Z O R A časopis pro zrakově postižené Ročník 96 Číslo 11 Červen 2012 Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel Redaktoři: Dana Kudlová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 Fax: 221 462 471 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR Tiskne: KTN v Praze Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 72,- Kč Obsah : Dobrá zpráva z Krakovské Cech zrakově postižených masérů Jak vidí? 10 mýtů a pravd kolem očních operací Komenského děti 5. – Eva Zichová (Dokončení) Nabídka z Polska Poslepu přečíst oblečení? Jde to. Z kladenského přeboru Pomoz mi najít cestu Výlet do Pardubic Národní park Krka hmatem Černobílé problémy Karlovarský sportovní víkend Sedm medailí pro Brno # Dobrá zpráva z Krakovské Po sedmiměsíční výluce byl ve středu 9. května v pražském Domě služeb SONS v Krakovské 21 slavnostně předán k používání nový výtah. Prezident SONS Josef Stiborský v této souvislosti uvedl: „Je to dobrá zpráva zejména pro klienty a uživatele našich služeb. Opět jsou plně zpřístupněny všechny služby poskytované Sjednocenou organizací nevidomých a slabozrakých, ale i jejími dceřinými společnostmi – Tyfloservisem a TyfloCentrem Praha všem klientům, a to jak se zrakovým, tak i kombinovaným postižením. Jde o moderní zdviž, odpovídající náročným bezpečnostním požadavkům na provoz. Širší dveře a prodloužená kabina umožňuje přepravu klienta na invalidním vozíku. Nostnost výtahu je 450 kg, vede z přízemí do 4. patra. Je v maximální možné míře přizpůsoben osobám se zrakovým handicapem. Jsou zde použity kontrasty, ozvučení (gong/hlášení patra při dojezdu), výtah má velká hmatná tlačítka s braillskými popisky i reliéfní kontrastní latinkou. Tlačítko pro přivolání výtahu je umístěno na levé straně zárubní ve výšce 100 cm. Ovládací tlačítka v kabině, řazená ve dvou řadách vodorovně, se nacházejí na levé straně kabiny ve výšce 100 a 110 cm. Po stisknutí tlačítek v horní řadě dojde ke zvukové i světelné odezvě. Rozmístění tlačítek, označení a funkce jsou následující: horní řada –tlačítka pater a spodní řada (rovněž zleva) – tlačítko nouze, tlačítko otevření dveří, tlačítko zavření dveří a tlačítko ventilátoru (vypíná se sám). Pořizovací cena nového výtahu vyšla na 850 000 korun, s nimiž rozpočet SONS v napjaté ekonomické situaci nepočítal. „V prvé řadě mé velké poděkování patří našim dárcům, kteří nám po malých částkách na jeho pořízení přispěli. Těch dárců bylo na dva tisíce,“ zdůraznil Josef Stiborský. Tak tedy – ať dobře a dlouho slouží! Jiří Reichel # Cech zrakově postižených masérů Předpokládám, že zdaleka ne všichni, co čtou časopis Zora nebo její přílohu Masér, vědí o existenci Cechu zrakově postižených masérů nebo k čemu slouží, proto jsem se rozhodl napsat o něm pár řádků. Cech zrakově postižených masérů ČR, jako profesní sdružení SONS, vznikl v roce 1999. V současné době máme 54 aktivních členů, pokles členské základny z minulých let se zastavil, v současné době přibývá spolupracujících nečlenů. Cech je specifický tím, že sdružuje zrakově postižené občany z celé republiky, které k sobě pojí nejen stejný handicap, ale především profese. Zájem o výměnu informací, další vzdělávání v oboru, profesní růst a také přátelství. A právě další vzdělávání a výměna zkušeností je hlavní náplní činnosti Cechu ZP masérů. Pro ilustraci, v loňském roce zorganizoval Cech 2x seminář Mobilizace žeber a 1x kurz Měkké techniky zad a šíje dle Doc. Tichého. V tomto roce již proběhl kurz Měkkých technik pro končetiny, dle Doc. Tichého a připravuje se kurz Reflexní masáže plosky nohy a ruky. Do budoucna (dle zájmu) plánujeme kurz Lymfodrenáže a kurz Shia-tshu. Akce, kurzy a semináře pořádané Cechem, jsou samozřejmě přístupné i nečlenům Cechu, avšak členové mají výhodnější cenu za kurz a jsou do kurzu zařazeni přednostně. Ve spolupráci s TyfloCentrem Karlovy Vary pořádáme i rekondiční a rekreační pobyty pro maséry. V letošním roce je to týdenní pobyt ve Velkých Pavlovicích. O plánovaných akcích a činnosti Cechu ZP masérů je možno získat informace na webových stránkách: cechzpmaseru.cz ,které jsou v provozu již 4 roky. Najdete zde i seznam literatury pro další vzdělávání masérů, některé tituly již v digitální podobě, které je možné si zapůjčit nebo zakoupit. Myslím, že není potřeba se dále rozepisovat, kdo bude mít zájem může se podívat na náš web. Na závěr už chci jen velmi poděkovat Rehabilitačnímu a rekvalifikačnímu středisku pro zrakově postižené Dědina, které nám stále umožňuje používat své prostory při většině našich akcí a pracovníkům TyfloCentra Karlovy Vary, kteří nám často pomáhají s organizací našich setkání. Za Cech ZP masérů Ondřej Hladík, DiS Cechmistr, Cechu ZP masérů # Jak vidí? Jak vypadá svět zrakově postiženého dítěte? Miminko neumí zaostřit, vidí jen rozmazané skvrny. Novorozenec si však nedokáže uvědomit svůj handicap, protože nemá vjemy s čím srovnávat. A i kdyby si ho uvědomil, nemůže si ani srozumitelně postěžovat. O to víc musí dávat pozor jeho rodiče. Zrakové podněty v prvních týdnech života totiž rozhodují o budoucí kvalitě zraku. Očička je třeba trénovat, aby dítě nezůstalo tupozraké. Proto absolvují novorozenci první vyšetření už v porodnici: lékař při něm prosvítí očička oftalmoskopem a zkontroluje základní reflexy. Takto lze včas diagnostikovat třeba vrozený šedý zákal, který se včasnou operací dá odstranit zcela bez následků. Vidí dobře? To zjistíte snadno už v několika týdnech věku: když rozsvítíte vedle hlavičky lampičku, mělo by novorozeně točit oči za světlem. U čtyřměsíčního miminka můžeme trénovat zájem za pomoci jakékoli pestré hračky. Dítě by z předmětu nemělo spustit zrak, když jím budete pohybovat. V 7. měsíci věku potom nastává čas na oblíbenou hru: schovejte se mu za noviny, pod deku nebo za závěs a čas od času udělejte klasické "Kuk!". Dobře se oba pobavíte a dítě přitom bude pohledem sledovat, kde jste schovaní. Kolem 8. měsíce by se už miminko mělo snažit cíleně dosahovat na oblíbené nebo zkoumané předměty. Okolo jednoho roku lze potom začít koordinovat oko a ruku, třeba prostřednictvím hry s míčem. Jak na to? Kutálejte si na vzdálenost dvou metrů a pozorujte, jestli batole správně chytá. Na co dát pozor Navštívit očního lékaře je nutné, pokud miminko podivně stáčí hlavičku a jsou viditelné kmitavé nebo bloudivé pohyby očí. Dále pokud nereaguje na světlo otočením hlavy a stažením zornice, nebo je na něj příliš citlivé: nadměrně slzí, křečovitě mrká. Další varovné příznaky: oči jsou zvětšené a mají podezřelou šedou barvu (po narození by měly být dětské oči tmavě modrošedé jako borůvky, duhovka se dobarví časem), dítě má zakalenou rohovku, bělavou nebo žlutě zářící zornici při přímém světle, opakovaně si sahá do očí a dělá přitom grimasy. U batolat a předškoláků potom zbystřete, když častěji klopýtají nebo narážejí do nábytku, nemají chuť číst nebo se straní vrstevníků. Někdy mohou mít větší problémy při soumraku a tmě - tzv. šeroslepost také signalizuje oční nemoc nebo vadu. Jakmile se podobné problémy objeví, zamiřte rovnou k očnímu lékaři. Předejdete tím i problémům ve škole, neboť zhoršený zrak se může projevit třeba na špatných známkách. A mějte na paměti, že na dětské brýle přispívá zdravotní pojišťovna! Jaké brýle vybrat Pokud mají správně korigovat zrak a řešit oční vady, musí především dobře sedět. Je nutné najít model nepříliš velký a odpovídající anatomii dětské hlavy. Řešení představuje lehká, stabilní a elastická obruba vyrobená z nealergického materiálu (například titanflex). Skla zvolte plastová: nerozbíjí se tolik, a když už, nehrozí střípek v oku. Navíc jsou podstatně lehčí. Stranice by měly být dostatečně dlouhé a dobře sedět za ušima. Jsou-li vybaveny pohyblivým kloubem, tím lépe, déle vydrží. Nosník by měl sedět na nose a netlačit. Pro nejmenší děti (do tří let) se vyrábějí i brýle, které mají místo postranic pruh elastické látky, aby neklouzaly při pohybu. Vhodný typ brýlí by měl nabídnout optik, ale dítě nechejte samotné vybrat z několika možností - bude je pak mnohem raději nosit. A nezapomeňte na veselé pastelové barvy! ika 20. 3. 2012, zena.centrum.cz # 10 mýtů a pravd kolem očních operací Uvažujete o tom, že byste se konečně zbavili brýlí nebo finančně nákladných čoček? Slyšeli jste, že od 6 dioptrií výše nelze operovat a že jsou zákroky věkově omezené a hodně drahé? Tak to je jen pár nesmyslů, které se o očních operacích vykládají. 1. Děti se nesmí operovat před 18. rokem věku Realita: Operace u dětí možné jsou, běžně se operují už děti od 10 let věku. Průběh operace je totožný jako u dospělých. "Ale vítáme přítomnost rodičů u operace," vysvětluje primářka oční kliniky DuoVize Lucie Valešová. Podle ní se děti mohou operovat tehdy, když jsou schopné s lékařem spolupracovat. "Ale operovat lze i děti mladší, záleží na jejich vyspělosti. Mnohdy jsou děti samy motivovány a perfektně spolupracují," říká primářka Valešová. 2. S operací u těhotných žen je lépe počkat až na období po porodu Realita: Není to pravda. Ženy nemusí s operací očí vůbec vyčkávat, není důvod. Jen asi u pětiny žen s vyšším počtem dioptrií se může po porodu zrak mírně zhoršit. Solidní klinika by měla v takovém případě vadu doladit zdarma v rámci doživotní záruky. 3. Operaci je možné provádět jen do určitého věku Realita: Neexistuje žádné horní věkové omezení. Operaci můžete podstoupit kdykoli, ve 20, ale i 60 letech. "U lidí starších 50 let věku častěji volíme nelaserové formy zákroku, protože bývají v této věkové skupině účinnější a výhodnější a navíc umožňují odstranit potřebu brýlí na čtení," vysvětluje Valešová s tím, že v i některých případech je možné starším pacientům vyřešit oční vadu i laserovým zákrokem. 4. Vysoký počet dioptrií žádná operace neodstraní Realita: Dobře vybavené pracoviště odstraňuje jakýkoli počet dioptrií. U vyšších počtů dioptrií se používají nelaserové metody nebo kombinace metod. Ani vyšší počet dioptrií při použití moderních nelaserových metod není problém. 5. Při operaci šedého zákalu se doplácí vysoká částka Realita: Operace šedého zákalu (při použití monofokální umělé čočky) je vždy hrazena vaší zdravotní pojišťovnou. Chcete-li současně odstranit i vaši dioptrickou vadu, bude vám účtován doplatek, ale pouze za speciální umělou multifokální oční čočku. "Naše klinika poskytuje pacientům v ceně úhrady zdravotních pojišťoven vysoce kvalitní tzv. žlutou nitrooční čočku. Její výhodou je právě žlutý filtr, jenž omezuje průnik modrého spektra světla do oka a tím snižuje riziko poškození sítnice a následného zhoršování zraku," tvrdí primářka a dodává, že ne na všech klinikách běžným standardem tato čočka není a ještě za ni vybírají i několikatisícové doplatky. 6. U většiny očních vad je třeba počkat, až se vada plně rozvine a stabilizuje Realita: Není to pravda. Pouze v případě, že jste před půl rokem neměli žádné dioptrie a nyní máte -0,5 dpt, se doporučuje počkat. Jindy je čekání zbytečné. 7. Šilhání se i v současné době odstraňuje jen u dětí, u dospělých je tato vada neřešitelná Realita: Podle oční lékařky Valešové se i u dospělých šilhání dá úspěšně řešit, a to pomocí speciální operace. Při ní dochází k úpravě délky okohybných svalů nebo místa jejich uchycení na povrchu oční koule. Technika nastavitelných stehů je jedinečná v tom, že po ukončení operace umožňuje lékaři doladit postavení očí podle jejich polohy - jemným "dotažením" stehů dokáže operatér upravit pozici okohybných svalů, aby byl kosmetický efekt dokonalý. 8. Šedý zákal musí uzrát až do úplné slepoty Realita: Čím dříve budete šedý zákal řešit, tím lépe - operace bude šetrnější. Určitě není nutné čekat, až se šedý zákal zvětší a "uzraje". Naopak, čím je šedý zákal větší, tím nejenže hůř vidíte, ale oční čočka je tvrdší a její odstranění je při operaci náročnější. Navíc odhadnout vývoj onemocnění není jednoduché, rychlost změn bývá různá - od prvních obtíží do úplné slepoty mohou uplynout roky, desetiletí, ale také jen měsíc. 9. Laserové operace nelze opakovat Realita: Moderní zákroky pomocí femtosekundového laseru přinášejí nespočet výhod. Jednou z nich je právě možnost kdykoli v pozdějším životě, pokud se vada zhorší, oko opakovaně operovat, a to i mnoho let po původním zákroku. 10. Po laserové operaci je oko zavázané Realita: Výhodou moderních operací laserem je nejen rychlost zákroku, ale také to, že nevyžaduje žádnou hospitalizaci či dlouhodobou neschopnost. Člověk navíc ihned po operaci vidí a oči není nutné přelepovat ani používat obvaz apod. 9. 3. 2012, blesk.cz # Komenského děti 5 - Eva Zichová (Dokončení) "Měla jste také vy, ač nevidíte, možnost pomáhat vidícím kolegům? "Jistěže, nejvíc snad, když jsem později studovala speciální pedagogiku. Byly jsme tři, já jediná neviděla. Ale tehdy už byla k dispozici lepší technika, takže jsme si mohly vzájemně vyměňovat poznámky, výpisky, obsahy povinné literatury. Myslím, že tahle spolupráce byla velmi vyvážená, určitě jsem také měla co nabídnout." "Jaká byla tehdy vaše představa o budoucím uplatnění v pedagogickém procesu?" "Tak to byla tehdy opravdu dost romantická představa. Vůbec mne nenapadlo, že čeština bude největší kámen úrazu, až půjdu učit. Myslela jsem si - půjdu na školu pro nevidomé, oni budou psát v braillu, já budu psát v braillu... Jenže střední školy jsou smíšené, od slabozrakých přes zbytky zraku po nevidomé v jedné třídě. A písmo slabozrakých, psané tlustými fixami, to často nedovedlo rozpoznat ani oko zkušeného vidícího kantora. Tohle kdybych věděla dříve, určitě bych obor český jazyk změnila na něco jiného. Ale učitelkou bych zůstala, to je mi jasné. Jediné povolání, na které jsem si kdy ještě myslela, bylo herectví. Ale nedostatek hudebního a pohybového talentu mi tento nápad vyhnaly z hlavy už na střední škole. Zkrátka a dobře: filozofickou fakultu jsem úspěšně absolvovala, ale na zaměstnání jsem musela rok čekat. Ten čas jsem využila a odjela jsem do rehabilitačního střediska v Levoči, hlavně s tím záměrem, abych se naučila braillský zkratkopis, který se na středních školách vyučoval. V Levoči jsem se také seznámila s budoucím manželem. Po roce známosti jsme se vzali a já jsem konečně nastoupila na částečný úvazek na Střední ekonomickou školu, tehdy se sídlem v Krči. Tady jsem tři hodiny týdně učila nevidomé telefonisty Braillovo písmo, pak jsem přejížděla do Michle učit studenty ekonomické školy češtinu. S přípravami a opravami mi pomáhala maminka, ale byl to problém. Dodnes jsem si jistá, že nedělá dobrý dojem, když je nevidomý kantor závislý na pomoci další, vidící osoby." "Po necelých třech letech vyučování jste odešla na mateřskou. Určitě jste přemýšlela, co s tou nešťastnou češtinou, že? Komenský říkal, že vzdělání je nutné si rozšiřovat celý život, a vy, paní Evo, jste toho jasným dokladem." "Ještě před mateřskou jsem začala na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy studovat speciální pedagogiku, kterou jsem na mateřské dokončila. Po sametové revoluci jsem absolvovala doplňkové studium dějepisu, protože se změnila doba a s tím i tento předmět. Češtinu jsem zaměnila za výuku společenských předmětů. Na to, abych mohla vyučovat tento obor, jsem se musela také připravit, a vlastně se stále průběžně připravuji." "V současné době jste, a asi i dříve jste byla, jedinou nevidomou profesorkou ve škole. Jak se k vám chovali ostatní kolegové a vaši nadřízení?" "Nemohu si stěžovat. I když se snažím zvládat své povinnosti, občas se bez pomoci svých kolegů prostě neobejdu. Měla jsem vždy štěstí i na ředitele naší školy - paní Evu Hadáčkovou a především na současného pana ředitele Ivana Antova. Můžeme za ním přijít kdykoli a s čímkoli a vždy najde řešení. Hodně mi pomáhá i můj vodicí pes Irunka, který mne dovede z metra a na metro a pak na mne trpělivě čeká v kabinetě, zatímco já učím." "V roce 1993 se dřívější Ekonomická střední škola přestěhovala z Michle do Butovic v Praze 5. Spojily se tři školy pod jedno vedení, takže nyní vyučujete na Gymnáziu pro zrakově postižené a na Střední odborné škole pro zrakově postižené. Změnila se i struktura žactva?" "Po revoluci došlo k zásadní změně zejména tím, že studenti s jakkoliv těžkou vadou zraku mohou studovat na škole běžného typu, což za totality nebylo možné. Tak se podstatně snížil počet talentovaných studentů a žáků na speciálních školách. Přibylo také hodně žáků s kombinovanými vadami, kteří mají naprosto specifické potřeby. Je v pořádku, že studenti dnes mají na výběr, zda chtějí chodit do běžné nebo speciální školy. Tato volba by tady vždycky měla být. Proto mne rozčiluje, že se připravuje reforma, kdy se speciální školy mají rušit a všechny děti se budou muset povinně integrovat. Je to nesmysl. Komenský by s takovou myšlenkou nesouhlasil, určitě by chtěl, aby každý člověk byl vzděláván v prostředí, kde se cítí nejlépe." "Je pro studenty přínosem, že sama nevidíte?" "Doufám, že ano, hlavně pro studenty nevidomé. Mohu jim poradit, jak na to, aby se vyvarovali chyb, které jsem kdysi dělala já, aby jejich studium bylo efektivní." "Zmínila jste, že kromě úvazku na Gymnáziu v Butovicích vyučujete ještě na Zdravotnické škole pro sluchově postižené zubní techniky. Jak to tam zvládáte?" "Studenti sedí do obloučku, takže prakticky každý mi vidí na ústa, pokud odezírají. Při vyučování je přítomná tlumočnice, která látku tlumočí do českého znakového jazyka. Naše spolupráce se osvědčila, a to je hlavní. Studenti jsou velmi zvídaví, zajímá je i to, jak funguju já, pokud jde o orientaci, využívání techniky a podobně. Představuji pro ně jiný svět, stejně jako oni pro mne. Určitě nám tento vztah poskytuje mnohé obohacení," pochvaluje si paní Eva Zichová. "Mám ještě všetečnou otázku na závěr: kdy naposled jste se sama učila něco nového?" "Učím se stále. Právě minulý týden jsem byla na třídenním kurzu "Jak vyučovat o holocaustu." "Co byste vzkázala žákům s těžkou vadou zraku, kteří by se také jako vy chtěli v budoucnu stát Komenského dětmi?" "Nevybrat si jednooborové studium, ale minimálně dva předměty pro lepší uplatnění. Musí na sobě hodně pracovat, aby i se svým zrakovým handicapem obstáli v tvrdé konkurenci a především - musí tuto profesi milovat." Jaroslava Novotná # Nabídka z Polska Jedná se o třítýdenní dobrovolnický pracovně vzdělávací pobyt v Polsku pro zrakově postižené nad 50 let. Uskuteční se v rámci evropského programu Grundtvig v rehabilitačním středisku Polského svazu nevidomých (PZN) v Bydgošči. Stručný popis náplně projektu s názvem „Aktivní senioři – poznávání prostředí a kultury pro zrakově postižené v cizí zemi“: práce 4-5 hodin denně v kancelářích rehabilitačního střediska či pobočky PZN v Bydgošči dle dovedností, seznámení se se službami pro zrakově postižené, poznávání místní kultury a města. Pobyt je zdarma včetně dopravy, cestovního pojištění, ubytování, stravování, vstupného na kulturní akce. Účastníci však musí naplnit podmínky projektu, tzn. přípravný pohovor a krátký kurz polského jazyka; v místě pobytu pak odpracování předepsaného počtu hodin a účast na poznávacích aktivitách. Po skončení pobytu účast na hodnotícím setkání. Doprava do Bydgošče bude pro zrakově postižené dobrovolníky a jejich průvodce zajištěna vlakem. Průvodce nemusí být starší 50 let. Celý jeho pobyt je rovněž hrazen z projektu. Uskuteční se tři třítýdenní pobyty s pevně stanovenými termíny. Na každý termín se mohou přihlásit dvě zrakově postižené osoby a jejich průvodci. Nabízené termíny: 16. září až 7. října 2012, 3. až 24. března 2013 a 3. až 24. srpna 2013. V případě zájmu o další informace nebo přihlášení prosím kontaktujte Oddělení zahraničních vztahů SONS: Mária Nováková - 221 462 468, mail novakova@sons.cz nebo Lucie Závitkovská - 221 462 467, mail zavitkovska@sons.cz # Poslepu přečíst oblečení? Jde to. Dobré nápady vznikají různě. A nápad Jitky Hubačkové také. Tento užitečný projekt propojuje její studium oděvního designu se světem nevidomých nápaditým a vizionářským způsobem. Jak to všechno probíhalo, nám přiblíží sama autorka. Časté návštěvy Krajské vědecké knihovny v Liberci nebyly podmíněny jen touhou po čtení, ale i příjemným pobytem v této budově a motivujícím vzhledem interiéru. Velmi inspirativní se pro mne staly kombinace vystouplých bodů rozmístěné po všech koutech, které znázorňují Braillovo slepecké písmo. Esteticky a designově mne zaujalo natolik, že jsem začala přemýšlet o možném ztvárnění bodů z textilního hlediska. A zde se zrodil nápad pro diplomovou práci… Využít esteticky zajímavé písmo a zároveň tak pomoci lidem, kteří se jím dorozumívají, čili zrakově postiženým, se mi zdálo jako dobrý záměr. Nastala tedy otázka, jakými textilními technologiemi by se dalo Braillovo písmo realizovat a jak by se tím dalo nevidomým pomoci. Musela se najít technologie, kterou se dají vytvořit plastické, tedy haptické aplikace na textilu. Napadla mě technologie strojního vyšívání a technologie potisku pomocí flockové fólie. Při aplikaci obou technologií na textil vznikne určitá plasticita (reliéf) motivu a tím se aplikace stane pro nevidomé hapticky čitelnou. Jak by se těmito aplikacemi dalo pomoci nevidomým? Aplikace ve formě výšivky a potisku nesou informace o barvě oděvu, o pánském či dámském provedení a také o správném ošetřování oděvu. Nejlepší bude uvést příklad. V případě, že by se tedy jednalo o pánský šedý oděv, aplikace výšivky nebo potisku na oděvu by vypadala následovně: V Braillově písmu napsáno šedá p. Šedá kvůli šedé barvě trika a p jako pánské triko. V případě, že by to bylo triko dámské, bylo by zde písmeno d. Informace o správném ošetřování oděvu by mohla být zaznamenána pomocí zjednodušených symbolů údržby. Některé symboly používané na oděvech podle dané normy jsou pro hmat moc složité a těžko by se daly hapticky přečíst. Proto bylo nutné vytvořit zjednodušené symboly pro ošetřování. Jakou podobu by mohly mít výrobky s aplikacemi? Výšivka nebo potisk by mohly být aplikovány přímo na oděvu. Symboly údržby by se mohly nacházet na rubní straně trika (aby nebyly vidět) na zadním dílu za krkem a Braillovo písmo by se hodilo např. na levý rukáv na lícní straně. Může se ovšem vyrobit i nášivka, která se dá např. nažehlit na jakékoli místo vlastního oděvu, podle přání majitele. Pokud by byla aplikace s Braillovým písmem umístěna na lícní straně oděvu, mohla by se aplikace považovat za esteticky zajímavé logo výrobní značky. Barva aplikací by se mohla zvolit kontrastní z  hlediska designu nebo stejná jako je oděv pro nenápadnost, ale účelnost. Již existují kompenzační elektronické pomůcky pro analýzu oděvního výrobku, jako např. indikátor barev nebo prací etikety se čtečkou, ale tyto výrobky jsou příliš drahé, životnost je ovlivněna bateriemi a málokterý zrakově postižený tyto pomůcky vlastní. Návrhem výrobku v této diplomové práci bylo dosaženo velmi nízké pořizovací ceny a velké životnosti pomůcky. Renata Pařiková # Z kladenského přeboru Původně jsem vůbec do Kladna na druhý letošní přebor vodicích psů, který se uskutečnil v sobotu 28. dubna, nechtěla jet. Řekla jsem si, že si dám letos pauzu a že pojedu jen do Blanska a do Dobrušky, kde je to vždy spojené s nějakým výletem. Ale poté, co Petra Dušková napsala, že budou k vidění její kočky, jsem se rozhodla přeci jen vyrazit a vůbec toho nelituji. Počasí bylo až příliš nádherné a na startu se nás sešlo čtrnáct, z přihlášených devatenácti. Asi ostatní odradilo to velké horko. Organizace byla výborná. Petra Dušková, spolu se svou kamarádkou Mirkou a Monikou Krchovovou odvedly opravdu velký kus práce, jak při shánění sponzorských darů, což je stále těžší úkol, tak při zajištění občerstvení pro závodníky. A k tomu ještě prohlídka těch nádherných koček! Petra pěstuje plemeno Radgol, což jsou nádherně načechrané a přítulné číči. Vítězem tohoto přeboru se stal pan Stanislav Poloprutský se psem Kairo SVVP, druhý byl Miroslav Kaiser s Bailey z Vlčí stepi a na třetím místě skončila paní Blanka Slabochová s fenkou Yanette z Vlčích luk. Dárky dostala i nejmladší fenka Greta Zuzany Kynclové a nejstarší pes Hoky paní Milky Bažantové. Dík patří cvičitelům ze Střediska výcviku vodicích psů v Jinonicích, kteří při posuzování našich výkonů nachodili spousty kilometrů a užili si toho sluníčka až nad hlavu. Dále starostovi Kladna, panu Danieli Jiránkovi, který poskytl částku 7000 Kč na organizaci a občerstvení závodníků a všem sponzorům. Zdeňka Horká # Pomoz mi najít cestu tmou V Jihlavě se v pátek 4. května konal druhý ročník celostátní soutěže nevidomých s vodicími psy – Pomoz mi najít cestu tmou, kterou pořádala Soukromá vyšší odborná škola sociální v Jihlavě ve spolupráci s brněnskou školou pro výcvik vodicích psů Milana Dvořáka a s oblastní odbočkou SONS Jihlava. Záštitu nad akcí převzal Mgr. et Bc. Petr Krčál, radní Kraje Vysočina pro sociální oblast. A Kraj Vysočina výrazně projekt také finančně i materiálně podpořil. Hlavním mediálním partnerem bylo Hitrádio Vysočina. Po kontrole veterináře mohlo do hlavní soutěže nastoupit všech 15 přihlášených soutěžících z celé České republiky. Předvedli skvělé výkony a výsledky byly velmi vyrovnané. Soutěž posuzovali pracovníci ze Školy pro výcvik vodicích psů Milana Dvořáka z Brna, která je členem Mezinárodní federace škol vodicích psů se sídlem ve Velké Británii. Vítězem se stal Jan Mareček se psem Dajan z Ďáblovy kolonie z Jihlavy před Zdeňkou Horkou se psem Homerem Krásná louka z Prahy a Zuzanou Třeštíkovou s fenou Dolce Vita Harmony Line z Písku. Pro všechny soutěžící byly připraveny hodnotné ceny. Účastníci, kteří se umístili na prvních pěti místech se mohou těšit na několika denní pobyty v Hotelu Svratka s plnou penzí a masážemi. Dotaci na jejich zakoupení poskytl Soukromé vyšší odborné škole sociální v Jihlavě Kraj Vysočina. Studenti z projektové skupiny „Devítka bez hranic“ ze Soukromé vyšší odborné školy sociální v Jihlavě, mimo jiné pro soutěžící dále připravili CD s audionahrávkami, které zachycují sedm zajímavých míst Kraje Vysočina. V doprovodném programu si mohlo cca 500 účastníků vyzkoušet např. psaní SMSek na mobilních telefonech s hlasovým výstupem, chůzi s bílou holí po stanovené trase, poznávat předměty pomocí hmatu a sluchu, nalévat nápoj pomocí „hladinky“ nebo části oblečení a jeho barvu pomocí colortestu. Dále pro ně studenti ze Soukromé vyšší odborné školy sociální v Jihlavě, připravili ve spolupráci ze všemi třemi organizacemi – OO SONS Jihlava, Tyflocentrum Jihlava a krajské ambulantní středisko Tyfloservisu Jihlava, zajímavé prezentace a ukázky cca 150 kompenzačních pomůcek pro výše uvedenou cílovou skupinu. Na nejlepší v jednotlivých kategoriích čekaly hodnotné ceny – např. víkendový pobyt v Hotelu Svratka pro 2 osoby s polopenzí, poukazy do Hervisu, na jízdu koňským spřežením nebo na saních tažených psy, dále masáže, vířivky a další. Pro studenty Soukromé vyšší odborné školy sociální v Jihlavě, která jako jediná vyšší odborná škola v Kraji Vysočina, vzdělává studenty v oboru sociální práce, bylo pořádání soutěže příležitostí využít znalostí a dovedností získaných v předmětu projektování a nabýt tak další praktické kompetence sociálního pracovníka. Andrea Šeredová # Výlet do Pardubic Na středu 18. dubna jsme si objednali báječné počasí. Nebe bez mráčku, ani teplo ani zima, prostě ideální na výlet. Protože vlakem z Kolína do Pardubic je dobré spojení, vydali jsme se na cestu. Našim cílem byl Pardubický zámek. Celý zámek je krásně zrestaurovaný, neslouží však jako ukázka plných komnat dobového nábytku, ale jeho rytířské sály s částečně zachovalými vzácnými malbami ze 14. století nabízejí prostory pro stálé muzeální výstavy. Je tu výstava zbraní, přírody východního Polabí, skla, hraček a mincí z let 1520 – 1620. Přesto, že jsme byli malá skupinka, byla nám poskytnuta příkladná pozornost a péče o naše zrakové postižené. Ve třech expozicích jsme si mohli některé z exponátů osahat a přitom vyslechnout poutavý výklad zámeckých průvodkyň. Ještě bych chtěla podotknout, že pro držitele ZTP/P a jejich doprovod je vstup zdarma. Pak už jen srdečné rozloučení s průvodkyněmi, které nás doprovodily až na nádvoří a křik, jako pozdrav, několika ze skupina nádherných pávů. Nezbytné fotografování a jdeme dál. Zastavili jsme se v příjemné restauraci „ U Čápa“ kde nám vstřícně poskytli bez předchozího objednání salonek a tam jsme se nerušeně velmi dobře neobjednali a poseděli při dobré kávě. Potom nás jeden z účastníků provedl středem Pardubic a protože odtud pochází, poskytl nám zasvěcení výklad o některých významných budovách. Výlet neměl chybu, máme hezkou vzpomínku na všechny lidi se kterými jsme se setkali a patří jim náš dík. Škoda jen, že nás nebylo na výletě víc. Vlasta Černá SONS Kolín # Národní park Krka hmatem Vodopád Skradinski buk a řeka Krka jsou překrásné na pohled pro ty, co mají to štěstí, že je mohou spatřit na vlastní oči. Pro ty, kdo se nemohou kochat pohledem na tuto přírodní krásu, vytvořil národní park Krka ve spolupráci s Chorvatským svazem nevidomých a slabozrakých hmatový plán. Kovový reliéfní plán má zprostředkovat hmatový zážitek z celé oblasti Skradinského buku. Díky tomuto hmatovému plánu mohou zrakově postižení vnímat rukama to, co tisíce jiných vnímají očima. Orientační plán je vyroben z pochromovaného hliníku a je umístěn na žulovém podkladu na stylizovaném betonovém podstavci ve tvaru jakéhosi mostku, který je přístupný i pro vozíčkáře. Užitek z něj mají všichni návštěvníci národního parku Krka, plán prostorově znázorňuje celé okolí. Tihomir ze Šibeniku právě putuje svými prsty po Skradinském buku. Vybavuje si ho ještě z doby, kdy viděl, pamatuje si jeho uspořádání i barvy. Teď si může přečíst legendu na žulovém povrchu pod svými prsty. Ta popisuje malebnou krajinu kolem něj a umožňuje mu tak osvěžit si vzpomínky. "Pracovali jsme na tomto projektu společně s firmou Tactilis tři roky. Chtěli jsme dosáhnout toho, aby každý povrch a každé místo bylo možné dobře vnímat hmatem. Pro lidi, kteří někdy dříve viděli, je snazší udělat si představu o prostoru než pro lidi, kteří nikdy neviděli. Plán vyvinutý v rámci našeho projektu jim toto pochopení prostoru má umožnit. Po zdejších vodopádech hodláme vytvořit plány i ve městech. Jako první na řadě bude město Rieka," říká Ivica Robić z Chorvatského svazu nevidomých a slabozrakých. "Naším záměrem je přistupovat k návštěvníkům s postižením zraku stejně jako ke komukoliv jinému. Informaci o hmatovém plánu jsme již umístili na naše webové stránky a všichni návštěvníci jsou srdečně zváni," uvedla během malé oslavy, při níž byl plán představen, Silvija Ćaleta z veřejné instituce Národní park Krka. Zajímavé je, že túra prsty po vodopádech Krky je doprovázena autentickým zvukem řeky, který mohutně burácí i v místech, kde je hladina vody relativně nízká a klidná. Z Buletinu EBU 2/2012 přeložil Zdeněk Rybák # Černobílé problémy Řídí kandidát mistra šachu Stanislav Juříček (Vsetín) Úloha č. 6: Bata L. (Maďarsko) 1. čestné uznání, Magyar Sakkvilág 1944 Bílý: Kh2, Da5, Ve2, Vg3, Sd5, Se1, Ja3, Pg2 (8) Černý: Kd4, Dg7, Vd8, Ve8, Jf7, Jh3, Pb3, b4, g5 (9) Mat 2. tahem (C+) Jméno maďarského autora dnešní dvojtažky nám evokuje existenci slavné podnikatelské rodiny Baťů, proslavené kvalitou práce. Ale to je pouze náhoda, společného s ní nic nemá, snad jen tu pozoruhodnou preciznost. Jinak o něm téměř nic nevím, dokonce ani biografické údaje. V úloze sice nenajdete žádné svůdnosti, zato si vychutnáte krásné záměny matů, což bylo oceněno čestným uznáním i ve známém maďarském časopise. Řešení úlohy číslo 4 (Lind) z dubna 2012: 1.Db7? J3d5!, 1.Dxc3? Vxc3!, 1.Jxd3? fxe2! - 1.Vd5! (2.Ve5#) 1.-Dxd5/d6/f6 2.J(x)f6#, 1.-J7xd5 2.Vxe6#, 1.-exd5 2.Sxf5#, 1.-Sxd5 2.exd3#, 1.-Kxd5 2.Db7#, 1.-J3xd5 2.De5#, 1.-Vxd5 2.exf3#. Doslova skvělá úloha s nádherným úvodníkem na 7x kryté pole! To se opravdu tak často nevidí a dvojtažka měla být určitě oceněna vyšším vyznamenáním než jen speciální pochvalnou zmínkou. S. J. Správné řešení nám v termínu zaslali: Jan Horák z Děčína, Kostas Zisopulos ze Dvora Králové, Josef Lachman z Mladé Boleslavi, Miloš Černý z Brna, Petr Šíma z Chromče, Irena Šourková z Děčína, František Skoumal z Bludova, Antonín Maňák z Louky nad Veličkou a Ondrej Čanecký z Doks. I vy řešíte šachové úlohy? Zašlete nám své řešení a zapojte se do celoroční soutěže! red. # Karlovarský sportovní víkend TyfloCentrum Karlovy Vary ve spolupráci s tamní odbočkou SONS uspořádalo o prvním májovém víkendu pro ZP sportovce hned dva tradiční turnaje. V pátek 4. května za účasti sedmi tříčlenných družstev se uskutečnil 19. ročník turnaje v simulované střelbě. Prvenství si vybojovalo trio (Josef Hudeček, Pavel Gut a Jaroslav Čajka) z Jiskry Kyjov, které dosáhlo 431,8 bodů. Druhé místo obsadilo „áčko“ Zory Praha (Jaromíra Nývltová, Jan Schejbal a Tomáš Zeman) se 431,1 bodem. Třetí příčka patřila domácím, kteří stříleli ve složení Marie Zemanová, Michal Pobiš a Ferdinand Špengler. Jejich snažení mělo hodnotu 415,5 bodů. (Soutěž jednotlivců byla anulována.) V sobotním 23. ročníku Lázeňského turnaje v kuželkách v soutěži tříčlenných družstev zvítězila Lokomotiva Ingstav Brno (Bruckner, Pařil, Vitouch a Vlachová) s úctyhodným výsledkem 2 772 body. Druhé místo vybojovalo kvarteto (Auinger, Hrabák, Odstrčilík a Kemeny) z SKK ZP Rokycany (2 689 bodů). Třetí místo obsadila Zora Praha “A“, která hrála ve složení Nývltová, Kilián, Aleš a Matějný dosáhla 2 632 body. V soutěži jednotlivců bylo dosaženo hned několika výborných výkonů. Mezi slabozrakými muži si vedli nejlépe Jan Hrabák z Rokycan se 707 body a Karel Pařil z Brna se 700 body. Sedmistovkovou metu ještě o dva body překonala slabozraká Ivana Vlachová z Brna. V kategorii prakticky nevidomých dosáhl Leopold Bruckner 698 bodů a Jan Kemeny byl jen o pět bodů horší. V kategorii open se po odečtu zaskvěl s 699 body Pavel Kilián ze Zory Praha. Jiří Reichel # Sedm medailí pro Brno Vyvrcholením domácí kuželkářské sezóny zrakově postižených bylo Mistrovství Českém republiky jednotlivců, které se uskutečnilo v sobotu 12. května na moderní čtyřdráhové kuželně v Rokycanech. Kvalifikovalo se na něj deset hráček a dvacet hráčů, kteří splnili předepsané výkonnostní limity. Ředitelem mistrovství byl zakládající člen pořadatelského oddílu a neúnavný jeho funkcionář Lubomír Pohořelý, který 10. května oslavil krásných 90 let. Jubilantovi pevné zdraví a dobrou životní pohodu při slavnostním zahájení popřáli prezident Českého svazu zrakově postižených sportovců Jaroslav Pata, předseda sekce kuželek ČSZPS Pavel Gut, starosta Rokycan i zástupkyně Plzeňského krajského úřadu. Hromadným potleskem vyřčená slova uznání podtrhli i nastoupení sportovci. Nadějnou formu před červnovým Mistrovstvím Evropy ZP kuželkářů ve slovinské Celje prokázali všichni čtyři nominovaní reprezentanti – Daniela Hladíková, Karel Pařil, Václav Webr a Jan Kemeny. V kategorii B1 ženy se suverénním způsobem stala vítězkou úřadující mistryně světa Daniela Hladíková výsledkem 685 bodů před Margitou Pokornou s 542 body – obě TJ Lokomotiva Ingstav Brno a Hanou Jetelovou z SK Slavia Praha – OZP (463 body). Mezi slabozrakými muži (kategorie B3) po velmi dramatickém souboji zvítězil Václav Webr z TJ Jiskra Ústí nad Orlicí - Hylváty II se skvělými 730 body, když Karel Pařil z TJ Lokomotiva Ingstav Brno dosáhl hodnotných 719 bodů. Dobře jim na třetím místě sekundoval Josef Gruncl z SK Slavia Praha (696 bodů). V kategorii B2 muži vybojoval první místo Jan Kemeny z SKK ZP Rokycany se 702 body. Druhé místo obsadil Jaroslav Aleš z TJ Zora Praha (667 bodů) a na třetím místě skončil Antonín Vitouch z TJ Lokomotiva Ingstav Brno (645 bodů). V kategorii B2 ženy se na mistrovství kvalifikovaly jen dvě závodnice. Se 688 body vyhrála Anna Paulusová z SK Michálkovice ZPS před Žofií Škropekovou z TJ Zrapos Opava (626 bodů). V soutěži slabozrakých žen (kategorie B3) se nejvíce dařilo Ivaně Vlachové z TJ Lokomotiva Ingstav Brno (678 bodů). Druhé místo obsadila Marie Sadílková z SK Slavia Praha – OZP (670 bodů) a třetí místo patřilo Heleně Hradilové z SK „Handicap(?)“ Zlín (665 bodů). Mezi nevidomými muži (kategorie B1) se nejlépe s nástrahami „skládaček“ vyrovnal Josef Borýsek z TJ Lokomotiva Ingstav Brno (580 bodů). Druhé místo obsadil František Koplík z TJ Jiskra Kyjov s 491 bodem. Na třetím místě skončil Ladislav Limberk z TJ Lokomotiva Ingstav Brno (485 bodů). Jiří Reichel 1