odepřít výpověď, pokud by jí mohl způsobit nebezpečí trestního stíhání či obvinění z přestupku nejen sobě, ale i osobám blízkým. Existují také tzv. návrhové delikty, kde je poškozeným osoba blízká a trestní stíhání či řízení o přestupku je možné zahájit a pokračovat v něm jen s jejím souhlasem. Dále platí, že když někdo neoznámí závažný trestný čin výslovně uvedený v příslušném ustanovení trestního zákoníku (což je jednání jinak trestné), není trestně odpovědný, pokud by oznámením sebe nebo osobu blízkou uvedl v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání. Podobné je to u nepřekažení trestného činu. Zde je podmínkou, že se sice někdo hodnověrným způsobem dozví, že jiný připravuje nebo páchá takovýto závažný trestný čin, ale nemohl ho překazit bez značných nesnází nebo aniž by sebe nebo osobu blízkou uvedl v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání. Výjimka z tohoto pravidla je u některých nejzávažnějších trestných činů, například v souvislosti s terorismem, hrozí-li jen uvedení osoby blízké v nebezpečí trestního stíhání. Naproti tomu například u vraždy se citované pravidlo bez výjimky uplatní. Méně dramatická je pozice osoby blízké v daňové oblasti. Při bezúplatném darování nepodléhají dani příjmy od příbuzného v přímé linii, sourozence, strýce, tety, synovce nebo neteře, manžela, manžela dítěte, dítěte manžela, rodiče manžela nebo manžela rodičů a od osoby, se kterou daňový poplatník žil ve společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku bezprostředně před získáním bezúplatného příjmu. V pracovním právu je dobré vědět, zda a za jakých podmínek náleží v souvislosti s blízkými osobami pracovní volno. K účasti na svatbě dítěte se rodiči poskytne pracovní volno s náhradou mzdy na 1 den. K účasti na svatbě rodiče se dítěti poskytne pracovní volno také na 1 den, ale bez náhrady mzdy. Při úmrtí manžela, druha nebo dítěte se poskytne pracovní volno na 2 dny a na další den k účasti na pohřbu, za všechny 3 dny přitom náleží náhrada mzdy. Pracovní volno s náhradou mzdy na 1 den se také poskytne k účasti na pohřbu rodiče zaměstnance, sourozence zaměstnance, rodiče a sourozence jeho manžela, manžela dítěte zaměstnance nebo manžela sourozence zaměstnance a na další den, jestliže zaměstnanec obstarává pohřeb těchto osob. Dále se pracovní volno s náhradou mzdy poskytne na nezbytně nutnou dobu, nejvýše na 1 den, k účasti na pohřbu prarodiče nebo vnuka zaměstnance nebo prarodiče jeho manžela, a na další den, jestliže zaměstnanec obstarává pohřeb těchto osob. Stejné podmínky platí při účasti na pohřbu jiné osoby neuvedené výše, která žila k datu úmrtí se zaměstnancem v domácnosti. V nemocenském pojištění pro nárok na ošetřovné nemusí ošetřující zaměstnanec žít s ošetřovanou osobou v domácnosti, jde-li o příbuzného v řadě přímé, manžela (registrovaného partnera) zaměstnance, sourozence zaměstnance a rodiče manžela (registrovaného partnera) zaměstnance. U dlouhodobého ošetřovaného je okruh ošetřujících osob široký. Mohou jimi být příbuzní, např. manželka, dospělý potomek, tchyně, švagr, neteř nebo snacha apod. Dále to také může být druh nebo družka ošetřované osoby anebo osoba žijící s ošetřovanou osobou v domácnosti. U osob bez přímého příbuzenského vztahu zákon vyžaduje společné místo trvalého pobytu s ošetřovaným. U příspěvku na péči nemusí osoba blízká jako pečující osoba uzavírat s příjemcem příspěvku písemnou smlouvu o poskytování sociálních služeb. Okruh osob blízkých je zde vymezen s odkazem na výčet v občanském zákoníku. Je zřejmé, že osoby blízké jsou v různých odvětvích práva vymezeny rozdílně a že je tedy třeba vždy nahlédnout do příslušného předpisu. Jinou kapitolou jsou společně posuzované osoby pro účely posouzení nároku na dávky ze systému sociálního zabezpečení, ačkoliv blízká a společně posuzovaná osoba je zpravidla totéž. O tom ale zas někdy příště. Vážení a milí čtenáři, přejeme krásně prožité vánoční svátky s vašimi osobami blízkými, bez konfliktů s kýmkoliv, jakož i bez různých mimořádných událostí, a těšíme se na naše další pravidelná setkání v novém roce 2024. Za Sociálně-právní poradnu Václava Baudišová a Nicole Fryčová # SPORT: Český showdown měl zastoupení na elitním turnaji TOP 12! Od 26. do 28. října se v litevském Vilniusu uskutečnil tradiční turnaj TOP 12 nejlepších evropských hráček a hráčů světového žebříčku v showdownu. Českou republiku na tomto turnaji zastupovala pouze jediná hráčka, a to mladičká, teprve šestnáctiletá Markéta Trnčáková z klubu Tandem Brno. Body z tohoto turnaje se rovněž započítávaly do světového žebříčku. I přes svůj velmi nízký věk si mezi elitními hráčkami Markéta nevedla vůbec špatně. Připsala si dvě výhry, první v poměru 3:0 nad německou hráčkou Bettinou Steffan a druhou výhru si česká reprezentantka vybojovala nad Agnieszkou Bardzik z Polska, rovněž v poměru 3:0. V systému, kde každá hráčka hrála s každou a odehrála tak celkem 11 zápasů, stačily Markétě výhry na krásné celkové 10. místo. Pomohl i poměr setů, neboť Markéta odehrála většinu zápasů vyrovnaných a tratila až v rozhodujícím pátém setu. Pouze s nejlépe postavenými hráčkami Markéta takzvaně dostala kanára, ale i přesto byl její výkon hodnocen na výbornou. V aktuálním vydání světového žebříčku, které bylo zveřejněno k 31. říjnu 2023, patří Markétě Trnčákové v celkovém pořadí 11. místo, což je především velký příslib do budoucna, neboť právě v litevské metropoli Markéta dokázala, že může konkurovat těm nejlepším hráčkám. Jak se Markétce hrálo a jaké má cíle a plány do budoucna, na to jsme se zeptali přímo: Co pro Tebe znamená účast na turnaji TOP 12? Jednak to beru za velkou zkušenost, ale hlavně to pro mě je pocta, že jsem se tohoto turnaje mohla zúčastnit. Nikdy mě nenapadlo, když jsem se showdownem začínala, že budu tam, co teď jsem. Zároveň je pro mě TOP 12 jeden z mých největších snů, kam jsem se chtěla dostat. Ve svém mladém věku jsi nejlepší hráčkou v České republice, jak to vnímáš? Myslím si, že to je tím, že v tuto chvíli mám největší vůli a zájem se někam posouvat a něco dokázat. Dost tomu taky pomohlo to, že jsem začala hrát a věnovat se tomu dost brzy a měla jsem možnost dostat se do zahraničí. Jak hodnotíš úroveň turnaje TOP 12? Když to budu brát z pohledu herního, tak je to jeden z nejnáročnějších a nejprestižnějších turnajů vůbec, kam se kdy dostanu. Líbí se mi, že je to akce, kde se můžou srovnávat ti opravdu nejlepší z Evropy a že to má jinou úroveň než všechny ostatní turnaje. Hrála jsi hodně vyrovnaných zápasů – všechny zápasy jsi ztratila až v pátém setu, myslíš, že to bylo dáno zkušeností, nebo ti spíše v některých zápasech a v daném okamžiku něco nesedlo? Hlavně to je věc zkušeností a toho, jak se s tím ten daný hráč vypořádá, ale taky je nutné štěstí a jde i o náhodu. Máš stranu, na které raději hraješ? Jestli ano, kterou a proč? Nemám vyloženě stranu, kde bych hrála radši, ale z nějakého důvodu mám skoro pokaždé stranu, kde mi to jde zkrátka lépe. Kde si myslíš, že se v tobě vzala v takto mladém věku taková skvělá forma? Protože mě to baví a snažím se dělat i mimo showdown něco pro to, abych měla lepší kondici, i když je pořád co zlepšovat. Zároveň se odjakživa snažím dělat nějaký sport, protože mě to naplňuje. Jaké máš cíle na rok 2024? Nemám asi úplně žádný cíl, ale určitě bych chtěla mít lepší výsledky na těch turnajích, na kterých jsem byla i letos. Čeho chceš v showdownu dosáhnout? Abych jednou vyhrávala turnaje a zlepšila svoji herní úroveň natolik, že budu mít jistotu a nebudu se muset bát, že mě někdo porazí. Kompletní výsledky naleznete zde: https://www.gameresultsonline.com/vilnius-city-vejas-sport-club/showdown-european-top-twelve-2023-vilnius-lithuania Martin Fejfar # 29. mistrovství České republiky v bench pressu V sobotu 21. října 2023 uspořádalo 1. centrum zdravotně postižených jižních Čech ve své sportovní hale s názvem Fitness Loděnice již 29. ročník mistrovství České republiky v bench pressu zdravotně postižených. Samozřejmostí je, že každý rok se v rámci tohoto republikového šampionátu představují i sportovci se zrakovým postižením. V letošním roce se představilo celkem sedm zrakově postižených vzpěračů, tentokrát pouze mužů, neboť v kategorii žen se nedostavila nakonec ani jedna závodnice. Česká reprezentantka Lucie Schánilová Vrťová musela svoji účast vzdát kvůli problémům se zády a Lucie Hovorková byla nemocná. Mezi muži se představila i kompletní trojice českých reprezentantů ze srpnových IBSA Světových her nevidomých, které se konaly v anglickém Birminghamu. Jmenovitě se jednalo o Martina Biháryho, Michala Rokůska a Martina Fejfara. Vítěz Světových her v kategorii do 90 kilogramů, Martin Biháry, ovšem byl tentokrát klasifikován mezi tělesně postiženými, což znamená, že závod absolvoval s nataženýma nohama. U Martina se jednalo o možný pokus účastnit se Paralympijských her v příštím roce v Paříži. Bohužel se nakonec ukázalo, že kvalifikace je v tuto chvíli naprosto nereálnou a neprůchozí. Republikový šampionát přinesl hezké souboje a hlavně kvalitní výsledky. Martin Biháry, ač tedy bez medaile z kategorie zrakově postižených, opět předvedl skvělá čísla, jeho výkony rozhodně za zmínku stojí. Martin při své váze 92,5 kilogramů uzvedl ve svém nejlepším pokusu 165 kilogramů, čímž ovládl i kategorii tělesně postižených. Nyní k výsledkům zrakově handicapovaných vzpěračů. 1. místo v této kategorii si do Rokytnice nad Jizerou odvezl Jiří Janoušek. Při své váze 90 kilogramů si zapsal výkon 125 kilogramů, a tudíž si na krk pověsil zlatou medaili. Stříbrnou medaili získal českobudějovický Michal Rokůsek, který při své váze 107 kilogramů zapsal nejvyšší pokus na 132,5 kilogramech. Bronzová medaile rovněž zůstala v Českých Budějovicích, když si ji pro sebe uzmul Josef Camfrla, který váží 82,5 kilogramů a uzvedl 90 kilogramů. Na 4. místě potom skončil Radek Klabouch rovněž z Českých Budějovic, jenž váží 85,8 kilogramů a uzvedl ve svém nejlepším pokusu 90 kilogramů. Radek je velmi mladý závodník, má v sobě obrovský potenciál. 5. místo obsadil poslední z trojice českých reprezentantů z letních Světových her, Martin Fejfar z Prahy, který se svou váhou 104,4 kilogramů uzvedl při svém nejlepším pokusu 95 kilogramů. Martin bohužel v létě prodělal dvě zranění za sebou, a tudíž měl tréninkový deficit. Ač se některé výkony zdají lepší než jiné, u republikového šampionátu se výsledky přepočítávají v poměru váhy závodníka k uzvednuté váze tzv. Wilksovým přepočtem. Jelikož je málo závodníků, v rámci mistrovství České republiky se pořádá kategorie pouze jedna, nikoliv různé váhové kategorie, jak tomu bývá na mezinárodních závodech. Reprezentační trenér a hlavní pořadatel závodu Jiří Smékal byl spokojený s úrovní závodu a vyjádřil nadšení z tendence ke zvyšování výkonnosti jednotlivých závodníků. Ne jenom v reprezentantech, ale i v ostatních závodnících vidí obrovský potenciál, o kterém věří, že se bude dále rozvíjet, a kvalitní práce ne jenom v trénincích, ale i výsledcích na závodech bude pokračovat. Vzpěrači v letošním roce ještě absolvovali mistrovství České republiky ve své speciální kategorii v rámci republikového šampionátu zdravých vzpěračů, v posledním listopadovém víkendu v Jihlavě, bohužel až po uzávěrce tohoto vydání Zory. Martin Fejfar # SOUTĚŽ: VYHLÁŠENÍ VÝSLEDKŮ SOUTĚŽE Minule jste soutěžili o 3x cestovní antiperspirant sprej pro muže Rexona, 75 ml. A jaké byly správné odpovědi na soutěžní otázky? OTÁZKA 1 Jak se jmenuje zpěvák, který tento rok vystupoval na koncertu pro Bílou pastelku 11. 10. 2023? a) Richard Krajčo OTÁZKA 2 Najděte ve větách ukryté názvy časopisů, které naše redakce vydává, v každé větě je ukryt jeden název: Obzor, Azor, Kontakty OTÁZKA 3 Jak se jmenuje časopis pro začínající čtenáře Braillova písma, který naše redakce vydává? b) První čtení OTÁZKA 4 Jak se jmenuje plně zatemněná kavárna, kde obsluhují zrakově postižení? c) Kavárna POTMĚ Z došlých odpovědí jsme vylosovali 3 výherce. Jsou jimi: Kumherová Ema (Tábor), Urubová Zdenka (Otrokovice), Šourková Irena (Děčín). Všem výhercům gratulujeme! Ceny zašleme poštou. # NOVÁ SOUTĚŽ OTÁZKA 1 Jak se jmenuje pomůcka pro nevidomé a slabozraké, sloužící k tomu, aby člověk bez zrakové kontroly mohl nalít tekutiny do šálku efektivně a bezpečně, a to hlavně v situaci, kdy se jedná o vroucí tekutiny: a) hladina b) hladinka c) hloubka d) výška OTÁZKA 2 Jak se bude jmenovat příloha, která od nového roku vznikne sloučením časopisů Koření a Svět, příroda a společnost? a) Kaleidoskop b) Pohodář c) Osvěta d) Babylon OTÁZKA 3 Komu je připisováno autorství bílé hole? a) Karel Emanuel Macan b) Louis Braille c) James Biggs d) George A. Bonham OTÁZKA 4 Co znamená zkratka SONS? a) Sjednocená organizace nevidomých spoluobčanů ČR b) Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR c) Sdružená organizace nevidomých a slabozrakých ČR d) Spojená organizace nevidomých spoluobčanů ČR Své odpovědi posílejte do 5. 12. 2023 na adresu: redakce Zora, Krakovská 21, 110 00, Praha 1 nebo na e-mail: zora-objednavky@sons.cz. Při zaslání odpovědí, prosím, uveďte, že se jedná o odpovědi ze soutěže časopisu ZORA. Pokud správně odpovíte alespoň na tři ze čtyř soutěžních otázek, budete zařazeni do slosování o 3 x Mivolis bylinný čaj IMMUNE, bylinná směs s vitamínem C a echinaceou s příchutí aceroly. A ještě upozornění. Pokud se soutěže chce zúčastnit kdokoli, kdo není předplatitelem Zory (například si časopis půjčuje), může odpovědi poslat, ale do slosování jeho jméno nebude zařazeno. Výhry v soutěžích jsou formou benefitů pro čtenáře, kteří si časopis předplatili. Připravila Kateřina Rovenská