ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 107, číslo 3, únor 2023 Obsah Úvodem STALO SE Přehledně Soutěž Nevídaná píseň – Veřejné finálové hlasování V SÍTI Téčko Plus v roce 2023 LIDÉ KOLEM NÁS Braillské písmo potřebuji cítit v prstech ZORA RADÍ A INFORMUJE Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 2/23 O čem se moc nemluví – Jak prožívat tady a teď aneb Pryč s blbou náladou II. Nová Zelená úsporám Light BUDE VÁS ZAJÍMAT Když se řekne masopust (II. část) SPORT 3. Novoroční turnaj v kuželkách v České Třebové Program akcí Turistického oddílu TJ ZORA Praha na únor a březen 2023 ZDRAVÍ Co se stane s vaším tělem, když pracujete více než 40 hodin týdně INZERCE # Úvodem V posledních dvou, třech letech jsem často přemýšlela o tom, že se běh světa zrychlil na tempo, kterému je dost těžké stačit. Události a změny v mnoha oblastech života se na nás hrnou, takže je někdy sotva stihneme zpracovat, a už je vše zase jinak. Opět jsem tomuto pocitu podlehla právě nad třetím číslem Zory, které se právě chystám předat k sazbě, tisku a distribuci. Až budete Zoru číst, budeme už mít nového prezidenta. A kdo ví, co dalšího se mezitím přihodí. Ještě že se Zora tradičně politickými událostmi nezabývá, a když už, tak jen velmi okrajově. Snažíme se samozřejmě přinášet takové informace, které nepozbydou platnosti, než se k vám, našim čtenářům, skrze vydavatelský proces dostanou. A jak tento proces vlastně vypadá? Z mého počítače poputuje Zora ke korektuře, aby se mi pak ještě jednou vrátila k rychlému přehlédnutí. Jedna její cesta pak povede k sazečům, kteří text převedou a naformátují a odešlou do tiskárny. Po druhé koleji odesíláme tentýž text, jen s jinou titulní stranou, do nahrávacího studia. A třetí cesta vede do oddělení digitálních dokumentů. Ze všech těchto míst k vám je odeslána právě ta verze, kterou jste si objednali. Pravda, na začátku každého roku se objeví pár nesrovnalostí, které je třeba uvést na pravou míru. V tuto chvíli ale snad už vše funguje správně, čtenářům braillu chodí do schránky tištěná Zora, dalším zase CD a tak dále. Inspiraci v dnešní Zoře najdou ti z vás, kteří upřednostňují poslech, stejně jako nadšení čtenáři bodového písma. Naším největším přáním je, aby vám četba Zory byla k užitku. Cesta ale vede oběma směry a podněty od vás mohou být inspirací a motivací zase pro nás v redakci. Daniela Thampy # STALO SE: Přehledně Letošní zima zatím mnoho nepředvedla. Tak si pojďme o sněhu a ledu alespoň povídat. Věděli jste, že právě v něm je uloženo přes 80 procent veškeré sladké vody na planetě? A přitom více než polovina lidí sníh nikdy neviděla. Stejně jako člověk, i každá sněhová vločka je originál. Na vodní hladinu dopadne tak tiše, že to člověk sluchem téměř nevnímá. Přesto však vydává zvuk, který ruší ryby. Uvítali byste oči sobů? Mnozí žijí za polárním kruhem, tedy několik týdnů v úplné tmě. Ale přizpůsobili se. Za sítnicí mají malou tkáň, která jim umožňuje využít ultrafialové světlo a vidět ve tmě! Za zajímavými osobnostmi se vydejme do „Tyflopedického lexikonu jmenného“ od Josefa Smýkala. 24. 1. 1858 se narodil Karl Schleussner, německý tyfloped, ředitel Ústavu pro nevidomé v Norimberku a vynálezce slepecké učební pomůcky pro zápis matematických textů. 14. 2. 1915 se narodil Otakar Heindl, český nevidomý hudební pedagog a koncertní umělec. A ještě něco trochu lechtivého! 4. 2. 1909 se narodil Frans Oskari Lehtivaara, předseda Finského spolku nevidomých a mezinárodního spolku nevidomých esperantistů. A pojďme k našim oblastním odbočkám, dnes z východu na západ. Několik zajímavých příspěvků přináší OO Opava. Už jste slyšeli o nové aplikaci „Slyším Zoo Brno“, která je určena nevidomým a vznikla ve spolupráci se střediskem Teiresiás Masarykovy univerzity? Zpřístupňuje obsah dotykových vzdělávacích panelů a informačních popisků v pavilonech a areálu zoo. Stačí chytrý mobilní telefon se čtečkou obrazovky a u vzdělávacího panelu naskenovat QR kód v levém spodním rohu. Více čtěte na seznamzpravy.cz. Šarlota Hambergerová (28) je ředitelkou neziskové organizace Spolu s vámi, k níž patří i bývalý projekt Nadačního fondu ČRo Návštěvy POTMĚ. Kromě návštěv osamělých seniorů se organizace snaží vzdělávat společnost v oblasti práce s lidmi se zrakovým handicapem i bořit předsudky vůči nim. Co Šarlotu přivedlo k vedení neziskovky? Co je její prací? Jak probíhají návštěvy u seniorů a jak se na ně nevidomí lidé připravují? To vše se dozvíte na budejcka.drbna.cz. Už od roku 1893 sídlí v novorenesanční budově na pražském Smíchově. Vystavěli ji na pozemcích bývalé viniční usedlosti jako zaopatřovací ústav pro staré a práce neschopné slepce. A jako domov pro zrakově postižené slouží Palata i dnes. Více na region.rozhlas.cz. Přečtěte si i o novém dokumentu Jany Ševčíkové s názvem „Ti, kteří tancují ve tmě“. Sleduje šestici hrdinů, kteří mají různé povahy a diagnózy, ale vedle zrakového postižení je spojuje i vůle se s ním poprat, být co nejméně závislý na pomoci jiných, žít „normální“ život. Více na reflex.cz. Členové OO Kroměříž pořádali z kraje nového roku klubové odpoledne. Představili si lednové a únorové akce i nové kompenzační pomůcky, kterými byla OO vybavena loni v září. Mohli si tak osobně vyzkoušet ovládání indikátoru hladiny, digitální kuchyňské váhy s hlasovým výstupem, lékařského teploměru, přístroje na rozlišování barev, PENfriendu (čtečky etiket) a stolní čtečky textů. Kroměřížští si v novém roce prožili i své první kreativní dopoledne. Mohli si totiž vytvořit lucerničku dle fantazie a nálady, s využitím krajky, jutového provázku, korálků i dalších materiálů, a svůj výrobek si odnést domů. Společně pak tvořili lucernu zdobenou ubrouskovou technikou. A co je potěšující? Tvořivá setkání si v Kroměříži našla své stálé příznivce. A do Kroměříže i potřetí. Zdejší OO informovala o benefičním koncertu s názvem „Příběh o Marii“, a děkuje za krásný hudební a duchovní zážitek. Pokochat se bylo možné hudbou i mluveným slovem, které přednesli sólisté i soubory z řad žáků a pedagogů zdejší základní umělecké školy. Výtěžek akce byl věnován domovu „Strom života“, pobytovému zařízení pro klienty s Alzheimerovou chorobou. O Vánočním koncertu v Zámku Kinských ve Valašském Meziříčí, který pořádala OO Vsetín, jsme psali v minulém čísle. OO nyní informuje, že z něho byl pořízen také videozáznam. Shlédnout a poslechnout si ho můžete na youtu.be/MGYGXfrIo4Y. A pojďme do Čech. OO Rokycany informuje o naučné stezce, která je věnována zdejšímu rodákovi Ludvíku Očenáškovi. Najdete ji mezi obcemi Plasy a Dolní Bělá na Plzeňsku. Lze ji projít pěšky, projet na vozíku, na dvoukole, a dokonce i na koni. Jde o první stezku v ČR, která je označena Braillovým písmem. Pro zajímavost, Ludvík Očenášek (1872 až 1949) byl konstruktérem a vědcem na poli raketového výzkumu. V roce 1930 prováděl v Praze na Bílé hoře zkušební lety prvních československých raket poháněných tuhými palivy. Zkonstruoval také letecký motor, letadlo nebo člun na raketový pohon. Stezka vás seznámí nejen s jeho životem a vynálezy, ale také s místní přírodou i geologickými zvláštnostmi. Vznikla hlavně díky nadšení Jany Čihákové, která v hájovně Lipovka v Lomanech provozuje Muzeum těžby borové smoly. Blížíme se k závěru. Mrkněme třeba na to, jací důležití panovníci se posadili na trůn v lednu a únoru. 7. 2. 1311 byl českým králem korunován Jan Lucemburský. 24. 1. 1458 byl uherským králem zvolen Matyáš Korvín. A 16. 1. 1547 byl korunován ruským carem Ivan IV., později zvaný Hrozný. Ale nezapomínejme na kulturu. 6. 2. 1905 se narodil herec, spisovatel, dramatik a scenárista Jan Werich. V roce 1939 emigroval spolu s Jaroslavem Ježkem přes Švýcarsko do USA. Když 9. ledna letadlo do Curychu konečně po devíti dnech čekání odstartovalo, byla nad Curychem hustá mlha. Pilot se chtěl vrátit do Prahy, ale Werich ho přemluvil, aby přistání riskl. Do úplné okupace zbytku republiky zbývalo deset týdnů. 19 let a 9 dnů poté, 15. 2. 1924, se narodil skladatel, hudebník a herec Jiří Šlitr. Své role odříkával s kamennou tváří, na což publikum reagovalo salvami smíchu. Byl velmi precizní a vytrvalý. Pracoval dvanáct až patnáct hodin denně a neuměl moc odpočívat. Měl totiž velký sen, dostat se až na Broadway. Složil celkem 350 písní a je spoluautorem 21 divadelních her, revuí a recitálů. Co si tak pro zpříjemnění dne zahrát třeba „Co jsem měl dnes k obědu“, „Ty jsi švarná“ nebo „Krajinu posedlou tmou“. Antonín Vraný # Soutěž Nevídaná píseň Veřejné finálové hlasování V průběhu ledna měli zrakově postižení autoři a interpreti písní možnost zasílat nahrávky svých děl do soutěže Nevídaná píseň. Právě v těchto dnech z nich vybírá odborná porota tři nejlepší díla, která postoupí do finále a jejichž tvůrci budou oceněni finanční odměnou ve výši 2000 Kč. Finálové nahrávky budou posléze zpřístupněny na internetu a o absolutním vítězi bude rozhodnuto ve veřejném hlasování. Svého favorita budete moci podpořit i vy. Jména finalistů a jejich vítězné písně najdete od 14. února mimo jiné na internetové adrese: www.sons.cz/Soutez-Nevidana-pisen-P4013908.html Na této adrese bude k dispozici také odkaz na hlasovací formulář. Píseň, která z tohoto hlasování vyjde jako nejlepší, bude za Českou republiku nominována do mezinárodní soutěže Low Vision Song. Shrnutí: Jména tří finalistů budou zveřejněna 14. února. Hlasovací formulář a záznam tří finálových písní budou k dispozici na adrese: www.sons.cz/Soutez-Nevidana-pisen-P4013908.html Absolutní vítěz bude vyhlášen 28. února. O výsledcích soutěže Nevídaná píseň i Low Vision Song vás budeme průběžně informovat. DT # V SÍTI: Téčko Plus v roce 2023 Následující informaci přinášíme především pro čtenáře Zory, kteří nejsou předplatiteli technické přílohy Téčko. Pokus o pravidelné setkávání v aplikaci Clubhouse, se kterým před časem přišel Radek Seifert, si našel své pravidelné příznivce. Někteří víte, že jsou na tuto platformu do Téčka Plus každý měsíc zváni posluchači, kterým moderátoři nabízejí zajímavý obsah a setkávání s inspirativními osobnostmi. Účastnit se může každý, přístup není podmíněn odebíráním časopisu Téčko. Pro velký zájem začali tvůrci tohoto pořadu připravovat sestřih, který je rovněž k dispozici široké veřejnosti, a to na webových stránkách www.tyflokabinet.cz/teckoplus. Dobrou zprávou je, že jednotlivé epizody pořadu Téčko Plus jsou od začátku roku k dispozici také jako podcast. Tím se přístup ke všem epizodám zjednodušuje. Každý, kdo má o poslech zájem, si může odvysílané díly pustit ve své oblíbené podcastové aplikaci. Podcast aktuálně obsahuje epizody od loňského února po současnost a samozřejmě v něm každý měsíc přibyde nová epizoda. Pokud o nová Téčka Plus nechcete přijít, začněte podcast sledovat, aby se vám vše objevovalo rovnou ve vaší aplikaci. Veškeré informace najdete také na výše zmíněné stránce Téčka Plus. Pro ty, kdo by se rádi zapojili do debaty o technologiích, přístupnosti apod., přinášíme ještě jednu dobrou zprávu. Vedle zmíněného podcastu bude Radek Seifert nově uvádět diskuzní pořad, který bude probíhat rovněž v aplikaci Clubhouse. Přidat se může kdokoliv, kdo by rád přispěl svým názorem nebo kdo si chce jen ostatní diskutující poslechnout. Pro přístup do místnosti neboli roomky stačí na Clubhousu vyhledat klub Potměchuť, pod jehož hlavičkou budou jednou měsíčně diskuze probíhat. DT # LIDÉ KOLEM NÁS: Braillské písmo potřebuji cítit v prstech Za dnešní reportáží vyrážíme do jižních Čech. O čem bude? O práci telefonní spojovatelky, pamětihodnostech města Tábor i o vnímání umění hmatem. Že život příjemně plyne, když člověk pracuje a komunikuje s ostatními. A také jde o velkou poctu pro Louise Braillea a jeho bodové písmo. O rozhovor jsme požádali Emilii Kumherovou. Zrakovým postižením trpím od narození, vzniklo při pobytu v inkubátoru. Do školky a školy jsem ale začala chodit s vidícími dětmi. Ukoukala jsem dost, abych mohla psát tlustým fixem do sešitu a monokulárem přečíst písmo na tabuli. Pak jsem ale prodělala několik operací pravého oka a přestala na něj téměř vidět. Ve třetí třídě se tak plněji projevil můj handicap. Přešla jsem do ZŠ pro žáky s vadami zraku v Koperníkově ulici v Praze a později do ZŠ pro žáky se zbytky zraku ve Šporkárně. Začátky na internátu byly pro mě těžkým obdobím. Vyrovnávala jsem se s tím, že nemohu být s rodiči. Ale naučila jsem se tu Braillovo písmo. Střední ekonomickou školu jsem studovala v Klarově ústavu. A od roku 1982 jsem pracovala téměř 20 let jako telefonistka v táborské nemocnici. Spojovala jsem lidi, kteří sem volali, pracovníky oddělení i další zdravotnická zařízení. Podávali jsme i hlášení, obsluhovali pager a posílali telegramy. Setkala jsem se tu s několika typy ústředen. Pamětníci si na ně možná vzpomenou. Té první jsme říkali "Kolíkovka". Byly to dva panely a dvě řady šňůr s banánky. Na panelu blíže u mě bylo světýlko, zdířka a přepínač, na druhém, vzdálenějším, jen světýlko a zdířka. Když někdo zavolal, rozsvítilo se světýlko na volné lince. Vzala jsem banánek z první řady, zapojila ho do zdířky pod světýlkem, přepínač jsem dala směrem k sobě a zdvihla telefon. Tím jsem se spojila s volajícím. Podle toho, kam se chtěl dovolat, jsem banánek z druhé řady vložila do příslušné zdířky ve druhém panelu. Každá patřila nějakému oddělení, lékaři apod. Poté jsem přepínač na prvním panelu vrátila do původní polohy a oba účastníky spojila. Ústředna měla na každém panelu 10 linek. Když zavolal další, nedovolal se a zkusil to později. Na téhle ústředně jsem ale pracovala jen rok. „Hledačka“ byla krabice s dvakrát deseti světýlky a dvakrát deseti otočnými kolečky. Když jste zavolal, rozsvítilo se světýlko, já otočila kolečkem pod ním, zdvihla telefon a mluvila s vámi. Při spojování jsem otočila kolečkem v druhé řadě a na rotačním číselníku vytočila trojčíslí příslušného oddělení. Jakmile jste byli spojeni, zavěsila jsem. Poté přišla ještě novější ústředna. Tlačítko, které se rozblikalo při zazvonění telefonu, jsem jen stiskla a spojila se s vámi. Pro spojení s oddělením jsem poté stiskla manipulační tlačítko a vymačkala příslušné trojčíslí. Rotační číselník byl nahrazen tlačítky a sluchátko jsem už ani nezavěšovala. Práce možná jednotvárná, ale měla jsem ji ráda. Komunikovala jsem s lidmi, pamatovala jsem si stovky telefonních čísel, necítila jsem se osamocená a život příjemně ubíhal. Nejzajímavější hovory? Když volali do porodnice nedočkaví tatínkové. Byly to zpravidla šťastné zprávy. Později se ústředny digitalizovaly a jejich systém už nemohli obsluhovat nevidomí. Bohužel! Hodně si totiž pamatovali a často byli považováni za oblíbené zaměstnance. Skončila jsem také. Novou práci jsem našla v Soběslavi, ve středisku Rolnička, na recepci mateřské, základní a praktické školy se stacionářem pro žáky s mentálním a kombinovaným postižením. Počátky byly náročné. Jednak jsem dojížděla do neznámého města a byly tu spousty lidí, se kterými jsem musela komunikovat. Já s postižením zrakovým, oni s mentálním. Často mluvili nesrozumitelně a ukazovali. Zvykala jsem si pozvolna. Pomohl mi i tehdejší ředitel, který mi dal najevo, že se mnou počítá. Práce tu byla pestrá, ale telefonování tvořilo jen její malé procento. Vyřizovala jsem hlavně vzkazy a trávila mnoho času kopírováním dokumentů a učebních textů, které učitelky připravovaly žákům. Časem přibylo třídění pošty a administrativní práce na počítači. Účastnila jsem se ale i jednorázových akcí, prodejů výrobků apod. Pracovala jsem tu téměř 14 let. Můj zrak se ale stále zhoršoval. To, co jsem do té doby mohla ještě vykonávat, jsem přestala zvládat. Už od mládí jsem byla členkou tehdejšího Svazu invalidů, poté Společnosti nevidomých a slabozrakých, dnes SONS. Docházím do aktivizačních služeb, učím se pracovat s počítačem a braillským řádkem. Pokaždé bojuji, a někdy i zvítězím. A mám tu prostor a odezvu pro své nápady. Spolu s vedoucí OO Hanou Pospíchalovou jsme pořádali literární setkávání. Vždy jsme představili nějakého autora, knížku či žánr. Z autorů to byl třeba Zdeněk Svěrák nebo František Nepil. Zpracovala jsem královskou cestu Karla IV. K ní jsme měli braillskou knížku s plastickými obrázky. Další knížka byla o sochách na Karlově mostě a domovních znameních v Nerudově ulici. Knížky se daly v táborské knihovně zpravidla ihned vypůjčit. Tato seznamování s literaturou jsme dělali tři roky. Žila jsem tím, pečlivě se připravovala, dokázala jsem i mluvit spatra. Snažím se přispívat do našeho odbočkového informátoru. Na počítači, s pomocí hlasového výstupu a hlavně braillského řádku, občas provádím i jeho korekturu. Mým největším, a vlastně jediným koníčkem je četba. Čtu denně. Ráno začínám a večer zakončuji braillskou knížkou. Nedávno jsem četla jednu, jež byla tištěná už v padesátých letech. Kolik lidí už ji asi drželo v ruce? Přes den pak knížky i poslouchám. Zajímám se o humor, literaturu faktu, a dnes také o psychologii, hlavně mezilidských vztahů. K té jsem došla zřejmě vlivem vlastního životního osudu. Nemusím vyprávění „zalitá sluncem“ ani detektivky, ale dočtu každou knihu, kterou jednou otevřu. Čtu i Zoru a všechny její přílohy. Jsem ráda, když píše o lidech se zrakovým postižením, kteří se něčím zabývají, správně se perou se životem, se studiem a tak. Braillské písmo potřebuji cítit v prstech, jak jsou jednotlivá slova napsaná, kde je „i“ a kde „y“, kde se píší velká písmena, jaká je stavba věty atd. Text a jazyk více vnímám a snadněji se vracím k zajímavým myšlenkám. Podobně, a upřímně, z duše mi mluví článek v Téčku: „Sluch je rychlejší, ale Braill vám dá lepší prožitek i upamatování textu. Při poslechu vám může i snadněji utéct obsah či podstatná myšlenka.“ Ve čtení a psaní Brailla se účastním i soutěží. Nejprve to bylo v Tyflo Vysočina v Jihlavě, vloni i v soutěži vyhlašované časopisem Zora. Prošla jsem krajským kolem konaným v Táboře až do celostátního finále. Velmi příjemná akce. Setkala jsem se na ní i s lidmi, které jsem dlouho neviděla. Znala jsem vlastně všechny, ale mnoho z nich jen z e-mailové korespondence. Kolikrát se stane, že se jdu seznámit s člověkem, o kterém jsem mnoho slyšela, ale on mě nezná. A také jsem tu narazila na opravdu těžké soupeře. V roce 1996 jsem absolvovala i lektorský kurz Braillova písma. Se Zdeňkem Šarbachem, tehdejším šéfredaktorem časopisu Zora, a paní Kaplanovou. Učili jsme se technikám, jak motivovat k výuce osoby později osleplé. V táborské OO je několik členů, které v rámci aktivizačních služeb Braillovu písmu vyučuji. Dva lidé se naučili nejen abecedu, ale i braillský notopis. Jsou totiž členové Vokál Klubu SONS. Kam bych vás v Táboře pozvala? Do Husitského muzea. Mnohé exponáty tu byly zpřístupněny i lidem s postižením zraku. Při tom muzeum spolupracovalo s Terezií Kochovou. Hmatem zkoumat můžete dřevěnou sochu mistra Jana Husa, model Betlémské kaple, keramický kalich, repliky zemských knih s reliéfními znaky nebo bronzovou sochu Jana Žižky od Josefa Václava Myslbeka z roku 1877. Jsou tu dobové zbraně jako řemdih, cepín, kameny, které se vrhaly na nepřítele, apod. Drátěnou košili si tu nemusíte jen osahat, lze si ji i vyzkoušet. Je vyrobena z 30 000 drátěných kroužků a váží 12 kilogramů. Můžete si tu sednout na koně, do vozu nebo na královský trůn, dostat na hlavu korunu, do rukou žezlo, a na chvíli kralovat. Dalším zajímavým poutním místem je Klokotský kostel s alejí. Když průvodce povídá, je to pěkné, ale pokud mám možnost předměty zkoumat hmatem, pamatuji si více a mám jasnější představu. Před časem jsem navštívila přizpůsobenou výstavu motýlů. Nebo restaurátorskou výstavu „Dotýkati se dovoleno“ v naší Galerii 140. Byly tu madony, postranice kostelních lavic, rámy obrazů nebo perletí vykládaná truhla. Předměty jsem zkoumala a své dojmy povídala průvodkyni. Najednou jsem cítila, že za námi někdo jde. Byl to autor oněch exponátů. Mé povídání vnímal jako milou zpětnou vazbu. Prý netušil, co z jeho výrobků dokáže hmatem vyčíst nevidomý člověk. Z dojmů z této návštěvy, i pod vlivem svých emocí, jsem o výstavě sepsala také článek do Zory. Antonín Vraný # ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 2/23 Co je ještě od ledna 2023 nového? Kromě změn popsaných v Informacích 1/2023 (zvýšení přídavku na dítě a příspěvku na mobilitu, výchovné ke starobnímu důchodu) vzrostla minimální měsíční mzda na 17 300 Kč, tj. na 103,80 Kč za hodinu. Také se zvýšila základní výměra důchodu na 4040 Kč a procentní výměra o cca 5 %. Rozšířilo se poskytování slev na telekomunikaci a mírně se zvýšily limity na ceny sociálních služeb. Rozšíření státní slevy z O2 i na další operátory Úvodem přetiskujeme v celém znění zprávu Českého telekomunikačního úřadu (dále ČTÚ) z 15. prosince 2022: „TISKOVÁ ZPRÁVA: Na cenové zvýhodnění na internet či volání budou mít od ledna nárok zdravotně postižení i osoby s nízkými příjmy Praha, 15. prosince 2022 – Od 1. ledna 2023 budou 4 společnosti (T-Mobile Czech Republic a.s., Vodafone Czech Republic a.s., O2 Czech Republic a.s. a PODA a.s.) na základě rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu povinny poskytovat službu zvláštních cen. Jedná se o cenové zvýhodnění ve výši maximálně 200 Kč za kalendářní měsíc, které lze čerpat na mobilní či pevný internet, mobilní či pevné hlasové služby, případně na balíček obsahující některou z těchto služeb. Cenové zvýhodnění bude možné využít na všechny těmito společnostmi poskytované služby, tarify a balíčky služeb. Nad rámec této povinnosti musí společnost T-Mobile Czech Republic a.s. umožnit využití cenového zvýhodnění i na alespoň jeden tarif prostřednictvím předplacené karty. Je na výběru oprávněné osoby, u které z uvedených společností zvolí čerpání cenového zvýhodnění a na kterou ze služeb. Každá oprávněná osoba však může čerpat v rámci kalendářního měsíce toto zvýhodnění pouze jednou. O cenové zvýhodnění mohou žádat zdravotně postižené osoby a osoby s nízkými příjmy. Zdravotně postiženými osobami se rozumí: a) držitel průkazu ZTP z důvodu úplné nebo praktické hluchoty, b) držitel průkazu ZTP/P, c) osoba závislá na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost) nebo, jde-li o nezletilou osobu, spotřebitel, který o ni osobně pečuje, nebo d) spotřebitel, který vychovává nebo který osobně pečuje o nezletilou osobu, která mu byla svěřena do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu a která je držitelem průkazu podle písmene a) nebo b). Osobou s nízkými příjmy se rozumí osoba: a) jejíž započitatelný příjem za uplynulé kalendářní čtvrtletí je nižší než 2,15násobek životního minima, jde-li o jednotlivce, nebo b) která žije v téže domácnosti s dalšími osobami a součet jejího započitatelného příjmu a započitatelných příjmů těchto osob za uplynulé kalendářní čtvrtletí je nižší než 2,15násobek životního minima osob žijících v této domácnosti. POSTUP PRO ZÍSKÁNÍ CENOVÉHO ZVÝHODNĚNÍ Osoba, která splňuje výše uvedené podmínky, kontaktuje jednoho poskytovatele ze 4 výše uvedených. Při žádosti o cenové zvýhodnění doloží, že je oprávněnou osobou a jakou službu chce čerpat. Zdravotně postižené osoby předloží poskytovateli příslušné doklady (ZTP, ZTP/P), případně oznámení nebo rozhodnutí o přiznání příspěvku na péči nebo rozhodnutí příslušného orgánu o svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů (více podrobností viz §1 odst. 2 nařízení vlády č. 500/2021 Sb.) Osoba s nízkými příjmy předá poskytovateli služby čestné prohlášení. Vzor čestného prohlášení, včetně postupu pro jeho vyplnění s aktuálními částkami životního minima, Úřad zveřejní v příštím týdnu na svých webových stránkách.“ Co to prakticky znamená? Dosud tato povinnost platila jen pro operátora O2, nyní se rozšiřuje i na operátory Vodafone, T-Mobile a Poda. Oprávněným osobám se tak zjednoduší rozhodování o změně operátora. Skutečnost, že operátoři dříve poskytovali nebo stále poskytují slevy dobrovolně, na tom nic nemění, takže je otázkou, zda u nich očekávat snížení nebo zrušení dobrovolných slev. Vzhledem k datu uzávěrky tohoto článku 4. ledna o tom zatím nelze poskytnout seriózní informaci. Vše tedy zůstává při starém pro zákazníky operátora O2, který již na jaře 2022 zrušil dobrovolně poskytovanou slevu 210 Kč na pevnou linku a 49 Kč na mobilní volání, a nadále poskytuje pouze tuto tzv. státní slevu 200 Kč měsíčně. Pokud už slevu čerpají, nemusí o ni samozřejmě znovu žádat. Shrnuto: od ledna 2023 mají při splnění výše uvedených podmínek ze zákona nárok na slevu maximálně 200 Kč měsíčně zákazníci operátorů O2, Vodafone, T-Mobile a Poda. Nařízené slevy operátorům kompenzuje stát. ČTÚ dále rozhodl, že operátor O2 je nově povinen slabozrakým a prakticky či zcela nevidomým osobám poskytnout, tedy pronajmout nebo prodat v případě čerpání mobilních služeb ozvučený mobilní telefon (zařízení obsahující integrovaný hlasový výstup), tedy zařízení Blindshell Classic 2 nebo iPhone SE 64 GB 5G (2022), a to podle výběru této zdravotně postižené osoby. Oprávněná osoba má nárok na nákup nebo pronájem pouze jednoho zařízení. Podle rozhodnutí lze povinnost splnit i poskytnutím jiného zařízení, které obsahuje integrovaný hlasový výstup. Splnění charakteristik zařízení je možno dosáhnout rovněž pomocí účelových doplňkových zařízení, která je možno připojit ke standardním telekomunikačním koncovým zařízením. V takovém případě musí být doplňkové zařízení dodáváno spolu se standardním telekomunikačním koncovým zařízením jako souprava. Od operátora O2 je možné současně čerpat již dříve poskytovanou službu tzv. speciálních koncových zařízení, která spočívá v povinnosti „pronajmout nebo prodat oprávněné osobě jedno speciálně vybavené telekomunikační koncové zařízení přiměřené zdravotnímu postižení za cenu standardního telekomunikačního koncového zařízení, a nabídnout speciální tarif odpovídající jejich potřebám s ohledem na druh jejich zdravotního postižení.“ Jedná se o pevné zařízení umožňující přístup k volání a internetu. Nabídka telefonů je na stránkách společnosti O2 Czech Republic a.s. k dispozici na tomto odkazu: www.o2.cz/osobni/socialni-prispevky ČTÚ stanovil u zařízení vhodných pro slabozraké a nevidomé pro O2 tyto závazné ceny (uvedeny s DPH): Typ telefonu – Pronájem - Prodej iPhone SE 64 GB 5 G (2022) - 116,20 Kč - 2789 Kč BlindShell Classic 2 - 116,20 Kč - 2789 Kč ClearSound CL 400 (pevné zařízení) - 29,50 Kč - 455 Kč Pronájem mobilních telefonů bude dostupný až od dubna 2023. Je třeba počítat s tím, že ozvučené telefony od O2 nebudou pro uživatele nijak nastaveny, na rozdíl od telefonů koupených ve firmách specializovaných na kompenzační pomůcky. Začínajícím uživatelům lze zvlášť v případě iPhonu, ale i u telefonu BlindShell doporučit, aby se obrátili na nejbližší TyfloCentrum či na SONS v případě Prahy a Zlínského kraje. Počítačoví lektoři pomohou telefon nastavit a zájemce v užívání zaškolí. Uživatelé BlindShellu mohou pro řešení konkrétních problémů využít též linku zákaznické podpory na čísle 221 462 413. Součástí služby O2 je nabídka speciálního tarifu odpovídajícího potřebám zdravotně postižených osob s ohledem na druh jejich zdravotního postižení. Speciální tarif je možné poskytnout pouze tehdy, pokud oprávněná osoba současně nečerpá výše popsanou měsíční slevu 200 Kč. Operátor umožní oprávněné osobě při uplatnění žádosti volbu mezi těmito dvěma možnostmi. Právo na popsané služby poskytované operátorem O2 mají pouze zdravotně postižené osoby uvedené v §43 odst. 4 zákona č. 127/2005 Sb. O elektronických komunikacích: a) držitel průkazu ZTP z důvodu úplné nebo praktické hluchoty, b) držitel průkazu ZTP/P, c) osoba závislá na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost) nebo, jde-li o nezletilou osobu, spotřebitel, který o ni osobně pečuje, nebo d) spotřebitel, který vychovává nebo který osobně pečuje o nezletilou osobu, která mu byla svěřena do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu a která je držitelem průkazu podle písmene a) nebo b). Lidé s nízkými příjmy, pokud je nelze zařadit do tohoto výčtu, na tyto služby nárok nemají. I v případě zájmu o speciální koncové zařízení musí oprávněná osoba kontaktovat společnost O2, uvést, že má o službu zájem a předložit příslušné doklady prokazující oprávněnost nároku (průkaz ZTP z důvodu úplné nebo praktické hluchoty, průkaz ZTP/P), případně oznámení nebo rozhodnutí o přiznání příspěvku na péči nebo rozhodnutí příslušného orgánu o svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů. Uplatnění nároků bude evidovat ČTÚ, aby nedocházelo ke zneužívání, tedy aby slevu uplatnil jen oprávněný zákazník a aby nebyla poskytnuta duplicitně. Celá tisková zpráva ČTÚ k povinnosti poskytovat speciální koncová zařízení z 21. prosince 2022 včetně odkazu na příslušné rozhodnutí je na tomto odkazu: https://www.ctu.cz/tiskova-zprava-povinnost-poskytovat-specialni-koncova-zarizeni-ma-o2 Závěrem dlužno dodat, že zavedením povinné nabídky telefonů vybavených hlasovým výstupem ČTÚ vyhověl dlouhodobým návrhům SONS. Změny v úhradách za sociální služby Bohužel ne tak příznivou novinkou pro odběratele, platnou od ledna 2023, je zvýšení cen sociálních služeb. Výsledek v řádech desetikorun je kompromisem mezi Ministerstvem práce a sociálních věcí a poskytovateli sociálních služeb, jimž se zvyšují náklady. Zvyšuje se tak horní hranice cen za ubytování a stravu v sociálních zařízeních, dále za donášku jídla ze 40 na 50 Kč, za velký nákup ze 140 na 160 Kč, za praní a žehlení prádla z 80 na 90 Kč za 1 kg. Zvyšuje se i maximální cena za terénní sociální služby, jako je například osobní asistence, pečovatelská služba, odlehčovací služba, průvodcovská a předčitatelská služba. U klientů, kteří potřebují méně než 80 hodin měsíčně, se maximální cena zvyšuje ze 135 korun na 155 Kč za hodinu. U klientů, kteří těchto služeb čerpají více než 80 hodin měsíčně, zůstává maximální cena za hodinu služby na 135 Kč. Zvýšení ceny pochopitelně není povinnost, takže v praxi každý poskytovatel sociálních služeb nezvýší ceny okamžitě od 1. ledna 2023 na nové maximum. Srovnání změn je v tabulce. Maximální ceny za sociální služby v roce 2022 a 2023 v Kč Strava Ubytování Osobní asistence, průvodcovské a předčitatelské služby a další podpora 2022 2023 2022 2023 2022 2023 celodenní oběd celodenní oběd Méně než 80 hodin měsíčně Více než 80 hodin měsíčně Služby sociální prevence 205 den 95 oběd 235 den 105 oběd 250 280 135 /1h 155 /1h 135 /1h Azylové domy 205 den 95 oběd 235 den 105 oběd 150 (u rodin120 dospělý, 80 dítě) 170 (u rodin140 dospělý, 90 dítě) Dům na půl cesty X X X X 150 170 Služby následné péče a terapeutické komunity 205 den 95 oběd 235 den 105 oběd 220 240 Maximální ceny za jiné úkony v pečovatelské službě v roce 2022 a 2023 v Kč Úkon 2022 2023 Dovoz nebo donáška jídla 40 50 Velký nákup 140 160 Praní a žehlení prádla 80/1 kg 90/1 kg Za Sociálně-právní poradnu Václava Baudišová # O čem se moc nemluví – Jak prožívat tady a teď aneb Pryč s blbou náladou II. Jestliže teď, když čtete svůj časopis, pohodlně sedíte nebo ležíte a jste soustředěni na obsah čteného, dá se říct, že vaše vnímání a prožívání je v dobré kondici, kterou můžete dále vylepšovat. Pokud jste si čtení zvolili jako zvukovou kulisu, nemusí to být ideální volba. Někdy je zvuková kulisa fajn, a to hlavně tehdy, děláme-li nějakou nudnou manuální práci, kterou považujeme za důležitou, nicméně otravnou. Naučte se pečlivě volit, k jaké činnosti se hodí určitá zvuková kulisa. Neměla by to být učebnice ani článek, kde jedna důležitá myšlenka střídá druhou. To samé platí o výběru hudby, která by se vám měla líbit, ale není to zrovna nástrojový part, který máte nastudovat. Zkuste zkrátka něco nenáročného, ale zároveň obohacujícího. Opakování slovíček nebo písnička, kterou si třeba můžete zároveň zazpívat. Zapnete své vnímání přesně na ten stupeň, kdy dokážete podprahově kontrolovat jednoduché manuální úkony a zároveň se vám budou nebolestivě otáčet mozkové závity. Možná ale chcete pečlivě oloupat hrnec vařených brambor. Nejste žádný borec v této disciplíně, práce je to sice úplně obyčejná, ale co když z ní můžete nějak profitovat? Máte možná plnou hlavu věcí, které jsou za vámi, a zároveň přemýšlíte o těch, které by vás mohly potkat. Snažíte se uspořádat, co teď a co potom, a mezi tím je před vámi výzva. Jo, ty brambory! A do toho hraje rádio. Co vlastně? Ani vás to nezajímá, ale máte pocit, že takhle nejlépe využíváte svůj čas. Je načase, abychom pro sebe něco udělali dřív, než sami se sebou úplně ztratíme kontakt a zabloudíme v mlze neuspořádaných myšlenek a zbytečných podnětů. Zkusme se kvůli svému duševnímu zdraví naučit alespoň minimum praktických změn. Je to dobrá prevence proti blbé náladě a dalším neblahým zlodějům radosti a pohody. Postupně budeme mnohem lépe vnímat nejen praktické signály, ale i ty, které jsme dosud podceňovali. Změny a zdokonalení našeho vnímání jsou nejlepší prevencí pro udržení psychické rovnováhy, ale i tělesného zdraví. Už dávno jsme si odvykli naplno vnímat sami sebe, svoje tělo, svou mysl, zapojit smysly, které obvykle dostatečně nevyužíváme. Na počátku si zkusme odvyknout bezbřehé a bezobsažné zvuky, které se možná celý den linou z rádia nebo z televize. Budeme tedy vnímat jen to, co nás plně zaujme, co zapojí naše smysly s maximální účinností. Brzy poznáme, jak se nám vyčistí hlava. Pravděpodobně se dostaví i radost z dobrého pocitu, že jste po celou tu dobu víc sám se sebou, se svýma rukama a tělem. Když budeme stále dokola poslouchat zprávy nebo bezobsažné texty, naše blbá nálada bude mít ideální živnou půdu. Dovolíme-li, aby se náš prostor zaplnil zvuky a dalšími podněty, které nemáme jak zpracovat, můžeme si být jisti, že na naše dveře brzy zaklepe úzkost, neklid, syndrom vyhoření a pocit marnosti. Jsou to nezvaní hosté, kteří ze všeho nejraději protančí boty na našem mentálním hrobečku. Jejich zákeřnost spočívá především v jejich neočekávanosti. Odborníci zabývající se vnímáním uvádějí, že na úkor přímého vnímání našeho aktuálního času trávíme 80 % života přemíláním myšlenek a zážitků týkajících se minulosti nebo fiktivní budoucnosti. Zahlcení prostoru nadbytečnými podněty, především sluchovými, na úkor aktuálního vnímání, je nejen nesmyslné, ale především ohrožující náš zdravý duševní život. Podstata změny k lepšímu prožívání ale není pouze v odstranění neblahých podnětů. My především potřebujeme naučit se vnímat tak, jako jsme to uměli v úplně raném dětství. Když jsem měla mimino asi tři měsíce staré, bylo velmi zábavné pozorovat, jak je plně zaujato prohlížením svých prstíků, sledováním pohybu hračky zavěšené nad postýlkou. Jakmile uslyšelo nějaký zvuk, úplně přestalo sledovat vizuální podněty, ale otočilo hlavičku za zdrojem zvuku a naslouchalo. Když mělo mokro v plenkách, nic na světě je nedokázalo od tohoto vjemu odradit, nezajímaly je hračky ani zvuky, prostě vnímalo nepříjemné mokro na svém těle. Já dokážu vnímat tři podněty najednou a ještě mi jde hlavou včerejší nepříjemný dialog se sousedkou. A když k tomu zazvoní telefon, mám už v hlavě docela slušný chaos. Nejsem soustředěná na nic z toho, co dělám, o čem přemýšlím, kudy se pohybuji. A to je přesný model toho, co už prostě dělat nechci. Vraťme se k původně naplánovanému loupání brambor. Odstranila jsem zbytečné zvuky a snažím se soustředit na nůž a brambory ve slupce. Hlavou mi nejprve jde, že mi manžel včera řekl, že jsem husa, a tak spekuluji, jestli má význam chystat teplou večeři, vzápětí si vzpomenu, že jsme už několik dní nevybrali poštovní schránku a zítra bych asi měla konečně nakoupit, musím se podívat, co nám chybí v ledničce… Mezi mozkovými hemisférami se převalují dialogy, úvahy o ničem, spekulování, které nemá nic společného s nějakým plánem. Elegantně a nepozorovaně se stále dokola prolíná minulost s představami o budoucnosti, aniž bych sledovala, co dělám. Tak znova, zaměřím se na ty zpropadené brambory! Odklopím poklici, a vida, jsou ještě vlažné, loupání půjde samo! A taky je tady taková ta specifická vůně. Čemu se podobá? Asi nejspíš uvařená hlína a něco k tomu. A prázdniny na venkově, kde krmily šťouchanými bramborami se slupkou čuníka. Hledám nůž, pouštím se do loupání. Slupky se mi lepí na prsty, fuj! Nedá se s tím něco udělat? Třeba chirurgické rukavice? Zároveň si všimnu, jaký příšerný postoj při tom bramborovém potěšení zaujímám. Hlava na prsou, záda zborcená, břicho vystrčené… Narovnám se. A hele, mohu i dýchat. Jak nás učili to dýchání? Zavřít oči nebo se dívat do jednoho bodu, zhluboka se nadechnout a vnímat svůj dech. Není to tak těžké. Klidně mohu dál dýchat i loupat, jen si sem položím misku s teplou vodou na ty ulepené prsty. Dýchání jde docela dobře, vlastně je to příjemné a trochu i legrace. Vnímám, že stojím rovně, nezadržuju dech, prsty se tolik nelepí, a tak se mohu zaměřit na to, co dělají moje nohy. Hm, Jsem rozkročená jak na palubě lodi, která se kymácí. Proč? Znovu se rovně postavím, zatáhnu břicho a dávám si pozor, abych stála na třech bodech chodidla – tedy pod palcem, pod malíkem a na konci paty. Fakt se mi lépe pracuje a jsem docela uvolněná. Brambory jsou hlaďoučké, nic na nich nezbylo. Nakrájím je, ale před tím si prohlédnu prkénko. Vlastně ani nevím, jak vypadá. No jo, jsou tu nějaké rýhy. Snad od nože? Nebo patří ke struktuře dřeva?. Očichám prkénko. Zase takový specifický pach. Nic na světě není takhle cítit. Je mi fajn, jako bych se uklidnila nebo prožila něco příjemného. Vlastně to není tak strašné, když si z téhle práce udělám exkurzi po docela obyčejných věcech a pocitech. Určitě si něco podobného občas zopakuju, aspoň jednou za den. Byla jsem celou dobu v přítomnosti, což mi dělalo dobře, a ještě mám novou zkušenost. A přestala mě bolet záda, což je sice vedlejší produkt, ale velmi si ho užívám. Řeknete si možná – zas nějaký rádoby zajímavý nápad nějakého rádoby zajímavého cvokaře! Přece nebudu pořád jen sledovat, co dělám, a analyzovat, proč to dělám! Máme-li opravdu zájem žít trochu lépe než dosud, stojí za námahu podívat se na důvod, proč je v poslední době tak oblíbený nácvik vnímání sebe, svého prostředí a naslouchání lidem, s kterými jsme v krátkodobém nebo trvalém vztahu. Pokusím se podělit o zkušenosti, které jsem získala jako profesionál a zároveň jako obyčejný člověk, který musí denně poznávat svět s fatálním nedostatkem zrakového vnímání. Sama jsem si na sobě nejednou osvědčila, že moje mysl odpočívá tehdy, je-li přítomná, když se zabývá právě tím, co se děje tady a teď. Také jsem si povšimla, že lidé, kteří jsou beze zbytku zaujati nějakou činností – a je vcelku lhostejné jakou – bývají lépe naladěni než ti, kteří neustále přemýšlí v nekonečných smyčkách o událostech minulých, o svých uplynulých pocitech, o chování lidí okolo, aby se zároveň přenesli do budoucího modu – co bude zítra, kam pojedu, komu vynadám, co nenechám jen tak. Není náhoda, že ti, kteří jsou sami se sebou v rovnováze, kdo adekvátně prožívají své tady a teď, bývají k sobě laskaví a ke svému okolí srdeční. Nejspíš je to tím, že s sebou permanentně nevlečou náklad nekonečných příběhů z minulosti a nespekulují o nejisté budoucnosti. Prostě jsou zde, něco dělají, někomu naslouchají, někam jdou a přitom myslí na svou cestu, zaujatě odpovídají na otázky a sami také některé otázky kladou, ať sobě, ať druhým. A nejen to, dokonce trpělivě očekávají na své otázky odpověď. Znám starší bonmot pocházející z Indie. Nějaký Ind řekl Britovi: „Vy Britové to máte těžké. Když ležíte, v myšlenkách už vstáváte, když jdete, přemýšlíte, kdy a kam se posadíte, když sedíte, zabýváte se myšlenkou, že už byste si rádi lehli.“ Neděláme něco podobného? Jen si vyzkoušejte, na co myslíte, když jíte nějaké dobré jídlo. Mně se stává, že při jídle začnu myslet na pití, které mám v ledničce. Naliju si a mám co dělat, abych aspoň pár vteřin myslela na to, co jím a co piju. Přitom se mi do hlavy vkrádá myšlenka, jestli si mohu dát po obědě šlofíka. Proč se zabývat takovými malichernostmi, jako je loupání brambor nebo jídlo? Úkolem naší mysli je přece produkovat myšlenky a vyhodnocovat podněty, abychom mohli správně reagovat. Ano, tohle je původní plán. Jenže se až příliš často stává, že najednou máme myšlenek plnou hlavu, ještě nedomyslíme jednu operaci a už na nás mává červeným praporkem další problém. Okamžitě se ho ujímáme a hledáme řešení. Když se zdá, že je vše na dobré cestě, objeví se další myšlenka, která nás třeba obviní, že takhle je to celé špatně. Myšlenkové smyčky a začarované kruhy málokdy dokážeme vypnout. Pokud se zadaří, často se znovu samy spustí. V dalším článku si probereme pár vychytávek, jak z toho ven. PaedDr. Jaroslava Novotná Pokračování # Nová zelená úsporám Light Starobní a invalidní důchodci s invaliditou III. stupně a nízkopříjmové domácnosti mohou od pondělí 9. ledna od 10:00 žádat o finanční příspěvek na zateplovací práce v dotačním programu Nová zelená úsporám Light. Peníze jsou určené na jednoduché stavební úpravy, které povedou k úspoře energií. Dotaci z programu Ministerstva životního prostředí dostanou hned, musí ale splnit několik podmínek. „Jejich členové musí být buď starobními, nebo invalidními důchodci ve třetím stupni, nebo jsou to lidé, kteří po 12. 9. do podání žádosti měli příspěvek na bydlení,“ vysvětluje ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Těmto lidem stát vyplatí až 150 tisíc korun. Tyto dotace se vztahují jen na úpravy domů – ne na úpravy bytů. A žadatelé je můžou použít třeba na výměnu vchodových dveří, oken nebo stropní izolace, dál také na zateplení fasády, střechy nebo podlahy. „Paušální částky umožňují kombinovat opatření na jednom domě tak, aby domácnost mohla vyčerpat maximální částku a zároveň přínos byl co největší,“ říká ředitel Státního fondu životního prostředí Petr Valdman. Žadatelé musí vlastnit nebo spoluvlastnit nemovitost, kde chtějí úpravy provést, a mít v ní trvalé bydliště. Tyto podmínky musí splnit všichni členové domácnosti s výjimkou dětí a studentů. O dotaci mohou lidé žádat jen elektronicky, takže k tomu potřebují elektronickou identitu. Samotnou žádost jim pak může pomoci podat některá z poradenských společností. Jejich seznam pro všechny kraje je na webu novazelenausporam.cz. Stát pak lidem peníze vyplatí na účet i v případě, že zateplovat teprve plánují. Případně jim práce doplatí zpětně, pokud žadatelé doloží, že úpravy provedli po loňském 12. září. Žadatelé nepotřebují předložit žádný projekt, není nutný ani energetický posudek, stačí jednoduchý odborný posudek o opatřeních, který potvrdí třeba pracovník energetického konzultačního a informačního střediska. Zájemci si také budou moci zajistit úpravy svépomocí. K žádosti by také měli přiložit fotografie míst, která chtějí upravit. „Program poběží další měsíce a bude dostatek prostředků tak, aby se dostalo na každého. Pro začátek má program navázaný k úsporám Light k dispozici jednu a půl miliardy korun, ale předpokládá se, že ve chvíli, kdy by došlo k jejímu vyčerpání, bude rozšířen o další prostředky,“ dodává zmocněnec ministra práce a sociálních věcí pro energetickou chudobu Martin Sedlák. Jan Bílek Redakčně upraveno Zdroj: irozhlas.cz # BUDE VÁS ZAJÍMAT: Když se řekne masopust (II. část) V minulém čísle jsme uveřejnili první část článku o masopustních tradicích. Dnes vám přinášíme jeho druhou část o předvelikonočním období. Popeleční středa Na Popeleční středu lidé chodili do kostela pro popelec, což je znamení kříže, které kněz na čelo uděluje věřícím prostřednictvím posvěceného popela. Tímto dnem také začínalo postní období a na čtyřicet dnů utichalo všeobecné veselí. Pouze na několika málo místech lidé dodržovali také „pytlový čtvrtek“, tedy čtvrtek po Popeleční středě, kdy se dojídaly poslední zbytky z masopustních hodů a všechno se takzvaně zpytlovalo. Masopustní průvod Maškary, které na masopustní úterý procházely vesnicí, měly za úkol obejít každé stavení a žertovat na účet hospodáře či hospodyně. Během obchůzky od jednoho domu ke druhému hrála muzika, při návštěvách se pak zpívalo a tancovalo. Nechyběly ani různé taškařice, vtipné řeči nebo třeba masopustní představení. Mladí muži také obíhali před každým domem kolečko a nápadité maškary byly odměňovány výslužkou, což mohl být například příspěvek do kasičky. Rozdávaly se ale i koblihy, koláče, vejce, jablka, obilí, uzené maso nebo kořalka. Taková výslužka se maškarám hodila, protože si na ní buď pochutnaly, nebo se za ni pilo večer v hospodě. V různých krajích se pak dodržovaly (nebo dodnes dodržují) různé humorné zvyky, které maškary při obchůzce vesnicí praktikovaly. Někde převlečení lidé vtrhávali do domů, kde honili mladé dívky a místní hospodyně, které se poté musely vykoupit. Mezi domy milenců se vysypávaly cestičky pískem a na vrata stavení se malovala srdce. Dalším oblíbeným žertem bylo vynášení vozů na střechu a stoliček do rybníka. Masopustní masky Masopustní průvod si lidé spojují především s maškarami, které se vydávaly na cestu vesnicí či městem, aby obveselily místní obyvatelstvo. Některé z nich se objevovaly každoročně a byly obecně velmi oblíbené. Masopustní průvody se tak rozhodně neobešly bez medvědáře, který si na řetězu vedl svého medvěda, jenž během obchůzek tančil s hospodyňkami, aby jim jako symbol plodnosti zajistil dobrou úrodu. Čím byla maska pitvornější, tím obvykle mezi lidmi budila větší pozornost. Velkým favoritem se proto stala také kobyla tvořená dvěma osobami, z nichž jedna představovala hlavu a druhá zadní část těla. Mezi ústřední postavy patřil i šašek, kterého zdobily barevné papírky a špičatá čepice. V ruce pak nesl bič, který sloužil k odhánění lidí bez masek. Další pro masopust tradiční masky, které se v masopustních průvodech hojně objevovaly, zahrnovaly třeba postavu kominíka se žebříkem, bábu s nůší, myslivce či hejtmana. Tradiční součástí masopustního veselí bývala i caperda neboli střapatá maska s cepem a mezi symboly plodnosti patří třeba masky ženicha, nevěsty a cikánky s kočárkem. Mužskou plodivou sílu pak znázorňovaly různé zvířecí maškary, kam patřil kůň, kohout nebo čáp. Zdroj: internet # SPORT: 3. Novoroční turnaj v kuželkách v České Třebové Nastal nám nový rok a s ním už tradiční Novoroční turnaj v kuželkách v České Třebové. Podle ročníku to nevypadá, ale je to nástupce Přeboru Pardubického kraje, kdy od roku 2020 došlo k přejmenování. Tohoto turnaje se stále účastní téměř všichni kuželkáři, protože na kuželně v České Třebové máme dobré zázemí, personál nám vždy vyjde vstříc, výsledky až donedávna byly také na dobré úrovni. Bohužel se to nedá říci o třetím ročníku, kdy se našim oporám vůbec nedařilo, čemuž odpovídají jejich výsledky. Hlavní opora, Daniela Thampy, se pohroužila do redaktorské činnosti. Přejeme jí v tomto hodně úspěchů a snad ji ještě někdy uvidíme na dráze. Bereme to tak, že po vánočních svátcích je třeba se trochu rozhýbat a výsledky se určitě dostaví už koncem ledna na turnaji DUO Brno, kdy se hrají libovolné dvojice. Je to zkouška před Mistrovstvím České republiky, které se uskuteční koncem března. A teď k výsledkům: Nejlepšího výsledku ze všech dosáhla tentokrát hráčka OPEN Majka Gutová z TJ Jiskra Kyjov. Její výkon v čistých kolcích 704 nikdo zdaleka nepřekonal. Kdo překvapil, to byl Vítek Chmelík, který se po delší přestávce vrátil mezi nás. Bohužel byl přeřazen také do kategorie OPEN z B3. Jeho výkon 656 kuželek v čistém byl druhým nejlepším výsledkem. Dalším překvapením byla Stáňa Řehořová a Irena Vrbová (obě z SK Slavia Praha). V kategorii B1 se umístila Eliška Čermáková na prvním místě výkonem 514 kolků s přípočtem – SK Slavia Praha OZP. Druhé místo tentokrát obsadil František Koplík výkonem 478 před kolegou z oddílu Jožkou Hudečkem - 454 kolků. Oba jsou z TJ Jiskra Kyjov. V kategorii B2, při zaváhání Aničky Paulusové (Zrapos Opava), zvítězila Stáňa Řehořová ze Slavie výkonem 667 s přípočtem, Anička potom 654 kuželek a třetí Petr Mrkvička, 601, také ze Zraposu Opava. V kategorii B3 nakonec zvítězil Pepa Paulus ze Zraposu Opava – 649 kuželek, druhá byla překvapivě Irena Vrbová ze Slavie Praha výkonem 622 kuželek a třetí místo obsadil její hostující kolega Pepa Gruncl s číslem 613. V poslední kategorii OPEN zvítězila Majka Gutová z TJ Jiskra Kyjov (s odpočtem 683 kuželek) před dotírajícími soupeři z TJ Sokol Brno Ivanou Olšanskou - 628 a Vítkem Chmelíkem - 623 kuželek. Je nutno podotknout, že vše se odehrálo ve výborné sportovní atmosféře, i přes malé poruchy v poklidu. Vše měl pod kontrolou hlavní rozhodčí Jaroslav Komárek. Takže příští ročník, už čtvrtý, se uskuteční opět v České Třebové 6. ledna 2024. Majka Gutová # Program akcí Turistického oddílu TJ ZORA Praha na únor a březen 2023 Výlet č. 2 Datum akce: sobota 4. 2. 2023 Název akce: Údolím Berounky Trasa: Beroun – Srbsko = 7 km Sraz účastníků: Do 10:10 na Smíchovském nádraží u pokladen, odjezd 10:21 Vedoucí akce: V. Fidler a M. Nováková Výlet č. 3 Datum akce: sobota 11. 3. 2023 Název akce: Kolem památníku Slavníkovského hradiště Trasa: Libice nad Cidlinou – Poděbrady = 11 km Sraz účastníků: Do 8:35 na Masarykově nádraží v hale před tabulí odjezdu vlaků (odjezd 8:51) Vedoucí akce: V. Fidler a M. Novák Výlet č. 4 Datum akce: sobota 25. 3. 2023 Název akce: Jaro je tady? Trasa: ZOO Troja – Klecany = 8 km Sraz účastníků: do 9:35 na Nádraží Holešovice - zastávka autobusu linka 112 – Zoo Praha; Pozn.: (zpět bus – linka 371 směr Kobylisy) Vedoucí akce: Šárka Kolaciová Hosté, kteří se chtějí zúčastnit některého z pochodů, se musí předem nahlásit a domluvit u vedoucích akce. Kontakty na vedoucí akcí: Vladimír Fidler, tel.: 728 045 655 Mirka Nováková, Tel.: 725 426 228 Šárka Kolaciová, Tel.: 721 175 387 Za TJ ZORA Praha zve Ing. Josef Polnar, předseda TJ ZORA Praha z. s. # ZDRAVÍ: Co se stane s vaším tělem, když pracujete více než 40 hodin týdně Nedávno obletěla svět zpráva, že slavný miliardář a vizionář Elon Musk chce po svých zaměstnancích, aby kvůli splnění cílů pracovali 12 hodin denně 7 dní v týdnu. Lékaři přitom varují, že přetěžování vede k dlouhodobému poškození těla. Musk je dlouhodobým zastáncem dlouhé pracovní doby. V roce 2018 na otázku, kolik hodin práce týdně stačí k tomu, aby se změnil svět, odpověděl: „Záleží na jednotlivci, ale ideálně mezi 80 a 100 hodinami.“ Není zdaleka jediným generálním ředitelem, který věří, že k odvedení dobré práce je potřeba čas. Tzv. Gallupův průzkum přišel s výsledky, podle kterých polovina všech amerických pracovníků na plný úvazek uvádí, že pracují více než 60 hodin týdně, a 18 % uvedlo, že pracují více než 80 hodin týdně. To potvrzuje i další výzkum. V loňském roce juniorní analytici ze společnosti Goldman Sachs uvedli, že pracovali 95 hodin týdně. „Bylo období, kdy jsem od rána do půlnoci nejedl, nesprchoval se a nedělal nic jiného než práci,“ uvedl anonymně jeden juniorní bankéř v průzkumu. Podle vědců je ale přehnaná pracovní doba kontraproduktivní. Co se děje s vaším mozkem a tělem? 1. Zvyšuje se riziko mrtvice Příliš dlouhá práce může být vážným, a někdy dokonce smrtelným ohrožením zdraví. Podle celosvětové studie Světové zdravotnické organizace (WHO) způsobila dlouhá pracovní doba (kterou studie definovala na více než 55 hodin týdně) jen v roce 2016 745 000 úmrtí na kardiovaskulární onemocnění. Práce dlouhá 55 hodin týdně a více byla spojena s o 35 % vyšším rizikem mrtvice a o 17 % vyšším rizikem úmrtí na srdeční choroby ve srovnání s prací v rozmezí 35 až 40 hodin týdně. „Dlouhá pracovní doba může přímo způsobit kardiovaskulární onemocnění zvýšením stresu, který poškozuje buňky v mozku a srdci,“ řekl pro HuffPost Frank Pega, technický důstojník WHO a hlavní autor studie. 2. Zvyšuje se riziko, že se při práci zraníte Dlouhá práce vás také vystavuje většímu riziku, že se při ní fyzicky zraníte. V jedné studii, která sledovala 110 236 pracovních záznamů od roku 1987 do roku 2000, byla práce dlouhá 12 hodin denně spojena s 37procentním zvýšením míry rizika úrazu. 3. Duševní zdraví se zhoršuje Když budete mít potřebu neustále odkládat odpočinek, může to mít negativní vliv na vaši psychiku. Studie z roku 2020 publikovaná v časopise PLOS One se zabývala korejskými dělníky ve věku 20 až 30 let, kteří pracovali od 31 do více než 60 hodin týdně. Vědci zjistili, že čím déle tito zaměstnanci pracovali, tím větší míře stresu, depresí a sebevražedných myšlenek čelili. 4. Nedostatek spánku Nadměrná práce je často na úkor spánku. V přehledu celkem 200 studií z let 1998 až 2018 přitom vyšlo jasně najevo, že krátká doba spánku je největším problémem u lidí, kteří mají sklony k workoholismu. Lidé, kteří pracují 50–60 hodin týdně, se potýkají s větší únavou, horšími kognitivními funkcemi, více pracovními úrazy a problémy s duševním zdravím. Je to dané tím, že spánek je zásadní pro naši celkovou pohodu. Pokud navíc spíte méně než 6 hodin denně, budete více roztěkaní, podráždění a náchylnější k impulzivnímu chování. 5. Přestanete být ve své práci dobří Dalším faktem je, že delší pracovní doba nevede k lepší práci. Profesor managementu Morten Hansen z Kalifornské univerzity v Berkeley provedl pětiletý průzkum mezi 5000 zaměstnanci a manažery napříč odvětvími. Zjistil, že práce mezi 30 a 50 hodinami týdně může vést k lepšímu výkonu, ale pokud pracujete více než 50 hodin, váš výkon začne stagnovat. A pokud pracujete více než 65 hodin týdně, výkon prudce klesá. Linda Humlová Zdroj: Novinky.cz # INZERCE Rád bych touto cestou našel slabozrakou nebo nevidomou ženu ve věku 35-50 let, mně je 45 let a jsem nevidomý. Moje zájmy jsou historie, hudba, literatura a cestování. Telefon: 776 708 163. # Tiráž ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 107, číslo 3, únor 2023 Redakce: Šéfredaktorka Daniela Thampy Zástupkyně šéfredaktorky Kateřina Rovenská Redaktoři: Ilona Ozimková, Daniela Thampy, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk Korektor: Václav Senjuk Tajemnice redakce, předplatné, administrace: Kateřina Rovenská Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR, z. s. Tiskne: KTN v Praze. Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné v roce 2023 činí 100 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.