ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 107, číslo 21, listopad 2023 Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail: zora@sons.cz Vydává: SONS ČR, z. s. Tiskne: KTN v Praze Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Redakce: Šéfredaktorka: Daniela Thampy Zástupkyně šéfredaktorky, administrace: Kateřina Rovenská Redaktoři: Ilona Ozimková, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk Korektor: Václav Senjuk Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 100 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu. OBSAH ÚVODEM STALO SE Kalendárium Přehledně Fyzikální odpoledne pro nevidomé a slabozraké LIDÉ KOLEM NÁS Nevidomí často netuší, že hovoří „se svým kolegou“ (Zdeněk Rybák) ZORA RADÍ A INFORMUJE Informace ze Sociálně-právní poradny FEJETON Pořád ještě tě zapomínám POZVÁNKA Mikulášský turnaj QARDO na Dědině SPORT Evropský pohár poprvé do Budapešti Střílí se dál SOUTĚŽ Vyhlášení výsledků soutěže Nová soutěž DŮLEŽITÉ . omluva # ÚVODEM Říjen byl měsícem plným událostí, které se vztahují ke Dni zraku a Dni bílé hole. Nejen SONS, ale i další organizace a sportovní kluby využívají příležitosti upozornit veřejnost na nevidomé a slabozraké. V říjnu také proběhly dvě velké sbírky, jedna pro Světlušku s tradičním pořadem v televizi a Bílá pastelka, jejímž vyvrcholením byl koncert na Václavském náměstí. V listopadu nás zase čeká Mezinárodní den nevidomých a v souvislosti s ním také Dny otevřených dveří v Domě služeb SONS v Krakovské a v některých oblastních odbočkách. Těm, kdo uvažují o osobní návštěvě, připomínáme pozvánku uveřejněnou v minulém čísle Zory a aktuální informace na webových stránkách a v e-mailových konferencích. Snad jste už také všichni našli ve svých poštovních schránkách nabídku periodik na příští rok. Pokud ovládáte práci s počítačem, doporučujeme vyzkoušet náš nový objednávkový formulář, nacházející se na adrese www.sons.cz/zora-objednavky. Vám nebo vašim blízkým ušetří práci i čas s vyplňováním a odesíláním složenek. Na setkání s vámi během Dne otevřených dveří i při jiných příležitostech se těší tým redakce Zora. # STALO SE: Kalendárium Končí říjen, přichází zima. Už 99 let připadá na poslední říjnový den oslava Světového dne spoření. V roce 1924 se na tom shodli zástupci 29 zemí na prvním mezinárodním kongresu spořitelen v italském Miláně. Chtěli nás přimět k zamyšlení, zda jsou naše úspory dostatečné. Hned den poté, prvního listopadu, slavíme Den Všech svatých. Mnohé z nich si církev připomíná v průběhu celého roku. Jenže kolik jich vlastně je? Stačil by jim kalendář? Tak jim už staří Keltové vyhradili den na společnou oslavu. První listopad byl pro Kelty zároveň počátkem nového roku, a tak mohlo být skutečně veselo. Zajímavé osobnosti našeho světa pravidelně „navštěvujeme“ v „Tyflopedickém lexikonu jmenném“ od Josefa Smýkala. 25. 10. 1891 se narodil český dramatik František Síla. O zrak přišel za první světové války, a své technické vzdělání tak nemohl uplatnit. Miloval však také umění. Hrál na lesní roh, zpíval a působil v ochotnickém divadle. A tak i jako nevidomého ho přijali členové žižkovského ochotnického divadelního kroužku. Ne však jako herce, ale jako režiséra a dramaturga. Díky jeho organizačním schopnostem se podařilo na Žižkově přeměnit zrušenou kapli na divadelní sál. Napsal několik historických divadelních her, například „Věž trubačů“, „Zvon Ungeltu“ a „Barikády“. Vedl kurzy pro divadelní ochotníky, a také zastával funkci kulturního referenta v Ústřední matici divadelního ochotnictva českého. 2. 11. 1922 se narodil český tyfloped František Bůžek. Ve školách pro nevidomé a slabozraké žáky vyučoval češtině, němčině a tělesné výchově, ve spolupráci s lékaři se věnoval rehabilitaci lidí, kteří přišli o zrak ve druhé světové válce. Pro žáky s vadami zraku vypracoval metodiku vyučování tělesné výchovy a určil pro ně vhodné sportovní činnosti. V časopise Zora vedl rubriku „Zacvičte si s námi“ a zeměpisnou přílohu, která měla výbornou úroveň. Spolupracoval také s tehdejším Československým rozhlasem na ranních tělocvičných čtvrthodinkách. A ještě na skok do slunné Itálie. 1. 11. 1897 tu byl založen fotbalový klub Juventus Turín. K tomuto datu přičteme 25 let, odečteme jeden den, a máme datum 31. 10. 1922. Toho dne se narodil třetí prezident Unione italiana dei ciechi (UIC – italská obdoba SONS) Giuseppe Fuca. Dětství neměl jednoduché. Narodil se nevidomý a rodiče mu zahynuli při zemětřesení. Vyučil se masérem a v letech 1946 až 1955 pracoval jako fyzioterapeut. Od roku 1955 pak v masérské škole ve Florencii i vyučoval. Přitom vedl školu pro vodicí psy a v roce 1965 byl zvolen prezidentem UIC. Zasadil se o to, aby všichni nevidomí občané obdrželi pravidelný měsíční finanční příspěvek na opatrovné. A z dovolené v Itálii zase rychle domů. 28. 10. slavíme vznik samostatného Československa. Jak osamostatnění probíhalo? Končila první světová válka. Už 8. 1. 1918 vyhlásil prezident USA Woodrow Wilson 14 bodů pro mír, které požadovaly i autonomii pro rakousko-uherské národy. Tomáš Garrigue Masaryk (dále TGM) dosáhl v průběhu roku příslibu uznání nezávislosti od západních mocností a v Paříži ustanovil prozatímní československou vládu. U nás se politické strany mezitím dohodly na vytvoření Národního výboru československého (dále NVČ), který připravil převzetí moci. Císař Karel I. se snažil zachránit monarchii a 16. října byla zveřejněna jeho nabídka prezidentu Wilsonovi, tzv. Národní manifest. Dovoloval autonomii Čechům, ale ne Slovákům. TGM o jeho počínání věděl a 17. 10. zaslal Wilsonovi „Prohlášení nezávislosti československého národa“. Tento text je označován jako Washingtonská deklarace. 18. 10. Wilson odmítl nabídku císaře s tím, že o míru bude jednat jen za podmínky uznání samostatnosti Čechoslováků a Jihoslovanů. Rakousko-Uhersko ji přijalo 27. 10. 28. 10. ráno jednala v Ženevě delegace NVČ vedená Karlem Kramářem s představitelem protirakouského zahraničního odboje Edvardem Benešem o vytvoření samostatného Československa. Má být republikou, prezidentem se stane TGM a předsedou vlády Karel Kramář. Téhož dne večer vydal NVČ zákon o zřízení samostatného státu československého a provolání „Lide československý. Tvůj odvěký sen se stal skutkem…“ Pod oběma dokumenty byli podepsáni Antonín Švehla, Alois Rašín, Jiří Stříbrný, Vavro Šrobár a František Soukup, později zvaní „muži 28. října“. 30. 10. rakouské vojenské velitelství kapitulovalo, protože maďarští a rumunští vojáci odmítli bojovat. A co památka zesnulých, Dušičky? U nás připadají na 2. listopadu. Ovšem i tady platí „jiný kraj, jiný mrav“. V Číně se podobný svátek slaví počátkem dubna. Zajímavým zvykem je pálení peněz či papírových replik domů a aut u hrobů zesnulých. Rodina je takto posílá zemřelým do posmrtného života. Zřejmě zatím nic nevědí o Světovém dnu spoření. Mexičané přinášejí k hrobům jídlo, pití, a pořádají oslavy se zdobenými kostrami a lebkami. Nepálské rodiny, které v minulém roce přišly o své příbuzné, jdou průvodem městem s krávou, pro hinduistický svět posvátným zvířetem. Pokud rodina krávu nemá, průvodem jde dítě v jejím převleku. A proč právě průvod? Má prý ukázat, že nejsme nikdy jediní, kdo trpí, a na smutek nejsme sami. A na závěr trochu muziky. 5. listopadu 1882 poprvé na pražském Žofíně zaznělo souborné provedení Smetanova cyklu „Má vlast“. Jeho šest symfonických básní patří k největším symbolům české hudby i státnosti. Jeho výjimečnosti si byl vědom i sám Bedřich Smetana a přál si, aby zněl jen při slavnostních příležitostech. A jaké že skladby "Má vlast" obsahuje? „Vyšehrad“, „Vltava“, „Šárka“, „Z českých luhů a hájů“, „Tábor“ a „Blaník“. Antonín Vraný # Přehledně Ve dnech 9. až 11. 10. proběhl 24. ročník celostátní sbírky Bílá pastelka. Než nám dorazí výsledek našeho snažení, pojďme se podívat, co se dělo v našich oblastních odbočkách. Dnes z východu na západ. Hned pět zajímavých příspěvků přichází z Opavy. Po báječném, ale fyzicky náročnějším rekondičním pobytu ve Slatinicích se opavští tentokrát nechali hýčkat v lázních Trenčianské Teplice. Užili si procedury, vířivky i termální bazény a ochutnali spoustu místních specialit. A byli i na výletě. S průvodkyní navštívili Trenčianský hrad a prošli se městem. Na letišti v Mošnově u Ostravy se v září konala zajímavá akce, kterou společně připravily TyfloCentrum Ostrava, Letiště Leoše Janáčka a havířovská autoškola Pollak. Šlo o speciální automobilové setkání, kde si lidé s těžkým postižením zraku mohli pod dohledem odborníků vyzkoušet řízení vozidla. Více čtěte na denik.cz. Hostem Zbigniewa Czendlika v pořadu Jak to vidí byla 8. 10. ředitelka organizace HELPPES Zuzana Daušová. Vysvětlila například rozdíl mezi vodicím, asistenčním a signálním psem, postup jejich výcviku a dotkla se i toho, zda a jak lze porozumět psí duši. Více čtěte na mujrozhlas.cz. Hostem Radia WAVE v pořadu „Pochlap se“ byl zase nevidomý Zdeněk Rybák. Václav Rouček si s ním povídal o prožívání každodennosti, jaké bylo jeho dětství a jak se vypořádal s náročnými životními zkouškami. Více na wave.rozhlas.cz. Opavští upozorňují i na výstavu s názvem „Česká a slovenská architektura“, která se koná v Jízdárně Pražského hradu u příležitosti 30. výročí vzniku samostatné České a Slovenské republiky. Součástí prostoru výstavy bude samostatná expozice pro nevidomé, na které budou vystaveny speciálně vyrobené architektonické modely. Více na kudyznudy.cz. Ostravští se sešli v klubovně a pobesedovali s Mgr. Šárkou Matějkovou na téma Léky a doplňky stravy. Nahlédli do legislativy platné pro jejich výrobu i distribuci, povídali si o jejich účincích, kdy se je užívat nedoporučuje, jak v našem těle reagují s dalšími léky i jaké mají nežádoucí účinky. Každý účastník dostal možnost zeptat se na konkrétní léky. Beseda byla velmi vydařená a účast hojná. 27. 9. pak ostravští podnikli výlet do Arboreta v Novém Dvoře u Opavy. Tady si spolu s průvodcem prošli okruh venkovní expozicí, dozvěděli se spoustu zajímavostí a rozhodli se na místo znovu vrátit, a to v době, kdy tu vše rozkvete. Vsetínští se ve dnech 18. až 25. září vypravili na letošní druhý rekondiční pobyt do hotelu U Havlíčka v Luhačovicích. Navštívili výrobnu oplatků Kare, pivovar, plovárnu i bowlingové centrum. Absolvovali masáže, lázeňské procedury a seznámili se s některými elektronickými kompenzačními pomůckami. Pobyt se líbil a už se těší na další. A pojďme do Kroměříže. Zdejší si na klubové odpoledne pozvali pana Krejčího. Představil jim sociální služby dostupné ve Zlínském kraji a připomněl systém podání žádosti o příspěvek na pořízení zvláštní pomůcky. Pohovořil o výhodách a limitech tlačítkových a dotykových mobilů i o asistenčních aplikacích pro zrakově postižené. Přítomní měli možnost vyzkoušet si ovládání mobilních telefonů a tabletu s přídavnou klávesnicí. Kroměřížští pořádali také kreativní dopoledne. Věnovali ho dokončení výzdoby krabiček, které si vytvořili při minulém setkání. Umisťovali na ně plastické reliéfy vytvořené ze sádry a rychle tvrdnoucí hmoty zobrazující květinové, přírodní a mořské motivy. Než jejich výtvory uschly, stačili si ještě procvičit paměť. Kyjovští se ohlédli za letošním 30. ročníkem festivalu zájmové umělecké činnosti zrakově postižených TyfloArt. Konal se pod hlavičkou SONS ČR ve dnech 21. až 24. 9. ve Vsetíně. Umělci z celé ČR i hosté ze Slovenska předvedli téměř dvoustovce diváků své umění hudební, pěvecké, literárně dramatické i výtvarné. Bylo zde i 18 stánků, kde byly vystaveny výrobky členů našich oblastních odboček. Kyjovští v tom svém představili odlitky z rychle tvrdnoucí hmoty s patinou, ozdobné rámečky, korálky, malbu na hedvábí, potisk textilu i keramiku. A je tu i jedna pozvánka. Kyjovští pořádají v sobotu 25. 11. 2023 16. ročník soutěže ve čtení a psaní Braillova písma „BRAILLE KYJOV 2023“. Akce se koná ve zdejší Městské knihovně, v oddělení pro nevidomé, Komenského 617. Začíná v 10.00 hodin, ukončení je plánováno na 17.00 hodin. Pichťáky a tabulky budou k dispozici, ale můžete si přivézt vlastní. Startovné činí 200 Kč a zahrnuje občerstvení a oběd. Přihlášky se přijímají do 17. 11. 2023 na e-mailu: kyjov-odbocka@sons.cz nebo na tel.: 737 721 504. V rámci doprovodného programu budou představeny deskové hry pro nevidomé ze Společenství duševních sportů z. s. Olomoučtí prožili Babí léto na horách. Tak nazvaly Klára Hájková a Zuzana Kundelová rehabilitační pobyt v Jeseníkách, jenž proběhl 11. až 14. září a jehož se zúčastnilo 15 členů s průvodci. První zastávku naplánovali v hotelu Ski v Ostružné na výstavě hudebních nástrojů. Je jich tu okolo 700, přičemž některé lze zkoumat i hmatem. Poté pokračovali do penzionu Slatina v Horní Lipové. Ubytování tu bylo skvělé, u penzionu je totiž i zahrada s bazénem. Ve městě Jeseník si prohlédli „Vodní tvrz“, v níž je umístěno muzeum zdejších čarodějnických procesů. Na vrchu Grefenberg je průvodce seznámil s lázněmi a Balneoparkem Vincence Priessnitze. Další výlet podnikli do Lesního baru na úbočí Smrku, nejvyššího vrcholu Rychlebských hor. Tady si opekli špekáčky a vypili nápoje vychlazené v potůčku. V plánu byla i prohlídka lázní Lipová. Jenže tu překazil déšť, a tak muselo postačit Infocentrum a prodejna lázeňských oplatků. Pět tipů na zajímavá a dostupná místa představila Alena Hejčová. Všechny najdete na sons.cz/pamatky. Prvním je Památník Velké Moravy – Cyrilometodějské centrum ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Zajímavá pro nás je haptická expozice „Příběh Uherskohradišťska“. Provede nás jeho historií od Velké Moravy až po dobu kamennou. Dalšími expozicemi jsou „Příběh Konstantina a Metoděje“ a „Velká Morava“. Komentovanou prohlídku objednávejte předem u Dany Menouškové (tel. 734 282 556, e-mail: dana.menouskova@slovackemuzeum.cz). Vstupné do muzea pro držitele ZTP a ZTP/P je zdarma. Objekt je bezbariérově přístupný, jsou zde ozvučené výtahy a WC pro tělesně postižené. Více informací na slovackemuzeum.cz/objekty. Druhý tip je město Olomouc. Zdejší Sloup Nejsvětější Trojice postavil Václav Render v letech 1716 až 1754 a jde o největší barokní sousoší v českých zemích. V roce 2000 pak byl zařazen na seznam Světového dědictví UNESCO. Dnes si v prvním patře historické budovy radnice na Horním náměstí můžete prohlédnout i jeho hmatový model. A model historického centra Olomouce? Ten najdete na Horním náměstí, vedle budovy radnice před orlojem. Věděli jste, že Nadační fond Mathilda vytváří ve svém 3D studiu modely předmětů i staveb? Ve svém fondu už má například model rotundy sv. Martina na Vyšehradě, katedrály Notre-Dame v Paříži, žižkovskou televizní věž nebo hrad Karlštejn. Jsou zhruba 25x30 cm velké a po telefonické domluvě je možné si je prohlédnout. Čtenáři digitální knihovny nadačního fondu si pak mohou nechat zdarma vybraný model vytisknout. Pro více informací volejte na tel.: 222 710 902, nebo pište na e-mail: info@mathilda.cz. Pokud máte zájem zaregistrovat se do knihovny, kontaktujte Jiřího Škrábu (tel.: 603 421 054, email knihovna@mathilda.cz). Dalším tipem je dřevěná rozhledna Boika ve Východních Čechách. Je vysoká 14,5 metrů a nabízí panoramatický pohled na Krkonoše, Orlické hory, Kralický Sněžník a Jeseníky i na obce Slatiňany, Chrudim, České Lhotice a Nasavrky. Je přístupná i pro nevidomé návštěvníky, kteří tu mohou hmatem prozkoumat i haptický reliéf okolní krajiny. Posledním zajímavým objektem je Hvězdárna v Úpici. Nabízí nám program „Sáhni si na vesmír“. Jde o komentovanou prohlídku hvězdárny s haptickými modely galaxií, sluneční soustavy, planet i kosmických přístrojů. Je zde i jednoduché hmatové planetárium. Některé modely obsahují i popisky v Braillově písmu. Komentovanou prohlídku pro skupinu objednávejte na tel.: 603 545 589 nebo na e-mailu: hvezdarna@obsupice.cz, a to nejméně 14 dnů předem. Vodicí psi do hvězdárny mohou. Je třeba informovat obsluhu na recepci. Občerstvení na místě sice není, po dohodě je však možné využít ohniště či malou kuchyňku. A na závěr na skok do Čech. Kolínští se zúčastnili představení spolků pro seniory a osoby se zdravotním postižením. To proběhlo 2. 10. ve zdejším městském společenském domě. Akce byla přínosná i příjemná a hned po ní následovalo posezení s hudbou. Antonín Vraný # Fyzikální odpoledne pro nevidomé a slabozraké Fyziku jako obor, který je užitečný a usnadňuje člověku život, představili začátkem září pracovníci katedry experimentální fyziky klientům Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých. Netradiční Fyzikální odpoledne nabídlo přednášku nazvanou Fyzika a lidské tělo i jednoduché aktivity z oblasti mechaniky a akustiky. „Kolega Roman Kubínek připravil přednášku na téma Fyzika a lidské tělo. Vysvětlil pojem biosignál, který jako nosič informace o stavu celého organismu přináší důležité diagnostické údaje, které jsou standardem moderní medicíny. Vlastní biosignály byly představeny ve spojitosti s měřením mechanických veličin – pohybu, rychlosti, tlaku či mechanického výkonu. Pozornost byla soustředěna také na tepelné projevy ve spojení s měřením teploty, zejména pro potřeby slabozrakých prostřednictvím detekce infračerveného záření s hlasovým výstupem, elektrické biosignály, vznikající při měření elektrické aktivity srdce (EKG), mozku (EEG), ale i sítnice (ERG) při zjišťování poruch zraku. V poměrně bohaté diskuzi pak Roman Kubínek hodnotil pro každou zobrazovací metodu rizika pro člověka a zejména přesnost diagnostické metody pro vyšetření příslušného orgánu či lidského těla jako celku,“ uvedla organizátorka akce Jana Slezáková z katedry experimentální fyziky. Druhá část exkurze probíhala ve specializované laboratoři pod vedením Renaty Holubové. Účastníci si vyzkoušeli, jak lze změnit polohu těžiště lidského těla při vstávání ze židle nebo jak funguje fakírovo lože. „Velký ohlas měly pokusy z akustiky. Kromě provázkového telefonu si klienti vyzkoušeli vytvořit zvuk podobný zvonu za pomoci provázku a kovového kruhu. Díky nafukovacímu balónku a kroužící minci vytvářeli zvuk o frekvenci úměrné rychlosti mince a velikosti nafouknutého balónku. Vyzkoušeli si také vznik rázů při rozezvučení ladiček,“ doplnila Jana Slezáková. Závěr Fyzikálního odpoledne patřil představení jednotlivých pracovišť přírodovědecké fakulty, pedagogické a vědecké činnosti, popularizačních akcí či možnosti studia. „Návštěvníky také zaujala informace o zapojení katedry experimentální fyziky do výzkumu zaměřeného na vývoj experimentálních zařízení pro jadernou fyziku,“ dodala Jana Slezáková. Šárka Chovancová # LIDÉ KOLEM NÁS: Nevidomý často netuší, že hovoří „se svým kolegou“ Ve Vídni vystudoval tlumočnictví a překladatelství. Věnoval se hlavně němčině, tlumočil, překládal, a také ji vyučoval. Jazyky ale dnes využívá jen tehdy, když ho nějaké téma opravdu zaujme, nebo se na něho obrátí přátelé. Má totiž dva trochu jiné pracovní úvazky. Mimochodem, oba plné. První zvládá samostatně, druhý „s asistencí“. O rozhovor jsme požádali Zdeňka Rybáka. Jsem prakticky nevidomý. A jde o klasický příběh pobytu v inkubátoru. Poškozená sítnice, zrakový nerv, a prakticky nevyužitelný světlocit. Funguje jen u denního světla. Zda je rozsvíceno v místnosti, často nepoznám. Doma si pamatuji alespoň polohy vypínačů a používám aplikaci na rozpoznání světla. Jednou jsem ale rozsvítil při videohovoru se ženou, aby mě viděla, zapomněl zhasnout, a týden se u nás svítilo. Navštěvoval jsem speciální školku i základní školu. Pocházím ze středočeských Zdic, a žil jsem tak v internátě na Hradčanech. Už tady jsem se začal učit německy a ve 12 letech jsem odjel na první německý tábor pro nevidomé, na pobřeží Baltského moře. Byl pojatý jako dovolená, na rozdíl od českých, které měly spíše skautskou podobu, s nástupy, hrami i učením se novým dovednostem. Většina lidí ale něco ukoukala a na nás nevidomé jako by pozapomněli. Německy jsem uměl jen málo a dost to tehdy protrpěl. Ale když volali rodiče, zda pro mě mají přijet, tak jsem hrdinně spolykal slzy, zaťal zuby, a řekl ne. Další rok jsem jel do Německa už sám. V Hamburku jsem s asistencí přestoupil na vlak do Kielu. Tam pro mě ale nikdo nepřišel, a přestup se tak stal velkým dobrodružstvím. A pak jsme se plavili plachetnicí podél Dánska a podnikali výlety do přístavů. Kapitána mi popsali jako „starého mořského vlka“. Měl hluboký chraplavý hlas a mně voněl tabákem. Když jsem se ho na něco zeptal, vždy se na chvilku odmlčel a pak vypustil moudrost vytěženou dlouhým pobytem na moři. Ukázal nám řízení lodi, práci s plachtami, lany i drhnutí paluby. Naučil jsem se šplhat po lanech, skákat do moře, a bohužel také kouřit. V 7. třídě jsem přešel do šestiletého rakouského gymnázia v Praze. První roky probíhala výuka sice v češtině, ale k tomu jsem se 7 až 11 hodin týdně učil německy. I tzv. „Fachsprache“, německou terminologii v oblasti matematiky, chemie atd. Vše vyučovali Rakušané. Spisovná němčina je v Německu i Rakousku stejná. Vysokou školu jsem pak studoval ve Vídni, a byl to obor „konferenční tlumočnictví a překladatelství“. Kromě češtiny jsem se věnoval němčině, do níž a z níž můžu tlumočit i překládat, a angličtině, do níž a z níž mohu překládat. První rok jsem bydlel v ubytovně rakouského svazu nevidomých a slabozrakých, obdoba naší SONS. Když jsem totiž v roce 2005 obepisoval koleje, do žádosti jsem uvedl, že jsem nevidomý. A odpověď? Bohužel, nejsme na vás připraveni ani vybaveni. Ubytovna byla o něco dražší, nebyl jsem se spolužáky a neměl ani připojení k internetu. Na kolej jsem se dostal až po roce. Vídní jsem byl zpočátku okouzlen. Objevoval jsem nové město i přátele. A vnímal i starou monarchii. Místními ulicemi v zimě často fouká studený vítr a já si představil, jak to, obrazně řečeno, tenkrát „takhle ledově táhlo“ na Čechy a jak tu prožívali nepohodu. Myslel jsem přitom na Metternicha nebo na Bachův absolutismus. Ale uvědomil jsem si i to, že pokračuji v tradici těch, kteří sem přijížděli do učení či do služby. Mocnářstvím na mě dýchl krajanský spolek Čechů, který tu provozuje divadelní spolek „Omladina“. Navštívil jsem jejich představení v české škole, obdivoval jejich starou češtinu „šmrncnutou“ německým akcentem, jak přecházejí z jednoho jazyka do druhého, a vciťoval se do role tehdejších Čechů, kteří se „hodobožově“ oblékli, a vyrazili do divadla. Byl jsem i v emigrantské hospodě „Nachtasyl“, kde se v 60. a 70. letech scházel český underground. A když máte fantazii, vžijete se tu i do spousty dalších zajímavých příběhů. V té době jsem měl i poměrně dost přátel. Ti ale později začali ubývat a já prožíval občas i samotu, stal se tak trochu „vynuceným introvertem“ a vnímal i stinnější stránky zdejšího života. Vídeň se třeba pravidelně umisťuje na prvních místech v anketách měst s nejlepší kvalitou života. Velmi se tu dbá na přátelské soužití všech obyvatel. Ale já ji vnímal i jako velkoměsto, kde mají lidé od sebe spíše odstup. Už tehdy tu žilo hodně cizinců a já měl dojem, že spolu prostě nežijí tak, jak si mnozí možná myslí. Jako by to jejich „šťastně a přátelsky“ bylo tak trochu úředně stanovené, protože „tak je to přece nejlepší“. Ale já někdy vnímal, že to, co se jich přímo netýká, neřeší, ani si toho nevšimnou. Jako by nevnímali odlišnosti. Běžně jsem stál na neozvučeném přechodu, okolo chodili lidé, ale nikoho nenapadlo se zeptat, zda nepotřebuji pomoc. Ve 22 hodin vyhlašují noční klid A vypínají zvukovou signalizaci semaforů. V Praze ji lze s VPN zapnout, tady ne. Aby spolu lidé žili v přátelství, musel jsem v noci přebíhat ulice bez signalizace. Ve dne fungovala, ale vydávala stále stejný zvuk, ať svítila červená, nebo zelená. Musel jsem k semaforu přijít, stisknout tlačítko, a když se znovu rozsvítila zelená, frekvence zvukového signálu se zvýšila. V Praze signalizace cvaká rychleji vždy, když svítí zelená, a pokud jsem blízko přechodu, popoběhnu a stihnu přejít. Ve Vídni jsem se vždy zdržel. Konzultoval jsem to i s místním magistrátem a zjistil, že logika spočívá v tom, aby se nevidomý zorientoval ještě před přechodem. Stiskem tlačítka potvrdí, že semafor našel, správně se zorientoval a nevběhne bezhlavě do ulice. Vídeň je také doslova posedlá „zelenou mentalitou“. Všude najdete jízdní kola a stojany, bohužel i na vodicích linkách pro nevidomé. A když jsem navštívil univerzitní středisko podpory pro znevýhodněné studenty, seděla u zaprášené braillské tiskárny paní a pamatovala si, že kdysi fungovala. Znovu jsem si vzpomněl na monarchii. A také jsem měl občas pocit, že systém péče o nevidomé není organizován tak dobře, jako u nás. Jako by v tom kosmopolitním světě byli příliš malá menšina. Roli může ale hrát i to, že Rakousko neprožilo „sametovou revoluci“, po které u nás přišel restart péče o ně. Ale také to může být jen moje domněnka. Tak či tak, představy, že v západním světě je vše na vyšší úrovni, nemusí vždy odpovídat realitě. Dnes pracuji v Českém rozhlase (ČRo), na posluchačské lince v oddělení komunikace. U ucha telefon, před sebou počítač s hlasovým výstupem, a posluchači se na mě obracejí s dotazy a podněty. Ty nejčastější? Co jsme právě hráli, jak objednat písničku na přání i jak najít v audio archivu záznam četby na pokračování, rozhlasové hry atd. Někdy mají i připomínky či náměty k vysílání. Nedávno ČRo odvysílal rozhovor s fyzioterapeutem profesorem Kolářem, který vydal vlastní knihu. A hned poté volala paní, zda bych jí připomněl její název. Během hovoru jsem si pustil záznam onoho rozhovoru a to jméno našel. Takový hodinový rozhovor má totiž svou strukturu. Jednotlivé vstupy oddělují písničky a po nich reportér zopakuje téma, o němž se mluvilo v předchozím vstupu. Sjedu tak na konec písničky a obvykle najdu, co hledám. Pokud ne, paní požádám, zda mohu zavolat později. A samozřejmě volají i lidé, kteří si jen stěžují: „hrajete nesmysly, mluvíte kraviny“. Hovory mám přesměrované na svůj iPhone, což má minimálně dvě výhody. Snadno se dostanu ke zmeškaným hovorům a posluchač, kterému vypadne z paměti jeho telefonní číslo, mi ho nemusí diktovat. V uších mám malá sluchátka z iPhonu a přes ně ještě velká z počítače. Slyším hlas volajícího i hlasový výstup počítače a mohu i během hovoru vyhledávat informace na webu. Posluchače přitom hlasový výstup počítače neruší. Když se udá v ČRo něco výjimečného, například výpadek serveru, vyřizuji i 10 telefonátů do hodiny. Běžně jich řeším okolo 15 až 20 denně. Nějakých 7 z 10 dotazů řeším samostatně, ostatní předám těm, kteří jsou kompetentní je řešit. K tomu také odpovídám na e-maily. Pokud zavolá třeba paní, že jí nedošla výhra, zjišťuji, z jaké soutěže, jaká stanice ji pořádala a kdo byl odpovědný za její odeslání. Ty lidi poté informuji a oni se s paní spojí. Ano, ČRo poslouchá spousta nevidomých. To propojení tu bylo vždy. A také na posluchačskou linku volají. Často jde o vtipné telefonáty. Nevidomý posluchač totiž často netuší, že hovoří „se svým kolegou“. Myslí, že volá vidícímu. Když se třeba vypínaly dlouhé a střední vlny, proběhla kampaň za DAB rádia. A také se o ně soutěžilo. A volal nějaký filuta, „fňukal“, že je nevidomý, že neumí s počítačem ani internetem, a ať mu rádio zdarma pošlu. Tehdy jsem se „odmaskoval“ a řekl mu, že jsme na tom stejně. On pak hovor rychle ukončil. Nevidomí mi volali i tehdy, když ČRo Plus přestal hrát v telefonech Blind Shell. To jsem ale řešil se Zdeňkem Bajtlem a Michalem Jelínkem ze SONS. Naše technické oddělení s tím nemohlo nic udělat. Problém byl na straně Blind Shell a nastal po aktualizaci systému. A vrátím se ještě na tábory. Na jednom z nich jsem se seznámil i se svou vidící ženou Lenkou. Byli tu Rakušané i Němci, já tam působil jako tlumočník a instruktor, ona byla oddílová vedoucí. Ona je logopedka a učitelka v mateřské škole, já tlumočník. Docela zajímavé spojení. Spolu dnes vychováváme i více než tříletou dceru Alžbětu, typické covidové dítě. Narodila se totiž 4. března 2020. Hned nato přišel první lockdown. Po porodu nám pomáhala tchyně ze Znojma a vypadalo to, že u nás zůstane. Tchán si pro ni nakonec na poslední chvíli přijel. Moje máma Bětku viděla až 14. dubna, a to je pro babičku celkem dlouhá doba. Na výchovu jsme tak povětšinou byli sami. Ale zvykli jsme si na sebe, spolu se učili novým věcem a přirozeně vpluli do rodinného života. Druhý den po příjezdu holek z porodnice jsem vyrazil do Hostivice pro monitor dechu. Hodně pršelo a já si připadal jako hrdina, který se podílí na záchraně života. Jak Bětka vnímá to, že nevidím? Něco chápe hned, jiné věci jí docházejí postupně. Před časem mi třeba chtěla ukázat, co je za oknem. Říkám jí, že to nevidím. A ona nato, že si na to sklo mohu přece sáhnout. Myslela, že obraz je nakreslený na okně a já si ho „prohlédnu“ hmatem. Už ví, že věci, které mi chce ukázat, mi musí podat do ruky. Někdy mi chce ale dát kousnout ze svého jídla, ale dá mi ho jen mlčky před ústa a diví se, že nereaguji. Také ví, že se musí ozvat, když na ni zavolám. Na hřišti jí dávám rolničku. Je to živé dítě, často ji něco zaujme, ona se za tím rozběhne a já mám díky ní hrubou představu o tom, kde je. Zpočátku se bránila, později se jí snad i líbilo, že má něco, co jiné děti nemají. V kočárku jsem ji nevozil. Nevím, jak bych zároveň ovládal bílou hůl. A kdybych kočárek táhl za sebou, neměl bych dostatečnou kontrolu nad dítětem. Nosil jsem ji proto v nosítku nebo na ramenou. To dělám stále, a ona to miluje, neboť má skvělý výhled. Velký nástroj našeho společného bytí je mluvení. Povídáme si hodně a o všem. Bětka ráda používá slova, popisuje věci i situace. Ostatním dětem říká, že má „neviditelného taťku“. Ale slovu „nevidomý“ už dávno porozuměla. Na svůj věk má myslím skvělou slovní zásobu a tahle záměna je pro ni potěšením. Letos jsme strávili dovolenou na jihočeském rybníku Bezdrev. Léta tam jezdím s Robertem Vachulem na windsurfing a letos jsem Bětku svezl na kajaku a paddleboardu. Co ji ale bavilo nejvíce, byla plavba s ploutvemi. Posadila se mi na záda a už jsme brázdili vody rybníka. Další den ráno požadovala, abych si vzal „rychlítka“ a šel si s ní zaplavat. A zda plánujeme další dítě? Uvidíme. Se Zdeňkem Rybákem hovořil Antonín Vraný # ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace ze Sociálně-právní poradny Aktualita V minulém čísle jsme vás informovali o právech a povinnostech cestujících v železniční přepravě. V Česku jsou tato práva a povinnosti zakotvena v zákoně č. 266/1994 Sb., o drahách. Novela zákona, která transponuje nařízení EU o právech a povinnostech cestujících v železniční přepravě (2021/782) nabyla účinnosti 1. 10. 2023. Od tohoto dne je dle zákonné úpravy nutné si případnou asistenci objednávat nejméně 36 hodin před plánovaným odjezdem spoje, nikoliv 24 hodin, jak uvádí nařízení. Této časové výjimky může Česko využít až do 30. 6. 2026. Od 1. 7. 2026 již nebude možné výjimku aplikovat a asistenci bude možné objednávat znovu s 24hodinovým předstihem. Jaký je rozdíl mezi zvláštní pomůckou a zdravotnickým prostředkem a co je vlastně měřicí přístroj pro domácnost? Navazujeme na Informaci 8/2023 o zvláštních pomůckách pro zrakově postižené, mezi které patří i měřicí přístroje pro domácnost. V této souvislosti je třeba rozlišovat, co je na jedné straně zvláštní pomůcka uvedená ve vyhlášce 388/2011 Sb., na kterou přispívá úřad práce, a co je na straně druhé zdravotnický prostředek pro zrakově postižené, který je hrazený ze zdravotního pojištění. Všechny zdravotnické prostředky předepisované na poukaz jsou uvedeny v příloze č. 3 k zákonu č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Pro pacienty s poruchou zraku je určena skupina 9 tohoto seznamu. Podskupina 9.04 „Zdravotnické prostředky kompenzační pro zrakově postižené“ kromě bílých a červenobílých holí zahrnuje: - lékařské mluvicí teploměry pro nevidomé - indikátory světla a hladiny Lékařský mluvicí teploměr podle našich informací nyní bohužel není ze zdravotního pojištění dostupný. Žádná firma ho totiž zatím nebyla ochotna jako zdravotnický prostředek registrovat u Státního úřadu pro kontrolu léčiv. Zájemce si ho tedy v současnosti musí koupit ze svého za 1890,- Kč. Indikátory světla a hladiny hrazené ze zdravotního pojištění dostupné jsou. Poukaz platí 30 dnů a nelze ho proplatit zpětně. Praktická informace: naše Tyflopomůcky vydávají na poukaz jen kombinovaný indikátor s oběma funkcemi v jednom výrobku, protože nejsou lékárnou ani specializovanou prodejnou zdravotnických potřeb. Pokud jde o zvláštní pomůcky hrazené úřadem práce, měřicí přístroje pro domácnost s hlasovým nebo hmatovým výstupem jsou vyhláškou č.388/2011 Sb. určeny pro všechny čtyři skupiny žadatelů se zrakovým postižením. Ve vyhlášce není vypočteno, co do okruhu měřicích přístrojů patří, takže se musíme spolehnout na vnitřní instrukci Ministerstva práce a sociálních věcí z roku 2018 (která však není oficiálním pramenem práva). Instrukce říká: „Do této položky patří pomůcky pro každodenní používání, které naplňují znaky § 9 odst. 5 písm. b) zákona (č.329/2011), tj. typicky je osoba potřebuje k získávání informací či jí umožňují sebeobsluhu. Můžeme sem zařadit například kuchyňské váhy s hlasovým výstupem, kuchyňské odměrky s hmatovým výstupem, teploměr s hlasovým výstupem k měření teploty vzduchu. Jedná se o měřicí přístroje používané v domácnosti například při vaření, přípravě či ohřívání pokrmů nebo nápojů apod. Tedy přístroje, které neslouží k měření fyziologických hodnot jako je osobní teploměr, osobní váha nebo tonometr, byť by je osoba musela používat ze zdravotních důvodů.“ Z výše uvedeného plyne, že mluvicí přístroje k měření tělesných funkcí, tedy tonometr neboli tlakoměr, glukometr a osobní váha nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. S přihlédnutím k citované instrukci by na ně ani neměl přispívat úřad práce. Nicméně nakonec je na jeho úvaze, zda je podřadí pod měřicí přístroje pro domácnost. Faktický stav je takový, že někde úřad práce přispěje a jinde ne. Pokud ano, musí i tak žadatel jako vždy počítat s minimální spoluúčastí 1000 Kč, kterou mu však může úřad z důvodu prokázaných nízkých příjmů odpustit. Změny v pracovním právu Čtenáři v pracovním poměru a ti, kteří pracují na dohodu o provedení práce nebo pracovní činnosti, už asi zaznamenali, že se od října (a v menší míře od ledna) mění pracovní právo. Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (DPP a DPČ) nejzásadnější novinkou v oblasti dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr je právo zaměstnanců na placenou dovolenou. Výměra dovolené bude určena na základě fiktivní týdenní pracovní doby v délce 20 hodin. Ustanovení týkající se dovolené jsou účinné až od 1. 1. 2024. Dalším nárokem je volno z důvodu všech přípustných překážek v práci na straně zaměstnance, náhrady mzdy však nenáleží, ledaže se zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodnou jinak, překážky v práci se však budou počítat do odpracované doby pro účely výpočtu dovolené. Zaměstnanci pracující na dohodu budou mít také nárok na příplatky za práci ve svátky, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí a práci o víkendu. Zaměstnavatel je povinen seznámit zaměstnance s rozvrhem pracovní doby alespoň 3 dny před začátkem směny nebo období, na které je rozvrh vypracován, pokud se obě strany nedohodnou na jiné době. V neposlední řadě budou mít zaměstnanci pracující na dohodu nově výslovně právo požádat o zaměstnání v pracovním poměru, na což jim zaměstnavatel bude povinen poskytnout odůvodněnou písemnou odpověď. Toto je možné pouze tehdy, že práce pro zaměstnavatele trvaly v posledních 12 měsících nejméně 180 dní. Zaměstnavatel na to musí písemně reagovat nejpozději do 1 měsíce. Odůvodňování výpovědi – zaměstnavatel má povinnost bez zbytečného odkladu písemně informovat zaměstnance o důvodech výpovědi DPP či DPČ, pokud zaměstnanec bude mít za to, že mu výpověď byla dána kvůli uplatnění některých jeho práv vyplývajících ze zákoníku práce, a ve lhůtě do jednoho měsíce ode dne doručení výpovědi zaměstnavatele písemně požádá o odůvodnění výpovědi. Stále platí možnost každé strany dát písemnou výpověď z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu s patnáctidenní výpovědní dobou, která začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně. Práce na dálku  práci na dálku lze vykonávat pouze na základě písemné dohody. Pokud práci na dálku nařídí zaměstnavatel, bude nezbytné, aby zaměstnanec na výzvu zaměstnavatele určil své (způsobilé) místo výkonu práce na dálku či zaměstnavateli sdělil, že žádné takové místo k dispozici nemá. Výpovědní doba práce na dálku činí 15 dnů. Novela přináší také úpravu náhrady nákladů, které vzniknou zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce na dálku. Zaměstnavatel náklady nahradí buď ve výši, kterou zaměstnanec náležitě prokáže nebo paušální částkou, pokud se tak strany dohodly nebo pokud to stanoví vnitřní předpis. Strany si však mohou písemně sjednat, že náhrada nákladů zaměstnanci nepřísluší. Rodičovská dovolená Zaměstnanec je povinen podat písemnou žádost o rodičovskou dovolenou alespoň 30 dnů před nástupem. Taková žádost musí obsahovat i informaci o době trvání rodičovské a lze ji podávat i opakovaně. Tzv. chránění zaměstnanci Lidé s dětmi do devíti let či pečující o blízké budou mít nárok na kratší úvazek, práci na dálku či jiné uspořádání pracovní doby, pokud o to požádají. Zamítnutí musí zaměstnavatel věrohodně zdůvodnit. Těhotným ženám či rodičům dětí do jednoho roku nebude možné nařídit práci přesčas. Informování o obsahu pracovního poměru Rozšířené informování zaměstnance o určitých skutečnostech, které souvisejí s obsahem pracovního poměru, a to do 7 dnů ode dne jeho vzniku, případně o změnách obsahu pracovního poměru nejpozději v den účinnosti těchto změn. Požadované informace lze zahrnout například do pracovní smlouvy. Elektronické doručování důležitých dokumentů Zákoník práce již nově neukládá zaměstnavateli povinnost, aby některé písemnosti doručoval zaměstnanci do vlastních rukou. Primárně mají být písemnosti ze strany zaměstnavatele doručovány do vlastních rukou na pracovišti, v bytě zaměstnance nebo kdekoliv bude zastižen nebo prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací. Není-li to možné, může zaměstnavatel písemnost doručit prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. K doručení písemnosti elektronicky zaměstnavatel potřebuje písemný souhlas zaměstnance. Další podmínkou je, že zaměstnanec uvede elektronickou adresu pro doručování, kterou zaměstnavatel nemá k dispozici (soukromou emailovou adresu, nikoliv pracovní). Ještě před tím, než zaměstnavatel dostane souhlas k doručování od zaměstnance, musí ho písemně informovat o podmínkách tohoto způsobu doručování. Zaměstnanec může svůj souhlas s doručováním kdykoliv písemně odvolat. Jestliže zaměstnanec nepotvrdí převzetí písemnosti do 15 dnů ode dne jejího dodání, považuje se za doručenou posledním dnem této lhůty. Doručovat lze i do datové schránky zaměstnance, opět musí být vysloven ze strany zaměstnance písemný souhlas, respektive zákon přímo tuto povinnost neukládá, ale hovoří o tom, že musí být možné doručovat ze strany „nestátních“ subjektů, což lze v datové schránce zvolit, proto je lepší tento souhlas od zaměstnance mít. Písemnost je považována za doručenou nejpozději 10. den od dodání písemnosti. Byl-li pracovní poměr nebo DPP či DPČ sjednán elektronicky, bude ujednání o jeho změně platné pouze tehdy, bude-li tato písemnost doručena na vlastní elektronickou adresu zaměstnance. Zaměstnanec má právo od pracovní smlouvy nebo dohody odstoupit do 7 dnů ode dne dodání na jeho elektronickou adresu. Odstoupení musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží a právní jednání se ruší od samého počátku. Pokud bude doručovat zaměstnanec zaměstnavateli prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací či na elektronickou adresu, nově nebude potřeba, aby takto doručovaná písemnost byla opatřena uznávaným elektronickým podpisem. Za Sociálně-právní poradnu Václava Baudišová a Nicole Fryčová # FEJETON: Pořád ještě tě zapomínám Před plánovaným i neplánovaným odchodem z domu vždycky prožívám takový malinký stres. O něco větší, když odjíždím za rodinou nebo na naši chalupu. Největší, když jedu na dovolenou. Většinou totiž něco doma zapomenu. Je fajn, když tu chybějící věc během pobytu mimo domov nepotřebuji, anebo když se to dá někde koupit. Na zapomínání tu nejsem sama. I můj manžel zapomíná, ale ten má mě, abych mu připomněla, co je důležité. Klíče, mobil, brejle. Pas, peníze, kapesníky. Taška s uvařeným jídlem na víkend. Mám své zkušenosti, jak to s chlapama jeho věku chodí. No, nic moc. Nic, co by mi poskytlo aspoň základní jistotu, že je na něj spolehnutí, že můžeme odejít v pohodě. Co má být, má být. Bývaly časy, kdy jsem chodívala ven s vodicím psem. Jen jednou se mi stalo, že jsem nevzala vodítko, takže na první křižovatku, kde jsem si psa přivolala, jsme sice dorazili bez nehody a na volno, ale... Pes nemá na postroji tu část, kterou mívá připnutou k pasu a kterou já držím v ruce, aby mě mohl vést. Tehdy jsem to vyřešila tak, že jsem odepnula dlouhé ucho z kabelky a připnula ho místo vodítka. Slušivé, leč provizorní. Ale dobrá věc se podařila, dojeli jsme do Českých Budějovic a zpět bez nehody. Žádného psa už nemám. Jsem ve věku, kdy už si na nového mladého psa netroufnu, a hlavně, omezuje mě vlastní odpovědnost za to báječné zvíře, které by se mohlo sice stát mým parťákem – ale na jak dlouho? Mou degenerativní vadu sítnice dorazil covid 19. Když jsem po týdnu vstala z postele a chtěla zajít k doktorce, kterou máme za rohem, musela jsem se vrátit. Prostě jsem nevěděla, který z těch mlhavých obrysů na mém padesát metrů vzdáleném obzoru je ten dům, kde sídlí zdravotní středisko. Manžel mě doprovodil a já se utěšovala nadějí, že zbytek zraku se mi vrátí tam, kde jsem byla zvyklá ho používat, tedy do oka. Hm. Krátce řečeno, zbytek zraku už není, čím býval před covidem. Moji vodicí psi mi doporučovali, že je bílá hůl nezbytná, nechci-li dělat zmatky. Neměla jsem s tím problém, kdysi jsem se učila u skvělého instruktora Pavla Wienera, jak se ta věc používá. Taky jsem se naučila, že ji lze složit a vzít do ruky tehdy, nejsem-li si na tisíc procent jistá svou bezpečností. Byla jsem tehdy matkou dvou nedorostlých dorostenců, a tak jistě chápete, že nosit nákup v zubech, abych se mohla ohánět bílou holí, nebylo moc praktické. Ve dne jsem jakžtakž viděla, ale večer, to mi hůlka byla dobrá! A tak, když jsem později začala chodit v doprovodu psa, jsem si snadno vzala k srdci radu, že hůl a pes prostě k sobě patří. Nákupy, které už nebyly tak objemné, jsem se naučila nosit v batůžku a bylo vyhráno. Až jednou – to jsem se vydala na promítání komentovaného filmu mezi diváky s různými zrakovými problémy. Seděla jsem způsobně na svém místě, u nohou pes a na prázdné židli vedle mě moje hůl a batůžek. Paní o sedadlo dál mě přesvědčila, že jí to nevadí a že si také na tuhle židli něco odloží. Odešla dřív než já, protože jsem čekala, až bude prázdná řada a já se psem pohodlně odejdu. Ale ouha – kde je moje hůl? Hledej, Maydo, zavelela jsem v přítmí hlediště. Mayda mi podala cosi, co se sice tvářilo hůlkovitě, ale velikostí ta věc připomínala něco mezi násadou od vařečky a plácačkou na mouchy. Prostě, jakýsi proutek pochybné kvality i pověsti. Ptala jsem se své psice, kde mám svoji kompozitku, ale psice nevěděla. A tak jsme vzaly, co bylo. Obešla jsem se bez hole. Později jsem svou pečlivě vybranou hůl ztrácela nebo zapomínala: na lavičce v lese, v kabině WC pro dámy, v kavárně, pak mi někde upadla v metru a já si nevšimla, jednou zůstala u příbuzných, jindy v pekařství. Bylo mi to tak trapné, že jsem se styděla se pro hůl vracet, přestože jsem většinou věděla, kde jsem ji měla naposled. Dokonce se přihodilo, že kamarád, v jehož autě jsem ji nechala, se vrátil přes celou nacpanou Prahu, protože si myslel, že mám jen jednu hůl a že se zblázním, když ji nenajdu. Nezbláznila jsem se, měla jsem ještě jednu doma. Je to nespravedlivé. Zatímco se můj zrak zhoršoval a já si na hůl nejen zvykla, ale už jsem se na ni naučila spoléhat, jsem jí každou chvíli nevěrná. A vždycky to dobře dopadne, lidi jsou hodní, kamarádi mě dovezou před dům, asistentka se mi pro hůl vrátí do samoobslužného vozíku, příbuzní ji nevyhodí, ale příležitostně mají pro mě vlídné překvapení... Myslím si, že když si člověk hlídá, že musí mít u sebe klíče, mobil a brejle, že bych to taky měla elegantně zvládnout i s holí. A tak to trénuju, pořád si kontroluju, zda mám hůl u sebe, vedle sebe, za sebou, v kabelce, v přihrádce auta... Bývám pyšná, že už nejméně půl roku jsem ji nikde nezapomněla. Až dneska. Jen takový malý stresík před odchodem z domu, vrátila jsem se pro láhev s pitím, a už je tu malé zpoždění, ještě k tomu mi někdo sebral výtah, konečně, jedu dolů, vyklušu z domu a už to točím vpravo vbok a najednou – velká stopka v hlavě! A to moje chytřejší, leč často utlačované Já mi nemilosrdně oznámí – dobře, na přechod dojdeš. Možná nějak dojdeš i na autobus, možná do něj i nastoupíš. Jenže od té chvíle budeš za blbku, která nebude vědět, kam si sednout, nemůže se spolehnout na to, že ji řidič pustí ven, protože se ti nejspíš nepodaří najít dotekový terčík na hojně zaprášených dveřích. A v metru! Jak se strefíš do těch vytrčených skleněných dveří, aniž bys je vyvrátila z pantů, jak chceš zařídit, že nespadneš se schodů nebo do kolejí? Uuuuuuffffff! Stresík nestresík – vrátila jsem se pro ni. Ležela pokojně na botníku a čekala, jako věrný přítel, jako parťák, který vás nenechá ve štychu. Pořád tě někde zapomínám, promiň..., řekla jsem jí převelice pokorně. Snad už to fakt bylo naposled. Jaroslava Novotná # POZVÁNKa: Mikulášský turnaj QARDO na Dědině Dovolujeme si vás pozvat na Mikulášský turnaj ve hře Qardo, který se koná 6. prosince 2023 od 13 hod. v Rehabilitačním, rekvalifikačním a pobytovém středisku pro nevidomé v Praze Na Dědině. Přijďte prožít příjemné odpoledne a utkejte se o zajímavé ceny. Přihlášky zasílejte na mailovou adresu: ludmila.absolonova@seznam.cz nebo na telefon 728 622 526. Jako každý rok je zajištěno občerstvení – startovné neplatíte, dobrou náladu a sportovního ducha s sebou. Na vaši účast se těší členové Qardo klubu při SONS ČR. Za pořadatele zve Václav Fanta Předseda Qardo Klubu SONS # SPORT: Evropský pohár poprvé do Budapešti V Praze Březiněvsi se uskutečnil ve dnech 22. – 24. září 2023 jubilejní 10. ročník evropského klubového poháru ve fotbalu pro nevidomé pod názvem Pohár středoevropských měst 2023, který pořádal domácí tým BSC Praha. Domácí ale neuspěli! V letošním roce se zúčastnilo 7 týmů ze 6 zemí, a to ještě týden před akcí odřekly dva zahraniční týmy. Domácí BSC obhajovalo 1. místo z loňského roku a do poháru šlo s velkým očekáváním. Hned první zápas se k povinnému vítězství nad německým Ingolstadtem 2:1 doslova protrápilo. Pro německý tým to byla první účast na mezinárodní akci a hned zaznamenali svůj první gól, za celý rok v BlindenBundesslize se jim to nepovedlo. Ve druhém zápase mělo BSC velkou převahu nad Nantes, ale Lukáš Valer v klíčové situaci neproměnil penaltu a tak zápas skončil 0:0. V posledním zápase s maďarským týmem LASS Budapešť stačila domácím k postupu do semifinále remíza, ale BSC nakonec prohrálo 0:1 a v zápase bylo horším týmem. Protože v konečné tabulce skupiny A nastala nečekaná situace a to, že BSC i Nantes měly stejně bodů, stejné skóre a stejné vzájemné zápasy, musely se dodatečně kopat penalty. BSC ve 4. sérii neproměnilo a prohrálo 2:3. Ve druhé skupině se hrálo také velmi vyrovnaně, samé remízy, a tak nakonec o postupu měly rozhodnout také penalty. Italská Liguria se však penaltového rozstřelu proti německé Schalke vzdala a skončila ve skupině B druhá. Do semifinále postoupil LASS Budapešť, FC Nantes, FC Schalke a Sanremo Liguria Calcio. BSC hrálo druhý den v minitabulce o 5. – 7. místo a ve velmi atraktivním zápasu prohrávalo s polskou Wroclawí po dvou chybách brankáře už 0:3. Lukáš Valer a z penalty Tomáš Mysliveček však zápas zdramatizovali na konečných 2:3. BSC ještě v závěru sahalo po remíze, ale nakonec skončilo na 6. místě. Zápasy o medaile opět rozhodovaly penalty a ze 3. místa se nakonec radovala italská Liguria. Ve finále se poprvé z 1. místa radoval maďarský tým LASS Budapešť, když Nantes poprvé propadlo na penalty po remíze 0:0 v základní hrací době. Letos byl turnaj vyrovnaný i pro nejlepší střelce, když 5 hráčů mělo po 2 gólech, včetně domácích hráčů Tomáše Myslivečka a Lukáše Valera, ale cenu nakonec získal Isztván Szabo z Budapešti, protože hrál v celkovém součtu o zápas méně. Poprvé byla udělena cena fair-play na počest Lukasze Byczkowského, který ještě loni v září vyhrál krále střelců v dresu Wroclawi, ale letos koncem února podlehl zákeřné nemoci. Cenu získal nováček turnaje FC 04 Ingolstadt z Německa. „Turnaj byl pro nás letos finančně nejdražší, nejnáročnější na organizaci, kdy jsme měli nejvíce účastníků co do počtu osob, a také nejsmolnější, protože jsme cestu do semifinále vůbec nezvládli,“ řekl na závěr Zdeněk Barlok, ředitel turnaje a předseda BSC Praha a ČSZPS. „Ale to se někdy stane, když moc chcete – a my jsme chtěli medaili. Letos byl turnaj snad nejvyrovnanější co se týče výsledků a mnohdy rozhodovaly detaily a především nevyzpytatelné penalty. To je na našem turnaji vždy velmi specifické; nikdy nevíte, kdo daný ročník vyhraje. Asi se příští rok vrátíme k systému, kdy v základní skupině po remíze rozhodují penalty, vítěz dostane 2 body a poražený 1 bod. Tak jsme to už aplikovali v několika předchozích letech, pak jsme od toho zase upustili. Už jsme začali pracovat na 11. ročníku a na příští rok chystáme velké překvapení,“ dodal Zdeněk Barlok. 10. ročník Poháru středoevropských měst 2023 Konečné pořadí: • 1. LASS Budapešť (Maďarsko) • 2. FC Nantes Cécifoot (Francie) • 3. Sanremo Liguria Calcio (Itálie) • 4. FC Schalke 04 (Německo) • 5. Slask Wroclaw (Polsko) • 6. BSC Praha (Česko) • 7. FC 04 Ingolstadt (Německo) Více na Facebooku BSC: www.facebook.com/BSCPrague Martin Fejfar # Střílí se dál Na začátku léta jsem ohlásil svou rezignaci na funkci předsedy Sportovní komise zvukové střelby ČSZPS a vzápětí se vzdal členství v komisi i Tomáš Trnka z TJ Zora Praha. Přestože zbývající členové komise by byli schopni řídit střelecký sport zrakově postižených dál, vedení Českého svazu zrakově postižených sportovců usoudilo, že raději bude jmenovat novou sportovní komisi. Což se mu do začátku října nějak nepovedlo. A přece se po prázdninách střílelo podle Kalendáře sportovních akcí. „Zlatý střed“ V sobotu 9. září se v přívětivých prostorách oblastní odbočky SONS v České Lípě sešli vyznavači zvukové střelby především ze severu Čech a z Prahy. Odjinud tentokrát vážili dlouhou cestu jen tři střelci, přestože i jiní potřebovali splnit kvalifikační limity pro postup na listopadové mistrovství republiky. Skoro všichni střelci byli poněkud zaskočeni tím, že první pistolová série se střílela se starým typem zbraně, která je těžší a před každou ranou je třeba ji natáhnout. Je pozoruhodné, že nejlepší čtyři muži s ní nastříleli shodně 88 bodů na 10 ran. O pořadí tedy mělo rozhodovat to, jak si poradí v druhé sérii s lehčí pistolí. Jenže nakonec musely rozhodnout dodatečné rozstřely. Jelikož Pavel David z Tandemu Brno odjel dřív, celkovým vítězem se stal Lukáš Fabian z ASK Lovosice výkonem 181 bod. V rozstřelu o bronzovou medaili porazil Jan Schejbal ze Zory Praha dalšího lovosického reprezentanta Petra Vaculíka. Stejně jako tito dva nastřílela i nejlepší z žen, Martina Policarová z pražské Zory (180 bodů). Trochu překvapivě si stříbrnou medaili vystřílela Kamila Šamajová z ASK Lovosice a odsunula na třetí místo ředitelku turnaje Zuzanu Duchoňovou. Ve smíšených dvojicích se o medaile urputně bojovalo až v rozstřelech, přičemž „pražské“ páry byly lepší než ty „severočeské“: o 1. místo Policarová + Gruncl versus Šourková + Fabian, o 3. místo Pechová + Novotný versus Šamajová + Krajíček. Ve střelbě z laserové pušky už podruhé letos jeden střelec nezaváhal ani při jedné z 20 ran – Lukáš Fabian z Ústí n. L. zaznamenal plných 200 bodů! O dost za ním zaostali jeho oddílový kolega Tadeáš Holeček z Teplic a dva „zoráci“, kteří se utkali o bronz – zkušený Josef Gruncl až v něm porazil nováčka Jana Růžka. Mezi ženami obsadily prvních 5 míst členky Zory Praha, přičemž opět zvítězila Martina Policarová a za ní skončily Zuzana Duchoňová s Evou Pechovou. Martina spolu s Pepou Grunclem si odvážela zlatou medaili též za závod dvojic. Dalšími medailemi byli dekorováni Fabian se Šourkovou a Novotný s Pechovou. „Slovácký turnaj“ (druhdy „Burčákový turnaj“) V sobotu 23. září se v příjemných prostorách oblastní odbočky SONS v Kyjově konaly letos poslední, 10. kvalifikační střelecké závody. Mimořádné poděkování za jejich uspořádání a hladký průběh patří hlavní rozhodčí Marii Gutové z oddílu ZP sportovců TJ Jiskra Kyjov. Pozoruhodné bylo, že ve střelbě z laserových pistolí na dvakrát 10 ran nastříleli shodně 191 bod Irena Šourková z ASK Lovosice a Milan Hradil z Handicapu Zlín. V tradičním dodatečném závodu na 10 ran o absolutního vítěze pak Irena zkušenějšího Milana porazila! Škoda, že hlavní cenou již nebyly dva litry burčáku, jako kdysi… V kategorii žen nechala za sebou Irena zlínské reprezentantky Evu Macháčkovou a Helenu Hradilovou. Mezi Milana a jeho oddílového kolegu Jardu Rozsypala se v mužské kategorii vklínil Pavel Klim z Tandemu Brno. Soutěž smíšených dvojic přesvědčivě vyhráli manželé Hradilovi. Na druhém místě ještě překonali kvalifikační limit 330 bodů Kamila Šamajová + Vladimír Krajíček z ASK Lovosice; žel to se už nepodařilo třetímu páru Michaela Málková + Jan Schejbal ze Zory Praha. V pušce si nejcennější medaile odvážely nejvzdálenější účastnice – Irena Šourková z Děčína a Kamila Šamajová z Chomutova, když nechaly za sebou i výbornou střelkyni Evu Macháčkovou ze Zlína. V kategorii muži zase Milan Hradil a Jaroslav Rozsypal ze Zlína odstrčili na třetí místo Pavla Klima z Brna, přičemž Milan nastřílel stejně jako s pistolemi 191 bod. A konečně zlínské páry Helena a Milan Hradilovi a Alena Hejčová + Jaroslav Rozsypal odsunuli na třetí místo lovosickou dvojici Čamajová + Krajíček. Tím se dovršily možnosti zisku bodů do celoročních Českomoravských pohárů 2023 a kvalifikace na Mistrovství ČR v simulované zvukové střelbě, jehož pořadatelem bude letos SK Handicap Zlín. Doufejme, že v tom čase bude už fungovat nová Sportovní komise zvukové střelby ČSZPS. Vladimír Krajíček # SOUTĚŽ: Vyhlášení výsledků soutěže Minule jste soutěžili o 3x sprchový gel Tajemství dávných moří od společnosti TianDe. A jaké byly správné odpovědi na soutěžní otázky? OTÁZKA 1 Jak se jmenuje vlastním jménem rockový a folkový kytarista, skladatel a Písničkář Marty Bianco? • Martin Rous OTÁZKA 2 Kdy slaví svátek jmenovkyně našeho kmenového časopisu? • 26. 1. OTÁZKA 3 Jak se říká hmatové příloze, kterou vkládáme do časopisu Kontakty a od září bude nově v každém druhém čísle bodové Zory? • Hmaták OTÁZKA 4 Jak se jmenuje ulice, kde se nachází redakce časopisu Zora v Praze? • Krakovská Z došlých odpovědí jsme vylosovali 3 výherce. Jsou jimi: Škramlíková Helena (Praha), Dziaková Denisa (Ostrava), Pittnerová Miroslava (Svitavy). Všem výhercům gratulujeme! Ceny zašleme poštou. # Nová soutěž OTÁZKA 1 Jak se jmenuje zpěvák, který tento rok vystupoval na koncertu pro Bílou pastelku 11. 10. 2023? • Richard Krajčo • Vojtěch Dyk • Marek Ztracený • Tomáš Klus OTÁZKA 2 Najděte ve větách ukryté názvy časopisů, které naše redakce vydává, v každé větě je ukryt jeden název: Správný způsob zorganizování konference je důležitý. Je potřeba ten obraz orámovat přesně tak, jak je tam napsáno. Newtonův pohyblivý zákon tak tyhle věci nepopisuje, to spíš ten Pascalův. OTÁZKA 3 Jak se jmenuje časopis pro začínající čtenáře Braillova písma, který naše redakce vydává? • První písmeno • První čtení • Lehké čtení • Světluška OTÁZKA 4 Jak se jmenuje plně zatemněná kavárna, kde obsluhují zrakově postižení? • Kavárna pro nevidomé • Kavárna TMA • Kavárna POTMĚ • Kavárna TEMNOTA Své odpovědi posílejte do 8. 11. 2023 na adresu: redakce Zora, Krakovská 21, 110 00, Praha 1 nebo na e-mail: zora-objednavky@sons.cz. Při zaslání odpovědí, prosím, uveďte, že se jedná o odpovědi ze soutěže časopisu ZORA. Pokud správně odpovíte alespoň na tři ze čtyř soutěžních otázek, budete zařazeni do slosování o 3 x cestovní antiperspirant sprej pro muže Rexona, 75ml. A ještě upozornění. Pokud se soutěže chce zúčastnit kdokoli, kdo není předplatitelem Zory (například si časopis půjčuje), může odpovědi poslat, ale do slosování jeho jméno nebude zařazeno. Výhry v soutěžích jsou formou benefitů pro čtenáře, kteří si časopis předplatili. # DŮLEŽITÉ - omluva Milí čtenáři, v předchozím čísle Zory jsme chybně označili 17. říjen jako Mezinárodní den nevidomých. K chybě došlo nepozorností při změně původní formulace a bohužel tento omyl unikl do tiskárny i nahrávacího studia. Samozřejmě Mezinárodní den nevidomých slavíme 13. listopadu. Za tuto chybu se omlouváme.