Několik otevřených řečnických otázek

Výroky prezidenta republiky z minulého čtvrtku nám všem, koho se to může bezprostředně týkat, daly věru hojně potravy k přemýšlení. SONS už k věci tiskovou zprávu vydala (viz http://informace.sons.cz/redakce/Aktivisticke-inkluzi-NE-informovane-volbe-ANO-P4002458.html ). Tiskovou zprávu vydala dokonce bezprostředně po „incidentu“ i Rada organizací zdravotně postižených (viz http://www.nrzp.cz/aktualne/informace-predsedy-nrzp-cr/1305-informace-c-5-2015-tiskova-zprava-k-vyjadreni-prezidenta-republiky.html ). Na některé závěry tiskové zprávy podepsané předsedou NRZP odpovídá Mgr. Jan Hájek, ředitel školy Jaroslava Ježka pro zrakově postižené. Jan Hájek má za sebou 38 let nepřerušené učitelské a ředitelské praxe ve škole pro nevidomé a jeho otevřené vyznání bychom měli brát vážně nejen my, poučení laici; nechť se nad ním zamyslí i ti, kdo o dalším osudu inkluzivního vzdělávání a speciálních škol rozhodují.

Příspěvek ředitele školy Jaroslava Ježka Jana Hájka níže předkládám v plném znění pouze s drobnými redakčními úpravami.

Rudolf Volejník, viceprezident

Několik otevřených řečnických otázek pro Mgr. Krásu, předsedu Národní rady osob se zdravotním postižením České republiky

Vážený pane magistře,
poslední věta Vaší tiskové zprávy ze dne 15.1.2015 zní: „Segregace ve vzdělávání by nutně vedla k vytváření ghett osob se zdravotním postižením.“ A v předchozím textu: „...integrace osob se zdravotním postižením, a to nejen ve vzdělávání, ale i v dalších oblastech života.“
Pane Kráso, proč se, řečeno Vašimi slovy, segregujete členstvím v Národní radě osob se zdravotním postižením a vytváříte ghetto jako její předseda? Jak to, že nejednáte jménem nějaké organizace hlavního společenského proudu? Vaše proklamace jsou v rozporu s Vašimi činy.
Používat výrazy segregace, ghetto, ústav apod. v souvislosti se vzděláváním mně není vlastní, a proto si dovoluji přejít na smířlivější tón. Zdravotně postižené sdružují společné potřeby (problémy, zájmy, osudy, sporty...). Domnívám se, že to mohou být důvody i Vašich aktivit v NRZP. Proč tuto možnost odepírat postiženým dětem, které ještě mnohé nevědí, obtížně se mohou bránit a rozhodují za ně převážně zdraví?
Vážený pane předsedo, nejsem zastáncem vzdělávání výhradně ve speciální škole, jak tomu bylo dříve, ani zastáncem vzdělávání výhradně v běžné škole, jak je trendem dnes. To je druhá a nebezpečná krajní mez. Nejde o to buď anebo. Existuje více různých způsobů vzdělávání postižených a více typů škol: speciální školy, speciální třídy v běžné škole, vzdělávání v běžné škole, domácí vzdělávání, individuální vzdělávací program, vzdělávání v církevních, soukromých, státních, krajských nebo obecních školách. Každý typ školy má své priority, ale vzdělávání v nich je a musí být plnohodnotné, protože vychází z téhož rámcového vzdělávacího programu stanoveného ministerstvem školství. Jeden z mnoha příkladů různých priorit: Organizace na podporu inkluzivního vzdělávání vyžadují asistenty pedagoga k postiženému dítěti v běžné škole. Priorita Školy Jaroslava Ježka je jiná, vychovat z nevidomého dítěte samostatného a soběstačného člověka, který asistenta ke svému životu nepotřebuje. Co je lepší? Rozumím dobře Vaší tiskové zprávě, že za plnohodnotné považujete pouze vzdělávání v běžné škole?
Rodiče si zatím ještě stále mohou zvolit pro své dítě nejvhodnější způsob vzdělávání a typ školy. Jejich volba by měla být informovaná, ale svobodná už není, pokud jsou zastrašováni výrazy „segregace, ghetta, ústavy“. Již současná legislativa diskriminuje jiné vzdělávání postižených než vzdělávání v běžné škole a další omezení se připravují. Jsem zastáncem toho, aby byla rodičům zachována možnost široké, informované a svobodné volby.
Velké množství organizací se zabývá podporou tzv. inkluzivního vzdělávání s celkovými náklady v řádech miliard korun na svou činnost, ale málokterá z nich pracuje přímo s postiženými dětmi. Tato práce zůstává na učitelích ve školách. Kolik peněz dostávají běžné školy na vzdělávání zdravotně postižených? Také v řádu miliard? Nestala se podpora inkluze výnosným zaměstnáním?
Většina organizací na podporu inkluzivního vzdělávání se obrací se žádostmi o pomoc, radu, výzkum, dotazníkové šetření atd. na speciální školy. Proč právě na ta „ghetta a segregující ústavy“?

Praha, 22. ledna 2015

Mgr. Jan Hájek, ředitel
Škola Jaroslava Ježka
Mateřská škola, základní škola, praktická škola a základní umělecká škola pro zrakově postižené
Loretánská 19, Praha 1
www.skolajj.cz

P.S.
Nezaměňujte inkluzi se vzděláváním v běžné škole a segregaci se vzděláváním ve speciální škole. Nejsou to synonyma. Je více příkladů, kdy je postižené dítě v běžné škole segregováno a ve speciální škole probíhá úspěšně inkluze se zdravou majoritou. Speciální školy to mají s inkluzí snazší, zdravých je kolem zaplaťpánbůh dost. Ale jak běžné školy zajistí kontakty se stejně postiženými? Budou si muset své „ghetto“ najít až po „úspěšné inkluzi“?