SONS Šumperk. Vzpomínka na Hedviku.

Vzpomínka na Hedviku.

V srpnu nás opustila paní Hedvika Rašková, která založila oblastní odbočku SONS Šumperk a která zde pracovala dlouhá léta jako předsedkyně. Pomáhala založit oblastní odbočku Jeseník, dále pracovala v krajské Koordinační radě, v Republikové radě a sociální komisi SONS.

Při příležitosti nedožitých 83. narozenin jsme se sešli na oblastní odbočce v Šumperku, aby jsme na ni společně zavzpomínali.

Mnozí si ji pamatují jako moudrou, vzdělanou, skromnou dámu, která nezkazila žádnou legraci. Michal napsal: „Vždy, když bylo třeba, pomohla mi při řešení problémů osobních i pracovních. Anička děkovala za dodání chuti do samostatného života ve své domácnosti a krásné společné večery. František vzpomínal na paní Raškovou jako na člověka s velkým „Č“ a velkým úsměvem. Tomáš poděkoval za „nakopnutí“ do života a pomoc při řešení osobních záležitostí. Pro Zdenka bylo velkým štěstím, že s ní mohl sdílet kousek přítomnosti, byla pro něj kouzelnou dámou a velkým vzorem.

Přišlo i na veselé příhody, které jsme s ní prožili. Zdeněk K. vzpomněl na divoký tanec při pobytu v Luhačovicích. Vzpomnělo se i na zájezd do Polska se zapomenutými doklady a také na její typické hlášky: „Nenalévejte mi druhou sklenku, já pak sedám chlapům na klín a zpívám.“ Nedávejte to jídlo přede mne, já jsem jak retriver.“

Paní Hana Jílková nám poslala pro Hedviku báseň, o kterou se s vámi podělíme a zároveň rozloučíme.

Když jen tušíme

Cítíš jak sluníčko hřeje,

hned láska s krásnem se do srdíčka vleje.

Slabost zraku nebrání spoustě pocitů,

tvé ruce hovoří o touze, také o citu.

Tvarují sny i odvážné myšlenky,

vysní si jaro i modré pomněnky.

Krásné jsou rukou doteky,

ty dětské – cítíme snad na věky.

Pravdivost přátelství stisk ruky odhalí,

smuten ať je ten, kdo ještě může a zahálí.

Když přítel podanou ruku stiskne,

nemožné stane se rázem jisté.

I když jen tušíme s hvězdičkami nebe,

do své práce dáváme cit a sami sebe.

Máme své touhy, přání, smutky i radosti,

naše ruce napoví o mnohé dovednosti.

Všichni žijeme vedle sebe,

patříme pod jedno velké nebe.

Braňme smutku rozdávat stín,

vítejme lásku se štěstím.

Rostislav Miller