Z O R A časopis pro zrakově postižené Ročník 95. Číslo 21 listopad 2011 Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel Redaktorka: Dana Kudlová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 Fax: 221 462 471 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR Tiskne: KTN v Praze Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 72,- Kč # Obsah: Již 20 let nezavíráme oči (11) Koho potkáváme (11): Líba Vzpomínka na Lucku Z výsledků soutěží v psaní a čtení Braillova písma Prvních pět Chceme pomáhat Základní přístupy v konstrukci bílé hole (pokračování) Tyflonet.cz 10 let Hudebního nakladatelství ČR Pozvánka Černobílé problémy Smutné loučení Lovosické házení Zvítězil Miki Ďurko Sportování v Brně # Již 20 let nezavíráme oči (11) Střediska aneb Kde nás najdete Minulé díly našeho seriálu přinesly informace o tom, jaké služby vlastně Tyfloservis nabízí a jakým způsobem je poskytuje. Nyní bychom se chtěli věnovat tomu, kde sídlí naše střediska, tedy kde nás mohou zájemci nalézt, a jakým způsobem nás mohou kontaktovat. Na počátku, stejně jako v jiných podobných případech, je přání, aby se informace o existenci služeb pro lidi se zrakovým postižením dostala včas k těm, kteří ji potřebují. Propagaci a depistáži věnujeme mnoho času, energie a prostředků. (Depistáží se myslí vyhledávání lidí, kteří mohou naše služby potřebovat.) Záměrem je, aby široká veřejnost alespoň rámcově věděla, kam se má obrátit člověk, který přestane vidět. Přinejmenším lehké povědomí o tom, že tu nějaké pomocné služby jsou, bychom rádi očekávali. Samozřejmě, že přesnější informace by měly být k dispozici v odbočkách SONS, v dalších sociálních službách a v ordinacích očních lékařů. U lékařů, tam především, neboť oni se jako první setkávají s lidmi se zrakovým postižením. Naštěstí přibývá těch, kterým není lhostejný další život jejich pacientů. Jsme rádi, když k nám noví klienti přicházejí včas na základě doporučení lékařů a s podporou svých blízkých. Sebelepší doporučení a podpora příbuzných jsou ale k ničemu, jestliže člověk sám nechce. A to jsme u psychiky, což by bylo téma na další seriál. Pokud se člověk rozhodne využít služeb Tyfloservisu, je zapotřebí, aby nejprve kontaktoval příslušné krajské středisko. Zpočátku jsme jim tak trochu romanticky říkaly "OASy". Toto slovo obsahuje počáteční písmena delšího názvu "oblastní ambulantní středisko". Dodnes jim tak někdy říkáme, i když s rozvojem krajské struktury našeho státu jsme přešli na nový název "krajské ambulantní středisko" se zkratkou KAS. Krajských středisek má Tyfloservis celkem dvanáct. Dříve než se zájemce rozhodne kterékoliv ze středisek navštívit, je opravdu nezbytně nutné, aby se předem dohodl s některým z jeho pracovníků o termínu návštěvy. Kromě termínu budou samozřejmě domluveny i další záležitosti, jako například: co je předmětem zájmu, jaké pomůcky a potvrzení vzít s sebou nebo jak se do střediska dostat. Dostaví-li se zájemce o služby do střediska bez předchozí domluvy, hrozí, že bude nepřiměřeně dlouho čekat, že se mu ten den pracovníci nebudou moci věnovat vůbec, nebo že středisko bude zavřené, protože instruktoři budou u klientů. Některé aktivity, jako nácvik prostorové orientace nebo sebeobsluhy provádíme terénním způsobem. Jindy naopak před započetím kurzu nebo při výběru vhodných pomůcek preferujeme, aby zájemce navštívil středisko. Sady některých pomůcek jsou opravdu velmi veliké a jejich převážení je obtížné. Výběr vhodné optiky terénním způsobem jsme schopni zajistit jen v opravdu odůvodněných případech, jako je například imobilita zájemce. Kontakty na střediska jsou součástí našich informačních letáků. Zároveň jsou také k dispozici na webových stránkách: www.tyfloservis.cz. Abyste i vy, čtenáři Zory, měli k dispozici přesnou informaci o umístění našich středisek bez dalšího hledání, uvádíme jejich seznam: Adresy krajských středisek obecně prospěšné společnosti Tyfloservis: Krajské středisko Brno Kamenomlýnská 2, 603 00 Brno - Pisárky Tel./fax: 541 212 810 E-mail: brno@tyfloservis.cz Vedoucí střediska: Ing. Bc. Petr Karásek Mobil: 608 572 335 Krajské středisko České Budějovice Zachariášova 6, 370 04 České Budějovice Tel./fax: 387 331 598 E-mail: c.budejovice@tyfloservis.cz Vedoucí střediska: Hana Jiroušková Mobil: 608 572 338 Krajské středisko Hradec Králové M. Horákové 53, 500 06 Hradec Králové Tel./fax: 495 273 636 E-mail: h.kralove@tyfloservis.cz Vedoucí střediska: Mgr. et Bc. Daniela Morávková Mobil: 608 572 341 Krajské středisko Jihlava Benešova 46, 586 01 Jihlava Tel./fax: 567 307 571 E-mail: jihlava@tyfloservis.cz Vedoucí střediska: Bc. Jana Kuczová Mobil: 608 572 343 Krajské středisko Karlovy Vary Mozartova 6, 360 20 Karlovy Vary Tel./fax: 353 236 068 Email: k.vary@tyfloservis.cz Vedoucí střediska: Ladislava Alexandra Šporová Mobil: 608 572 345 Krajské středisko Liberec Palachova 7, 460 01 Liberec Tel./fax: 485 109 990 E-mail: liberec@tyfloservis.cz Vedoucí střediska: Bc. Jitka Fajmonová Mobil: 608 572 347 Krajské středisko Olomouc I.P. Pavlova 69, 779 00 Olomouc Tel.: 585 428 111, fax: 585 415 130 Email: olomouc@tyfloservis.cz Vedoucí střediska: Mgr. Darina Horáková Mobil: 776 212 342 Krajské středisko Ostrava Sadová 5, 702 00 Ostrava Tel./fax: 596 783 227 Email: ostrava@tyfloservis.cz Vedoucí střediska: Mgr. Lucie Skříšovská Mobil: 608 572 354 Krajské středisko Pardubice se sídlem: M. Horákové 53, 500 06 Hradec Králové Tel./fax: 495 273 636 E-mail: h.kralove@tyfloservis.cz Vedoucí střediska: Mgr. et Bc. Daniela Morávková Mobil: 608 572 341 Krajské středisko Plzeň Tomanova 5, 301 00 Plzeň Tel./fax: 377 423 596 E-mail: plzen@tyfloservis.cz Vedoucí střediska: Bc. Martina Hrdonková Mobil: 608 257 961 Krajské středisko Praha a Střední Čechy Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Tel.: 221 462 362, fax: 221 462 361 E-mail: praha@tyfloservis.cz Vedoucí střediska: Olga Buriánková Mobil: 608 572 357 Krajské středisko Ústí nad Labem Prokopa Diviše 5, 400 01 Ústí nad Labem Tel./fax: 475 201 777 E-mail: usti@tyfloservis.cz Vedoucí střediska: Mgr. Nikol Aková Mobil: 608 572 360 Krajské středisko Zlín Burešov 4886, 760 01 Zlín Tel.: 577 437 133 E-mail: zlin@tyfloservis.cz Vedoucí střediska: Petr Mach Mobil: 608 572 363 Poznámky k adresáři: 1) V případě písemného styku uvádějte prosím název organizace, to znamená: Tyfloservis. 2) Telefonní přístroj na pevné lince je opatřen záznamníkem. V době nepřítomnosti pracovníků na něj můžete nahrát vzkaz. A budete-li chtít, aby vám pracovníci zpětně zavolali, nezapomeňte uvést své telefonní číslo. Zpracovali: Petra Šanderová a Josef Cerha # Koho potkáváme (11) - Líba Každý den někoho potkáš, někoho, kdo tě obdaruje úsměvem, slovem nebo moudrou službou. Každý den potkáš někoho, koho i ty můžeš obdarovat. Je dobré pamatovat si takové chvíle. Je dobré vzpomenout si na ně hlavně v okamžiku, kdy něco ztrácíš. Když byla malá, postihla ji nemoc, která už naštěstí malé děti netrápí. Dětská obrna způsobila, že po dlouhých rehabilitacích a ozdravných pobytech Líba sice docela dobře chodí, ale, jak říká, nemůže si moc vyskakovat. Líba je rozumná osoba s vnímavým srdcem, bystrým zrakem a s nadhledem. Tato výbava jí umožnila vstoupit bez potíží do našeho světa mlhy, tmy a zúžených zorných polí. A v tomhle světě potkala spoustu lidí, kteří ji paradoxně učí lépe vidět. V ovzduší Tyfloartu 2011 hledáme prostor i čas, abychom spolu mohly rozprávět o lidech, kteří kolem nás byli, jsou a zase příští rok budou. A možná přijdou i další, možná někteří nepřijdou. Takový je život. Setkáváme se, loučíme se a znovu potkáváme. Jste profesorka latiny na střední škole, vystudovala jste divadelnictví a hodně pomáháte ve společenství lidí postižených dětskou obrnou. Jeden by řekl, že svět zrakových handicapů je pro vás něco jako jiná planeta. A přesto tomu tak není. Víc než třicet let spoluvytváříte divadlo Verva, jako režisérka, scénáristka a i herečka. Kdy a jak tahle vaše záliba vznikla? "Není to jenom záliba, upřesňuje Líba. Je to spíš přirozená součást mého života. Jako studentka divadelní fakulty jsem zatoužila hrát divadlo. Jenže špatně chodím a to je u herců problém. Studovala jsem divadelní vědu a přemýšlela, jak teorii uvést do praxe. Naskytla se příležitost založit roztodivnou divadelní skupinu. Nejdřív nás tam bylo pár, kteří mají potíže s chůzí, pár, kteří neviděli, pár, kteří byli úplně zdraví. Začali jsme si upravovat různé literární předlohy, občas jsme zkoušeli něco vlastního. Hráli jsme při různých příležitostech a setkáních nejen lidí s handicapem, ale i před zdravou veřejností. Posléze nám jeden člen vymyslel název Verva, to aby každý věděl, s kým má tu čest. A taky proto, že se všude vervem. Kdybychom se nevervali, lidi by o nás nevěděli a to by byla škoda," kategoricky hodnotí Líba. Léta plynula, mnozí členové Vervy se vyměnili za jiné. Jaký máte důvod tak věrně setrvávat a prožívat s Vervou všechny její peripetie? A možná i kolize, krize a katarze, jak bývá na divadle zvykem? Jestlipak ten důvod není v tom, že zde pořád někoho potkáváte? Líba se ani nerozmýšlí a bez váhání sděluje své důvody: "Na tom našem spolku je především přitažlivé to, že ať potkám kohokoliv, můžu si s ním klidně dvě hodiny povídat, a pořád je o čem. Po profesionální stránce mě přitahuje to, že stále objevujeme nové a nové dramaturgické možnosti, je to napínavé a zajímavé. Při vytváření repertoáru je nutno zohlednit nejen fakt, že jsme amatérské divadlo, ale především to, že někdo má omezený pohyb, někdo orientaci, někdo je mladý, někdo starší, hubený nebo kulatější. Jeden z našich členů, Vašek Navrátil, má fakt dost výraznou vadu chůze. Takže mu přidělujeme role intelektuálů, rozšafných pánů nebo soudců, kteří nemusí podávat velké fyzické výkony. On je úžasný člověk a herec, ale potřebuje roli tak trochu na míru," prozrazuje skoro spiklenecky Líba. To znamená, že by třeba nemohl zahrát Spidermana? "Ale klidně by mohl, nicméně ten Spiderman by byl trochu specifický," upřesňuje režisérka i scénáristka v jedné osobě. "Už dávno, když jsem vstoupila do divadelního světa, jsem si uvědomovala, že krása člověka nebo i divadelní postavy není v tom, jak vypadá. Ještě silněji jsem tento pocit zažívala, když jsem se integrovala mezi přátele, kteří nevidí nebo vidí strašně omezeně. Zvolna mi docházelo, že i oni nějak vnímají krásu a že tohle vnímání nemusí mít nic společného s fyzickým vzhledem člověka anebo i jiného objektu. Chtěla jsem tomu přijít na kloub, ale myslím, že se stále mám co učit." Obyčejní lidé se našemu světu raději vyhnou, třeba proto, že v nich vzbuzujeme rozpaky, obavy nebo nedůvěru. Vy tyhle pocity nezažíváte? "Snad kdysi... Navštívila jsem nevidomou kolegyni Marii, a ta mi nabídla kávu. Celá jsem se rozklepala strachem, aby nedošlo k nějaké nehodě. S úžasem jsem sledovala, jak šikovně si počíná, a hlavně, že má jakési magické prostředky, které jí umožňují podřídit si prostředí i předměty kolem sebe. Příště jsem přišla, pohodlně jsem se rozvalila v křesle a řekla si o kávu. Od té doby vím, a někdy i natvrdo zažívám, že svět nevidomých je sice jiný, ale rovnocenný s tím světem koukacím. Lidé, kteří nevidí, mě často zahanbí tím, že vyhodnocují situace nebo proměny kolem sebe daleko přesněji a hlouběji než já." Říká se, že hodně poznáme z hlasu člověka. Ale není to vždycky pravda. Někdy může být hlas zkreslený nebo nepříjemný, nebo je řeč hůře srozumitelná, a přesto takový člověk je pro nevidomé přitažlivý a zajímavý. V čem si myslíte, že to je? "Musím o tom chvíli přemýšlet - aha, už to asi mám. Tady na Tyfloartu máme kamaráda, řezbáře. Není to žádný krasavec a i jeho řeč je zkreslená po mozkové obrně. Je to těžce slabozraký Jára Straka, kterého mají všichni rádi. Může si tady na Tyfloartu přisednout ke komukoliv, a lidi budou vždycky potěšeni. Je to jeho charisma, jeho bezprostřednost a laskavost, jeho radost i otevřenost ke sdílení všeho, co se tady děje. To je asi to kouzlo jeho krásy, která není vidět, dokonce možná ani slyšet, ale přesto tu je. Kdyby se Jára Straka nenarodil, svět by přišel o velmi půvabného člověka." Někdy se stává, že dlouho nepotkáme nikoho, kdo by nás povzbudil, kdo by nám ukázal, že svět kolem nás je lepší a hezčí než ho vidíme očima. Víte o někom, kdo dovede zažehnout světlo radosti a naděje, když se třeba ztrácíte v nějakých starostech? Líba mou otázku dlouho promýšlí: "S přáteli z Vervy se až na výjimky vídáme každý týden. Vždycky mne podepřou, když mám nějaká bebíčka. Ani o tom nemusíme mluvit, stačí být pospolu. Kdybych ale neměla před sebou toto setkání, asi bych zavolala Ivě Mojžíškové. Ona je moudrá, má úžasný humor a i zkušenosti, které ji vybavily do nepohody. Té bych zavolala, a jsem si jistá, že bychom se hodně brzy potkaly." Líba mne opouští, musí si ještě zopakovat monolog z Moliérova Lakomce. Já dosud sedím na své židli a myslím na Ivu Mojžíškovou. V duchu jí děkuju za její roztančené písničky a ruce létající nad klávesami, za rozverné říkačky, laskavé bonmoty a všechno, čím dovede lidi obdarovat, a to nejen na Tyfloartu nebo při představeních Vervy. Myslím i na její nekonečný talent k naslouchání. Iva Mojžíšková je člověk, který slyší trávu růst, dokonce určí, v které tónině si to ta tráva odbývá. Jenže její umění naslouchat nemá s absolutním sluchem nic společného. Exupéry říká v "Malém princi", že správně vidíme srdcem. Iva Mojžíšková srdcem hlavně slyší, ale zatím se o tom v knihách nepíše. Ve vedlejší místnosti svým kouzelným hlasem recituje Hana Gaňová verše Jacquese Préverta. Připravuje se na gala představení. Je to tak krásné, že mi běhá mráz po zádech. Mohla bych ji poslouchat hodiny. Na Tyfloartu, ale nejen zde, můžete potkat spoustu lidí, kteří nemají na mysli jen to, co mohou od světa získat. Zde je hlavním cílem někoho obdarovat. Někdo přinese písničku, někdo verše, jiný báječné věci vyrobené citlivýma rukama. Ten maluje obrázky a ten zas hraje na harmoniku. Můžete si vybrat svoje potěšení třeba na představení nebo na výstavě, případně na klubovém večeru nebo workshopu. Slibuji, že na Tyfloartu potkáte krásu i radost, překvapení z nečekaných setkání i lítost z loučení. Už sedím v hledišti ústeckého Národního domu. Zavírám oči ve chvíli, kdy na jeviště nastupuje kyjovský pěvecký soubor Pastelka s primášem Pavlem Švorbou doprovázejícím na akordeon. Když se fakt ani tím nejmenším zbytečkem zraku nedívám, vnímám nejen krásu písniček z jižní Moravy, ale také nadšení, odpovědnost i dřinu, která není vidět. Vnímám přání potěšit všechny, hlavně ty z nás, kteří jsou třeba smutní nebo se něčím trápí. Pastelka neselhává, za odměnu se jí dostává mocného potlesku. Mám stále zavřené oči a užívám si radost z toho, že jsem tady v Ústí nad Labem potkala tolik krásy, přátelství a vstřícnosti. Jaroslava Novotná # Vzpomínka na Lucku Po dlouhé těžké nemoci nás 9. listopadu minulého roku opustila JUDr. Lucie Víšková, komunitě zrakově postižených lidí známá jako obětavá a trpělivá poradkyně v sociálně právních otázkách. Se čtenáři bych se ráda podělila o její úvahy, přes které si svou kamarádku Lucku vedle společných zážitků také do sebe ukládám. Lucku jsem poznala krátce po jejím oslepnutí. Bylo jí tehdy osmnáct a do osvojování si života beze zraku se pustila s neuvěřitelnou energií a pracovitostí. Během několika měsíců se naučila chodit s bílou holí i číst a psát bodovým písmem. Měla jsem možnost sdílet s ní její první prožitky se slepotou a obdivovat její systematičnost a odhodlání, které záhy zúročila při úspěšném studiu práv na Karlově univerzitě. Se stejnou vervou se pustila i do závodního plavání, kde se brzy vypracovala mezi naši zrakově postiženou špičku a byla nepřehlédnutelná i na mezinárodních závodech. K Lucce patřila jistá důstojnost a zároveň půvab. Možná v ní zůstalo něco z mažoretky, kterou v dětství byla. Lucka kolem sebe šířila klidnou radost, působila šťastně a nestěžovala si, ale vlastně svůj vnitřní svět druhým jen tak neotvírala. Před čtyřmi lety jsem oslovila několik nevidomých lidí a položila jim sadu stejných otázek týkajících se jejich osobního vnímání života beze zraku. Text, který tak vznikl, publikovaly na podzim roku 2008 Literární noviny pod názvem "Jak obrátit palačinku". Součástí textu bylo i Lucčino rozjímání. Čtenářům ZORY ho předkládám jako vzpomínku na vzácného člověka. Luci, tvůj otisk ve mně zůstává. Pavla Co považuješ za nejdůležitější pro to, aby byl člověk schopen vést spokojený život i beze zraku? "Myslím, že pro spokojený život beze zraku je důležité (stejně jako v případě "spokojeného" života vidícího člověka) zejména to, aby měl člověk subjektivně pocit, že má možnost uspokojovat své životní potřeby, že realizuje svůj "životní plán", byť mu do toho někdy "osud" zasáhne." Kdybys zázrakem dostala jeden den vidění, jak bys s ním naložila? "Toulala bych se po "světě" a pozorovala bych vše kolem sebe - lidi, přírodu, město, obchody. Ráda bych viděla, co se za dobu mého nevidění změnilo. Líbilo by se mi mít ten jeden den zase pocit, že je člověk pohlcen v davu a přitom čerpá tolik dojmů, aniž by sám strhával pozornost. Prošla bych si cesty, kterými nejčastěji chodím, a pozorovala bych vše kolem sebe. Zajímalo by mě, jak by se lišily moje dojmy z míst, která znám jen z doby, kdy už jsem neviděla. Také bych ráda zašla na mši a pozorovala rituál bohoslužby. Šla bych si možná vybrat nějaké věci do obchodu - nevím co přesně. Nechala bych se jako dříve "inspirovat" tím, co mě "osloví" - nějaký obraz, obrázek, dekorativní předmět do bytu, záclony, závěsy nebo povlečení na peřiny. Bylo by mi příjemné, že jeden pohled na takovou věc by mi ji navždy vtiskl do paměti. Také bych si listovala v obchodech knihami a pak bych si večer nějakou knihu četla v posteli. Dívala bych se z okna mého nového bytu, abych si vtiskla do paměti výhled. Chvíli bych si listovala atlasem světa, prohlídla a srovnala bych si všechny fotky, které mám, a učila bych colortest (pomůcka sloužící k určování barev) popisovat barvy podle vlastního vnímání, na chvíli bych se podívala do počítače, např. na jednotlivé druhy písma, rozložení obrazovky, internet... Zašla bych na nějaká místa z dětství a z doby svého "vidění"..., pozorovala bych našeho psa a malého synovce..." Co umíš lépe než většina těch, co vidí? "Žít spokojeně, i když nevidím..." Co na životě beze zraku pokládáš za nejobtížnější? "Ztrátu určité míry svobody." Má nevidět podle tebe i nějaké výhody? Pokud ano, prosím, uveď jaké. (Co vidícím lidem rozhodně nezávidíš?) "Líbí se mi, že si člověk může do určité míry "přikreslovat" svět podle svých představ a také se mi někdy zdá, že od okamžiku, odkdy nevidím, je jakoby snazší se "překonávat", spousta věcí jakoby pro mne představuje mnohem snadněji řešitelnou věc, což však může být přirozeně způsobeno i věkem." Máš dojem, že ti kvůli nevidění něco podstatného v životě uniká? Existuje něco, čemu proto, že nevidíš, nerozumíš, nemůžeš to plně pochopit? "Možná mi někdy uniká více času. Nevnímám to příliš často, ale někdy jsou chvíle, kdy si uvědomím, že kdybych viděla, poradila bych si v určitých situacích rychleji... a trochu mi schází, že nemohu reagovat na lidi, nevšimnu si (na první pohled), že jsou např. ostříhaní, že jim to sluší. Bylo by příjemné na ně moci reagovat. Mimoverbální komunikace funguje pouze jedním směrem a obousměrně by to bylo lepší." Co v tobě vyvolá zážitek krásna? "Vnitřní pocit spokojenosti, který způsobí třeba jen příjemná vůně ve vzduchu, nějaká atmosféra..." Je něco, co ti na nás nevidomých vadí, co tě dráždí? "Ne, nic konkrétního, respektive specifického. U nevidomých mě dráždí stejné věci jako u vidících." Když už máš nevidět, připadá ti na životě beze zraku také něco naprosto skvělé? "Zdá se mi skvělé, že jde i bez vidění zvládnout tolik věcí. Kdybych měla porovnat život v době, kdy jsem viděla, a teď, když nevidím, vždy mě napadne přirovnání filmu a knihy. Když jsem dříve znala nějakou knihu, podle níž byl později natočen film, často se stalo, že se mi kniha líbila víc než film, respektive mě film někdy zklamal, a zároveň byly případy, kdy film představoval neskutečný zážitek. No a život se zrakem se více podobá sledování filmu a život beze zraku se zase více podobá čtení knihy ..." Chtěla bys něco dodat k tomu, jak se nevidění vidícím běžně představuje? Myslíš, že se o životě poslepu ještě něco důležitého lidem nesděluje? "Myslím, že dnes mají lidé možnost se toho o "nevidění" dozvědět dost, ale chápu, že každý má málo času, a tak je mnohdy nucen informace, které k životu nepotřebuje, nezjišťovat, respektive "vypouštět". Osobně ráda představuji "nevidění" co možná nejpřirozeněji. Nemám příliš ráda extrémní a vyhrocené vyobrazení nevidomých lidí, tedy že se na ně společnost dívá jako na "nadpřirozené bytosti", které umí to, co "rozumem pochopit nelze", nebo naopak jako na nesvéprávné "zoufalce a chudáky". Zkrátka si myslím, že takové ty stereotypní představy o čemkoli nejsou dobré, mnohdy se nezakládají na pravdě a brání lidem přemýšlet o věcech přirozeně." Ptala se a písemně zpracovala Pavla Kovaříková - Valníčková # Z výsledků soutěží v psaní a čtení Braillova písma Na jaře letošního roku vyhlásila redakce ZORY ve spolupráci s krajskými koordinačními radami SONS, krajskými TyfloCentry a Výrobním družstvem nevidomých Spektra soutěže pro zrakově postižené ve čtení Braillova písma, v psaní na mechanickém psacím stroji (Pichtův psací stroj), v psaní na tabulce, v psaní na počítačové klávesnici, ve čtení, psaní a korektuře textu na EasyLinku 12. V neděli 2. října proběhlo v prostorách Městské knihovny finále těchto soutěží za účasti 35 soutěžících z celé republiky. Dodatečně se do soutěže přihlásily i dvě školačky, sestry Bukociovy, a nenechaly se dospěláky zahanbit. Konečné výsledky v jednotlivých disciplínách vypadaly takto: Ve čtení Braillova písma v kategorii A - nevidomí od narození - zvítězil Roman Holík s počtem 221 slov. Ve čtení Braillova písma v kategorii B - později osleplí - zvítězila Věra Vondráčková s počtem 94 slov. V psaní na Pichtově stroji se jako první umístila Monika Krchovová s počtem čistých úhozů 471. V psaní na tabulce byl první dr. Ondrej Čanecký s počtem 142 napsaných znaků. V psaní na klávesnici zvítězila s počtem 1 243 bodů Zuzana Třeštíková. V práci s EasyLinkem byl na prvním místě Petr Čermák. Všichni soutěžící obdrželi v upomínku hodnotné dárky od pořádající organizace i od sponzorů. Stále se zlepšující výsledky těchto soutěží svědčí o tom, že bodové písmo je pro jeho uživatele neocenitelným pomocníkem při zvládání gramotnosti. DK # Prvních pět První skupina pěti vybraných zájemců úspěšně zakončila 27. září rekvalifikační kurz Operátor digitálního přepisovacího systému. Kurz probíhal od 5. září 2011 v Praze na Pankráci v sídle Newton Technologies v Praze, která rekvalifikační kurz na základě zakázky od SONS ČR v rámci projektu "Využití moderních technologií při integraci osob se zrakovým postižením na trh práce" realizuje. Těchto prvních pět zájemců bylo pilotní skupinou nejen pro otestování kompatibility a funkčnosti přepisovacího programu Newton Dictate a programů pro práci s PC pro osoby se zrakovým postižením, ale také byli první zkušeností s prací s OZP lektorského týmu Newton Technologies. Výsledkem bylo pět nově vyškolených operátorů, kteří budou mít v následujících třech měsících možnost vyzkoušet si svou novou odbornost v rámci tzv. "práce na zkoušku" a získat tak ve svém oboru tolik důležitou pracovní praxi (krátký pracovní poměr). Operátoři jsou po vyškolení odborníky v oblasti převodu mluveného slova do textu, tj. jsou schopni on-line převést jakékoliv jednání (např. soudní jednání nebo jednání zastupitelstva) a tím zcela nahradit zapisovatelku, která je při přepisu mnohem pomalejší. Také jsou schopni rychle a efektivně převádět do textové podoby například vysokoškolské přednášky, zpravodajství z TV nebo rozhlasu, nebo jiné audiosoubory, které je třeba uchovávat v textové podobě např. z důvodů archivace nebo ukládání a vyhledávání v databázích. Další výběrové kurzy budou probíhat v lednu a únoru 2012. V případě zájmu kontaktujte pracovnici SONS Adélu Knížetovou, tel. 775 722 792 nebo e-mail: knizetova@sons.cz. Alice Martínková # Chceme pomáhat Rozhovor s Martinem Ditmarem, generálním ředitelem SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., partnerem projektu Bílá pastelka Ve společnosti SPAR ČOS pracujete od roku 2010. Mohl byste nám ji blíže představit? "SPAR je silným mezinárodním retailerem působícím ve více jak třiceti zemích Evropy, Afriky, Asie a Austrálie. SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., patří do skupiny SPAR Rakousko a na českém trhu zaujímá poměrně výraznou pozici. V současné době provozujeme celkem 38 obchodů - z toho je 33 hypermarketů INTERSPAR a 5 supermarketů SPAR, ve kterých pracuje přes 4 500 zaměstnanců. Filozofií naší společnosti je nabízet zákazníkům široký sortiment kvalitních a čerstvých produktů za příznivé ceny, a to jak v hypermarketech INTERSPAR a supermarketech SPAR, tak i ve velkokapacitních samoobslužných restauracích INTERSPAR, které se mohou pochlubit velkým výběrem jídel a nápojů včetně možnosti posezení v příjemné atmosféře, a dále v kavárnách Tutto Bene a občerstveních Cafe Cappuccino To Go." Jaký je rozdíl mezi hypermarkety INTERSPAR a supermarkety SPAR? "Hlavním rozdílem je velikost prodejní plochy a šíře nabízeného sortimentu. Hypermarkety INTERSPAR jsou plnosortimentní samoobslužné prodejny s prodejní plochou od 3 000 m2 do 6 000 m2. Zákazníci zde mohou vybírat z téměř 40 000 druhů zboží, a to jak potravin, tak výrobků ze segmentu non food (drogerie, kosmetika, domácí potřeby, papírnictví, hračky, textil, elektronika a další). Supermarkety SPAR mají prodejní plochu od 600 m2 do 1 200 m2 a na rozdíl od hypermarketů INTERSPAR jsou důležitým nákupním místem pro sídliště nebo městské části. Všechny supermarkety mají snadnou dostupnost MHD a velkou parkovací plochu. Koncept výstavby supermarketů je postaven na možnosti rychlého nákupu a stálých zákazníků. Supermarkety SPAR nabízejí široký sortiment čerstvého a kvalitního zboží pro každodenní nákupy, jako například pečivo, čerstvé maso, uzeniny, sýry, zeleninu a ovoce. Samozřejmě i zde mohou naši zákazníci nakoupit řadu výrobků z non food sortimentu, jako například základní hygienické a drogistické prostředky, sezonní výrobky a další." ČERSTVĚJI UŽ TO NEJDE! Obchodní řetězec SPAR ČOS odstartoval novou kampaň, jejímž ústředním motivem je čerstvost. Co to v praxi znamená? "Jak jsem již zmínil, našim zákazníkům se snažíme nabízet široký sortiment čerstvých a kvalitních potravin a přizpůsobovat ho potřebám a přáním lidí, ale i novým trendům v oblasti food i non food výrobků. Tímto směrem jsme proto zaměřili i naši novou kampaň s příznačným názvem "Čerstvěji už to nejde!" Díky ní předáváme zákazníkům informace o našem širokém sortimentu zaměřeném na čerstvost pečiva, masa, ovoce a zeleniny, ale i na kvalitní a čerstvé mléčné výrobky. Sdělujeme tím, že prodejny INTERSPAR jsou tím pravým místem pro kvalitní velké rodinné nákupy. Vlastní pečivo je připravováno v prodejnách INTERSPAR ručně a peče se tak, aby bylo v nabídce čerstvé od rána do večera. Díky dodržování tradičních postupů kynutí a pečení je pečivo lahodné a vydrží dlouho křupavé. Za zmínku určitě stojí fakt, že SPAR ČOS přidává do chlebového těsta čerstvý kvas, nejedná se tedy o žádný koncentrát. Týká se to chleba kmínového, česnekového, škvarkového a dalamánku. Sortiment vlastních pekařských produktů pečiva doplňuje SPAR ČOS o kvalitní dodavatelské pečivo a dopeky. Velký důraz v rámci nového konceptu je rovněž kladen na regionální dodavatele." Má SPAR ČOS také privátní značky výrobků? "Pochopitelně se neorientujeme pouze na výrobky od českých a zahraničních dodavatelů, ale nabízíme zákazníkům také vlastní privátní značky (celkem 23), které jsou určeny pro jednotlivé skupiny spotřebitelů. Pro příklad mohu uvést několik z nich. Privátní bioznačka SPAR Natur*pur zahrnuje chutné, kvalitní, čerstvé a především zdravé potraviny, které odpovídají všem zásadám bio. V současné době čítá řada biopotravin značky SPAR Natur*pur více než sto výrobků. Privátní značka Spar free from pomáhá s přípravou pokrmů lidem, kteří mají speciální stravovací potřeby. Výrobky Spar free from neobsahují lepek ani laktózu. Výrobky S-Budget nabízejí přes dvě stě kvalitních výrobků denní potřeby za diskontní ceny. Tato značka letos na českém trhu oslavila již třetí narozeniny a mezi našimi zákazníky se těší stále větší oblibě. Jednou z posledních novinek mezi privátními značkami je SPAR Feine Küche nabízející dvacet hotových pokrmů domácí i mezinárodní kuchyně z těch nejlepších ingrediencí zaručujících skvělou chuť. Díky těmto skvělým výrobkům ušetříte mnoho času s přípravou oběda či večeře, a navíc si všichni pochutnají. Mezi nejoblíbenější výrobky této značky patří česká klasická jídla jako svíčková nebo rajská s knedlíkem." SPOLUPRÁCE SE SONS ČR Podporuje společnost SPAR ČOS nějaké charitativní akce? "Vzhledem k tomu, že si uvědomujeme, jak důležité místo má mezi lidmi snaha pomáhat druhým, a tímto heslem se také řídíme, snažíme se udělat maximum pro všechny své zákazníky. Tedy i pro ty z nás, kteří mají život zkomplikovaný určitým handicapem. A proto jsme se také stali partnerem projektu Bílá pastelka. Do řady našich hypermarketů INTERSPAR jsme umístili černého plyšového psa, který slouží jako pokladnička Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých v ČR (SONS ČR). Ke sbírce Bílá pastelka se dne 12. října připojili nejen zákazníci, ale také zaměstnanci hypermarketů INTERSPAR a supermarketů SPAR. Věříme, že tak pomůžeme alespoň částečně podpořit výukové programy pro nevidomé, slabozraké či jinak zrakově postižené. A. T., red. # Základní přístupy v konstrukci bílé hole (Pokračování) O komfortu chůze s orientační holí i její schopnosti získávat a přenášet hmatové informace rozhoduje vedle těla hole také dolní koncovka a rukojeť. Dolní koncovka přichází do styku se zemí a je tak vlastně "sběratelem" hmatových informací. Může mít různý tvar, velikost, konstrukční provedení (pevná nebo rotační) i materiál, z kterého je vyrobena. Z hlediska velikosti obecně platí, že malá koncovka má nižší hmotnost (tzn. příznivější polohu těžiště hole) a také lepší schopnost "číst" terén. Naproti tomu větší koncovka (s větším poloměrem) snáze překonává drobné nerovnosti (nezadrhává se na nich) a také znamená větší zásobu materiálu na obroušení (vyšší životnost). Problém s obrušováním lze řešit volbou otěruvzdorných materiálů (kov či keramika), které ovšem mají zpravidla vyšší hmotnost, vyšší cenu a také vydávají silnější zvuk při práci s holí. Ten může být pro někoho žádoucí (práce s odraženým zvukem - echolokace), pro jiného naopak rušivý. Konstrukční provedení dolní koncovky úzce souvisí s technikou chůze. Pevná koncovka se využije při chůzi kyvadlové, pokud se hůl nezvedá (technika kluzně-kyvadlová), je vhodnější koncovka rotační. Rukojeť orientační hole musí být tvarována tak, aby umožňovala správný způsob držení, přitom by její materiál neměl klouzat ve zpocené ruce ani studit v zimě. Příliš měkká rukojeť tlumí nejen nárazy, ale bohužel i hmatové informace přenášené do ruky. Z výše popsaného je zřejmé, že pro uživatele je žádoucí, aby měl na výběr více variant lišících se nejen provedením těla, ale i typem koncovky a rukojeti. Tím se zvyšuje šance, že získá hůl, která mu "sedne" a tím usnadní jeho orientaci a mobilitu. Miloš Svárovský # Tyflonet. cz TyfloCentrum Olomouc, o. p. s., zahájilo koncem září oficiální provoz webových stránek Tyflonet na adrese www.tyflonet.cz. Stránky budou sloužit jako informační portál a rozcestník shromažďující nejen informace pro osoby se zrakovým postižením, ale také informace pro širokou veřejnost zajímající se o problematiku zrakového postižení. Tyto webové stránky jsou navrženy a přizpůsobeny tak, aby se v nich návštěvník dobře orientoval při použití zvětšovacích programů, ale především, aby byly co nejvíce kompatibilní s hlasovými odečítači, a tak byly snadno přístupné i zcela nevidomým uživatelům. "Internetové stránky, které by nabízely specifické informace z široké oblasti vzdělávání, péče a sociálních i dalších služeb pro osoby se zrakovým handicapem, po celá léta chyběly. Díky evropskému projektu se nám podařilo tento dlouho zamýšlený záměr uskutečnit," řekl ředitel obecně prospěšné společnosti TyfloCentrum Olomouc, Jan Příborský. Tyflonet.cz je rozdělen do přehledných informačních sekcí: - sociální služby - vzdělávání - kompenzační pomůcky - specializované zdravotnictví - informační zdroje - volnočasové aktivity. Každá sekce je jasně strukturovaná a obsahuje co největší množství informací, adres a odkazů z oblasti problematiky zrakového postižení. Uživatelé mohou také využívat diskusního fóra a zasílat svoje příspěvky, náměty a připomínky. Mohou si taktéž nastavit automatické zasílání novinek do své e-mailové schránky nebo si nastavit RSS informační kanál. Na realizaci webových stránek se velkou měrou podíleli klienti tréninkového zaměstnávání TyfloCentra Olomouc, o. p. s., pod vedením střediska Mgr. Jany Blümlové. Tato aktivita je součástí právě realizovaného projektu "Komplexní program podpory zaměstnávání osob se zrakovým postižením v Olomouckém kraji". Projekt je financován z evropského sociálního fondu z operačního programu "Lidské zdroje a zaměstnanost" a ze státního rozpočtu ČR. Pro více informací kontaktujte: Mgr. Jana Šmídová, tel. 588 500 522, e-mail: smidova@tyflocentrum-ol.cz # 10 let Hudebního nakladatelství ČR Sbírka hudebnin Českého rozhlasu se tvořila v přímé souvislosti s potřebami hudebního vysílání již od vzniku orchestru Radiojournalu a počátků hudebního vysílání v roce 1926 a obsahuje dnes přes 120 tisíc titulů všech žánrů. Ve sbírce je také řada zajímavých rukopisů slavných autorů nejen v oblasti vážné hudby, ale i jazzových a tanečních skladeb psaných pro Big Band Radio Praha nebo TOČR, případně i českých populárních písní, které se točily ve studiích Československého rozhlasu. Snaha o širší zpřístupnění této vzácné sbírky veřejnosti vedla k založení hudebního nakladatelství Českého rohlasu. Na počátku byla myšlenka a entuziasmus několika jedinců a postupem času se činnost zdokonalovala a profesionalizovala. Záměrem bylo i udržení odborníků z oblasti kompozice, hudební vědy a notace v ČRo, aby se dnes tělesa nahrávající ve studiích ČRo mohla spolehnout na kvalitní zápis, ať už jde o kritická vydání barokní hudby či současné skladby se speciální notací. Nakladatelství vydalo od roku 2001 přes 250 publikací, které jsou rozděleny ve čtyřech řadách a přispívá k propagaci a šíření dobrého jména Českého rozhlasu, jakožto tradičního nositele hudební kultury a k napňování jeho veřejnoprávního poslání. Pro výrobu a vydávání hudebnin v základní řadě - 20. století a soudobá hudba - je základem spolupráce s vysílacími okruhy a Symfonickým orchestrem ČR. Tzv. základní řadu tvoří nejen díla autorů meziválečné a poválečné generace s blízkým vztahem k Radiojournalu a Čsl. rozhlasu, ale připravují se dále premiéry děl soudobých autorů včetně šíření a propagace nejmladší skladatelské generace. Poptávka po zpracování historických autografů či opisů a dobových tisků, uložených v archivu ČR byla v roce 2006 impulsem pro vznik samostatné historické řady TAM (Thesaurus Antiquae Musicae). Cílem je vydávání historické hudby českých autorů období baroka a klasicismu v kvalitě kritického vydání, připravit tak skladby nejen pro natáčení, ale i zpřístupnění širší veřejnosti a zachovat jejich autenticitu a historickou hodnotu. Rozhlasová sbírka obsahuje 5 402 starých tisků a dobových opisů především českých autorů 17. a 18. století. Významnou součástí této řady archiválií je sbírka darovaná Radiojournalu v letech 1932 - 1934 tehdejším ředitelem OSA Karlem Ballingem. Československý rozhlas byl v minulosti také významným producentem populární a jazzové hudby a vedle Supraphonu a Pantonu se zde vyráběla řada známých populárních písní jak samostatně, tak i v koprodukci. Z této doby čerpá i řada Radioalbum, která se od roku 2004 snaží přiblížit a uchovat tento odkaz původních českých písní v kvalitních úpravách v dnešní záplavě světové produkce populární hudby. Výběr skladeb je určen pro užití žáků základních uměleckých škol a amatérů všech věkových skupin. I v českém jazzu vznikla řada vynikajících skladeb a po mnoha z nich stále rostla poptávka. Hudební nakladatelství se tedy rozhodlo k rozšíření své produkce i v této obasti. Populární řada a jazz vzbuzují pozornost na seminářích ředitelů a pedagogů ZUŠ a rovněž i na setkáních s asociací hudebních knihoven. Zajímavostí je, že tyto dvě řady jsou vydávány i v Braillově písmu. Výtisky jsou předávány všem školám pro nevidomé a slabozraké v ČR na pravidelných setkáních. Naposledy to bylo na slavnosti u příležitosti 10 let Hudebního nakladatelství Českého rozhlasu ve středu 19. září. Jiří Dohnal - kráceno # P O Z V Á N K A Jménem občanského sdružení Hepa si vás dovolujeme pozvat na mikulášský víkend, který letos proběhne od pátku 2. prosince do neděle 4. prosince v příjemném prostředí Českomoravské vrchoviny, zhruba 5 km od městečka Letovice v penzionu Svitavice. Penzion se nachází kousek od přehrady Křetinka v krásné přírodě. Ubytování je zajištěno ve dvou- tří- a čtyřlůžkových pokojích, sociální zařízení je společné a nachází se na každém patře. Stravování bude v podobě plné penze, snídaně formou švédských stolů, obědy i večeře přímo v restauraci penzionu, která bude otevřena jen pro nás. A co vás čeká? Rozhodně vás i vaše pejsky neminou různé soutěže za asistence profesionální cvičitelky vodicích psů Ing. Heleny Nerglové, která bude ochotna zodpovědět vaše případné dotazy, co se psích průvodců týče. Dále návštěva čerta s Mikulášem; pokud počasí dovolí, tak i pořádná procházka zimní přírodou, kde se budou moci vyřádit jak pejsci tak i jejich páníčci, a další překvapení. Celková cena pobytu je 1 300 korun, v ceně je zahrnuto ubytování na dvě noci, plná penze, průvodce a doprava z Letovic do penzionu a zpět. Je-li to ve vašich silách, pokuste se, prosím, zajistit si průvodce sami. Pokud to možné nebude, zajistíme vám ho my. Uzávěrka přihlášek bude 15. listopadu, do kdy je nutné i zaplatit zálohu ve výši 650 korun. Odkaz na stránky penzionu: http://www.svitavice.cz Máte-li tedy zájem se pobytu zúčastnit, nebo se chcete na cokoliv ohledně akce zeptat, kontaktujte nás. Veškeré informace k pobytu poskytuje a přihlášky přijímá Petra Bezáková e-mail: calanchoe@seznam.cz mobil: 605 510 729 # ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY Řídí kandidát mistra šachu Stanislav Juříček (Vsetín) Úloha č. 11: Juříček S., (Vsetín) (Originál) Bílý: Kh4, Dd1, Se7, Jc7, Pf6 (5) Černý: Kf7, Sa3, Jf8, Pf4, f5 (5) Mat 3. tahem (C+) Dnešní trojtažka patří mezi ty jednodušší vzhledem k tomu, že úvodník se téměř nabízí sám. Ale přesto je úloha sestavena podle obecně uznávaných kritérií: má dvojtahovou hrozbu a více variant (celkem čtyři). Pěknou svůdností je 1.Dh5 ?, což by vyšlo jen po 1.-Kg8 2.f7 Kg7 3.Je8#. Černý má však kontrašach 1.-Jg6+!, který je nutné navíc respektovat již z úvodní pozice. Doufám, že se ho nezaleknete a na řešení zakrátko dojdete. Řešení úlohy č.9 (Juříček) ze září 2011: Pokus 1.Dd3? vyvrátilo 1.-Sf3!, další tři 1.Db8/c7/d6? zase 1.-Kxg4!. Na zdolání černého krále platilo pouze 1.De8! (2.Dxh5#) s trojicí matů 1.-hxg4 2.Dh8#, 1.-Kxg4 2.De4#, 1.-Sxg4 2.De1#. Hezká miniaturka! S. J. Správné řešení nám v termínu zaslali: František Skoumal z Bludova, Antonín Maňák z Louky nad Veličkou, Ladislav Papp z Popradu, Kostas Zisolpulos ze Dvora Králové, Josef Lachman z Mladé Boleslavi, Miloš Černý z Brna, Vladimír Vacek z Třebíče, Petr Šíma z Chromče a Irena Šourková z Děčína. r. # Smutné loučení V neděli 2. října nás navždy opustil Petr Kopřiva z Mělníka (* 19. 4. 1957 ), což je další velká ztráta pro zrakově postižené šachisty. Pocházel z vícečlenné rodiny, byl předposledním synem u Kopřivů. Na jeho zdravotním stavu se podepsala silná cukrovka, a i když všechno velmi hlídal, tak neuhlídal, tato nebezpečná nemoc nad ním zvítězila. Zanechal tady manželku, která mu byla po celý život velkou oporou, dceru Jarušku a letošního malého vnuka Honzíka, kterého nadevše miloval. Cukrovka se s ním skamarádila natolik, až úplně oslepl. Šachy ovšem hrával i jako nevidomý velmi dobře a mezi nás přišel v roce 1995. Byl bojovníkem k pohledání. Hned patřil mezi nejlepší naše zrakově postižené šachisty a byl zařazen do reprezentačního družstva. Jeho prvním vystoupením na mezinárodní půdě byla olympiáda v Brazílii v roce 1996, a dále jeho účast v reprezentaci pokračovala v roce 1997, 1998, 1999 a jeho předposledním reprezentačním vystoupením byla olympiáda v polském Zakopaném. Poslední jeho mezinárodní akcí bylo mezinárodní mistrovství Slovinska v roce 2001, po kterém se jeho zdravotní stav zhoršil natolik, že již nemohl absolvovat dlouhodobé šachové turnaje a hrával jen klubové jednodenní mistrovské zápasy za Mělník. Šachy pro Péťu byly vším a podřídil jim ve svém životě vše. Jeho odchodem ztrácí naše šachová organizace velmi dobrého šachistu a výborného kamaráda. Navždy zůstane uchován v našich srdcích. Čest jeho památce! Zdeněk Horák # Lovosické házení V neděli 11. září se v Lovosicích na stadionu u Labe uskutečnil 6. díl "Vrhačské tour 2011". Díky pozvánce zdravých atletů to byla u nás letos jediná příležitost pro dospělé nevidomé milovníky atletiky oficiálně poměřit svou výkonnost. Ačkoli v pestrém startovním poli žen a mužů, od žáků takřka po kmety, byla skupina našich pěti vrhačů-veteránů nejpočetnější, pod vedením zasloužilého trenéra ČSTV Ladislava Krajíčka a s mladými asistenty dokázala zvládnout trojboj za dvě hodiny. Pravdou je, že oproti loňsku nám mimořádně přálo i počasí. Žel výkony jsou s přibývajícím věkem povážlivější. A jak soutěž dopadla? Ve vrhu koulí si očekávané prvenství vybojoval Miloš Burda z AC Teplo Kladno (6,58 m) před Vladimírem Krajíčkem a Ladislavem Půtou. Ve vedlejším diskařském sektoru potvrdil roli favorita nejhodnotnějším výkonem dne Vladimír Krajíček z TJ Lovochemie Lovosice (18,51 m), o druhé místo soupeřili Miloš Burda s Oldřichem Machem z Ústí nad Labem. V hodu oštěpem překvapivě zvítězil po úrazu handicapovaný Ladislav Půta z AC Teplo Kladno (17,14 m), který za sebou nechal mnohonásobné mistry republiky V. Krajíčka a O. Macha. Zatímco v loňském roce se výsledek trojboje určil součtem pořadí v jednotlivých disciplínách, letos pořadatelé použili bodové ohodnocení výkonů z vícebojařských tabulek. Přesvědčivě tak tentokrát zvítězil Vladimír Krajíček (615 b.); mezi 2. a 4. místem Burdy, Půty a Macha nebyly velké bodové rozdíly. Na konci skončil Karol Mihalovič z Ústí nad Labem, na jehož výkonech se kromě absence tréninku projevila i malá ctižádostivost. V. K. # Zvítězil Miki Ďurko V sobotu 24. září se odehrál v Olomouci za účasti 24 hráčů tradiční mezinárodní turnaj jednotlivců v showdownu "O pohár tamního TyfloCentra". Hráči byli rozlosováni a nasazeni do šesti skupin, z nichž postupovali první dva do dalších vyřazovacích bojů. Nakonec zůstali tři vítězové a tři poražení, kteří už hráli každý s každým. Loňské vítězství neobhájil Pavel David, kterého vyřadil Dušan Milo ze Žiliny, který skončil nkonec druhý na raketě Mikiho Ďurka. Miki hrál v obrovské pohodě a hra se mu dařila. Bez prohry postoupil a nakonec vyhrál. Krásný pohár naplnil svým vynikajícím likérem a všichni s ním zapili jeho vítězství. Z hráčů pořádajícího oddílu se nejlépe umístil Tonda Kubáč, který skončil na 3. místě a Květa Trnečková, která jako jediná z žen postoupila do nejlepší dvanáctky hráčů. "Vyřadil mě Miki, ale prohrát s vítězem není taková potupa, protože Miki hrál opravdu skvěle," konstatovala Květa Trnečková. Na konec slavnostního vyhodnocení na přání nejúspěšnější hráčky zazpíval účastníkům Marián Bango. Květoslava Trnečková # Sportování v Brně V sobotu 8. října se uskutečnil v Brně mezinárodní turnaj v showdownu, "Brno Show 2011". Pořadatelům, Tandemu Brno a odbočce SONS Brno-střed, se přihlásilo 24 hráčů: z České republiky 19, ze Slovenska 5. Na naše zápolení se přijeli podívat i hosté z Polska. Záštitu nad turnajem převzal primátor města Brna Bc. Roman Onderka, MBA. V krásném prostředí ÚSP pro zrakově postižené v Brně-Chrlicích se odehrávaly zápasy na vysoké úrovni. Hrálo se na třech stolech. Nejdříve ve skupinách každý s každým, a dále pak vyřazovacím způsobem. Ke konečným výsledkům jsme se dopracovali po 17. hodině. Ještě než se dovíte, jak to dopadlo, tak bych rád poděkoval všem organizátorům, dobrovolníkům, městu Brnu, panu primátorovi, sponzorům - Sportingbetu, odbočce SONS Brno-střed, a zvláště pak vedení a pracovníkům ÚSP Chrlice, kteří nám umožnili v jejich prostorách turnaj připravit. Po celou dobu turnaje se o nás vzorně starali. Náš dík patří i všem hráčům a rozhodčím za hladký průběh. A jak to dopadlo? 1. místo patří Luboši Zajícovi ze Zory Praha, druhé místo Pavlu Michelfeitovi z Tandemu Brno a třetí skončil František Koplík z TJ Jiskra Kyjov. Krásné poháry a medaile, které věnoval Magistrát města Brna byly předány, ať tedy žije "Brno Show 2012"! Pavel David Dovolte, abych využila tohoto příspěvku a přidala svých pár slov. Pavel David píše skromně jen o tomto turnaji, ale jeho spoluhráči i my v odbočce víme, že dosahuje krásných umístění v turnajích showdownu pořádaných nejenom v Brně, dokonce i mimo republiku. Za naši odbočku hrají i jiní hráči, o tom se rozepíšeme jindy; další naši členové hrají kuželky a my ostatní za nimi "kulháme" s trekingovými holemi po Brně a okolí a v disciplínách při soutěži "Chrlická žaba", kterou každoročně pořádá ÚSP Chrlice. Tady mohu podpořit Pavlovo vyjádření o nádherném prostředí a pefektním přístupu všech zaměstnanců ústavu. Sportovní zdar a všem dobré zdraví přeje Marie Tlačbabová