Z O R A časopis pro zrakově postižené Ročník 96. Číslo 8 duben 2012 Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel Redaktorka: Dana Kudlová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 Fax: 221 462 471 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR Tiskne: KTN v Praze Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 72,- Kč # Obsah : Příspěvek na péči Nová dimenze v oftalmologii V Pákistánu bude oční banka Školáci přispěli na operace Vzpomínka na Rudolfa Sochora Tvoří supervestu pro nevidomé Komenského děti 4 - Jarmila Hájková Komenského dítě na neviditelné výstavě Psali i četli Pro příjemnější cestování Znáte Guide? Jak to vlastně bylo aneb Audioknižní historie Lenka Zahradníková na Vasově běhu Inzerce # Příspěvek na péči Tuto dávku je možné čerpat od 1. ledna 2007, kdy nabyl účinnosti zákon o sociálních službách (z. č. 108/2006 Sb., dále ZSS). Od té doby došlo k mnoha změnám; tento článek si klade za cíl seznámit čtenáře se stavem platným a účinným po změnách, které přinesla "sociální reforma 2012". Účel dávky Příspěvek na péči je určen osobám, které z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebují pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb. Stát se tímto příspěvkem podílí na úhradě nákladů potřebné pomoci. Účel příspěvku na péči s sebou tedy nese povinnost, aby jej příjemce využil na zajištění potřebné pomoci. ZSS obsahuje definici dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, která se příliš neliší od definic v jiných zákonech, jedná se o zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než 1 rok, a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb. O příspěvek mohou žádat osoby od jednoho roku věku, resp. za tyto osoby jejich zákonní zástupci. Základní životní potřeby Oproti právní úpravě platné do konce minulého roku byl pojem "úkony soběstačnosti a péče o vlastní osobu" nahrazen pojmem "základní životní potřeby". Místo dřívějších 36 úkonů bude v současnosti pro stanovení stupně závislosti pro účely příspěvku na péči ale i pro posouzení podmínek nároku na jiné dávky, hodnoceno těchto deset základních životních potřeb: a) mobilita b) orientace c) komunikace d) oblékání a obouvání e) stravování f) tělesná hygiena g) výkon fyziologické potřeby h) péče o zdraví i) osobní aktivity j) péče o domácnost Pro hodnocení základních životních potřeb platí následující pravidla: Péče o zdraví se hodnotí ve vztahu ke konkrétnímu zdravotnímu postižení a režimu stanovenému ošetřujícím lékařem. Péče o domácnost se nehodnotí u osob mladších 18 let. Pro schopnost zvládání základní životní potřeby je vždy rozhodující funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. To znamená, že pokud např. nějaký muž potřebuje každodenní pomoc a dohled manželky při stravování, protože se sám nenaučil připravovat ani čaj (natož míchaná vejce), ale je zcela zdráv, nebude shledán neschopen zvládat základní životní potřebu stravování. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. Zákon také stanoví, že musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Přijatelný standard však již nijak definován není. Další pravidla pro hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby nacházíme v prováděcí vyhlášce 505/2006 Sb., ve znění účinném po novelizaci vyhláškou 391/2011 Sb. Schopnost osoby zvládat základní životní potřeby se hodnotí v přirozeném sociálním prostředí a s ohledem na věk fyzické osoby. Při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení. Základní životní potřeby jsou rozpracovány do jednotlivých "aktivit" v příloze č. 1 citované vyhlášky. Pro ilustraci uveďme provedení základní životní potřeby orientace, jejíž hodnocení bude klíčové pro osoby se zrakovým postižením nejen pro stanovení stupně závislosti pro účely příspěvku na péči, ale také pro nárok na průkaz ZTP/P či na příspěvek na mobilitu: "Orientace: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat." Za velmi podstatné snad lze považovat ustanovení § 2a prováděcí vyhlášky, které zní: "Pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu." Stanovení stupně závislosti Zůstaly zachovány 4 stupně závislosti, lehká, středně těžká, těžká a úplná závislost. Podle počtu základních životních potřeb, dále ZŽP, které osoba není schopna zvládat, se pak stanoví stupeň závislosti na pomoci jiné fyzické osoby, a to následovně: Osoby starší 18 let věku - 3 nebo 4 ZŽP = I. stupeň - 5 nebo 6 ZŽP = II. stupeň - 7 nebo 8 ZŽP = III. stupeň - 9 nebo 10 ZŽP = IV. stupeň Osoby mladší 18 let: - 3 ZŽP = I. stupeň - 4 nebo 5 ZŽP = II. stupeň - 6 nebo 7 ZŽP =III. stupeň - 8 nebo 9 ZŽP = IV. stupeň Výše příspěvku V tomto směru nedošlo od 1. ledna 2012 k žádným zásadním změnám, vlastně toliko ke změně jediné, a to u osob mladších 18 let ve II. stupni závislosti, kde byl příspěvek zvýšen z 5 na 6 tisíc korun měsíčně. Platí tedy následující: - Osoby od 18 let věku: I. st. = 800 Kč, II. st. = 4 000 Kč, III. st. = 8 000 Kč, IV. st. = 12 000 Kč - Osoby mladší 18 let věku: I. st. = 3 000 Kč, II. st. = 6 000 Kč, III. st. = 9 000 Kč, IV. st. = 12 000 Kč. (částky v Kč jsou uváděny měsíčně) Novinkou je od 1. ledna 2012 možnost zvýšení příspěvku o 2 000 Kč měsíčně (§ 12 ZSS). Na toto zvýšení má nárok - nezaopatřené dítě do 18 let, kterému náleží příspěvek a - rodič, kterému náleží příspěvek a který pečuje o nezaopatřené dítě do 18 let věku, jestliže rozhodný příjem oprávněné osoby a osob s ní společně posuzovaných je nižší než dvojnásobek částky životního minima. Toto zvýšení se dále netýká určitých výjimečných případů v zákoně uvedených, např. dětí v pěstounské péči. Posuzuje se rozhodný příjem za uplynulé kalendářní čtvrtletí, okruh společně posuzovaných osob pak stanoví zákon o životním a existenčním minimu. Toto zvýšení příspěvku bylo do zákona vtěleno jako kompenzace sociálně slabým rodinám se zdravotně postiženým členem, kterým byl určen zrušený sociální příplatek. Řízení o příspěvku Žádost se podává na krajské pobočce úřadu práce, tedy na stejném místě, jako při žádosti o průkaz osoby se zdravotním postižením, o příspěvek na zvláštní pomůcku či příspěvek na mobilitu. K podání žádosti slouží tiskopis vydaný MPSV, formulář žádosti o příspěvek stejně jako další formuláře s příspěvkem související najdete v elektronické podobě zde: https://formulare.mpsv.cz/oksluzby/os/welcome K vyplněné žádosti je třeba doložit zprávy ošetřujícího lékaře či lékařů, u osob se zrakovým postižením tedy kromě zprávy praktického lékaře též zprávu ošetřujícího oftalmologa. Dále je třeba v žádosti uvést fyzickou či právnickou osobu, popř. osoby, které budou žadateli poskytovat pomoc a označit rozsah předpokládané pomoci. Je též vyžadován písemný souhlas těchto osob. Žadatel musí také uvést, jakým způsobem mu má být příspěvek vyplácen. Příspěvek má být vyplácen prostřednictvím karty sociálních systémů, a to využitím platební funkce karty nebo převodem na platební účet určený příjemcem příspěvku anebo v hotovosti. Krajská pobočka úřadu práce pak provede v přirozeném sociálním prostředí žadatele sociální šetření, při kterém se zjišťuje žadatelova schopnost samostatného života. O provedeném sociálním šetření se vyhotovuje písemný záznam, který je na požádání předložen i posuzované osobě. Žádá-li osoba o zvýšení příspěvku na péči o 2 000 Kč, viz výše, je třeba též doložit rozhodné příjmy společně posuzovaných osob. Žádost se všemi uvedenými náležitostmi je pak odeslána okresní správě sociálního zabezpečení, která na základě těchto podkladů vyhotoví posudek, v němž uvede, jaké základní životní potřeby osoba není schopna zvládat. Stejnopis tohoto posudku je zaslán zpět krajské pobočce úřadu práce, která pak vydá rozhodnutí. Posudek zhotovený okresní správou sociálního zabezpečení je součástí rozhodnutí a spolu s ním je tedy žadateli doručen. Odvolání proti rozhodnutí je možné podat prostřednictvím krajské pobočky úřadu práce, odvolacím orgánem je Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Pomoc při zvládání základních životních potřeb Pomoc, za kterou je možné příspěvek na péči utratit, mohou poskytovat v zásadě tři druhy subjektů: a) osoby blízké b) asistenti sociální péče c) registrovaní poskytovatelé sociálních služeb Ad a) - "Osobou blízkou je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel, partner; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.", § 116 občanského zákoníku (40/1964 Sb.). S těmito osobami není nutné mít uzavřenu smlouvu o poskytování pomoci, nicméně ZSS obsahuje od ledna tohoto roku nové ustanovení § 29 odst. 7, které říká, že příjemce příspěvku je povinen na vyžádání správního orgánu, který provádí kontrolu využívání příspěvku prokázat, že byl příspěvek využit k zajištění pomoci, a to způsobem, který osvědčí využití příspěvku, nebo dokladem o vyplacení příspěvku fyzickým nebo právnickým osobám, které poskytují pomoc při zvládání základních životních potřeb, a to nejvýše 1 rok zpětně, anebo využitím platební funkce karty sociálních systémů. Jaký doklad bude v praxi úřadem práce vyžadován, zatím není zcela jasné. Ad b) - Asistentem péče může být pouze fyzická osoba, starší 18 let, zdravotně způsobilá. Klasicky tedy půjde např. o souseda či známého, který zrakově postiženému poskytuje pomoc. Povinností asistenta sociální péče je uzavřít s příjemcem či žadatelem o příspěvek na péči písemnou smlouvu o poskytování pomoci. Náležitostmi smlouvy je označení smluvních stran, rozsah pomoci, místo a čas poskytování pomoci a výše úhrady za pomoc. Dle našich zkušeností byli všichni dosavadní příjemci příspěvku, kteří nečerpali péči od osob blízkých ani od poskytovatelů sociálních služeb úřadem práce vyzváni k doložení této smlouvy. Pokud by si kdokoliv z řad zrakově postižených nevěděl se smlouvou rady, nabízíme pomoc v naší poradně, viz kontakt pod tímto článkem. Ad c) - Jde o registrované poskytovatele služeb, kterými mohou být fyzické i právnické osoby, s těmito poskytovateli je nutné uzavřít písemnou smlouvu a poskytovatelé jsou povinni každé osobě do 15 dnů kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž pomoc poskytli, úhradu za pomoc písemně vyúčtovat. Došlo-li by k přeplatku příspěvku, tedy příspěvek by nebyl celý na pomoc využit, může úřad práce rozhodnout o jeho vrácení. Úřad je zmocněn udělit výjimku z povinnosti vrátit přeplatek příspěvku, a to až do výše 20 tisíc Kč. Nad 20 000 Kč by mohlo k prominutí dojít pouze s předchozím souhlasem MPSV. Povinnosti a kontrola související s pobíráním příspěvku Již žadatel o příspěvek je samozřejmě povinen doložit svůj nárok na něj, podrobit se všem potřebným lékařským vyšetřením, sociálnímu šetření a též oznámit změny s jeho žádostí související, k nimž by během řízení došlo. Příjemce je pak povinen příspěvek využívat na potřebnou pomoc, ohlašovat všechny změny, které s příspěvkem souvisí. Zde připomeňme, že takovou změnou je např. i přijetí do ústavní péče nemocnice či odborného léčebného ústavu. Pokud by byl příjemce hospitalizován po celý kalendářní měsíc, pak za toto období příspěvek vůbec nebude náležet. Ovšem celým kalendářním měsícem není takový měsíc, kdy by byl příjemce přijat prvního či posledního dne tohoto měsíce. Navíc výplata příspěvku se nezastavuje v případě, kdy byla spolu s příjemcem příspěvku přijata do nemocnice jako průvodce osoba, která příjemci příspěvku poskytuje pomoc. Všechny změny s příspěvkem související je třeba ohlašovat do osmi dnů, pokud povinnost nemůže splnit sama oprávněná osoba, pak tato povinnost přechází na osoby poskytující pomoc. Úřad práce může kontrolovat, zda je příspěvek řádně využíván, zda je pomoc osobou či osobami nahlášenými řádně poskytována, zda trvají podmínky nároku na příspěvek, atd. Závěr Příspěvek na péči je tak obsáhlou látkou, že není možno v rozsahu časopiseckého článku ani zdaleka obsáhnout všechny jeho aspekty, pokusili jsme se jen o náčrt toho nejpodstatnějšího. Pokud osobám se zrakovým postižením vyvstanou s probíranou dávkou jakékoliv obtíže či dotazy, budeme se snažit pomoci s jejich řešením, obrátíte-li se na nás prostřednictvím kontaktů naší poradny: Sociálně právní poradna SONS, Krakovská 21, 110 00, Praha 1 Telefon: +420-221 462 432, e-mail: pravni@sons.cz Luboš Zajíc # Nová dimenze v oftalmologii Moderní technologie 21. století opět nabídla lékařům novou dimenzi, a to doslova. Americká oftalmologická novinka firmy Claritine z Kalifornie, v současnosti nejmodernější digitální zobrazovací systém v ČR, který pražskou FN Motol přišel na zhruba 3,5 milionu korun, naplňuje mnohokrát ověřenou pravdu, že klíčová je včasná a správná diagnostika. A ač název přístroje Retcam 3, vzniklý zkřížením latinských termínů retina a camera, připomíná spíše jméno pro robota z moderní science fiction, smysl jeho existence je v pravém slova smyslu ryze lidský. Jeho primárním úkolem je totiž pomáhat zachraňovat zrak nedonošených dětí. "Nedonošených dětí se dnes bohužel rodí stále více," podotýká primář Oční kliniky dětí a dospělých 2. LF UK a FN Motol MUDr. Milan Odehnal, MBA. "A bohužel právě tyto děti jsou kromě dalších problémů ohroženy i zvýšeným rizikem retinopatie, především pak děti s porodní hmotností pod 1 000 gramů, u nichž může dojít i k úplnému odchlípení sítnice. Jejím důsledkem může být slepota nebo těžké zrakové postižení, často obou očí. Ve vyspělých zemích je dnes právě retinopatie nedonošených dětí (ROP) nejčastější příčinou slepoty dětského věku." K dokreslení primář Odehnal používá současnou situaci na svém pracovišti: "V Centru zrakových vad v Motole je nyní 60 až 70 % nevidomých, nebo slabozrakých dětí, vinou ROP. Ročně kvůli ROP evidujeme asi 30 dětí s těžkým zrakovým postižením. Ale nedonošené děti mají daleko větší riziko vzniku i dalších vad, například krátkozrakosti, šilhání, tupozrakosti a podobně." I rozvinutou ROP dnes přitom již lze léčit laserovou fotokoagulací, zmrazením sítnice, které motolská klinika provedla jako první pracoviště na světě, nebo aplikací speciálních látek do oka. Retcam lze ale využít třeba i u nádorových afekcí sítnice (např. retinoblastom) a dalších anomálií, a také u dospělých. A co tedy konkrétně Retcam lékařům nabízí? Jak unikátní techniku snímání sítnice oka, a to již 2 týdny po narození, tak i její následnou okamžitou diagnostiku, navíc v podmínkách dosud nedostupných. Jedinečnost sítnicové kamery Retcam 3 (3. generace) spočívá v jejím širokoúhlém záběru (130o), možnosti měnit čočky a objektivně vyšetřit a pořídit fotografie či videozáznam sítnice. A jelikož podává obraz nepřevrácený a reálný, významně eliminuje riziko subjektivní chyby vyšetřujícího. Primář Odehnal k tomu říká: "Díky tomuto přístroji nyní vidíme i nejzazší úseky sítnice, tedy místa, kde se obvykle odehrává hlavní drama, často nevratné poškození tyčinek i čípků, či bohužel i celkové odchlípnutí sítnice, k němuž mají nedonošené děti zvýšenou tendenci. Vyšetřovali jsme již i děti na operačním sále, a mohu potvrdit, že je to něco naprosto úžasného," nešetří chválou. "Vyšetření lze provést nejen u dětí spících, ale i za bdělého stavu při lokálním znecitlivění. Velmi významně snižuje zátěž dětí v inkubátorech, protože dosud průměrný počet tří vyšetření očního pozadí týdně mohl klesnout na zhruba jedno vyšetření za čtrnáct dní. Kvalita fotodokumentace i obrazu je navíc s předchozí nesrovnatelná a vyšetření umožňuje i trojrozměrný pohled na celé oční pozadí. Snímky je možno archivovat, srovnávat v čase, a v případě nutnosti také principem tzv. telemedicíny odesílat ke konzultaci na špičková pracoviště kolegů z celého světa." Zmínkou o využití telemedicíny primář Odehnal naráží především na omezené možnosti zemí třetího světa, zejména ve smyslu kvalitního odborného personálu. "Pro tyto země jde o obrovskou pomoc. Vlastní pořízení fotodokumentace totiž nemusí provádět jen lékař, ale zvládne je i odborně zaškolená sestra. Retcam je schopen pořídit i fotografie přední části oka, tedy rohovky, víčka a tak dále. Je také možné připojit k němu další specifické moduly, jako např. fluoresceinovou angiografii. Přesná diagnostika a objektivní fotodokumentace má dnes samozřejmě i forenzní význam." Úplnou novinkou Retcam není. Starším typem takového přístroje se může pochlubit třeba Oční klinika FN v Brně. Retcam 3 je ale zkrátka nová generace. Oproti předchozím modelům má lehčí a lépe vybalancovanou, a tudíž i lépe ovladatelnou digitální kameru, jeho počítačový systém zvládá delší videozáznam, konkrétně až o délce 2 minuty a obsahu 6 GB, umožňuje připojení do lokální počítačové sítě a je lépe transportovatelný, dokonce s možností krátkodobého odpojení od zdroje napájení. Je zkrátka bezkonkurenčním a jediným zařízením svého druhu na světě. V roce 2011 bylo již nainstalováno přes 1 000 systémů Retcam ve více než 85 zemích. A jak primář Odehnal s hrdostí připomíná, nyní je jedním z těchto míst i Dětská oční klinika 2. lékařské fakulty UK v Praze. esr 6. 2. 2012, Medical Tribune # V Pákistánu bude oční banka Osmnáctiletý Rahmat se spolu s bratrem stará o malý obchod. Mají ještě dalších pět sourozenců a jejich otec je už starý a nezaměstnaný. Rahmat by chtěl ještě studovat, v cestě mu ale stojí velká překážka: špatný zrak. Nadějí je pro něj transplantace oční rohovky. Ta se ale v Pákistánu provádí jen na jednom místě - v Islámábádu, který je ale stovky kilometrů daleko. Rahmatovi by ale mohl pomoci lékař Ali Niaz. Ten totiž přijel do České republiky, aby se tady naučil transplantovat rohovku. Zároveň chce "okoukat" náš systém a podle něj založit v himálajském městečku Skardu, vzdáleném od hlavního města 650 kilometrů, úplně první tkáňovou banku. Tato zásobárna očí pomůže řešit problém s rohovkovou slepotou. "Chci v České republice co nejvíce nastudovat. Mým snem je založit v oblasti, kde žiji, tkáňovou banku. Zatím jsou operace jako transplantace oční rohovky pro většinu mých pacientů nedostupné," říká devětačtyřicetiletý oční lékař, který teď poprvé v životě vycestoval do zahraničí. V Pákistánu přitom jeho spádová oblast zahrnuje celé tři miliony pacientů. V Česku teď učí Aliho Niaze transplantovat rohovku profesor Martin Filipec. Ten už se o své znalosti podělil s tamními lékaři v Afghánistánu, operoval v Keni či Venezuele a v Čechách založil Evropskou oční kliniku Lexum. Proč je v těchto asijských zemích takový problém se slepotou? "Mám zkušenosti ze sousedního Afghánistánu. Důvodem rohovkové slepoty v těchto zemích je slabá oční péče, neléčená alergická onemocnění a infekční vředy rohovky. Jde o statisíce pacientů. Navíc je v zemích jako Pákistán velký problém s dárcovstvím," vysvětluje Martin Filipec. Nyní by se možná situace mohla zlepšit. "V Pákistánu platí nový zákon, podle něhož je možné nejen použít oči mrtvých dárců pro transplantaci, ale také je systematicky shromažďovat v tkáňové bance," vysvětluje Petra Procházková, jejíž občanské sdružení Berkat za projektem stojí. Ve vedlejším Afghánistánu tkáňovou banku zákony neumožňují. A jak se Ali Niaz dostal právě k návštěvě Česka? V pákistánských horách totiž od roku 2006 funguje česká nemocnice, kterou založila bývalá horolezkyně Dina Štěrbová, která také Aliho cestu k nám finančně podpořila. # Školáci přispěli na operace Žáci základních a středních škol přispěli prostřednictvím projektu "Čtení pomáhá" na další charity. Myslely ale také na lidi v Africe. Částku 80 tisíc korun věnovaly na pomoc nevidomým v Etiopii, kterou zajišťuje občanské sdružení "Světlo pro svět". Je to suma, díky níž bude moci být operováno 100 lidí se šedým zákalem. Projekt "Čtení pomáhá" uvítá další čtenáře. Všechny důležité informace, přehled knih pro různé věkové kategorie i pokyny, jak se zapojit, naleznou školáci na webových stránkách projektu: http://www.ctenipomaha.cz 28. 2. 2012, Lidové noviny # Vzpomínka na Rudolfa Sochora V úterý 20. března zemřel v Hradci Králové pan Rudolf Sochor. Bylo mu téměř 93 let. Naše Mateřská škola pro zrakově postižené a SPC pro ZP děti v Hradci Králové má na něho velmi hezké a konkrétní vzpomínky, o které se chceme se čtenáři podělit. V r. 1994, kdy se v naší školce sešlo 5 nevidomých dětí, probíhal zde pro učitelky kurz bodového písma, který vedl právě pan Sochor. Byl to pro všechny zúčastněné velký zážitek. Už samotné setkání s osobností pana Sochora bylo pro účastníky kurzu velkým přínosem. Vždy vystupoval velmi fundovaně a působil jako opravdu zkušený instruktor. Byl důsledný, ale trpělivý a laskavý... Měl vždy k dispozici také plno pomůcek, které si sám vyráběl. Byly to různé hry na zdokonalení motoriky prstů, zjemňování hmatu, různé hlavolamy. Dodnes používáme v našem SPC pro malé předškolní klienty dřevěné kolíčkové šestibody, které nám pan Sochor vyrobil. Na pana Sochora také vzpomíná Dominik Rumpík, který byl jedním z prvních integrovaných žáků u nás a který se začínal učit Braillovo písmo právě s panem Sochorem. "Díky Panu Sochorovi umím Braillovo písmo a činnosti s tím spojené (psaní na "pichťáku", noty v braillu atd.). Pan Sochor o tom snad ani nevěděl, ale jeho kolíčkové hry velmi napomohly k navrácení úplné motoriky např. u mého dědy, který byl po mrtvici a myslím, že i u jiných podobně nemocných lidí, kterým jsme tyto hry půjčovali. Jsem rád, že jsem si s panem Sochorem stihl na chvíli popovídat už jako dospělý na akci "Podívaná pro uši" v Hradci Králové, a že jsem mu alespoň trochu stihl poděkovat." Rudolf Sochor byl i ve vysokém věku velmi aktivní. Zúčastňoval se našich akcí ke Dni nevidomých, soutěží ve čtení a psaní Braillova písma, byl v kontaktu v některými školami, kde byli integrovaní žáci a předával cenné zkušenosti k výuce Braillova písma. Myslím, že mohu říci za všechny, kteří se s ním setkali: Děkujeme, pane Sochore, za Vaši pomoc mnohým nevidomým dětem a také lidem, kteří oslepli v pozdějším věku! Díky, že i přes tak těžké postižení, jakým ztráta zraku bezpochyby je, jste byl vždy plný elánu, energie, aktivity a také pohody. Ivana Součková SPC pro děti s vadami zraku při SŠ, ZŠ a MŠ, Štefánikova, Hradec Králové # Tvoří supervestu pro nevidomé "Chtěl bych, aby nevidomý, který použije můj vynález, nepotřeboval lidského asistenta či vodicího psa." Tak líčí Jan Hrbáček z Brna smysl vynálezu, na kterém pracuje. K vývoji nové technologie ho přivedlo kamarádství se zrakově postiženým Petrem Pařízkem, s nímž dříve hrál v kapele. Dvojnásobný inženýr a nyní doktorand Fakulty strojního inženýrství VUT je na počátku práce: dává dohromady základní technologie. "Zjednodušeně by to měla být taková výrazně zdokonalená navigace, jak ji známe z aut," poznamenal. Současné navigace nestačí Jenomže satelitní systémy navigující řidiče pro pěší nestačí: je potřeba je propojit s dalšími technologiemi a čidly, která nevidomému usnadní pohyb po ulici. Chyby v řádu metrů, které mají navigace v autech, jsou pro zrakově postižené příliš velké. A mapy nezohledňují aktuální situaci v ulicích. "Technologie musí počítat s pohybem,s magnetickým polem předmětů a dalšími veličinami, nesmí dostat nevidomého do nebezpečí," popisuje tvůrce. Speciální podobu budou muset dostat i mapy, které budou jednou z částí systému. Na projekt dostal Hrbáček příspěvek Jihomoravského centra pro mezinárodní mobilitu, které vybírá mladé akademiky se zajímavými projekty. V tomto případě se tak nemusí obejít jen se stipendiem sedm tisíc korun měsíčně, ale dalších deset mu přidá právě veřejná dotace. "Podobný příspěvek ročně dostane dvacet doktorandů na technických a přírodovědných oborech brněnských univerzit," dodal Jan Bogdan z JCMM. Tvůrce přiznává, že s vývojem zařízení je v přípravné fázi. "Například je jasné, že nemůžeme nevidomé zahltit pokyny z nějakých reproduktorů, protože sluch je pro ně moc důležitý," popisuje. Proto počítá s tím, že by nevidomý dostával instrukce například prostřednictvím vibračních náramků. Samotná technologie by mohla být ukrytá ve vestě či ve speciálním batůžku. Hlas navigace by přehlušil okolí Kromě nevidomého Petra Pařízka patří k vynálezcovým konzultantům i další zrakově postižený Marek Susčík. "Zatím všechny podobné projekty nedošly k cíli," míní. Na Hrbáčkově záměru se mu líbí zapojení nových technologií. "I to, že by umožnil kromě hlasu instruovat i vibracemi, je důležité. Hlasová navigace by mohla ztížit orientaci v prostoru, přehlušit okolí," popsal další praktický aspekt. Přesto jsou nevidomí i odborníci na tuto problematiku zdrženliví - projekt je na počátku, do výroby prototypu uplynou nejméně dva roky. "Myšlenky na podobné systémy se objevily několikrát, ale zatím se v praxi neuplatňují," podotýká také Hana Bubeníčková z brněnského TyfloCentra. "Vodicí pes a slepecká hůl jsou stále jistotou. U toho, co by je nahradilo, musí být zaručena funkčnost, bezpečnost a praktická použitelnost," připomněla. Důležitá je také schopnost naučit se technologii ovládat. "To je mimořádně důležité," tvrdí. Miloš Šenkýř 22. 2. 2012, Lidové noviny # Komenského děti 4 - Jarmila Hájková Dějství první: "Já přece nejsem žádné Komenského dítě," informovala mne udýchaně hned po vzájemném stisknutí rukou na přivítanou. Zasmála jsem se té typicky kantorské snaze uvádět věci na pravou míru: "Nejste? A proč nejste? Máte něco proti Komenskému?" vysypala jsem naráz. "Komenského vidím někde hodně vysoko, kam já nikdy nedosáhnu. Nad Komenského není, protože ten věděl všechno nejméně čtyři sta let dopředu. Já kolikrát nevím, co bude ve škole příští hodinu, jakkoliv se na ni pečlivě připravuji," upřesňuje Jarmila Hájková, profesorka na Křesťanském gymnáziu v Praze. A tak jsme odstartovaly povídání, které mělo zabrat asi tak hodinu u kávy. Když jsme skončily, měly jsme vypity dvě konvice čaje a podobně, jak je to v tom vtipu o dvou vězenkyních, které si to dopoví v cukrárně, jsme se ten večer rozešly, abychom se příští den sešly. Ale to předbíhám. Bylo nebylo, Křesťanské gymnázium je už dávno otevřeno studentům s nějakým handicapem. Studovala zde dívka s těžkou vadou zraku, několik dětí se sluchadlem, loni tu maturoval student s autismem, také jiný s kombinovaným postižením zraku a sluchu a další nadaní studenti, kteří se rozhodli zkusit to s integrací. Škola byla vždy tím zázemím, které je ve studiu podporovalo a připravilo jim podmínky, ve kterých mohli absolvovat náročné studium, své středoškolské vzdělání ukončené maturitou. Bylo nebylo, ve třídě paní Jarmily Hájkové se objevil v prvním ročníku student se zbytky zraku. Je nadaný, má velmi dobrou paměť, je ukázněný, pilný a má rodinu, která ho nejen drží, ale i spolupracuje se školou. Jarmila Hájková kromě třídnictví učí zeměpis a tělocvik. A zeměpis je hlavně, oč tu běží. "Někdy si myslím, že vůbec nevím, která bije, a že to neví ani můj student. Prostě vykládám, pouštím dataprojektor, tisknu zvětšeným písmem poznámky k výkladu. Na otázku - vidíš něco - zní odpověď - jo, něco jo. Dlouho jsem se utěšovala, že tedy je všechno v pořádku. Pak jsem ale byla na školení, kde nám ve speciální škole vykládali, jak máme učit studenty s vadami zraku. Měla jsem z toho hlavu jako stodolu, pochopila jsem, že zas tak ideálně toho kluka asi neučím. Na tom školení nám také půjčili brýle, na kterých jsem si zkusila, co je to zbytek zraku - no a z toho jsem byla úplně mimo. Co vlastně ten hoch vidí? A když nevidí, proč mi to neřekne? Aha, možná proto, že neví, co má vidět. Začala jsem se zajímat o plastické mapy, globus s reliéfním znázorněním. Jenže zeměpis, to nejsou jen mapy, že ne?" ptá se mne nejistě Jarmila Hájková. Rychle jsme se shodly, že zeměpis nejsou jen mapy. A paní profesorka si se mnou celé odpoledne povídala o zorném poli, trubicovém vidění, refrakčních vadách, šeroslepotě, světlocitu, barvoslepotě, světloplachosti, braillském řádku, softwarech mnoha druhů, kresbě fixkou, používání netbooku ve vyučování, o orientaci s bílou holí, o přípravě na chůzi s holí, o bezpečném doprovázení, o nebezpečném machrování. Paní profesorka neodešla z naší schůzky vyřízená, jak by mohl někdo předpokládat. Odešla úplně rozpařená, sršela otázkami, nápady, dotazy na kontakty, upřesňujícími otázkami na pomůcky. Nakonec řekla: "I když si to nemohu všechno zapamatovat, chci tomu přijít na kloub. A také se zeptám rodičů toho mého studenta, jak oni vidí třeba zvýšení nároků na jeho samostatnost, protože dosud jsme ho šetřili, jak to jen šlo, ačkoliv jsme si někde hodně dole v duši říkali, že takhle, jak mu ve škole vycházíme vstříc, je to dost neúnosné. Teď jsem ale pochopila, že jsme to možná všechno dělali tak, jak nám to připadalo nejhumánnější, aniž bychom přemýšleli, jestli je to skutečně pedagogický přístup." Dějství druhé - den poté: S Jarmilou Hájkovou se setkávám u autobusu, který nás odveze do zasněženého Kladna. Máme tam - tedy spíše já - přislíbeno odpoledne vyplněné turnajem v šipkách. Jarmila Hájková se nemůže dočkat - vidět nevidomé házet šipkami? To je asi nějaké sci-fi. Brodíce se závějemi vtipkujeme, jestli se nevidomý může omylem strefit paní Hájkové do oka, a už je tady klubovna kladenské odbočky SONS, teplo, káva, čaj, legrace a šipky. Jenže - než se dostanete na řadu, můžete s leckým pokecat, třeba s Olgou Buriánkovou, Monikou Krchovovou a dalšími, kteří v tom umí chodit.V mezičase si Jarmila Hájková vyházela páté místo za kukače, posbírala informace o reliéfních pomůckách i o zeměkouli a jiných vesmírných jevech, viděno optikou nevidomých.Já jsem vyfasovala čokošku za místo první za nekoukavé, a provázené upřímnými pozdravy a sněhovými vločkami jsme si to namířily zase ku Praze. Jarmila Hájková byla naprosto "in" a celou dobu jsme si měly o čem povídat. Jo, a zbytek si dopovíme v cukrárně. Dějství třetí: Místo: Neviditelná výstava, sraz před Novoměstskou radnicí v Praze 1. "Můžu vám říct," praví paní Hájková čtrnáct dní po šipkách, "takové zážitky, co mám s vámi, tak ty jsem si ani ve snu nepředstavovala. Začíná se mi jasnit, jaký je svět lidí s vadou zraku." To řekla Jarmila Hájková, když jsme si odkládaly kabáty a tašky ve vestibulu. Výstava je výjimečná a skvěle vymyšlená. Také už víme, kam se půjdou podívat (opravdu podívat?) i studenti Křesťanského gymnázia. Každému doporučujeme! Jediným rušivým elementem jsem byla já. Nikdy jsem nikomu nešmejdila v interiéru, ale tady jsem si to fakt užila včetně hájovny. Jenže zase jsem machrovala, ach jo, ach jo. Jsem ráda, že mne přívětivá průvodkyně Petra nevyvedla. Jarmila Hájková, která už dávno pochopila, jak to s těmi Komenského dětmi myslím, plánuje pro svůj příští život další sebevzdělávací aktivity v oboru integrace. Ono ji to totiž hrozně baví! Jaroslava Novotná # Komenského dítě na neviditelné výstavě Jemináčku, ona je tady úplná tma!!! Když zavřu oči a pak je otevřu, je to úplně stejný. Nikdy jsem si neuvědomila takhle úplnou tmu. Vždycky, i za nejtemnější noci, bylo trochu vidět. Jsem tak nějak poloviční. Je fajn, že nám Petra říká, že půjdeme po rovině. Stejně se opatrně ploužím, šourám se s rukou před sebou. Mám pocit, že jdu trochu z kopce. Nenarazím do někoho? Našlapuji jako bych měla každou chvíli spadnout ze schodů. Hele, ono to jde. Opora o zeď je i silná psychická opora. Do něčeho vrážím. Jdu dál. Jsem trochu mimo, ani mě nenapadlo zkoumat, co to je. Až Jarčin hlas: "To je," mě vytrhuje a já si začínám uvědomovat, že nepůjdu jen tmavým bludištěm bytu, ale že mohu vnímat i zařízení a předměty. Jsme v koupelně. Poznala jsem po hmatu fén a uvědomuji si to štěstí, že předmět znám ze svého koukavého světa. Hlavou mi bleskne, jak ho asi "vidí" skuteční nevidomí, kteří to nikdy očima neviděli - "jen" hmatali. Ulice. Překvapuje mě, jak moc mě štve a ruší hluk na ulici. To mě nikdy nenapadlo, že by hluk - normální ulice, ne nic mimořádného, mohl rušit. Běžně si to na ulici vůbec neuvědomuji. Připadám si děsně úspěšná, když začínám rozpoznávat běžné předměty. Teď mě to opravdu baví a užívám si celou prohlídku. Na závěr voňavá káva. Fajn, kafe jsem nezvrhla, mléko se mi podařilo nalít do kelímku, no - cukr už taky zvládnu. Jsem dobrá!!! Ale - pýcha předchází pád - po vypití kávy zjišťuji, že mám část cukru vysypanou na stole. To jsem teda suverén... Placení. Mám Jarčiny i svoje drobné. Budu platit. Je to fuška. Mince si budu pěkně držet v ruce, když něco položím, už to nenajdu. Jo, vyšlo to. Ale uvědomuji si, jak mám "nekoukavé" prsty. Plete se to. Překvapuje mě, že jsem nakonec vybrala správné mince. Jo, jsem dobrá! Při odchodu Jarka upozorňuje, že na stole zůstala ležet koruna! Jo, jsem dobrá! Bude to znít pateticky, když řeknu, že jsem si neuvědomovala, jak jsem bohatá a s jakou samozřejmostí beru, že normálně vidím? Možná to po dnešku bude trochu jiné. Jarmila Hájková # Psali i četli Nevidomí a slabozrací ze všech koutů republiky v sobotu 17. března v Jihlavě znovu změřili své síly v komunikačních dovednostech. Potřinácté se totiž v krajském městě Vysočiny uskutečnila soutěž v psaní a čtení bodového písma. Soutěž v pěti disciplínách našla tři vítěze: Irena Kratochvílová byla nejlepší v psaní bodového písma na Pichtově psacím stroji i v psaní na kancelářském stroji, Tadeusz Karaš dominoval v psaní bodového písma na braillské tabulce a ve čtení bodového písma, a Erika Gaňová si připsala nejvíc úhozů při psaní na počítači s hlasovým výstupem. 19. 3. 2012, denik.cz # Pro příjemnější cestování Průvodcovskou službu na vlakových nádražích je možno objednat na univerzálním čísle kontaktního centra Českých drah 840 112 113 nebo přímo na nádražích. Služby je nutno objednávat vždy v dostatečném předstihu. Jen ve výjimečných případech, např. při zpoždění vlaku a následném přestupu na jiný spoj, je možno kontaktovat příslušné pracovníky přímo z vlaku. Průvodcovské služby zajišťované přímo na nádražích: Bohumín - tel. 596 098 488 Brno - hlavní nádraží 972 625 431 Český Těšín 972 754 419 Frýdek-Místek 558 632 671 Havířov 972 751 155 Karviná 972 755 479 Olomouc 972 741 490 Ostrava, hl. n. 972 762 555 Ostrava - Svinov 972 761 168 Ostrava - Vítkovice 972 764 483 Plzeň 972 524 112, 972 524 294 Praha 972 241 140 Přerov 972 735 169 Třinec 972 753 169 Zábřeh na Moravě 972 743 390, 972 747 416 (informace) Na čísle 840 112 113 lze objednat službu na kterémkoliv nádraží v České republice. Po vytočení čísla se vám ozve automat, ale vy vyčkejte na spojení s operátorem, u něhož lze službu objednat s předstihem alespoň 24 hodin. # Znáte Guide? Guide je počítač se zjednodušeným ovládáním a nemusíte nic vědět o Windows. Dolphin Guide je prostředí určené všem, jimž se grafický systém oken Windows špatně ovládá, nyní v české verzi 6. To vše s hlasovou podporou a ve zvětšené podobně, to vše, aniž se musíte učit grafické prostředí Windows! Guide: Přijďte se podívat a vyzkoušet! Spektra, v. d. n., Zátišská 915, Praha 4, telefon 241 763 416 www.spektra.eu # JAK TO VLASTNĚ BYLO? aneb AUDIOKNIŽNÍ HISTORIE Na počátku všeho bylo prachobyčejné vyprávění. Lidé odjakživa milovali poslouchání a vyprávění příběhů. Ústním předáváním se také tradovaly historie rodů a zkušenosti, které tímto způsobem přecházely z generaci na generaci. 1455 Johannes Gutenberg svým vynálezem knihtisku nastartoval zaznamenávání do té doby převážně ústně držených informací ve velkém. 1877 Thomas Alva Edison vytáhl na světlo světa svůj fonograf. Čtvrtou položkou na jeho desetimístném seznamu o tom, k čemu by se jeho vynález dal využít, byly fonografické knihy, které by umožnily četbu nevidomým. 1930 Velký potenciál pro pomoc ve zvukových knihách spatřil také Kongres Spojených států amerických a na začátku 30. let založil Books for the Adult Blind Project. Krátce nato vydala Americká nadace pro slepce první nahrávky mluveného slova. První audioknihy byly vydávány stejně jako tehdejší hudba na vinylových deskách. 1932 Založeno vydavatelství Supraphon. 1933 V roce 1933 projel antropolog J. P. Harrington celou Severní Ameriku, aby nahrál ústní lidovou slovesnost domorodých kmenů. Záznamy prováděl za pomoci otočných hliníkových disků napojených na autobaterii. 1952 V lednu roku 1952 v jednom hotelovém baru přesvědčila Barbara Cohenová a Marianne Roney básníka Dylana Thomase, aby namluvil některé ze svých básní. Audionahrávky mluveného slova byly veličinou běžnému lidu do té doby téměř neznámou. Následující týden bylo založeno malé newyorské nahrávací studio Caedmon Records, které se považuje za průkopníka s nahrávkami slovutných autorů a básníků 50. let. 1970 První audiovlnou mexických rozměrů byla ta, která přinesla kazetové pásky. Spolu s distribucí japonských aut, jež byla vybavena kazetovým přehrávačem také u základních modelů, se vlna popularity šířila napříč kontinenty. 1979 V červenci roku 1979 představila společnost Sony hit, který znamenal revoluci v poslouchání nahrávek. Walkman se stal symbolem flexibility a pohodlí, s jakou se dala hudba i mluvené slovo poslouchat kdekoli, kam se člověk pohnul. 1980 Příchod CD v 80. letech způsobil další převrat v hudebním světě. Vlna s nahrávkami na CD předčila tu předešlou a brzy atakovala výsadu stát se nejrozšířenějším nosičem. 1985 V polovině 80. let tvořil obrat obchodu s audioknihami několik miliard dolarů ročně. 1990 Založeno vydavatelství Popron. 1991 Založeno nakladatelství Audiostory. 1993 Internet, jenž se k lidem dostal na počátku 90. let, přinesl možnost streamingu audioknih do virtuálního světa, prodávání CD skrze e-shopy, on-line poslech nebo stahování. Ve stejném roce jako se začal internet masově drát do domácností obyčejných občanů, firma IBM představila Simon - historicky první pokus o vytvoření něčeho na způsob dnešních smartphonů. Byl obrovský, těžký, vypadal jako cihla, ale měl již v té době dotykový displej a dalo se s ním volat a pracovat s daty. 1999 Od roku 1999 se začaly distribuovat zvukové nahrávky ve formátu MP3, který umožnil kompresi originálních zvukových stop na optimálnější přenosovou velikost bez velkých ztrát rozpoznatelných lidským uchem. 2000 Založeno vydavatelství Fonia. 2006 Založeno vydavatelství Tympanum. 2007 Trh se smartphony obrátil naruby příchod firmy Apple, která v roce 2007 představila iPhone - přístroj, který dodnes vede žebříčky chytrých telefonů. 2010 Založeno vydavatelství Kniha do ucha. 2011 V květnu 2011 byla založena firma audioteka.cz, s. r. o., která nabízí přímé stažení audioknih ve formátu MP3 do mobilních telefonů a počítačů. Ivo Bartík 16. 2. 2012, Květy # Lenka Zahradníková na Vasově běhu "Před třemi lety jsem se zařekla, že už sem nikdy nepřijedu. Nejen že jsem to nedodržela, navíc jsem si pro jistotu pro tentokrát podmínky ještě výrazně ztížila," píše redaktorka MF DNES Barbora Němcová. Legendární devadesátikilometrový Vasův běh jela na běžkách v neděli 4. března ve Švédsku jako trasérka těžce zrakově postižené Lenky Zahradníkové. V 7:52, osm minut před startem závodu, si uvědomujeme další zádrhel. Nad hlavou nám krouží helikoptéra, která hravě přehluší rolničku, kterou mám na hůlce. Podle jejího zvuku se Lenka přitom do značné míry orientuje. Kromě toho ji instruuji i slovně, hlásím tedy všechny zatáčky a profil tratě před námi. Nezbývá než si po dobu průletu helikoptéry připravit hlasivky. Čtyři minuty před startem nazouváme lyže a předstartovní nervozita vrcholí. Nemůžu se dočkat, až budu v cíli. Kromě toho, že si v duchu nadávám, si svatosvatě slibuju, že tentokrát jsem tu opravdu naposled. Úderem osmé hodiny se dávají do pohybu první startovní vlny, do nichž jsou zařazeni ti nejrychlejší. Posuzují se výsledky z jiných dálkových běhů po celém světě. My jsme s Lenkou ve vlně osmé. Za námi jsou ještě dvě, v té poslední startuje sedm tisíc lidí. Tomu se naštěstí vyhýbáme. I tak máme kolem sebe ale solidní masu lidí. A je to tady. Do pohybu se dávají lyžaři těsně před námi. "Jdeme na to, Leni," hlásím a pomalu vyrážíme. Před námi je zhruba kilometr dlouhá rovinka a plynule přechází ve sjezdovku, kterou je třeba vystoupat. Té se bojím nejvíce. Obrovské množství lidí se má vtěsnat na několik desítek metrů širokou sjezdovku. Jde se stromečkem, hůlky se lámou, lidé padají. Volíme taktiku, že Lenka se mě bude zezadu držet a já budu "prorážet" cestu. Taktika výborná, uplatnitelná ale jen v první části sjezdovky, která není tak prudká. Pak už se Lenka musí opírat i o hůlky, jinak by se rozjela opačným směrem. Jde tedy těsně za mnou a synchronizovaně jdeme levá, pravá. Závodníci, kteří si všimnou, že Lenku naviguju, skládají první slova uznání. A překvapivě výstup sjezdovky není tak náročný, jak jsem čekala. Nad sjezdovkou se opět vynořují lyžařské stopy. Zařazujeme se skromně do stopy úplně napravo, která má být tou nejpomalejší. Vydržíme tam ale jen chvíli, brzy nás začnou brzdit pomalejší závodníci. "Leni, přejedeme si o jednu stopu doleva. Je zhruba o metr vedle tebe," naviguju Lenku. Odhadnout okamžik, kdy začít přejíždět, je logistický oříšek. Je třeba, abychom se stihly do stopy zařadit obě dvě a abychom co nejmíň zpomalovaly lyžaře, před kterého se zařazujeme. "Ještě pojď kousek doleva, zatím jsi ve stopě jen levou lyží," nabádám. Přejezdů ze stopy do stopy nás čeká spoustu. Obzvlášť na začátku závodu, než se masa závodníků aspoň trochu rozdělí. Začátek trati je profilově poměrně nenáročný, jede se příjemně, kilometry snadno přibývají. 88 do cíle, 86, 83. Za chvíli nás čeká první občerstvovací stanice. "A bude borůvková polívka," raduje se Lenka. Ta patří ke specialitám Vasova běhu. Spíš než polévka je to ale teplý hustý borůvkový džus. Na zakousnutí dostáváme speciální bulky Vasaloppet, mezi lyžaři přezdívané kvůli své konzistenci dusítko. "Tak, jsme na občerstvovačce. Půjdu kousek před tebou a půjdeme po krůčcích rovně. Tak a teď dostaneš do pravé ruky polívku," mluvím přes rameno na Lenku. Do cesty se nám kromě závodníků pletou i odpadkové koše, navíc tu není slyšet rolnička a stopy také chybí. Jdeme ale jen krokem a nebezpečí tedy nehrozí. Daleko horší jsou sjezdy. Teploty v předcházejících dnech pravidelně vystoupaly nad nulu, sníh natál, přes noc zmrzl a stopy jsou opravdu rychlé. Ne vždy se dá přitom odhadnout, zda kopec končí zatáčkou, stopa najednou zmizí nebo jestli se do cesty nepřiplete nějaký lyžař. Už na začátku se shodujeme na tom, že opatrnost nebude v tomto případě na škodu. Raději plužit než upadnout. Tentokrát jde stranou i Lenčino oblíbené heslo: "Kdo brzdí, nevyhrává." Kvůli snazší navigaci při sjezdech ťukám za tělem hůlkami o sebe. A do toho samozřejmě hlásím veškeré zatáčky. "Před náma úplně rovný kopec, krátký. Nemusíš plužit, můžeš zůstat ve stopě, za chvíli se to narovná." Instrukce jasná, provedení jakbysmet. Jediným zádrhelem byl lyžař, který upadl z vedlejší stopy těsně před Lenku. Šance vyhnout se pádu minimální. Na vymrzlém sněhu to navíc není nic příjemného. V jednom z dalších sjezdů volíme proto ještě opatrnější taktiku. Kopec je hodně prudký a navíc předcházející závodníci vyryli obrovská koryta. Lenka se mě zezadu drží, obě vydatně plužíme. Ani tento sjezd ale není bez incidentu. Tentokrát se přiřítí závodník přímo na nás a srazí nás k zemi obě. Nadávat nemá cenu. A vlastně na to ani není chuť. Hlavně kontroluji, jestli je v pořádku Lenka. Naštěstí ano. Jede se nám pěkně, jsme na části trati, kterou jsme si předcházející dny projížděli s dalšími Čechy, s nimiž jsme na místě. 69 do cíle. U téhle cedule jsme se před dvěma dny fotili. Proč zrovna u téhle? Přece kvůli tomu, že to je o jedno číslo víc, než má na dresu hokejista Jaromír Jágr. "Před náma je kopec, není moc dlouhej, nezatáčí se," naviguji. "Kopec? A je nahoru nebo dolů?" Aha, to mi nedošlo. Snažím se na to pamatovat a polepšit se. "Á, do cíle nám chybí už jenom Jizerská 50," hlásím po 40 kilometrech. Příliš optimisticky to nezní. Ale jede se nám dobře, občas se něčemu zasmějeme a vlastně nic nebolí. Po svých zkušenostech z Vasova běhu se ale odmítám nechat ukolébat. Bojím se krize. A jsem zvědavá, jestli ji dostaneme s Lenkou každá v jinou dobu a jak ji budeme zvládat. U všech cedulí si snažíme vymyslet něco k danému číslu. 82 je můj ročník, 24 bude letos bráchovi, 43 kilometrů jsme jely s Lenkou v neděli předtím na Šumavském maratonu. Povzbudivé jsou pochvaly od projíždějících závodníků poté, co si všimnou, že Lenka nevidí. "Jé, slyším češtinu. A navíc máš číslo těsně vedle mě. Já mám 15070, ty 15071," usmívá se jeden ze závodníků. "Ty jo, ty seš fakt dobrá," chválí další. S přibývajícími kilometry se víc smějeme, krize se stále nedostavuje. Pokud se nestane nic nepředvídatelného, měly bychom závod dojet. Jen asi nestihneme náš stanovený cíl: hranice 9 hodin. Ubývá instrukcí, spíš se bavíme vymýšlením "příběhů" k jednotlivým číslům. Do cíle nám zbývají poslední dva kilometry a obě máme ještě sílu a hlavně chuť zrychlovat. Postupně nabíráme vyšší a vyšší tempo a do cíle se téměř vřítíme. 9:09,59. Lenka se mi později přiznává, že při průjezdu cílem se jí zaleskla v oku slzička dojetí. Mě přemáhají endorfiny a připadám si zralá na to sníst kilo citronů. Ba co víc, téměř zapomínám na své ranní předsevzetí. Při panáku na oslavu pronáším se smíchem přípitek: "Ať se tady za rok zase všichni ve zdraví sejdem." Barbora Němcová 12. 2. 2012, MFD POZNÁMKA: Český dálkový běžec na lyžích Stanislav Řezáč dojel ve Vasově běhu třetí, od vítězství ho dělily tři desetiny. # Inzerce Máte doma nepotřebný Kleinův psací stroj? Můžete jej darovat Tyfloservisu - poslouží klientům i široké veřejnosti k seznámení s historií čtení a psaní nevidomých. Kontakt: Tyfloservis, o. p. s., Krakovská 21, 110 00 Praha 1, e-mail: centrum@tyfloservis.cz, tel. 221 462 365.