ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 107, číslo 11, červen 2023 Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail: zora@sons.cz Vydává: SONS ČR, z. s. Tiskne: KTN v Praze Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Redakce: Šéfredaktorka: Daniela Thampy Zástupkyně šéfredaktorky, administrace: Kateřina Rovenská Redaktoři: Ilona Ozimková, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk Korektor: Václav Senjuk Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 100 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu. OBSAH ÚVODEM STALO SE Přehledně REPORTÁŽ Praha a koleje – 150 let (bez dvou) LIDÉ KOLEM NÁS Většina práce probíhá „pod povrchem“ ZORA RADÍ A INFORMUJE Informace ze Sociálně-právní poradny 6/2023 Máte v plánu zavítat do Brna? POZVÁNKA Jedu v medu v Národním zemědělském muzeu NAPSALI JSTE NÁM Železniční muzeum Výtopna Jaroměř POVÍDKA Chtěl jsem to opravdu takhle? IV. část SPORT Republikový šampionát jednotlivců ovládli opět moravští kuželkáři! SOUTĚŽ ZORY Vyhlášení výsledků soutěže Nová soutěž # ÚVODEM Jaro je sice oblíbeným tématem úvodníků, všemožných sloupků a úvah, není ale vhodné se jím zabývat v jedné sezoně opakovaně. Dokonce i Ludvík Vaculík, který o jaru napsal celou řádku fejetonů, tak činil vždy jen jednou ročně. Nebudete se snad tedy na mě zlobit, když toto pravidlo poruším. Letos je to s tím jarem totiž trochu složité a jeden ze signálů, že je v plném proudu, jsem zaznamenala teprve v druhé polovině května. Mám na mysli hmyz. Ano, nějaká ta moucha kolem mě už párkrát probzučela. Jenže teprve teď to opravdu začalo. Otevřené dveře a okna lákají dovnitř nejen mouchy, ale občas i vosy a sem tam nějakou tu zmatenou včelu. A konečně se dostávám k jádru věci. Milí čtenáři, jakým způsobem tyto bzučící návštěvníky zaháníte? (Samozřejmě zabíjet včely je nemorální, o těch tedy později.) Pro nevidomého je zabití mouchy neřešitelným úkolem. Leckdo z nás uvaří nedělní oběd pro celou rodinu, někteří si sami umyjí okna, ale myslím, že na mouchy musíme sofistikovaněji. Plácačka nám nebude nic platná. A tak stojím uprostřed kuchyně, točím utěrkou a snažím se nezasáhnout lustr a přitom nasměrovat bzučícího hosta směrem k otevřenému oknu. U toho přemýšlím, jak to dělají ostatní nevidomí odpůrci mucholapek a v duchu zakládám nový, nám na míru vytvořený formulář k žádosti o příspěvek na péči. A ještě na skok ke zmíněným včelám – v dnešní Zoře na vás čeká pozvánka na zajímavý kurz o těchto stále trochu tajemných tvorečcích, o jejich společenství, léčivých účincích a péči o ně. Hezké chvíle nad stránkami Zory vám za celou redakci přeje Daniela Thampy # STALO SE: Přehledně Blíží se léto a příroda je v plném rozpuku. Můžeme vnímat spoustu vůní, chutí i tepla z dlouhotrvajícího slunečního svitu. Naši předkové kosili v tento čas trávu, sušili seno a modlili se za dobré počasí k jeho patronovi a ochránci úrody svatému Medardovi (8. 6.). V tomto čase totiž může do Evropy přijít chladný oceánský vzduch a přinést dlouhé a prudké deště. Určitě znáte pranostiku „Medardova kápě, čtyřicet dní kape“. Konec jara je také časem rodiny. Po květnovém Dnu matek přichází hned 1. 6. Mezinárodní den dětí. Podnětem k jeho slavení se staly válečné křivdy a jejich oběti, často právě děti. Třetí červnovou neděli přichází pak i Den otců. Jak vznikl? Jedna žena v USA v roce 1910 chtěla poděkovat svému otci za to, jak se po smrti maminky dokázal postarat o ni i o její sourozence. Oficiálně se svátek začal slavit od roku 1966. Za zajímavými osobnostmi nahlédněme do „Tyflopedického lexikonu jmenného“ od Josefa Smýkala. 6. 6. 1947 se narodil David Blunkett, nevidomý anglický ministr školství a práce, později i ministr vnitra. Přímo na Medarda, 8. 6. 1756 se narodil Ludwig Adolf von Baczko, německý historik, zakladatel a ředitel Ústavu pro nevidomé v Königsbergu. K jeho založení ho prý inspiroval sám Valentin Haüy, když se tu zastavil na cestě do Petrohradu. A 19. 6. 1906 se narodil Vladimír Bergman, český houslista a hudební pedagog. Založil vlastní hudební školu, a i jako nevidomý se věnoval vedení žákovských souborů, se kterými dosahoval výborných výsledků. Za svou činnost obdržel též několik ocenění. Co se děje v oblastních odbočkách? Začněme v Opavě, která pravidelně informuje o zajímavých lidech i akcích. 4. 5. si opavská Charita připomněla, že je tomu právě 30 let od doby, kdy jí sestry dominikánky předaly svůj klášter v Opavě-Vlaštovičkách. Z polorozbořeného domu se po úpravách stal domov pro zrakově postižené (Dům sv. Cyrila a Metoděje). Dnes poskytuje zhruba dvaceti obyvatelům podporu k co nejsamostatnějšímu životu. Více na charitaopava.cz. Na příspěvku na péči stát ročně vyplatí kolem 37 miliard Kč. V nějakém jeho stupni ho pobírá přes 370 tisíc osob. Dávka má sloužit k nákupu sociálních služeb. Zda tomu tak je, chce nyní kontrolovat Ministerstvo práce a sociálních věcí. Podle Václava Krásy, předsedy Národní rady zdravotně postižených občanů, však záleží na rozhodnutí klienta či jeho zákonného zástupce, jak si zajistí potřebnou péči: „Příspěvek nikdy nebyl koncipován tak, že je povinností klienta nakoupit sociální služby u registrovaných poskytovatelů.“ Více na zdravezpravy.cz. Konference INSPO o technologiích pro osoby se specifickými potřebami se bude konat 25. 11. 2023 v Kongresovém centru Praha. Na registraci účastníků je ještě brzy, ale organizátoři už dnes uvítají nabídky přednášek a předběžné potvrzení účasti od vystavovatelů. Více na inspo.cz. Opavští si zahráli bowling i karty. Provozují totiž klub milovníků společenských her. Pekelně se při hře soustředili a vymýšleli strategie, jak protivníka napálit. V úplném tichu slyšeli i trávu růst. Ale nejen karbanem je člověk živ. Dámy z klubu zasvětila jejich sociální pracovnice i do tajů Braillova písma. Vsetínští se vydali na výlet do Zašové. U poutního místa Stračka se dozvěděli o jeho historii, prozkoumali sochu Panny Marie, ochutnali zdejší léčivou vodu a mnozí si s ní omyli i oči. Na novém zašovském orloji obdivovali Křemílka a Vochomůrku, Rumcajse, Golema a další postavy. Výklad průvodce byl skvělý, nevidomí si orloj dokázali docela živě představit. Pobavil strom frňákovník, ze kterého rostou různě velké dřevěné nosy. Poté vystoupali po žebříku na dřevěnou vyhlídku a pokochali se krásami okolí. Závěr patřil bowlingu v místní Orlovně. Na výlet se vydali i kroměřížští. Jejich cílem byla Kovozoo ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Tady je čekala komentovaná okružní jízda vláčkem „Steelinka“ po areálu, kde se třídí a zpracovává odpad. Následovala venkovní prohlídka i hmatové zkoumání zvířat zhotovených z kovového odpadu. Někteří si prohlédli i muzeum zpracovávání železných rud a kovářství nebo před sešrotováním zachráněný letoun L 610, největší letadlo vyrobené v bývalé ČSSR. I oni zakončili výlet společným obědem v restauraci zdejšího kongresového centra. A v Kroměříži ještě zůstaňme. Konalo se tu totiž klubové odpoledne s přednáškou o zdravém stravování. A co se lidé od slečny Trubelíkové dozvěděli? Jak je důležité dodržovat pravidelný stravovací a pitný režim, vyvážený poměr živin, vitamínů a minerálů, jaká jsou specifika stravování seniorů, proč je důležitý pohyb apod. Kyjovští se vydali na komentovanou prohlídku Botanického skleníku. Jsou tu rostlinky ze všech koutů světa, přičemž nejzajímavější je sbírka cykasovitých rostlin. Mnohé z nich jsou velmi vzácné, další takové byste našli v Královské botanické zahradě v Londýně. Návštěvníci mohli téměř vše zkoumat hmatem. Jen jedné, prudce jedovaté rostlince, se raději vyhnuli. Co naopak ocenili? Přístup milého a trpělivého průvodce. Kyjovští obdivovali i skvosty renesančních umělců jako byl Leonardo da Vinci, Michelangelo Buonarroti nebo Raffael Santi. Všechny exponáty jsou repliky děl ze soukromých sbírek, světových galerií a muzeí. Každý obraz je možné prohlédnout si zblízka, k dispozici je i audio popis od Jana Přeučila. Ten obraz detailně popíše nebo vyzradí nějakou zajímavost. Třeba to, že „Madonu v zeleni“ Raffaela Santiho mohou hmatem zkoumat i nevidomí, a to ve vídeňském Uměleckohistorickém muzeu. Nejcennějším kusem je replika Davida. Je sejmuta 3D skenerem, a vyřezána z polystyrenu. Detaily, jako jsou žíly na rukou, tvořil sochař. Sochu následně výtvarník pokryl hmotou podobnou kameni, do které přidal mramorový prach. Dojmy nechali kyjovští doznít stylově, totiž v restauraci Louvre. V Kyjově připravují v červnu i dvě zajímavé akce. 3. 6. plánují 20. přátelské setkání zrakově postižených ve Strážnici. Sraz bude v kyjovské Městské knihovně, v ulici Komenského, kde sídlí i odbočka. Ta na požádání zajistí i průvodce. Co je na programu? Návštěva Skanzenu Strážnice a jeho expozic o způsobech života lidí v horách Slovácka i v úrodné části Pomoraví. Připravena je speciální prohlídka s haptickými exponáty předmětů běžné potřeby, oděvů i materiálů pro stavby domů. Budete moci hmatem zkoumat keramickou 3D mapu objektu, odlišit zrna jednotlivých druhů obilí nebo si zahrát sluchové a čichové pexeso. Účastnický poplatek činí 350 Kč na osobu. Zájemci, hlaste se do 30. 5. na tel.: 737 721 504 nebo na e-mail: kyjov-odbocka@sons.cz. 16. 6. v 18:00 se pak při příležitosti 29. ročníku festivalu Dny umění nevidomých na Moravě koná koncert talentovaného zpěváka, hráče na housle a příčnou flétnu Benjamina Levíčka. Proběhne v kyjovské Gymnaziální kapli svatého Josefa Kalasanského. Co Benjamin zahraje a zazpívá? Klasiku, pop, jazz i svou vlastní tvorbu. Vstupné je dobrovolné. A pojďme do Čech. Z Ústí nad Labem hlásí změnu adresy. Od 1. 5. 2023 najdete místní odbočku v ulici Revoluční 1421/4, 400 01, Ústí nad Labem. Na této adrese sídlí i místní TyfloCentrum. Klienti tak mají obě instituce opět pohromadě. 27. 4. se 13 rokycanských spolu se členy Svazu postižených civilizačními chorobami Strašice zúčastnilo zájezdu do Blovic na zámek Hradiště. Tady je instalováno muzeum jižního Plzeňska. A co je zajímavé, je tu též expozice určená nevidomým a slabozrakým návštěvníkům. Více na muzeum-blovice.cz. Vše je jednou poprvé. 5. 6. 1982 se v Budapešti konalo první mistrovství světa ve speedcubingu. O co šlo? O to, kdo nejrychleji složí Rubikovu kostku. Mohli by si takový turnaj zorganizovat i nevidomí? Jasně, existuje přece i hmatová kostka. Vše je jednou i naposledy. 6. 6. 1977 se v aréně Market Square v Indianapolis konal poslední koncert Elvise Presleyho. Zavzpomínejte a poslechněte si třeba Suspicious Minds, In the Ghetto, The Wonder of You nebo Burning love. Co na závěr? 25. 6. 1903 se narodil anglický spisovatel George Orwell. Možná znáte jeho „Farmu zvířat“. Věděli jste, že příběh této knihy inspiroval Rogera Waterse ze skupiny Pink Floyd k napsání alba "Animals"? To obsahuje tři hlavní skladby, "Psi", "Prasata" a "Ovce", symbolizující třídní systém kapitalistické společnosti. Psi představují vyšší střední třídu a bezohledné byznysmeny, prasata politiky a vlastníky korporací a ovce pracující, jež bezmyšlenkovitě respektují psy i prasata. V Orwellově knize je ale zvířat více. Zaujmout by mohl třeba osel. Dokázal prokouknout celou společnost, ale nikomu raději nic nevysvětluje. Proč také? Někoho snad zajímá názor osla? Antonín Vraný # REPORTÁŽ: Praha a koleje – 150 let (bez dvou) Nebo také 200 let bez pěti, to když budeme počítat nákladní dopravu, nikoli městskou. Já vím, že to sem nepatří, ale třeba vás to bude také zajímat. Podle serveru Praha.eu „druhá nejstarší železnice v kontinentální Evropě byla dnes zaniklá koněspřežná dráha z Dejvic do Křivoklátských lesů. Začala se stavět v roce 1828 a do lesů se propracovala o pět let později. Pozoruhodností bylo, že nesloužila k dopravě osob, ale nákladu, a že z Veleslavína na konečnou na Brusce jezdily vagony samospádem. V roce 1863 z ní vznikla Buštěhradská dráha (už se jezdilo na páru) tak jak ji v podstatě známe dodnes. Jen pro pořádek, první dráha tohoto typu na evropském kontinentě (mimo Velkou Británii) byla dráha České Budějovice – Linec. V době, kdy Buštěhradská dráha s parní trakcí vznikala, chybělo do začátků pražské MHD (to je také výpůjčka z dneška, tehdy se jednalo o jiné názvy, v tu chvíli konkrétně o tzv. „koňku“) dvanáct let… Dne 23. září 1875 totiž poprvé vyjela do ulic Královského hlavního města Prahy koněspřežná tramvaj (tehdy asi tramway, ale lidově koňka). Trať vedla od rozestavěného Národního divadla do Karlína. Za dalších osm let se začalo s urychlenou výstavbou – 1883–1885, tedy za dva roky (!) byla hotová celá síť koňky, konkrétně 18,875 km; provozoval ji Belgičan Eduard Otlet. V roce 1891 byla Praze představena verze bez koní – elektrická tramvaj Františka Křižíka vedla nejprve z Letné (někde před dnešním Národním technickým muzeem) do Stromovky. Pět let nato už byla Praha propojena základní sítí kolejí, v roce 1897 vznikly Elektrické podniky královského hlavního města Prahy, dnes Dopravní podnik hlavního města Prahy. V roce 1905 byla celá elektrifikace i dosavadní koňky dokončena, poslední linka koňky vedla přes Karlův most, a tam se s ní také Pražané téhož roku rozloučili. Hurá do muzea Nechce se mi věřit, že ti dva vycpaní koně, zapřažení do prvního exempláře, který při vstupu do haly uvidíte, by mohli tuto událost pamatovat. Prý také nepamatují, ale kdy se tihle dva odebrali do koňského nebe, jsem se nějak zapomněl zeptat. Ono mi to nepřišlo ani moc vhodné, protože otázky se na našeho průvodce začaly sypat z auditoria účastníků, ještě než vlastně stačil zahájit výklad. Možná to bylo i tím, že jsme skoro všichni čekali přes hodinu vedle vrátnice bývalé vozovny Střešovice, neb většina z účastníků přišla skoro hodinu před stanovenou dobou srazu. To se ale vyrovnalo, neboť naopak ti poslední přišli ještě o dobrou čtvrthodinku později, a skoro polovina přihlášených nedorazila vůbec. Naštěstí. I s tuctem účastníků totiž byla atmosféra občas „jak v židovské škole“ (tak to říkala moje babička, ta ještě o politické korektnosti neměla ani tušení). Pravda je, že se bylo na co ptát a pochopitelná byla i snaha osahat si co nejvíce dostupných exponátů. Mně osobně by se moc nechtělo hladit si bůhvíjak dlouho mrtvé koně, i když preparátor odvedl skutečně skvělou práci. Ale rozumím těm ze skupiny, kterým prsty nahrazují oči. Hmatové zážitky – a o tom není třeba pochybovat – měly nejspíš stoupající estetickou hodnotu. Materiály na restaurovaných exponátech měly vlastně všechny přinejmenším původní, možná i vyšší kvalitu zpracování. Dřevěné součásti vozů, ošetřené kovové celky, nátěry, to vše se renovovalo původními postupy a originálními barvami. Mimochodem – až na malé výjimky byly všechny exponáty, myslím vozy tramvají i trolejbusů, vyvedené v barvách, které nosí i ty dnešní. Tedy pokud se nenechají za mrzkou úplatu zhyzdit celoplošnými reklamami. Sice ty reklamy, jak si všimli i někteří z nás, byly součástí vozového parku již od samého začátku jejich putování ulicemi Prahy, ale tak nějak decentněji. Třeba jako límec na střeše vozu, který trochu kryl nasazení sběracích tyčí s pružinami. Pantografy, které tyhle tyče nahradily, jsou záležitostí tuším až let šedesátých minulého století. Petr Mašek – autor nápadu, hybatel a financiér Myšlenka na návštěvu Muzea městské hromadné dopravy v Praze má už minimálně věk pro zápis do školky. Petr tehdy přišel s tím, že udělal nějakou práci pro Dopravní podnik, a namísto honoráře, kterého se zřekl, si vybral protiplnění v podobě návštěvy muzea, projížďky Prahou v historické tramvaji a také exkurzi do depa metra i s jízdou původním vlakem ze 70. let. Pro skupinu zájemců. Nějakou dobu trvala administrativní válka, protože některé kroky prostě nelze udělat na úrovni (ne zcela svéprávné, nejspíš) redakce, ale nakonec se podařilo. Pak jen přečkat karanténní šílenství a hle, letošní desátý máj nás potkal v místech, kam léta zajížděly všechny ty tramvaje uložit se k spánku, případně nechat se opravit. Podle průvodce, a tomu se dá věřit, jeden každý z nynějších pracovníků depa-muzea je do tramvají a trolejbusů a také autobusů blázen. Proto také úplně všechny exponáty, které mají kola, a mají tudíž být schopné jezdit, také jezdí! Třeba samostatný elektromotor z dob páně Křižíkových hned na začátku prohlídkového okruhu vlevo. Anebo také salónní motorový vůz č. 200, který se i barevně vymyká – je hráškově zelený a zlatý. Je z roku 1900, kdy vyhrál první cenu ve své kategorii na světové výstavě v Paříži a poté sloužil jako vyhlídkový a reprezentační pro potřeby magistrátu Prahy. Odtud „primátorský“; má tři otce. Vyroben byl ve smíchovské továrně Františka Ringhoffera. Společnost se tímto výrobkem prezentovala na pařížské Světové výstavě a po jejím skončení jej předala Praze. Na bočních stranách tramvaje se nacházela vždy dvě velká, pevně osazená secesní okna. Mezi nimi a po jejich krajích byla okna menší, která se dala úplně stáhnout. Klíčové je ale slovo secesní – v tomto slohu je řešený celý exteriér, který navrhl druhý z otců – významný architekt nejen té doby Jan Kotěra. A třetím jménem mezi velikány konce devatenáctého a začátku dvacátého století, který dodal tramvaji motory (2x18,4 kW, 600 V), byl František Křižík. Secesní ladění celého vozu dokreslují též detaily navržené týmž Kotěrou: podoba klik, kování, zadních stran schodů nebo tepaný podklad pod znakem hlavního města. Slovem – nádhera! Praha jako kulisa je podmínkou Opět s omluvou těm, kdož nevidí vůbec, ale třeba se dá – po hmatovém vstřebání mapy města a několika haptických modelů budov, Hradu a dalších, plus právě těch detailů i celků v muzeu – vnímat i fakt, že to, co vnímáme jako samozřejmost, je zároveň estetickým celkem. Autor reportáže pamatuje dobu, kdy sice fasády domů nebyly právě v kondici a chyběl i Tančící dům a pár dalších moderních staveb, ale kdy také Prahu brázdily prakticky všechny typy tramvají, které dnes už potkáte právě jen v muzeu. A tak se mi nedivte, že jsem se vrátil o půlstoletí zpátky časem. Zas nade mnou cinkal zvonek zhoupnutý průvodčím ve vlečňáku tak, že zatáhl za koženou šňůru, zas mu odpověděl stejný zvonek z motorového vozu (ten v našem případě rozezněla průvodčí Kája s vlasy barvy ticián) a energicky ukončil sérii nášlapný zvon pod řidičem – jedeme! A jelo se: ze Střešovic přes Brusnici a Klárov na náměstí Jana Palacha, odtud kolem Právnické fakulty přes Čechův most na most Štefánikův. Vedle dnešního portálu Letenského tunelu kdysi začínala jedna ze dvou pražských lanovek. Tahle vedla na Letnou, a zatímco její již třikrát přestavovaná sestra stále dopravuje lidi z Újezda na Petřín, tahle chuděra skončila po pár letech, kdy ji vystřídal první eskalátor v Praze. Ani ten však neměl dlouhý život. Tramvaj pokračuje dál ulicí Revoluční, kolem obchodního domu Kotva, mnohem menšího a staršího, než je protější Paládium, ale o to architektonicky zajímavějšího. Na stanici Masarykovo nádraží dva z účastníků vystupují, a já se přesouvám do vlečňáku, k panu průvodčímu Dohnalovi. O něm se dozvídám, že je aktuálně nejstarším pracovníkem Dopravního podniku – 81 let. V podniku je nepřetržitě od roku 1966. Ale o něm někdy jindy, i tento příběh však stojí za zaznamenání. V rozhovoru s tímto pamětníkem pamětníků se přes Václavské náměstí a Myslíkovu ulici dostáváme na Moráň, a pak již Spálenou ulicí na Národní, na Újezd a přes Malostranské náměstí po Chotkově silnici zpět do vozovny. Závěrečný potlesk patří nejen řidiči a oběma průvodčím, ale také oběma tramvajovým vozům – motorovému a vlečnému, a rozhodně také Petrovi Maškovi. Díky za zážitek. Václav Senjuk PS: A nezapomeňte! Na podzim bude Metro Kačerov! Sledujte nás – informace budou v Zoře a Naší šanci. # LIDÉ KOLEM NÁS: Většina práce probíhá „pod povrchem“ Pracovníci PR a fundraisingu ve Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých mají napilno. Starají se o dobré jméno spolku, prezentují ho na sociálních sítích, zajišťují každoroční slavnostní koncert ve Španělském sále Pražského Hradu, pečují o stávající dárce a hledají další, a nejen to. Na jejich bedrech leží kompletní organizace celostátní sbírky Bílá pastelka. Mnozí ji možná vnímají „jen“ jako třídenní akci, kdy se v ulicích našich měst pohybují stovky dobrovolníků v bílých tričkách s kasičkami a oslovují potenciální dárce. Na otázky Zory odpovídá koordinátor sbírky Ing. Radek Šváb: Co všechno se musí stát ještě předtím, než se v ulicích objeví dvojice se sbírkovými kasičkami? Ve spolupráci s dalšími kolegy se starám o koordinaci sbírky. Je třeba zajistit materiál, který nosí dobrovolníci v ulicích, připravit ho, zabalit a rozeslat do regionů. Na tom začínáme pracovat už v lednu. V tomto čase zjišťují pracovníci našich oblastních odboček, středisek Tyfloservisu i TyfloCenter, kolik propagačního a prezentačního materiálu jim zůstalo z minulého ročníku sbírky, a kolik ho tedy budou potřebovat pro ročník následující. Jde o trička, pastelky, pokladničky, kalendáře a další materiál. Jak vypadá harmonogram příprav? V lednu začínáme oslovovat naše tradiční partnery, kteří se podílejí na financování, přípravě a realizaci sbírky pravidelně. A sluší se jim na tomto místě také poděkovat. Lions Club international district 122 Česká republika a Slovenská republika nám vloni dodal hlavní symbol sbírky – pastelky, a učiní tak i letos. Podle potřeby jich objednáváme 150 až 160 tisíc kusů. Přicházejí v krabičkách po 100 kusech ve stejné barvě: žluté, zelené, červené, modré, nebo tradiční bílé. Plakáty a záložky pro nás zdarma tiskne tiskárna Walstead Moraviapress s.r.o. Je jich asi 55 tisíc kusů. K našim tradičním významným dárcům patří také Lexum, a. s. Díky nim získáváme další nezbytné prostředky na nákup materiálu a služeb. Co se týče materiálu, nakupujeme hlavně trička s potiskem a drobné pomůcky. Tričko si pak dobrovolníci ponechávají jako poděkování za účast na sbírce. Ale teď jsme ještě dávno před sbírkou, pořád jde o přípravy. Jak o sbírce dáváte vědět? Samozřejmě nejdůležitější je mediální kampaň. V televizi běží sice až před vlastní sbírkou, ale pracovat na ní začínáme také už od ledna. I letos jsme byli vybráni Českou televizí k zařazení do kategorie charitativního a osvětového televizního spotu, spot tedy odvysílají všechny kanály České televize na přelomu září a října bezplatně. Letos poprvé nám myšlenku i realizaci spotu připravují studenti Vyšší odborné školy grafické a Střední průmyslové školy grafické v pražské Hellichově ulici. Sbírku také propagujeme na billboardech a CLV vitrínách v pražském metru. Na webech skupiny Seznam.cz, tedy třeba i na novinky.cz, běží bannerová kampaň. Jakmile se na stránce zobrazí upoutávka na naši sbírku, vidící uživatel na něj klikne a je rázem na webu sbírky – Bílé pastelky. Tam najde způsoby, jak přispět, informace o způsobu využití financí atd. Ve stejném období běží také rozhlasový spot na rádiu Classic Praha a Expres FM. I to je sponzorský dar společnosti Seznam.cz. V minulosti spot namlouvali známí herci Martin Dejdar, Kryštof Hádek, v posledním roce pak Michal Dlouhý. To se ocitáme již v jarním období. A pak nastává praktická, fyzická fáze příprav? V březnu potřebný materiál objednáváme. S jeho kompletací před distribucí do regionů nám pomáhají dobrovolníci i nevidomí kolegové. Celkem zabalíme okolo jedné a půl tuny materiálu, zhruba 150 balíků od tří do pětadvaceti kilogramů. Vloni s tím pomohli také pracovníci pražské centrály České Spořitelny. A v rámci darovací smlouvy se společností DHL Expres (Czech Republic) s.r.o. odcházejí balíky do regionálních pracovišť zdarma. Tam místní pracovníci připravují sady pro jednotlivé školy a dvojice dobrovolníků. To už jsme u samotných sbírkových dnů. Dobrovolníci s kasičkami ale nejsou vždy odborníci na problematiku pomoci nevidomým. Potenciální dárci však mohou mít různé otázky… Úkolem těch, kteří je do ulic vysílají, tj. regionálních pracovníků SONS a dalších sbírku organizujících subjektů Tyfloservisu a krajských Tyflocenter, je provést instruktáž či besedu se studenty, kteří se budou pohybovat v ulicích. Ti musejí vědět, jak odpovídat na otázky potenciálních dárců. Ta nejčastější? Samozřejmě na to, jak budou vybrané peníze využity. Jaké bývá složení dvojic s kasičkami? Dobrovolníci jsou hlavně studenti středních škol, ale i naši zaměstnanci a jejich rodinní příslušníci a další podporovatelé naší činnosti z řad veřejnosti, dárcovských firem atd. Se spolupracujícími školami navázali naši kolegové v regionech zpravidla dlouholeté vztahy. Ozývají se ale i školy nové, za což jsme velmi rádi. Vloni do ulic měst vyrazilo 3143 dobrovolníků s 1749 pokladničkami. Chodí zpravidla ve dvojicích, řidčeji ve trojicích. V roce 2019 přibyla další možnost, jak do sbírky přispět, a to formou zaslání zvoleného obnosu bezhotovostně prostřednictvím QR kódu. Ten je umístěn na každé pokladničce, stačí k němu přiložit mobilní telefon s mobilním bankovnictvím, některé dvojice mají u sebe i čtečky pro možnost darovat pomocí karty. A dárci tuto možnost využívají stále častěji. Ze stovky takto „elektronicky“ darujících v roce 2020 jich bylo vloni za 3 dny více než 2800. Dá se přispět i jindy a jinak než právě v ulicích v oněch třech dnech? Sbírka Bílá pastelka je celoroční. Dárci nám mohou přispívat kdykoliv zasláním peněz na sbírkový účet, vkládáním hotovosti do pokladniček v podobě vodicích psů, využitím platformy darujme.cz, givt.cz, nebo QR kódu. Možností je řada, a všechny jsou uvedené na našem webu www.bilapastelka.cz Jsou nějaké akce i v průběhu sbírky? V třetí sbírkový den organizujeme koncert pro Bílou pastelku na Václavském náměstí v Praze. Letos bude 11. října odpoledne. Na něm vystupují umělci s postižením zraku, svou práci prezentuje Středisko výcviku vodicích psů v Praze Jinonicích, hovoříme se zajímavými lidmi z naší komunity i z řad našich partnerů. A také se snažíme přitáhnout publikum zajímavými interprety. V minulých letech nám zazpívali Helena Vondráčková, Monika Absolonová nebo Vojtěch Dyk s Janem Maxiánem. Řada doprovodných akcí probíhá i pod taktovkou našich odboček v regionech. A když je konec, po třetím dnu sbírky v ulicích, končí i vaše práce? Když sbírkové dny skončí, svezou pracovníci v regionech naplněné pokladničky a další materiál ze škol do svých pracovišť. Finance následně přemístí do sáčků společnosti Loomis Czech Republic a.s. Ta je sváží do své centrály a přepočítává. Je tedy třeba nějakou dobu počkat, než se dozvíme, kolik financí se vybralo v jednotlivých regionech, a pak i celkem. Jakmile jsou výsledky známy, probíhá mj. vyhlášení nejúspěšnějších sbírkových dvojic z každého kraje, a to ve slavnostním duchu, v prostorech secesní Rezidence primátora hlavního města Prahy. Nejúspěšnějším dvojicím děkujeme drobnými dárky od našich partnerů, ale děkujeme důstojně všem zapojeným – každý, kdo se podílel, si poděkování zaslouží. Když dárci, zeptáme se i my: co se dál děje s darovanými penězi? Získané prostředky nám pomáhají financovat naše služby pro osoby se zrakovým hendikepem, kterých je celá řada. Provozujeme knihovnu digitálních dokumentů, navigační centrum, cvičíme vodicí psy, vydáváme časopisy, vzděláváme osoby nevidomé a slabozraké. A mnoho dalšího. Více o našich službách je možné se dočíst na našem webu www.sons.cz. Vyzdvihnout jeden nebo několik účelů využití financí vlastně nelze. I proto, že veškerá činnost SONS a jí založených organizací Tyfloservisu a krajských Tyflocenter, na jejichž činnost je se sbírkových prostředků též přispíváno, slouží beze zbytku nevidomým a slabozrakým a jejich co nejhladšímu zapojení do většinové společnosti, do plnohodnotného života. S Radkem Švábem hovořil Antonín Vraný # ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace ze Sociálně-právní poradny 6/2023 Zrovna dnes, 11. května, kdy odesílám tento díl, vyhlašuje vláda svůj konsolidační balíček. Předesílám ale, že o všech důležitých změnách napíšeme, až bude jisté, že začnou opravdu platit. Tedy nejen že je schválí celá vláda, ale že ty, kde to zákon vyžaduje, projdou v obou komorách parlamentu, podepíše je prezident, a v opačném případě bude přehlasováno jeho veto. Samozřejmě také nesmí být úspěšně napadeny u Ústavního soudu, což je aktuálně otázkou u omezení červnové mimořádné valorizace důchodů. Zatím si alespoň můžeme říci, co především je a co není „příjem rozhodný pro přiznání dávky“. Potom si můžete přečíst poslední, čtvrtý díl historického seriálu a z nabytých znalostí si udělat kvíz. Co se považuje za příjem žadatele o dávku a společně posuzované osoby? Započítávají se zejména tyto příjmy: • z pracovního poměru a z dohod konaných mimo pracovní poměr (DPP a DPČ) s výjimkou příjmů nezaopatřeného dítěte • ze samostatné výdělečné činnosti s výjimkou příjmů nezaopatřeného dítěte za červenec a srpen • z nájmu • dávky nemocenského, důchodového a úrazového pojištění • podpora v nezaměstnanosti a při rekvalifikaci • rodičovský příspěvek • přídavek na dítě • výživné přijaté od plátce, který není společně posuzovanou osobou • náhradní výživné pro nezaopatřené dítě podle zákona o náhradním výživném • příspěvek na živobytí • mzdové nároky vyplacené úřadem práce podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele • dávky pěstounské péče • další opakující se nebo pravidelné příjmy a příjmy, při kterých dochází ke zvýšení majetku Nezapočítávají se zejména tyto příjmy: • příspěvek na péči • příspěvek na mobilitu • příspěvek na zvláštní pomůcku • příjem z prodeje nemovité věci Jde-li o výdělečnou činnost, jsou rozhodné čisté příjmy, tedy příjmy po zdanění a odvodech na zdravotní a sociální pojištění a u OSVČ navíc i po odečtení režijních výdajů. Má-li však OSVČ, konající činnost v rozhodném období jako hlavní, nízký příjem nebo je-li dokonce ve ztrátě, považuje se za její minimální měsíční započitatelný příjem částka rovnající se 50 % měsíční průměrné mzdy v národním hospodářství. V pochybnostech je třeba vždy nahlédnout do § 7 zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a pokud jde o dávky státní sociální podpory, do § 5 zákona č. 117/1995 Sb. v úplném znění. Při soudním výkonu rozhodnutí respektive v exekučním řízení jsou podle § 317 občanského soudního řádu nepostižitelné zejména: • příspěvek na péči • příspěvek na zvláštní pomůcku • příspěvek na mobilitu • příspěvek na bydlení • výživné pro nezaopatřené dítě • náhradní výživné pro nezaopatřené dítě • dávky pomoci v hmotné nouzi (mimořádná okamžitá pomoc, doplatek na bydlení, příspěvek na živobytí) • zaopatřovací příspěvek (dávka pěstounské péče) • daňový bonus V řízení o výživném není vyloučeno, aby soud zhodnotil příspěvek na péči jako příjem povinného, který je pečující osobou. Záleží na úvaze soudce a na konkrétních okolnostech věci. Naopak u osoby pobírající příspěvek na péči se příspěvek na péči za příjem zásadně nepovažuje. Z výše uvedeného plyne závěr, že rozhodné jsou hlavně příjmy z výdělečné činnosti a příjmy, které výdělek nahrazují. Historie českého sociálního zabezpečení část IV. – pokračování z čísla 10/2023 Nedlouho po změně režimu, v dubnu 1948, byl přijat a v říjnu téhož roku nabyl účinnosti zákon č. 99/1948 Sb. o národním pojištění. Do jednoho předpisu bylo spojeno veškeré dosud roztříštěné nemocenské a důchodové pojištění i sociální péče pro horníky, veřejné zaměstnance, úředníky, ostatní zaměstnance, osoby samostatně hospodařící a spolupracující členy jejich rodin. Důchodové zabezpečení sestávalo z těchto dávek: důchod starobní, invalidní, vdovský, důchod manželky, důchod družky, důchod sociální a odškodnění za pracovní úraz. K důchodu bylo možné získat ještě zvýšení za bezmocnost a výchovné. Termín „národní“ znamenal, že se odstraňují dosavadní rozdíly a že pojištění teď bude pro všechny stejné. Přijetím zákona a z logiky politické změny vůbec zanikl systém kapitálových rezerv s dominujícími prvky pojištění či spoření a garantem výplaty dávek se stal stát. První změny přišly v 50. letech. Zákon o národním pojištění v roce 1956 nahradil zákon č. 54/1956 Sb. o nemocenském pojištění zaměstnanců a zákon č. 55/1956 Sb. o důchodovém zabezpečení. Nároky samostatně hospodařících osob a členů výrobních a zemědělských družstev byly upraveny zvlášť nařízeními vlády. V nemocenském pojištění byl posílen zásluhový princip tím, že do výše nemocenského se procentně promítla čistá denní mzda. Začala platit třídenní karenční doba s nemocenským v nižší výměře s výjimkou pracovního úrazu, nemoci z povolání a karantény. Výše nemocenského byla odstupňována podle doby nepřerušeného zaměstnání u jednoho zaměstnavatele, čímž se mělo zamezit tehdy nežádoucí fluktuaci. Novou dávkou byla podpora při ošetřování člena rodiny vedle již existujících – pohřebného, podpory při narození dítěte, rodinného přídavku a peněžité pomoci v mateřství. V důchodech byla v zájmu zásluhovosti hlavní změna v tom, že zaměstnanci byli rozděleni do tří pracovních kategorií podle pracovních podmínek. Nově byl zaveden důchod vdovecký, osobní a za výsluhu let. Invalidní důchod byl rozdělen na částečný a plný. Byla definována invalidita způsobená pracovním úrazem a nemocí z povolání. Právní úpravy se poprvé dostalo osobám se změněnou pracovní schopností (dnes osoby se zdravotním postižením). Organizačně byla správa nemocenského a důchodového pojištění oddělena. Administrativu nemocenského pojištění začalo nově vykonávat Revoluční odborové hnutí podle teorie, že si ho mají spravovat sami zaměstnanci. Důchodovou agendu pak řešily okresní a krajské národní výbory a jako vrcholný orgán Státní úřad důchodového zabezpečení, předchůdce dnešní České správy sociálního zabezpečení. V oblasti léčebné péče byla zdravotnická zařízení, původně ve vlastnictví pojišťoven, převedena do jednotného systému státní zdravotní péče. V 60. letech byl přijat nový zákon č. 101/1964 Sb. o sociálním zabezpečení, který omezil starobní důchod při dalším zaměstnání a dále zavedl maximální hranice pro starobní a invalidní důchod a nižší věk pro odchod do starobního důchodu pro ženy podle počtu vychovaných dětí. Přelom 60. a 70. let byl ve znamení známých propopulačních opatření (Husákovy děti). Prodloužila se mateřská dovolená a k již existující peněžité pomoci v mateřství a rodinnému přídavku přibyla nová dávka – mateřský příspěvek náležející po dobu tzv. další mateřské dovolené. Bezprostředně předtím trvala mateřská dovolená s čerpáním peněžité pomoci v mateřství 22 týdnů a poté žena mohla čerpat neplacenou další mateřskou dovolenou do jednoho roku věku dítěte. Mateřská dovolená byla prodloužena na 26 týdnů a 35 týdnů u vícerčat a tehdy i u samoživitelky. Další mateřská dovolená s čerpáním mateřského příspěvku byla prodloužena do dvou let věku dítěte. Koncem 80. let byla mateřská dovolená prodloužena na 28 týdnů respektive 37 týdnů a další mateřská dovolená až do tří let věku dítěte. Posledně uvedená čísla platí dodnes s tím, že nárok má i muž. Dávka se tak změnila z mateřského příspěvku na rodičovský příspěvek a další mateřská dovolená na rodičovskou dovolenou. V oblasti důchodů byl přijat nový zákon č. 121/1975 Sb. o sociálním zabezpečení, který byl stejně jako Česká a Slovenská federativní republika zrušen k poslednímu dni roku 1992. To už je ale jiná kapitola. Změn v následujících třiceti letech bylo mnoho, tak jen namátkou: - opuštění zásady „mzda nebo důchod“, tedy neomezená možnost výdělečné činnosti příjemců důchodů, s výjimkou předčasného starobního důchodu - výpočet starobního důchodu z celoživotních výdělků - postupné posouvání věkové hranice pro nárok na starobní důchod na 65 let podle data narození - započtení doby studia na střední, vyšší odborné a vysoké škole jako náhradní doby do doby důchodového pojištění jen do konce roku 2009 - vdovecký důchod - nahrazení částečného a plného invalidního důchodu třemi stupni invalidního důchodu - zrušení zvýšení důchodu pro bezmocnost a jeho nahrazení příspěvkem na péči - znovuzavedení zvýšení starobního důchodu za vychované děti. Stále máme státní průběžný systém důchodového pojištění, zvaný první pilíř, s možností dobrovolně se připojistit se státním příspěvkem ve třetím pilíři. Krátce trvající možnost zvolit si buď první pilíř anebo vybraný soukromý penzijní fond neboli druhý pilíř zrušila tehdejší nově zvolená vláda v roce 2014. Současná dávková soustava je složena z pojistných dávek, kde je pro vznik nároku nutné po určenou dobu do systému přispívat, a z nepojistných dávek. Pojistnými dávkami jsou starobní, invalidní a pozůstalostní důchody, nemocenské, běžné a dlouhodobé ošetřovné, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, peněžitá pomoc v mateřství, otcovská, podpora v nezaměstnanosti. Nepojistnými dávkami jsou dávky v hmotné nouzi (mimořádná okamžitá pomoc, příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení), dávky pro zdravotně postižené, příspěvek na péči, sociální služby a dávky státní sociální podpory: příspěvek na bydlení, rodičovský příspěvek, přídavek na dítě, porodné, pohřebné. Lze sem zařadit i dávky pěstounské péče a náhradní výživné. Uvedené dávky upravují zákony č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, č. 187/2006 Sb. o nemocenském pojištění, č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře, č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi, č. 108/2006 Sb. o sociálních službách a č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti. Pro zdravotně postižené je zásadní zákon č. 329/2011 Sb. upravující nepojistné dávky příspěvek na zvláštní pomůcku, průkaz osoby zdravotně postižené a příspěvek na mobilitu. A budoucnost? Politická i pouliční debata pokračuje. Účelem tohoto povídání bylo jen shrnout základní historická fakta. Uvědomíme si, kolik se toho za posledních přibližně sto padesát let změnilo. Na závěr kvíz: 1. Samaritánské instituce zakládané v Čechách církví koncem 18. století na výzvu Josefa II. se nazývaly: a) boží domy b) špitály c) chudinské ústavy 2. Nevolnictví bylo v Rakousku-Uhersku zrušeno v roce: a) 1775 b) 1781 c) 1848 3. Poprvé bylo povinné a všeobecné sociální pojištění nařízeno za vlády: a) kancléře Bismarcka v Německu b) kancléře Metternicha v Rakousku-Uhersku c) císaře Napoleona I. ve Francii 4. První československý zákon o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří vstoupil v účinnost: a) 1. července 1926 b) 1. ledna 1920 c) 1. ledna 1930 5. Současný systém starobního důchodového pojištění stojí na a) prvním pilíři b) prvním, druhém a třetím pilíři c) prvním a třetím pilíři Správné odpovědi: 1c, 2b, 3a, 4a, 5c Za Sociálně-právní poradnu Václava Baudišová # Máte v plánu zavítat do Brna? Od začátku letošního roku proběhlo v brněnském TyfloCentru sloučení služeb, které funguje ke spokojenosti klientů. Při tomto slučování jsme nezapomněli ani na lidi se zrakovým handicapem, kteří v Brně jen přestupují nebo se v našem městě na krátký čas zastaví, aby si zde něco vyřídili. Pokud k nim patříte a máte obavy, že se sami v neznámém velkoměstě nedokážete zorientovat, pak vězte, že právě vám by mohla pomoci naše Průvodcovská a předčitatelská služba, kterou jsme i po velkých změnách zachovali. Pokud tedy plánujete navštívit Brno a budete potřebovat doprovod, můžete zavolat na telefonní číslo 774 715 078 nebo napsat mail na adresu asistence@tyflocentrumbrno.cz a domluvíme se spolu, jaké jsou vaše potřeby a naše možnosti. Informace o službě je možné najít i na adrese centrumpronevidome.cz. Rádi vás v Brně přivítáme Mgr. Eva Hlaváčková, vedoucí Průvodcovské a předčitatelské služby # POZVÁNKA: Jedu v medu v Národním zemědělském muzeu Jak jsme již informovali v minulých číslech Zory, 10. 6. v Národním zemědělském muzeu proběhne veřejná akce Jedu v medu. Hlavním tématem dne budou opylovači, a to především včela medonosná. Národní zemědělské muzeum je připraveno na této akci uvítat i nevidomé a slabozraké návštěvníky. S několika nevidomými zájemci si ráno prohlédneme osídlené úly, ve kterých to bude krásně hučet a z nichž se prý line nepopsatelná a samozřejmě zdravá vůně. Počet účastníků exkurze k „živým“ úlům je omezen, ale pro včelí nadšence je ještě několik málo míst k dispozici. Pokud byste o tento zážitek stáli a netrpíte alergií na včelí bodnutí, můžete kontaktovat přímo redakci Zory. Začátek: 10:00 Sraz přihlášených účastníků: 9:30 na tramvajové zastávce Letenské náměstí Délka prohlídky: 90 minut Celodenní program pro každého Pro veřejnost bude v prostorách Národního zemědělského muzea také připraven bohatý program. Vedle informačních a prodejních stánků si budete například moci vyrobit vlastní svíčku z včelího vosku nebo si prohlédnout součásti včelího úlu (zde ovšem bez živých včel). Smyslem akce je samozřejmě poskytnout co nejvíce informací, bude možné zde tedy vyslechnout přednášky a zhlédnout videa o opylovačích, o medu, včelích společenstvech a mnoho dalšího. Lektorské kurzy Kromě této veřejné jednodenní akce muzeum připravilo speciální lektorský program přímo pro nevidomé a slabozraké. V létě a na podzim se tak každý měsíc sejdeme přímo u včelích úlů, kde se do problematiky včelařství ponoříme hlouběji. Na tyto jedinečné přednášky s praktickou ukázkou nás takto zvou pracovníci Národního zemědělského muzea: Fascinuje vás společenství včel medonosných, tušíte něco o podstatě opylovačů a jejich nezastupitelné roli? Co se podívat na takový úl zblízka a zdvihnout pokličku tajemství, které úl skrývá? Účinky apiterapie znali již staří Egypťané. Pokud strávíte pár hodin u včelího úlu, posílíte nejen svůj imunitní systém, snížíte si stres a vylepšíte svoji psychickou rovnováhu. Odnesete si nevšední zážitek. Když včela vylétne z úlu a přelétá z květu na květ, absorbuje sluneční svit a vydává léčivé frekvence, předává svoji pozitivní energii dále. Přijďte se také dozvědět něco o tom, jak se sbírají data o včelách a jaké informace jsou podstatné pro analýzu kvality jejich života. Proč sbíráme data o počasí, vlhkosti, rychlosti větru, hmotnosti, teplotě v úlu a hlavně proč sledujeme akustické signály v úlu? Pojďte si vychutnat nevšední zážitek zprostředkovaný naší lektorkou Jindřiškou Hinge, která se životu včel ve městech věnuje již čtvrtým rokem a obhospodařuje přes 30 úlů na různých lokacích po celé Praze i mimo ni. # NAPSALI JSTE NÁM: Železniční muzeum Výtopna Jaroměř Oblastní odbočky SONS Náchod a Trutnov se dohodly na dalším společném výletě. Tedy – dohodli se členky a členové, že 3. května nesmějí chybět ve výtopně. Přesně ve Výtopně Jaroměř, což je železniční muzeum. Na jaroměřském nádraží jsme se přivítali s přáteli z Trutnova a přešli ke zmíněnému muzeu. Téma komentované přehlídky bylo zaměřeno technicky, ale díky poutavému výkladu průvodce pana Černého zaujalo každého. V první části výstavy jsme se seznámili se složitou a odpovědnou prací železničářů od samých počátků existence drah. Bylo tu vše jako ve filmu s Vlastou Burianem Přednosta stanice. Výhybky, návěstidla, fotografie a modely. V druhé části muzea ve velké hale stály vozy a lokomotivy vyrobené v 19. století. Kdysi se řítily třicetikilometrovou rychlostí a svou hmotností a velikostí budily hrůzu a obdiv. Ale jistě i my důchodci pamatujeme dýmající obry, funící lokomotivy plné páry a jisker, romantiku starých nádraží, kdy po peroně pobíhali prodavači a volali: Horké párky, studené pivo. Nejvíce nás však zaujala lokomotiva MÁŇA, dlouho funkční, s č. 310, která stála od roku 1932 před nádražím v Hradci Králové. Zvláštní byl vagón, který se spíše podobal dostavníku z Divokého západu. Dnes tu všechny stroje stojí na zaslouženém odpočinku. Jejich éra století páry skončila a byla nahrazena elektřinou. Ale i pro duše poetické se tu objevilo překvapení. Bratr básníka Karla Hynka Máchy věnoval celý život práci na železnici. Michal Ignác Mácha bydlel v Předměřicích a je pohřben v Lochenicích. Právě on se zasloužil o zachování díla bratra Karla. V muzeu je tomuto tématu věnován celý panel. Posledním pohledem jsme se rozloučili s mohutnými obry ze železa. Klobouk dolů před jejich tvůrci a pracovníky drah. Opouštíme dobu páry a vracíme se do 21. století, do atomového věku. Jakým tempem půjde vývoj techniky dál, těžko pomyslet. Bude to vždy jen ku prospěchu, nebo vrcholná technika zničí naši krásnou planetu Zemi? Ovšem výlet skončil optimisticky. Jako vždy u dobrého oběda. Rozloučili jsme se s přáteli z Trutnova i s vynikajícím průvodcem panem Černým. Rozjeli jsme se k domovu a těšíme se na další setkání. Běla Hejzlarová # POVÍDKA: Chtěl jsem to opravdu takhle? Část čtvrtá, Matku s půlmiliónem dětí chceš opustit? „CHCI ODSUD“, vzkázal jsem Braillským písmem Arbajtrovi. On však neodpověděl! „Nic se neděje!“ usmál jsem se v duchu. „Potřebuje jen trochu času na rozmyšlenou. Čekal jsem, a myslel na to, jak jsme si podobná psaníčka posílali i jako školáčci. Já se v nich dvořil Andrejce o dvě lavice přede mnou. Už od třetí třídy, a hlavně pak jejím dvěma kaštanovým cůpkům. Podle mě jí už tehdy trčely z hlavy hodně nestydatě. A ta největší erotika? Přistoupit k ní zezadu, sevřít oba cůpky v dlaních, a předstírat, že držím řídítka motocyklu. Věděla to, a když se nikdo nekoukal, sama se zády přitočila. Když jsem ji pěkně pohladil, usmála se, a dala mi ukousnout ze své svačiny. Když jsem byl naopak hrubý a tahal jí za vlasy, vlepila mi facku. Tak mě svou vlastní metodou cukru a biče učila být něžným. Čas plynul, a najednou jsme byli v osmé třídě. Jako první slavil patnáctiny spolužák Viktor. !Přijďte ve čtvrtek ve tři ke mě domů. Uděláme si malý mejdan!“ prohlásil o velké přestávce. Sešlo se nás sedm. A oslava byla bujará. „Když mi nalejete ještě panáka, vlezu si nahá do skříně, a každý ke mně může přesně na minutu přijít!“ zvolala najednou Viktorova o dva roky starší sestra Marcela. Návrh byl okamžitě přijat. Už za několik dalších vteřin všichni řvali odhodláním znovu, to když k ní do skříně vklouzl první z nás. Jako šestý tam vstoupil Roman, hromotluk, který vážil 120 kilo, a měřil bezmála 190 čísel. Nikdo mu neřekl jinak než „hroudo“. Těžko uvěřitelné, ale stihl se uvnitř skoro svléknout. Jenže i jeho minuta rychle uplynula. Vylézal dosti neochotně, a také neohrabaně. „Bác!“ břinkla najednou jeho hlava prudce do věšáku na ramínka. Marcela se lekla, vykřikla, a jejím tělem prolétl vůlí neovladatelný pohyb. Bleskurychle natáhla nohu, Roman, ještě omámený úderem, o ní zakopl, a vylétl ze skříně na koberec. Guma trenýrek se mu svezla od kolen, a nyní obepínala kotníky. A jak padal, povytáhl ze skříně i Marcelu. Její tělo z ní čnělo od pupíku dolů. V témže okamžiku se ve dveřích objevili Viktorovi rodiče. Jako sedmý gratulant jsem se toho dne do skříně už nepodíval. Stejně bych nešel! Krčil jsem se celou dobu v koutku u jiné skříně, a příšerně se styděl. Dokonce i za všechny ostatní. „Mohl bych ale navrhnout Andrejce, aby se se mnou po vyučování zavřela třeba v šatně!“ zasnil jsem se, už doma ve své posteli. Jenže když jsem druhého dne ráno plný očekávání vstoupil do třídy, všechno už věděla. A dodnes se mnou nemluví. A teď mlčel i Arbajtr. Jsem trpělivý termit, ale teď mi každá další vteřina připadala jako věčnost. „Prásknul tě!“ projela mi hlavou děsivá myšlenka. Bylo to jako šlehnutí bičem. Rozklepal jsem se strachy. Za okamžik si pro mě přijdou vojáci! Vyvedou mě z komůrky v okovech, přímo před vojenský tribunál! Obviní mě z pokusu o útěk, a Velín mě nechá zastřelit. Nebo mě Vybíral promění v dělníka na vynášení odpadků! Ve vojáka do první linie! A Arbajtr, který je s těmi dvěma dávno spřažen, mi nechá ušít plenkové kalhotky. Dvacetkrát prostřelené kulkami ze samopalu! Jen aby se mi vysmál! „Proč stále mlčíš, ty mizero?“ spílal jsem mu. „Příliš jsem ti důvěřoval! Vydal jsem se ti do rukou, a ty...!? – A co sis myslel? Troubo!“ obrátil jsem svou zlobu náhle proti sobě. „Že přistoupí na tvoji hru? Zrovna on? Vždyť je v úplně jiné pozici! Zcela opojen mocí! Žádná práce se tu nevykoná bez jeho vědomí! Jen on rozhoduje, kolik chodeb se v termitišti vybuduje, kolik vypěstujeme potravy, kolik si jí přineseme, dokonce i to, kolik kdo sní! Vlastně sežere?! Však jsme přece zvířata!“ Zbytek mého života se zdál být k nepřežití. Držel jsem si hlavu v dlaních, a potichu nadával. Vtom se ozval jakýsi šelest! Jako když se někdo pohybuje ze strany na stranu. Leknutím jsem nadskočil tak prudce, až mi při dopadu na zem zarachotily pahýly krovek. Rychle jsem se ale vzpamatoval, a zaťal ruce v pěsti, abych se mohl bránit. Do komůrky se ale nikdo nedobýval. „A kudy by se sem asi dostal, když má žena ucpala zadečkem vchod?“ uchechtl jsem se. „Stejně tak, jako já nemohu ven, nemůže nikdo k nám! Tak čeho se bojím?“ Trochu jsem se uklidnil. „Přijdi k nám zvečera, až budu svlečená!“ zazněla náhle tichá melodie lidové písně. Zpozorněl jsem a naslouchal. Přesně tuhle si tehdy ve skříni zpívala Marcela. Teď si ji broukala Magda. Právě se probudila, a oznamovala konec pauzy. Nastoupil jsem k výkonu povolání. Šelesty neutichaly. Naopak, stále více mě vyrušovaly. Že by se vojáci probourávali do komůrky jinudy? Magda snesla a pojmenovala nějakých 700 vajíček, pak ale najednou ztichla, a znovu usnula. A tentokrát jsem zaslechl zcela zřetelné poklepání na stěnu, za níž byla Arbajtrova komůrka. Přistoupil jsem k ní. „DEJ SEST NOHOU DO VSECH OTVORU!“ zněl jeho vzkaz. Už jsem si kasal rukávy, ale pak jsem zaváhal. Není to léčka? Písmeno, které by se skládalo ze všech šesti bodů, přece neexistuje! Nebo ho jen neznám? Ale Arbajtr odpověď nežádá! Chce jen, abych vložil všechny nohy do otvorů! Jenže co když mi je všechny na druhé straně spoutá? Úplně mě tím znehybní! A mé tělo shnije přilepené k vlhké stěně! Při té představě mi naskočila husí kůže. „DEJ VSECH SEST NOHOU DO OTVORU!“ napsal znovu Arbajtr. Přiložil jsem k jedné z děr ucho, a dlouho pečlivě poslouchal. Bylo tam naprosté ticho. Pak ale znovu zarachotily Arbajtrovy nohy: „PRESTAN SMIROVAT A UDELEJ CO TI RIKAM!“ Musel jsem se rozhodnout! „Jsi přece král!“ šeptal mi můj vnitřní hlas. Ale já cítil, jak se i on zajíká a chvěje. „Nuže dobrá!“ přerušil jsem ho vlastním, mnohem rozhodnějším hlasem, a konečně se odhodlal. Pevně jsem se zaklesl nohama v otvorech, a mírně zdvihl ze země zadeček. Náhle to ve stěně příšerně zaskřípalo. Přesně mezi třemi páry mých nohou. Jakoby mě někdo chtěl v těch místech podélně rozpárat! Navíc nožem, který ani nepovažoval za nutné nabrousit. Chtěl jsem vykřiknout, ale z hrdla mi unikl je jakýsi polohlasný skřek. Pak stěna na obou stranách mého těla pukla, a já se spolu s ní začal pomalu otáčet. Co se vlastně stalo? Arbajtr ve stěně, která přepažovala naše komůrky, vyrobil otáčecí dveře, nebo, chcete-li, turniket. Jak? Do stěny na své straně, mezi otvory 1, 2, 3, a 4, 5, 6, nejprve vydlabal svislou úzkou rýhu. Musel si počínat velmi opatrně, aby se k nám neproboural. Do rýhy vložil dlouhou úzkou tyč ve tvaru válce, a její horní i spodní konec upevnil do ložisek tak, aby s ní mohl otáčet. Potom tyč na své straně zazdil, a po obou jejích stranách, vpravo i vlevo, vyřezal do stěny dva přesně stejné obdélníky. Odtud ty pravidelné šelesty. Teď stačilo, aby otočil turniketem, a přetočil mě do své komůrky. Přesněji řečeno, stačilo by to! Jenže skřípot nepromazaného turniketu náhle probudil mou ženu. „Ty padouchu nedobrý, nestvůro bezohledná!“ Ozval se její křik plný hněvu. „Takhle ty si představuješ otcovství a rodičovství? Takhle přistupuješ ke své ženě? Matku s půlmiliónem dětí chceš opustit!?“ „A kolik dětí jsi už vychovala? A kolik jsi jich vlastně vůbec viděla?!“ bránil jsem se. Neposlouchala mě. „Tam nahoře bys, ty všiváku, platil, až bys zčernal! Miliónové alimenty by ti napařili! A všechny bys je musel uživit!“ „S královským platem bych to jistě zvládl!“ vyrazil jsem sebejistě do protiútoku, ale Magda ho okamžitě odrazila: „Zrovna tebe by to nechali dělat! Takového kašpara nezodpovědného! Ale já už si s tebou poradím! A vyřídím to s tebou, můj milý, velmi rychle! Jednoduše ti rozbiju hubu!“ Byl jsem pevně zaklesnutý do otvorů pro Brailla, a v tu chvíli prakticky bezbranný. Magda se ke mě rozeběhla se zaťatými pěstmi, a opřela se o turniket. Tím však udala událostem poněkud jiný, a dlužno říci, že velmi rychlý spád. Očekával jsem ránu, ale namísto ní jsem uslyšel ďábelský smích. To královna zvedla zadeček, a uvolnila vchod do naší komůrky. Teď v něm stála četa dělostřelců. „K čertu s nimi!“ odplivl si Velín. „Zničte je! Ať už je tady nevidím!“ Pak škrtl sirkou, a plamen přiložil k zápalné šňůře, jež vedla k dělové kouli napěchované střelným prachem. Termit, který ji držel, ji bez rozpaků vhodil Magdě za zadeček. „Dítě nevděčné, takhle ty ctíš otce svého i matku svou?“ hlasitě ho napomenula. Nevychovaný synek se ale jen zachechtal, a spolu s ostatními zmizel v podzemní chodbě. „Vlastní dítě, a taková neúcta! Tohle kdybych mámě udělala já, přerazila by o mě vařečku. Tři dny bych si na zadek nesedla!“ lamentovala hlasitě. „Mlčte, královno!“ okřikl ji důrazně Arbajtr. „Teď dobře poslouchejte, a dělejte jen to, co vám nařídím! Jen tak se zachráníme!“ „Jasně!“ přisvědčila Magda, a skutečně ztichla. „Otočte se, zdvihněte tu syčící kouli, a podejte mi ji! Skvělá práce!“ pochválil ji. „A teď svým zadečkem opět ucpěte vchod!“ Na moment zaváhala, ale pak rychle odsekla: „To tak! Já odstoupím od turniketu, a ty mi otočíš manžela. Dokud nedostane nakládačku, z komůrky neodejde!“ Zápalná šňůra hrozivě syčela, a nervozita se dala krájet. „Arbajtre, dej dělovou kouli k sobě do komůrky!“ přikázal jsem mu. „Pak do ní přetočíš i mě, a ty s Magdou zůstaneš tady! Je to královský rozkaz!“ „Ach jo!“ povzdechla Magda, a rezignovala. Pustila turniket, a zabořila svůj zadeček do východu z komůrky. „Aú!“ vykřikl bolestí i zděšením Velín, který se sem potají vrátil, a sledoval, jak se situace vyvine. Spokojeně jsem se usmál: „Pro tebe se, ty holomku, vyvinula tak, že ti Magda obtiskla svůj zadeček přímo do obličeje! Určitě ti do něj udělala pořádně hluboký dolíček!“ Řekl jsem to nahlas, a po dlouhé době jsem opět uslyšel Magdu, jak se hlasitě směje. Pohotově zareagoval i Arbajtr. Bafnul dělovou kouli, a okamžitě s ní zmizel ve své komůrce. Netrvalo to ani deset vteřin, a byl zpátky u nás. „Tak to bychom měli!“ pravil spokojeně. „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá! A vy si ucpěte uši!“ Jakmile to dořekl, ozval se strašlivý výbuch. Ne však u Arbajtra, ale někde za Magdou, v přístupové chodbě do královské kobky. Ta se otřásla v základech, a mě na bolavé tykadlo spadlo několik kamínků. Pokračování Jiří Petr # SPORT: Republikový šampionát jednotlivců ovládli opět moravští kuželkáři! V sobotu 6. května 2023 se na čtyřdráhové kuželně oddílu TJ Sokola Luhačovice uskutečnilo již 44. mistrovství České republiky jednotlivců v kuželkách zrakově postižených. Pořadatelství se pro tento rok ujal opět klub TJ Jiskra Kyjov za finanční podpory Národní sportovní agentury. Republikové tituly se opět udělovaly v kategoriích B1, B2, B3 a Open. Muži a ženy hráli v jedné kategorii, kdy ženy pod bedlivým dozorem hlavního rozhodčího pana Jaroslava Komárka měly bodové přípočty. V kategorii B1, tedy úplně nevidomých, putovala zlatá medaile na krk Daniely Thampy hrající za oddíl TJ Sokol Brno IV. ZP s celkovým ziskem 817 bodů. Na 2. místě se umístila Eliška Čermáková z klubu SK Slavia Praha OZP se ziskem 728 bodů. Bronzovou medaili si z Luhačovic odvezl Josef Hudeček z pořádajícího oddílu TJ Jiskra Kyjov s celkovým ziskem 641 bodů. Kategorii B2 ovládla bronzová medailistka z loňského evropského šampionátu Anna Paulusová z oddílu Klub Zrapos Opava se ziskem 752 bodů. Stříbrná medaile putovala do pořádajícího oddílu TJ Jiskra Kyjov zásluhou Jaromíra Hasaly, který získal celkem 715 bodů. Bronzovou medaili vybojovala hráčka SK Slavia Praha Stanislava Řehořová se ziskem 690 bodů. Kategorii B3, tedy hráčů se zbytky zraku, kraloval Josef Paulus z Klubu Zrapos Opava se ziskem 715 bodů. Stříbrnou medaili si na krk pověsila Helena Hradilová z oddílu SK Handicap Zlín se ziskem 693 bodů a bronzová medaile se stala kořistí Josefa Gruncla z klubu SK Slavia Praha OZP se ziskem 664 bodů. V poslední kategorii OPEN, což je kategorie neklasifikovaných hráček a hráčů, opět celkovému pořadí vévodila žena. Ivana Olšanská z klubu TJ Sokol Brno IV. ZP se ziskem 663 bodů. Stříbrná i bronzová medaile putovaly rovněž do klubu TJ Sokol Brno IV. ZP. Stříbro zásluhou Vítka Chmelíka se ziskem 633 bodů, bronz získala Silva Vymazalová se ziskem 626 bodů. TJ Sokol Brno IV. ZP se tak s celkovým ziskem 4 cenných kovů stal nejúspěšnějším oddílem letošního mistrovství České republiky v kuželkách jednotlivců. Českou kuželkářskou ligu s celkovým ziskem 35,5 bodů vyhrál klub TJ Jiskra Kyjov, na druhém místě s celkovým bodovým součtem 34 bodů klub SK Slavia Praha OZP "A" a konečné 3. místo se ziskem 26 bodů si připsal tým Klub Zrapos Opava. Den po samotném republikovém šampionátu se ještě v Luhačovicích uskutečnilo přátelské utkání České a Slovenské kuželkářské reprezentace. Hlavním organizátorem byl předseda sportovní sekce kuželek Pavel Gut s manželkou Marií. Českou reprezentaci tvořili hráčky a hráči: Eliška Čermáková, Anna Paulusová, Irena Vrbová, Josef Hudeček, Milan Hradil, Jaromír Hasala, Karel Macháček, Josef Paulus a Josef Gruncl. Naše ženy porazily svůj protějšek o 35 kolků, ale muži mají co dohánět. Prohráli o 271 kolků. V celkovém součtu vyhráli slovenští kuželkáři. V těchto soubojích se bude nadále pokračovat, odveta se uskuteční na začátku příštího roku. Česká kuželkářská reprezentace se už v pondělí 29. května v brzkých ranních hodinách vydá do rumunského Targu Müres na mistrovství Evropy v kuželkách jednotlivců a družstev. Českou reprezentaci budou tvořit Eliška Čermáková, Anna Paulusová, která bude obhajovat bronzovou medaili, Stanislava Řehořová a Irena Vrbová. Tyto hráčky kromě soutěže jednotlivkyň utvoří i tým do soutěže družstev. Jediným mužem české výpravy na evropském šampionátu bude Josef Gruncl. Všem přejeme hodně úspěchů. Martin Fejfar, ČSZPS # SOUTĚŽ ZORY: Vyhlášení výsledků soutěže Minule jste soutěžili o 3 CD vážné hudby – Johannes Brahms (Klarinetový kvintet), Antonín Dvořák (Biblické písně). A jaké byly správné odpovědi na soutěžní otázky? OTÁZKA 1 Jak se jmenoval zakladatel slepecké knihovny a tiskárny v Praze? • Karel Emanuel Macan OTÁZKA 2 Od jakého roku je pořádána sbírka Bílá pastelka? • 2000 OTÁZKA 3 Jakou barvu má hůl, kterou používají hluchoslepí lidé? • Červenobílou OTÁZKA 4 Jak se jmenuje příloha (nejen) pro ženy našeho kmenového časopisu? • Ema Z došlých odpovědí jsme vylosovali 3 výherce. Jsou jimi: Synák Jiří (Praha), Spěváková Lenka (Šternberk), Dohnal Ladislav (Sezimovo Ústí). Všem výhercům gratulujeme! Ceny zašleme poštou. # Nová soutěž OTÁZKA 1 Jak se jmenuje psací stroj na psaní textů v bodovém písmu? • a) Braillův psací stroj • b) Pichtův psací stroj • c) Bodový stroj • d) Piřtův psací stroj OTÁZKA 2 Jak se jmenuje zvukový časopis pro milovníky pejsků, který naše redakce také vydává? a) Alík • b) Azor • c) Punťa • d) Lumpík OTÁZKA 3 Jak se jmenuje soutěž interpretů a autorů se zrakovým postižením, kterou tento rok vyhrál Radek Žalud? • a) Neviděná píseň • b) Nezvyklá píseň • c) Jedinečná píseň • d) Nevídaná píseň OTÁZKA 4 Které z následujících psích plemen nepatří mezi plemena vhodná pro práci vodicího psa? • a) Labradorský retriever • b) Zlatý retriever • c) Královský pudl • d) Afghánský chrt Své odpovědi posílejte do 12. 6. 2023 na adresu: redakce Zora, Krakovská 21, 110 00, Praha 1 nebo na e-mail: zora-objednavky@sons.cz. Při zaslání odpovědí, prosím, uveďte, že se jedná o odpovědi ze soutěže časopisu ZORA. Pokud správně odpovíte alespoň na tři ze čtyř soutěžních otázek, budete zařazeni do slosování o 3x vyživující a hydratační krém na ruce Slunečné olivy a osvěžující pleťovou masku s okurkou. Ceny do soutěže věnovala společnost TianDe, jejíž kosmetika vychází z léčivých receptur Altaje, Tibetu a Číny. A ještě upozornění. Pokud se soutěže chce zúčastnit kdokoli, kdo není předplatitelem Zory (například si časopis půjčuje), může odpovědi poslat, ale do slosování jeho jméno nebude zařazeno. Výhry v soutěžích jsou formou benefitů pro čtenáře, kteří si časopis předplatili.